Tata Nano

Vůz se prodává ve třech verzích, lišících se převážně výbavou. Nejdražší verze LX obsahuje oproti nejlevnější např. klimatizaci, centrální zamykání nebo elektricky stahovatelá okénka, je také o něco vyšší.[7] V rámci šetření nákladů vůz např. má jen jedno zpětné zrcátko, nemá posilovač řízení, airbagy či autorádio.

Vůz pohání dvouválcový motor o objemu 624 cm³ a má maximální rychlost 105 km/h. Průměrná spotřeba paliva je 23,6 kilometrů na litr (asi 4,24 l na 100 km).[7] Jiné pohonné jednotky zatím nejsou k dispozici.

Vůz měl mít také motor poháněný stlačeným vzduchem,[8] k výrobě této verze však nedošlo. Také verze pohonu na elektřinu, představená na v roce 2010 na ženevském autosalonu,[9] se dosud nevyrábí. Probíhá také vývoj dieselové verze.[10]

Podle vyjádření ředitele vývoje malých vozů Girishe Wagha pro německý magazín Focus, chce Tata prodávat příští generaci Nano v Evropě. Nástupce současného modelu Nano, který by měl být představen v roce 2012, proto bude přizpůsoben evropským požadavkům na bezpečnost a bude splňovat emisní normu Euro V. Tata také chce snížit normovanou spotřebu v kombinovaném cyklu z 5 na 3 litry na 100 km.[11] Společnost uvažuje o výrobě evropské verze v Rumunsku a to v prostorách opuštěného závodu Nokie.[12]

Továrna na výrobu vozů měla původně stát nedaleko Kalkaty v Bengálsku. Tamní aktivisté požadovali náhradu půdy zabrané kvůli továrně místním zemědělcům.[13] Protesty donutily automobilku projekt opustit (i když výstavba továrny již začala) a továrnu postavit na jiném místě, ve státě Gudžarát.[14] To celý projekt o mnoho měsíců zdrželo.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tata Nano na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tata Nano na Wikimedia Commons