Kongres Spojených států amerických

Jak senátoři, tak i reprezentanti jsou voleni v přímých všeobecných demokratických volbách podle většinového systému.

První shromáždění (kongres) reprezentantů tehdy ještě 12 z 13 britských kolonií se sešlo 5. září 1774. Druhý kongres z 4. července 1776 schválil Vyhlášení (deklaraci) nezávislosti. Prvních osm let byl Kongres jednokomorový s jedním hlasem za každý členský stát. To vyvolávalo rozpory mezi státy z hlediska počtu obyvatel velkými a malými. Řešením byl kompromis (zvaný Connecticutský nebo Velký) v podobě dvou komor, Sněmovny s počtem hlasů podle počtu obyvatel a sněmovnou voleného Senátu s rovnými hlasy států. Toto uspořádání platilo od 4. března 1789.

V první polovině 19. století byla sněmovna často ve sporu se senátem kvůli regionálním záležitostem včetně otroctví. Sever s početnějším obyvatelstvem než jih dominoval ve sněmovně, přesto neměl možnost přehlasovat Senát s rovností hlasů států. Sněmovna opakovaně schvalovala zákaz otroctví v nově získaných územích po mexické válce, Senát jej ale úspěšně blokoval až do občanské války (1861–1865), následující po odtržení několika jižních států. Také rezignovali senátoři odtržených (tj. otrokářských) států a Senát tak přestal zákaz otroctví blokovat.

Sněmovna reprezentantů USA (ang. The United States House of Representatives, krátce běžně The House) sídlí v jižním křídle Kapitolu. Křesla ve Sněmovně reprezentantů jsou rozdělena mezi jednotlivé státy USA podle počtu obyvatel, každý stát má garantované alespoň jedno křeslo. Jde o 435 hlasujících členů – reprezentantů, často zvaných kongresmani. Dále zde zasedají nehlasující reprezentanti Americké Samoy, Washingtonu D.C., Severních Marián, Guamu a Amerických Panenských ostrovů, z nichž každý reprezentuje jeden kongresový volební okrsek a slouží dva roky. Portoriko posílá nehlasujícího občanského komisaře, který jediný je volen na čtyři roky. Celkově tak má Sněmovna reprezentantů 441 členů.

Komoře předsedá její mluvčí, který je volený komorou a tradičně je jím vůdce sněmovního stranického klubu Republikánské nebo Demokratické strany (ang. the House Democratic Caucus, resp. the House Republican Conference), podle toho, která má více hlasujících kongresmanů.

V Senátu zasedá 100 senátorů, volených na šest let, přičemž každé dva roky se volí přibližně jedna třetina. Každý stát má dva senátory, nezávisle na počtu jeho obyvatel.

• Podle analýzy z května 2013 stála průměrná (úspěšná či neúspěšná) kampaň z roku 2012 na jedno křeslo v kongresu 10 476 451 dolarů.[1] Rozpočítáno na téměř dvouletou kampaň je to 14 351 dolarů za den, což je částka srovnatelná s ročními příjmy Američanů v nižší střední třídě.
• Ve 113. kongresu (2013–2015):
  • jsou ženy zastoupeny z 20 % v senátu (20 ze 100) a 18 % ve sněmovně reprezentantů (79 z 435).[2]
  • V obou komorách je 42 černochů a 31 hispánců.[3] Většina z kongresmanů jsou muži-běloši.
  • Přibližně pětina z kongresmanů sloužila v armádě.[3]
  • Podpora Kongresu u Američanů na konci roku 2013 klesla na 9 %.[4]
• Členové kongresu bývají znovuzvoleni ve své pozici v průměru v 90 % případů.[5] Náklady na kampaň pro jejich znovuzvolení jsou zlomek nákladů na získání křesla v Kongresu, pro rok 2012 činily 1 689 580 dolarů.[6]
• Od ledna 2014, poprvé v historii amerického kongresu, je víc než polovina jeho členů milionáři.[7] a desítka nejbohatších z nich má jmění v hodnotě 1,052 miliardy dolarů.[8]
• Podle průzkumu veřejného mínění[9] z dubna 2016 mají naprostou důvěru v kongres USA 4 % a alespoň částečnou 46 % Američanů.
• V zákonodárném procesu jsou obě komory rovnoprávné, dále mají specifické pravomoci (například sněmovna může podat žalobu a senát následně rozhoduje o impeachmentu), nicméně Senát také například schvaluje mezinárodní dohody, vysoké ústavní činitele a další, takovou pravomoc sněmovna nemá. To dělá ze senátu jednu z mála, ne-li jedinou, horní komoru s větší mocí než má dolní komora na světě.