Tata

Pohled na město na historické rytině okolo roku 1600.

Lokalita současného města byla osídlena již v pravěku[2], počátky dějin dnešního města sahají do 11. století. První písemná zmínka o Tatě pochází z roku 1221.[2] Město se rozvinulo okolo původně zde zřízeného benediktinského kláštera a okolo hradu. Ten nechal v letech 1397 až 1409 král Zikmund Lucemburský přestavět do podoby paláce. Následně byl v letech 1467–1472 upraven v renesančním[2] stylu.

Hrad byl později opevněn a začleněn do systému protitureckých pevností. Turci jej však do značné míry rozvrátili, během Rákocziho povstání byl potom poškozen při rakouském protiútoku. Později se původní hrad dostal do vlastnictví rodu Esterházyů. Ti jej nejen přestavěli, ale zřídili okolo něj i anglický park. Z hradu učinili svoje sídlo, odkud řídili rozsáhlý majetek, zahrnující početné velkostatky na území tehdejšího Uherska. V částečně zrekonstruovaném zámku sídlí od roku 1954 Muzeum Kuny Domokos Megyei.

Stejně jako řada dalších uherských měst, kterými se prohnala osmanská vojska, byla Tata do jisté míry poničena. Proto bylo rozhodnuto o obnově města, kterou realizoval architekt Jakob Fellner. Kromě zámku byl přestaven i klášter, vznikla také dřevěná hodinová věž, nový kostel apod. V 80. letech 19. století bylo na břehu jezera Oreg postaveno divadlo, považované za první soukromé svého typu na území dnešního Maďarska. V roce 1913 bylo kvůli špatnému stavu zbořeno.

V roce 1938 byla vesnice Tóváros nedaleko Taty připojena za administrativního hlediska k městu. Během druhé světové války byli místní židé po příchodu německé okupace umístěni v ghettu, které se nacházelo na místní farmě. Odtud byli přes Komárno odváženi do vyhlazovacích táborů v Polsku. Válku přežilo pouze 38 z nich. Dne 19. března 1944 město obsadila Rudá armáda, konkrétně 2. ukrajinský front. V roce 1954 získala Tata opět status města, a to spolu s několika dalšími sídly na území Maďarska. Jako výraz vděčnosti byly některé ulice v Tatě pojmenovány po těchto nových městech. V této době zde žilo 18 tisíc obyvatel.

Roku 1985 byla k městu připojena nedaleká vesnice Agostyán.

Podle sčítání lidu z roku 2001 zde žilo 23 937 obyvatel, z nichž se 93,3 % přihlásilo k maďarské národnosti, 1,6 % k německé, 0,6 % k romské, 0,2 % ke slovenské a 6,5 % k různým dalším.

• Na břehu rybníku Öreg stojí již zmíněný goticko-renesanční hrad, v jehož místnostech se nachází Muzeum Domokos-Kuny s velmi bohatou archeologickou, přírodovědnou, numismatickou a folklórní sbírkou, s nálezy z doby římské a ze středověku a dokumenty o historii města. Hrad býval oblíbenou residencí krále Zikmunda Lucemburského.[2]

• Raritou je Muzeum kopií řecko-římských soch na Hősök tere, které představují v bývalé synagoze sádrové napodobeniny 96 světoznámých antických soch, například Venuše Mélské, Níké Samothrácké a skupiny Láokoónta a jeho synů.

• Palác Esterházyů zde byl vybudován v 18. století jedním z představitelů uvedeného vlivného šlechtického rodu.[2]

• Fényesovy lázně[2]

Kromě cestovního ruchu jsou dnes největšími zaměstnavateli města továrna na klimatizace a výrobce ledniček.

Tatou prochází silnice č. 1 z Budapešti do Györu a Vídně. Její význam poklesl po vybudování dálnice M1 vedoucí jihozápadně od města. Autobusové nádraží je umístěné v samotném středu města, poblíž místního hradu.

Městem také prochází hlavní železniční trať Budapešť – Györ – Hegyeshalom – (Vídeň). Na území města je železniční stanice (na severu města) a železniční zastávka (v jižní části města).

• Móric Fischer de Farkasházy (1799–1880), výrobce porcelánu
• Lívia Járóka, první Romka, která byla zvolena do Evropského parlamentu
• Dóra Lőwy, házenkářka
• Zsófia Tóth (1989), sportovkyně
• Slavko Wolf (1862–1936), chorvatský právník, šachista
• Zoltan Bathory (1978), kytarista skupiny Five Finger Death Punch
• Antal Géza (1866–1934), biskup reformované církve

• Alkmaar, Nizozemsko 1985
• Gerlingen, Německo 1987
• Dammarie-les-Lys, Francie 1993
• Arenzano, Itálie 1994
• Svodín, Slovensko 1997
• Montebelluna, Itálie 2000
• Sovata, Rumunsko 2002
• Pińczów, Polsko 2004
• Bystřice, Česko 2005
• Magyarkanizsa, Srbsko 2012

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tata (Ungarn) na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tata na Wikimedia Commons