Kevin Anderson (tenista)
Kevin Anderson (* 18. května 1986 Johannesburg) je jihoafrický profesionální tenista a finalista z US Open 2017 i Wimbledonu 2018. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour šest turnajů ve dvouhře a jeden turnaj ve čtyřhře. V rámci ATP Challenger Tour získal tři tituly ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[1]
Kevin Anderson | |
---|---|
Kevin Anderson ve Wimbledonu 2017 | |
Stát | Jihoafrická republika |
Datum narození | 18. května 1986 (35 let) |
Místo narození | Johannesburg, JAR |
Bydliště | Gulf Stream, FL, Spojené státy Johannesburg, JAR |
Výška | 203 cm |
Hmotnost | 89 kg |
Profesionál od | 2007 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 15 823 923 USD |
Tenisová raketa | Dunlop |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 350–241 |
Tituly | 6 ATP, 3 challengery |
Nejvyšší umístění | 5. místo (16. července 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 4. kolo (2013, 2014, 2015) |
French Open | 4. kolo (2013, 2014, 2017, 2018) |
Wimbledon | finále (2018) |
US Open | finále (2017) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2018) |
Olympijské hry | 2. kolo (2008) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 59–71 |
Tituly | 1 ATP, 5 challengerů |
Nejvyšší umístění | 58. místo (17. listopadu 2014) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2013) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2008) |
US Open | 2. kolo (2010) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2008) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 10. dubna 2019 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 5. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2014 na 58. místě. Trénuje ho americký kouč Brad Stine.[2]
Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do finále newyorského US Open 2017, kde jej porazila světová jednička Rafael Nadal ze Španělska. Také z druhého finále ve Wimbledonu 2018 odešel poražen od Srba Novaka Djokoviće.
V jihoafrickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Finsku, v němž porazil Juho Paukku. Do dubna 2018 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 8–1 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[3]
Jihoafrickou republiku reprezentoval na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v mužské dvouhře vypadl ve druhém kole s patnáctým nasazeným Němcem Nicolasem Kieferem. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jeffem Coetzeem. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od španělských turnajových pětek Nicoláse Almagra a Davida Ferrera.
Tenisová kariéra
Po finálové účasti na Tennis Channel Open 2008 v Las Vegas, kde podlehl Samu Querreymu, se 10. března 2008 stal poprvé nejvýše postaveným Jihoafričanem v žebříčku ATP. Premiérovou trofej na okruhu ATP World Tour vybojoval z únorového SA Tennis Open 2011 v rodném Johannesburgu, když v boji o titul přehrál Inda Somdeva Devvarmana. Druhý titul získal na únorovém Delray Beach International Tennis Championships 2012 po závěrečné výhře nad Australanem Marinkem Matosevicem. V rozmezí dalších tří sezón následovala šňůra šesti finálových porážek, když postupně odešel poražen v Sydney, Casablance, Atlantě, Delray Beach, Acapulcu, Memphisu a také v londýnském Queen's Clubu nenašel recept na Brita Andyho Murrayho.
Až na březnovém Winston-Salem Open 2015 přerušil sérii finálových porážek a po vítězství nad Francouzem Pierrem-Huguesem Herbertem dobyl třetí trofej. Přestože vypadl s Gillesem Müllerem v úvodním kole tokijského Rakuten Japan Open Tennis Championships 2015, v následném vydání žebříčku ATP z 12. října 2015 byl poprvé klasifikován jako člen elitní světové desítky, kterou uzavíral 10. místem. Stal se tak prvním Jihoafričanem v nejlepší desítce tenistů po osmnácti letech.[4]
Čtvrtý titul z túry ATP přišel na premiérovém ročníku New York Open 2018, prvním turnaji v historii ATP hraném na černém povrchu. V boji o titul zdolal americkou turnajovou dvojku Sama Querreyho po třísetovém průběhu. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když mu 19. února 2018 patřila 9. příčka.[5]
Do prvního grandslamového finále postoupil na newyorském US Open 2017 po výhře nad dvanáctým nasazeným Španělem Pablem Carreñem Bustou. Z pozice turnajové osmadvacítky v něm nestačil na světovou jedničku Rafaela Nadala po hladkém třísetovém průběhu.[6][7]
Podruhé odešel jako poražený grandslamový finalista z Wimbledonu 2018, kde svedl pětisetové bitvy ve čtvrtfinále i semifinále. Mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil světovou dvojku, osminásobného šampiona turnaje a obhájce titulu Rogera Federera, přestože v žádném ze čtyř předchozích vzájemných utkání neuhrál ani jednu sadu a v průběhu utkání prohrával již 0–2 na sety.[8] Ve třetím setu pak odvrátil Švýcarovi mečbol a průběh otočil, s výsledným poměrem gamů 13–11 v pátém rozhodujícím dějství.[9] Vítězné semifinále proti Američanovi Johnu Isnerovi trvalo 6.36 hodin a pátá sada skončila vysokým poměrem 26–24. Po duelu Isner–Mahut z Wimbledonu 2010 tak představovalo druhý nejdelší wimbledonský zápas a třetí nejdelší v celé tenisové historii.[10] Přemožitele nalezl až ve finále, v němž podlehl dvacátému prvnímu hráči žebříčku Novaku Djokovićovi ve třech setech.[11][12][13] Do wimbledonského finále se probojoval jako první reprezentant Jihoafrické republiky, respektive Jihoafrické unie, od roku 1921, kdy do boje o titul postoupil Brian Norton (jihoafrický finalista z roku 1985 Kevin Curren reprezentoval Spojené státy).[14] Vytvořil také wimbledonský rekord v počtu odehraných gamů ve dvouhře během jednoho ročníku, když jich odehrál 349 a překonal Roddickův výkon 331 her z roku 2009.[15] Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové pětky, jíž uzavíral na 5. místě.[13]
V úvodním kole vídeňského Erste Bank Open 2018 odvrátil mečbol Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu a utkání vyhrál. Následně si připsal páté turnajové vítězství a první z kategorie ATP 500, když ve finále zdolal japonskou turnajovou pětku Keie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Bodový zisk mu zajistil debutový start na Turnaji mistrů jako prvnímu Jihoafričanovi po 23 letech, od účasti Wayna Ferreiry.[16] Šestou trofej si odvezl z lednového Maharashtra Open 2019, když ve finále porazil chorvatskou světovou stovku Iva Karloviće. Všechny sady rozhodly až zkrácené hry. Oba shodně zahráli 111 vítězných míčů. Ve statistice es dominoval chorvatský tenista v poměru 36–21. Karlović odvrátil všech osm brejkbolů a Jihoafričan nečelil žádnému. Anderson měřící 203 cm a Karlović s výškou 211 cm odehráli „nejvyšší“ finále v historii ATP, když v žádném předchozím boji o titul se neobjevila vyšší dvojice hráčů.[17]
Soukromý život
Roku 2011 se oženil se svou spolužačkou, golfistkou Kelsey O'Nealovou a přestěhovali se do Delray Beach na Floridě; od té doby trvale žije ve Spojených státech.[18] Pro výuku tenisu provozuje od června 2016 webové stránky Realife Tennis a vede tenisové kursy.[19][20][21]
Finále na Grand Slamu
Mužská dvouhra: 2 (0–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2017 | US Open | tvrdý | Rafael Nadal | 3–6, 3–6, 4–6 |
Finalista | 2018 | Wimbledon | tráva | Novak Djoković | 2–6, 2–6, 6−7(3−7) |
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 19 (6–13)
Čtyřhra: 4 (1–3)
Tituly na ATP Challenger Tour
Dvouhra (3)
Čtyřhra (5)
Postavení na konečném žebříčku ATPDvouhra
Čtyřhra
OdkazyReference
Externí odkazy
Portály: Lidé | Tenis
|