Ford model T

Ford model T (hovorově zvaný také Tin Lizzie, plechová Líza nebo Flivver, Kraksna) byl automobil vyráběný společností Ford Motor Company Henryho Forda od roku 1908 do roku 1927. Rok 1908 se díky němu stal historickým milníkem, počátkem široké popularity automobilu v USA, první masově motorizované zemi světa. Model T je všeobecně pokládán za první cenově dostupný vůz, který „postavil Ameriku na kola,“[1][2] a to díky Fordovým inovacím, jako byla výroba na montážní lince namísto individuální ruční výroby nebo myšlenka platit zaměstnancům mzdu úměrnou ceně vozu. První sériový vůz modelu T byl postaven 27. září 1908 v továrně Piquette Plant v Detroitu.

Ford model T
Ford model T používaný na turistické vyjížďky v Greenfield Village
VýrobceFord Motor Company
Roky produkce1908–1927
PředchůdceFord model S
NástupceFord model A
Příbuzné vozyFord model TT
KaroserieTouring, roadster, pickup,
tunový nákladní automobil,
kupé, kombi, kabriolet
Koncepce pohonumotor vpředu, pohon zadních kol
Technické údaje
Rozvor2515 mm
Pohotovostní hmotnost540 kg
Objem nádrže37,85
Motor
Motorzážehový
Objem2,9
Počet válců4
Výkon15 kW
Převodovky
Převodovka2-rychlostní planetová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od založení automobilky v roce 1903 do příchodu modelu T Ford vyráběl nebo navrhl několik modelů automobilů. Řada začala modelem A, nebylo zde však 19 vyráběných modelů (od A do T), některé totiž zůstaly jen prototypem. Bezprostředně před modelem T se vyráběl Ford model S[3], vylepšená verze do té doby nejúspěšnějšího Fordu – modelu N.

Oproti očekávání nenásledoval po Fordu T model U, ale Ford model A. Společnost veřejně prohlásila, že nové auto je o tolik lepší než staré, že Henry Ford chtěl začít znovu od písmene A. Poté, co k tomu došlo, byl první automobil značky Plymouth postavený konkurenčním Chryslerem přezdíván „Model U“.

V roce 1999 byl Ford model T vyhlášen Automobilem století.[4] O rok později byl motor Ford model T zařazen mezi 10 nejlepších motorů století.[5]

„ Postavím auto pro masy. Bude dost velké pro rodinu, ale také dost malé na to, aby s ním jeden člověk mohl jezdit a starat se o ně. Bude vyrobeno z nejlepších materiálů, nejlepšími zaměstnanci, s nejjednodušší konstrukcí, kterou je moderní inženýrství schopno vymyslet. Ale bude tak levné, že každý člověk pracující za dobrý plat bude vlastnit jedno - a užívat si se svou rodinou mnoho hodin radosti pod božím širým nebem. “
— Henry Ford[6][7]

Popis vozu
Reklama na Ford model T z roku 1908

Ford model T byl navržen C. H. Willsem a dvěma maďarskými imigranty Josephem A. Galambem a Eugenem Farkasem.

Motor a způsob startování
Ford model T z roku 1910

Model T měl vpředu montovaný čtyřválcový řadový zážehový motor o objemu 2,9 litrů o výkonu 15 kW (20 koní) s nejvyšší rychlostí 64 – 72  km/h. Tento malý čtyřválcový motor byl známý rozvodem SV s konstrukcí hlavy ve tvaru L. Podle společnosti Ford Motor měl model T spotřebu přibližně od 11,1 do 18,7 litrů na 100 km.[8] Motor byl schopný spalovat benzín nebo ethanol,[9][10] ačkoliv klesající cena benzínu a pozdější zavedení prohibice udělala z ethanolu nepraktické palivo.

Setrvačníkové magneto (předchůdce alternátoru) vytvářelo nízké napětí střídavého proudu, kterým napájelo indukční cívku a ta vytvářela vysoké napětí. Tento impuls byl rozdělovačem poslán k zapálení do jednotlivých válců. Předstih zážehu bylo možné nastavit ručně použitím páčky namontované na sloupku řízení, která otáčela rozdělovačem. Bylo však potřeba určitých zkušeností k nalezení správného časování při různých otáčkách a zatížení. Baterie byla využívána pro startování: při startování klikou nemuselo magneto vždy vyrobit dostatečný proud. Když byly v roce 1915 zavedeny elektrické světlomety, bylo magneto posíleno na dodávky energie pro světla a klakson. Kvůli požadavku spolehlivosti a jednoduchosti byla zapalovací cívka a magneto zachováno i poté, co bylo auto vybaveno dynamem a baterií pro elektrické startování a osvětlení. Většina aut prodaných po roce 1919 již byla vybavena elektrickým startováním, které bylo ovládáno malým kulatým pedálem před sedadlem řidiče.

Před startováním modelu T pomocí kliky musela být jiskra opožděna, jinak motor místo naskočení „nakopl“ startující osobu. Rukojeť kliky bylo lepší uchopit do dlaní než popadnout s palcem přes vrch rukojeti, protože když motor „nakopl“, prudký pohyb kliky zpět odmrštil ruce z rukojeti, což bylo lepší než vymknuté zápěstí nebo zlomení palce. Většina Téček měla ovládání sytiče pomocí lanka pod chladičem, kde mohla být ovládána levou rukou, zatímco pravou rukou řidič startoval motor.

Palivová nádrž o objemu 38 litrů byla montována do rámu pod přední sedadlo. Jedna varianta měla karburátor upravený pro běh na ethanol, který si mohli farmáři vyrábět sami doma. Protože palivo z nádrže teklo do karburátoru samospádem, nemohl model T jezdit do prudkých kopců, pokud byla v nádrži nízká hladina paliva. Jednoduchým řešením bylo vyjíždění kopců na zpětný chod. V roce 1926 byla palivová nádrž přesunuta na většině modelů pod kapotu.[11]

První motory byly vyráběny firmou Lakeside Foundry v Detroitu. Ford však záhy firmě vypověděl smlouvu, protože si začal vyrábět motory sám.

Prvních několik stovek vozů bylo vybaveno vodním čerpadlem, jeho využití však bylo brzy zrušeno. Ford se rozhodl pro levnější a spolehlivější systém oběhu chladicí kapaliny, založeném na termosifonovém principu. Spočíval v umístění chladiče výše než motoru. Díky tomu horká voda vystoupala z motoru do horní části chladiče, zde postupným ochlazováním klesala dolů chladičem a tekla zpět do motoru. Vodní čerpadla byla však k dispozici k dokoupení jako volitelné vybavení.

Ford „nový model“ T s karoserií Tudor Sedan z roku 1925

Převodovka a hnací ústrojí

Model T měl pohon zadních kol. Převod probíhal pomocí planetového soukolí a převodovka byla nazývána třístupňovou, ve skutečnosti měla 2 rychlostní stupně pro jízdu vpřed a jeden rychlostní stupeň pro jízdu vzad.

Převodovka byla ovládána pomocí tří pedálů a páky, umístěné u řidičova sedadla na straně přivrácené ke středu vozovky. Plyn byl ovládán páčkou na sloupku řízení. Levý pedál se používal na zařazení rychlosti. Když byl sešlápnut a držen vpředu, byl zařazen nízký (pomalý) převod. Když byl držen v prostřední poloze, bylo vyřazeno (poloha neutrál). Vyřazení se dalo dosáhnout i vytáhnutím páky do svislé polohy. Když byla páka tlačena dopředu a řidič sundal nohu z levého pedálu, model T zařadil vyšší převodový stupeň. Automobil mohl takto jet, i když řidič neměl sešlápnutý žádný pedál. Nebyl zde spojkový pedál.

Prostřední pedál se používal pro zařazení zpětného chodu a pravý pedál ovládal motorovou brzdu. Levý pedál se používal také k ovládání parkovací brzdy, která byla v provozu, pokud byl pedál přesunut do zadní polohy. Zároveň sloužil jako nouzová brzda.

I když to bylo velmi neobvyklé, hlavně v zimě se stávalo, že řídící pásy vypadly z nastavení pomalého převodu a přidalo se tak další nebezpečí při pokusu nastartovat vůz klikou: automobil se mohl po nastartování rozjet, i když byl zařazen neutrál. Síla se dostala k diferenciálu přes kulový kloub a kardanový hřídel, který byl napojen na zadní osu. Některé vozy (hlavně nákladní) mohly být volitelně vybaveny dvourychlostním převodem v zadní nápravě, ovládaným pákou na podlaze vozu. Všechny převody byly vyrobeny z vanadové oceli a běžely v olejové lázni.

Zavěšení kol na Fordu model T. Vinutá pružina je volitelná dokupovaná výbava, nabízená jako „Hasslerův tlumič kmitů.“

Nápravy a kola

Zavěšení používalo napříč montovanou poloeliptickou listovou pružinu, jednu pro přední a jednu pro zadní osu, náprava tedy byla tuhá.

Přední osa byla vytvořena z jednoho kusu vanadové oceli kováním v zápustce. Ford mnoho náprav osmkrát zkroutil a rozeslal je prodejcům, aby na nich mohli zákazníkům ukazovat jejich odolnost. Model T neměl dnešní provozní brzdu, ovládanou pedálem. Pravý pedál ovládal pás kolem bubnu v převodovce, který zastavil otáčení kol. Výše zmíněná páka parkovací brzdy ovládala pásovou brzdu na zadním brzdovém bubnu.

Kola byla dřevěná loukoťová, ocelová (drátová) paprsková byla k dispozici v letech 1926 a 1927. Obutá byla v pneumatikách, které měly v průměru 76 cm (30 palců); přední byla široká 5 cm, zadní 8,9 cm.

Rozvor byl přibližně 2 515 mm (99 palců). Zatímco standardní šířka byla 142 cm, dala se objednat i šířka 152 cm v nabídce „pro jižní silnice“.

Změny konstrukce

Během výroby modelu T proběhlo několik větších změn v konstrukci. Jedna z prvních změn se týkala použití chladiče a světlometů z mosazi. Klakson a některé další detaily byly také mosazné. Mnoho z prvních vozů mělo otevřené karoserie, byly levnější na výrobu než uzavřené vozy. Do modelového roku 1911 (kdy byly přidány do cestovní verze) neměly vozy vyrobené v Americe dveře pro řidiče. Pozdější modelové roky obsahovaly uzavřené karoserie (představené v roce 1915): sedany, coupé a v roce 1917 nákladní podvozek. Nákladní podvozek (pojmenovaný Ford model TT) se lišil hlavně zesíleným rámem a o dvě stopy (cca 61 cm) prodlouženým rozvorem. Spousta firem se zabývala stavbou karosérií na tyto podvozky, a tak vznikaly různé cisterny, autobusy, hasičské vozy a mnoho dalších nástaveb.[12]

Přední světla byly původně mosazné acetylenové lampy, ale nakonec vůz získal elektrické osvětlení.

Model T využíval některé vyspělé technologie, například použití vanadové oceli. Její životnost byla fenomenální a mnoho vozů či jejich částí byly v provozu i o 80 let později.

Barvy
„ Každý zákazník si může vybrat jakoukoli barvu, pokud chce černou. “
— Výrok, který je neprávem připisován Henry Fordovi v souvislosti s modelem T[13]

Model T byl však vyráběn i v jiných barvách, ale pouze v letech 1908 až 1914 a potom znovu v letech 1926 a 1927. Často se uvádí, že Ford vybral černou barvu, protože černý lak uschnul dříve než ostatní barvy, a to mu umožnilo vyrábět auta rychleji – nemusel tak dlouho čekat, až lak uschne.

Přes 30 různých druhů černé barvy bylo použito na lakování různých dílů modelu T. Rozdílné druhy barvy byly zdůvodněny splněním různých podmínek nanášení barev na rozdílné díly a rozdílnými časy na uschnutí, které závisely na barvě a metodě schnutí použité pro určitý díl. Fordovy technické záznamy naznačují, že černá barva byla zvolena pro svou cenu a trvanlivost.

Výroba

Masová výroba
Model T parkuje před Geelongskou knihovnou v Austrálii v roce 1915

Model T byl první automobil vyráběný masově na montážní lince s kompletně zaměnitelnými díly, prodávaný střední třídě.

Když byl uveden, používal výrobní metody své doby, byl montovaný ručně a produkce byla malá. Fordův závod Piquette nemohl pokrýt poptávku po modelu T, protože za první měsíc výroby bylo vyrobeno pouze 11 vozů. V roce 1910 po vyrobení téměř 12 000 automobilů přesunul Henry Ford celou společnost do Highland Parku.

Montážní linka byla Fordovi navržena Williamem C. Klannem po jeho návratu z návštěvy Chicagských jatek „Union Stock Yards“, kde viděl „demontážní linku“, na které byla zvířata porcována na pohybujícím se dopravním páse. Zaujala ho účinnost, s jakou vždy pracovník odřízl ten samý kousek masa. Sdělil svou myšlenku Peterovi E. Martinovi, který o myšlence pochyboval, ale povzbudil Klanna k tomu, aby myšlenku prosadil. I jiní lidé tvrdí, že právě oni vnukli Henrymu Fordovi myšlenku montážní linky, ale objev z jatek Williama „Pa“ Klanna je velmi dobře zdokumentován v archivu muzea Henryho Forda i jinde, což z něj činí otce konceptu moderních automatizovaných montážních linek. Proces byl vyvinut metodou pokusu a omylu týmem v hlavním složení z Petera E. Martina, ředitele továrny, Charlese E. Sorensena, Martinova asistenta, Harolda Willse, projektanta a nástrojaře, Clarence W. Averyho a Charlese Lewise.[14][15][16] Když byl první vůz dokončen na výrobní lince, byl to právě Klann, kdo s ním hrdě sjel z výrobní linky před zástupci médií, diváky a Henry Fordem.

1914 Ford model T

Výsledkem bylo, že Fordovy automobily sjížděly z linky v tříminutových intervalech, mnohem rychleji než při použití předchozích výrobních postupů, za současného růstu produktivity osm ku jedné (předtím bylo potřeba na výrobu vozu 12,5 hodin práce, po zavedení montážní linky byla potřeba 1 hodina a 33 minut) za použití menší pracovní síly.[17]

Do roku 1914 byl montážní proces modelu T natolik zredukován, že montáž trvala pouze 93 minut. V roce 1914 vyrobil Ford více automobilů, než všichni ostatní výrobci dohromady. Model T byl velký obchodní úspěch a když časem Henry vyrobil své 10 milionté auto, 9 z 10 vozů na celém světě mělo značku Ford[18]. Byl natolik úspěšný, že Ford nepotřeboval mezi lety 1917 až 1923 platit žádnou reklamu. Celkem bylo vyrobeno 15 007 033[19] vozidel Ford model T, více než téměř kteréhokoliv jiného modelu po celé století.

Fordův výstřední přístup k výzkumu a vývoji počítal pouze s několika malými změnami modelu T během jeho výrobního života. Věřil, že model T má vše, co kdy člověk může chtít nebo potřebovat od automobilu. Jak však ostatní automobilky častěji zlepšovaly komfort a vzhled svých vozů a dostávaly se na porovnatelnou cenu, model T ztrácel tržní podíl. Nakonec, 31. května 1927[20] zastavila Ford Motor Company výrobu a začala připravovat změny, vedoucí k výrobě modelu A.[21]

Výroba motoru pro model T však pokračovala až do 4. srpna 1941. Od skončení výroby vozu do skončení výroby motoru bylo ještě vyrobeno téměř 170 000 motorů. Tyto motory byly žádány jako náhradní díly pro opravu dříve vyrobených vozidel. Závodníci a nadšenci, předchůdci dnešních hot rodderů, používali bloky těchto motorů ke stavbě populárních a levných závodních motorů.

Cena

Standardní čtyřsedadlový otevřený tourer modelového roku 1909 stál 850 $[22], porovnatelné vozy v té době stály 2000 $ – 3000 $. V roce 1913 cena klesla na 550$ a v roce 1915 dosáhla úrovně 440 $. Prodeje činily 69 762 kusů v roce 1911, 170 211 ks roku 1912, 202 667 ks v roce 1913, 308 162 vozů roku 1914 a 501 462 vozidel roku 1915.[17] V roce 1914 si mohl pracovník montážní linky koupit model T za čtyřměsíční plat.[17]

Ve dvacátých letech cena spadla až na 300 $ (kolem 3 400 $ v roce 2006 po započtení inflace, asi 77 000 Kč podle průměrného kurzu dolaru v roce 2006) protože výkonnost montážní linky a objem výroby rostly. Henry také použil vertikální integraci průmyslových odvětví, potřebných k výrobě jeho vozů. Stanovil, jak vyrábět dřevěné bedny, v nichž mu jeho dodavatelé posílali díly. Po vybalení dílů rozebral bedny na jednotlivé díly, které použil v karoseriích svých vozů. Zbytky dřeva použil na výrobu dřevěného uhlí, které prodával pod značkou „Kingsford“, která je stále vedoucí značkou dřevěného uhlí.

Ford se o své zaměstnance staral, už v lednu 1914 zkrátil pracovní dobu na osm hodin denně a zavedl třetí směnu, takže vytvořil pracovní místa pro tisíce dalších lidí. Dělníci dostali přidáno na 5 dolarů za den (dvojnásobek toho, co jinde) a mohli si našetřit na tento vůz za pouhých 60 dní.

První světové auto

Ford model T byl prvním automobilem, který byl vyráběn na různých místech světa současně. První modely T mimo Ameriku začaly sjíždět z pásů ve Velké Británii (v roce 1914), následovala výroba v Německu a různých jihoamerických zemích, včetně Argentiny a Brazílie.

Reklama a marketing

Ford vytvořil v Detroitu mašinérii masivní publicity, aby zajistil, že každé noviny otisknou příběhy a reklamy na jeho nový výrobek. Fordova síť místních prodejců učinila model T takřka všudypřítomným v každém městě v Severní Americe. Nezávislí dealeři, frenčízanti, bohatli a propagovali nejen Ford, ale celý koncept automobilismu. Lokální kluby motoristů vznikly k pomoci nových řidičů a objevovaly venkov. Ford vždy chtěl prodávat zemědělcům, kteří hledali vozidlo jako komerční prostředek využitelný v jejich podnikání.

Fordova montážní linka v roce 1913

V roce 1918 byla polovina všech vozidel v Americe model T. Poslední vyrobený Ford model T v Detroitu měl výrobní číslo 15 007 033. Tento rekord počtu vyrobených vozů nebyl překonán po dalších 45 let.

Dopad na Ford Motor Company

Ford začal v roce 1903 s 28 000 dolary od dvanácti investorů, většinu peněz měl od bratrů Johna a Horace Dodge, kteří si později založili vlastní automobilku. Během těchto prvních let vyráběl pouze pár automobilů denně v továrně sídlící na Mack Avenue v Detroitu ve státě Michigan. Skupiny dvou či tří mužů pracovali na každém voze s díly, které dodaly jiné společnosti. Henrymu Fordovi bylo 40 let, když založil Ford Motor Company, která se stala jednou z největších a nejziskovějších společností a také jednou z mála, která přežila Velkou hospodářskou krizi. Jako jedna z největších rodinných společností na světě zůstává kontrolována rodinným klanem přes 100 let.

Autokluby

Vozidla vyrobená před rokem 1919 jsou klasifikována jako veteráni, vozy vyrobené po tomto roce jsou klasifikovány jako „vintage“. Dnes existují dva hlavní kluby, které podporují záchranu a zachování těchto vozidel: Model T Ford Club International a Model T Ford Club of America. Mnoho ocelových částí modelu T je stále vyráběno i dnes a dokonce jsou vyráběny laminátové repliky karoserií, pro populární styl hot rodu, zvaný T-bucket (proslavený písní rockového dua Jan and Dean „Bucket T“, kterou později nahrála i skupina The Who).

Australský Ford model T

Model T v kultuře
  • Model T se objevil v mnoha filmech s Laurelem a Hardym.
  • Ve filmu Auta z roku 2006 byl jedním z obyvatelů Kardanové Lhoty model T pojmenovaný Lizzie [Lívie]
  • V broadwayském muzikálu z roku 1949 „High Button Shoes“ zazněla píseň nazvaná „There's Nothing Like a Model T“ („Není nic jako model T“).
  • Ford Model T se objevil ve hře Mafia: The City of Lost Heaven. Ve hře se objevil pod názvem Bolt Ace.[23]

Kritika

V časopisu Time vyšel článek automobilového kritika Dana Neila, který model T zařadil mezi 50 nejhorších automobilů všech dob. Neil obviňuje masově vyráběné automobily v čele s modelem T z důsledků, kterými jsou těžké znečištění a válka na Blízkém východě.[24]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ford Model T na anglické Wikipedii.

  1. Za startem masového automobilismu stojí Ford [online]. [cit. 2009-02-25]. Dostupné online.
  2. Ford T slaví 100 let [online]. [cit. 2009-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-13.
  3. RITZINGER, André. EARLY FORD MODELS 1903 - 1908 [online]. [cit. 2009-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-02-2007. (anglicky)
  4. WRIGHT, Richard A. Car of the Century? Ford's Model T, of course. The Detroit News [online]. 20.. 12. 1999 [cit. 25.2.2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2005. (anglicky)
  5. SHERMAN, Don. The 10 Best Engines of the 20th Century. Ward's AutoWorld [online]. 1.. 1. 2000 [cit. 25.2.2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-20. (anglicky)
  6. CAWTHON, Bill. Henry Ford: Man of Myth-tery. promotex online [online]. 15.. 10. 2001 [cit. 25.2.2009]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ENGLISH, Bob. 'I will build a car for the great multitude'. The Globe and Mail [online]. 29.. 5. 2008 [cit. 25.2.2009]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Model T Facts [online]. Ford Motor Company [cit. 2007-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-10-2010. (anglicky)
  9. Ford Model T reaches 100 [online]. The Telegraph, 2008-07-25 [cit. 2008-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. (anglicky)
  10. Ethanol: Introduction [online]. Journey to Forever [cit. 2008-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
  11. MCCALLEY, Bruce W. 1926 [online]. 29.1.2007 [cit. 2009-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
  12. WILLIAMS, Mark. Ford Commercials Trucks [online]. [cit. 2009-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-16. (anglicky)
  13. VĚTVIČKA, Václav. Univerzální Líza. Týden. 9. 2008, roč. 08, čís. 39, s. 56.
  14. Henry Ford Changes the World, 1908 [online]. EyeWitness to History.com, 2005 [cit. 2009-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
  15. Stať Stephena C. Perryho, Gardner-Webb University (vydáno 8. května 2000)
  16. Douglas Brinkley, Wheels for the World, 2003
  17. GEORGANO, G. N. Cars: Early and Vintage, 1886–1930. Londýn: Grange-Universal, 1985. (anglicky)
  18. Historie Ford Model T – tady to všechno začalo – Classic Cars Bohemia s.r.o.. www.veteran-prodej.cz [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné online.
  19. FORD MODEL T STARS IN THE DESIGN MUSEUM TANK [online]. BRENTWOOD, ESSEX: Ford Motor Company, 7.4.2008 [cit. 2009-02-25]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  20. 31. květen 1927 – Den, kdy výrobní linky opustil Ford T
  21. BAULCH, Vivian, Patricia Zacharias. The Rouge plant -- the art of industry. The Detroit News [online]. 11.. 7. 1997 [cit. 25.2.2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-24. (anglicky)
  22. WARD, Ian. The World of Automobiles. Londýn: Orbis, 1974. Kapitola 13, s. 1562. (anglicky)
  23. Bolt Ace. Mafia Wiki [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (česky)
  24. The 50 Worst Cars of All Time. TIME.com [online]. [cit. 23.6.2008]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-06-15. (anglicky)
  • Identification Chart for Model T Body Styles (page 107) [online]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.