Opel

V roce 1909 začal Opel nabízet malý, relativně cenově dostupný, dvoumístný vůz 4/8 PS s čtyřválcovým motorem coby robustní a naprosto spolehlivé vozidlo pro doktory, zvěrolékaře a právníky. Oblíbili si jej zejména veterináři a venkovští lékaři – velká světlá výška jim umožnila jízdu za pacienty po špatných cestách. Toto "doktorské auto" učinilo osobní automobil společensky přijatelný a z Opela největšího výrobce vozů v Německu. Konkurenční začínaly na pětinásobku jeho ceny. S rozsáhlým požárem továrny v roce 1911, která provozy na automobily poškodila jen mírně, přestal Opel vyrábět šicí stroje, které se přestávaly vyplácet. Po požáru modernizovaná továrna, otevřená k 50. výročí vzniku společnosti roku 1912, začala vyrábět i specializované požární vozy. První vůz značky vyráběný ve větších sériích Opel 5/12 PS, který udělal z Opelu před propuknutím první světové války největší automobilku Evropy, se vyráběl v letech 1911–1920. Během války Opel licenčně vyráběl letecké motory Argus a BMW. Rodině vynesl přínos císařství šlechtický přídomek "von". V září 1921 vyhrál Fritz von Opel, vnuk zakladatele firmy, inaugurační závod okruhu AVUS se závodním vozem Opel. V červnu 1923 vyhrál tamtéž závod na motocyklu Opel.

Za německé hyperinflace byl Opel největším výrobcem jízdních kol na světě. Druhorozený z bratrů Wilhelm, který před vypuknutím velké války pobýval v USA, investoval prostředky získané exportem vozů do nákupu potřebných technologií a Opel začal od května 1924 vyrábět otevřený dvousedadlový vůz 4 PS "Laubfrosch (Rosnička)" s karoserií jedině zelené barvy jako první německý automobil na montážní lince. Pořizovací cena, odpovídající na začátku obdobným vozům, klesla do června 1931 na polovinu i pro strmě rostoucí poptávku. Rosnička velmi připomínala Citroën Type C, Citroën se ale práv u německých soudů nedomohl. Opel zpřístupnil osobní automobilovou dopravu coby způsob cestování lidem všech tříd Německa. S úspěchem "Rosničky" byl v roce 1928 se 44 % největším německým výrobcem i exportérem aut, přestože procházel menší krizí. V květnu 1928 dosáhl Fritz von Opel s vozem poháněným raketami na tuhé palivo na okruhu AVUS rychlostního rekordu 238 km/h. Reklamní dopad podpořil prodej osobních automobilů Opel podobně jako jeho úspěchy v dalších druzích motoristického sportu.

Pobočný závod v Brandenburgu byl spojeneckým bombardováním skoro zničen, ale do konce války obnovil výrobu. Jménem Vítězných mocností byl demontován a spolu s výrobními linkami Opel Kadett z Rüsselsheimu odvezen do Sovětského svazu jako poválečná reparace s dokumentací i některými techniky. Posléza začala roku 1946 výroba Kadettu provedení 1938 coby Moskviče 400.

Koncern GM napřed nevěděl, co s také skoro zničenými továrnami Opel pod vojenskou správou na západě. Opravovaly se v nich nejprve poškozené vozy. Rekonstrukce v Rüsselsheimu trvala až do konce roku 1947, kdy z továrny vyjel první poválečný Opel Olympia a začal se vyrábět stejně mírně upravený Kapitän coby první německý poválečný šestiválec. Nejprve se prodával výhradně okupační správě, většinu kupců tvořili američtí vojáci. Doplňkově Opel vyráběl chladničky. Poválečná kupní síla umožnila běžným Němcům leda malá vozítka s motocyklovými motory[3]. Marshallův plán ale brzy pomohl jejímu rychlému růstu. Koncem 40. let byl Kapitän největším osobním automobilem v Německu. Byl symbolem úspěchu a dobře se prodával. Každý druhý se vyvezl. Trh se vzmáhal z přerušení civilní výroby i konfiskace vozů, které skončily na různých bojištích.

V březnu 1953 začal Opel vyrábět nástupce Olympie – řadu Olympia Rekord s pontonovou karoserií a chromovanou maskou, která byla jako všechny poválečné modely inspirována americkým stylem. Ve své kategorii šlo o jeden z nejpozoruhodnějších a přitom nejdostupnějších vozů. Dobře šel na odbyt a stál na počátku poválečného zázraku firmy. Olympia Rekord CarAVan kombinující dopravu nákladu a/nebo pasažérů byla zcela něčím novým. Zadní sedadla šla sklopit a elegantní vůz s objemným vnitřním prostorem se změnil na praktickou dodávku s velkou užitnou hodnotou a hospodárným provozem. Přišel vhod zničenému, obnovujícímu se státu s málo provozuschopnými vozy. Podnětem byly upravené taxikářské vozy station wagon stojící v Americe před vlakovými nádražími pro přepravu jak osob, tak nákladu. Vůz přitáhl pozornost a zvýšil prodej. Na podzim 1953 začal Opel vyrábět také novou generaci Kapitän s pontonovou karoserií a původním motorem s mírně vyšším výkonem. V SRN dočasně zaujala třetí místo v prodejích za Volkswagenem Brouk a Olympia Rekord. Jako symbol prosperity dosáhla masivního rozšíření mezi představenstva firem a vedoucí pracovníky, ale rovněž živnostníky nebo obchodníky. Úspěšná byla i celosvětově – na export šly občas přes 2/3 produkce a Kapitän se stal nejprodávanějším šestiválcem Evropy. V roce 1958 byl každý druhý šestiválcový motor na německých silnicích značky Opel. Od července 1958 začal Opel vyrábět Kapitän P s americky panoramatickým čelním a zadním oknem, které ve voze evropských rozměrů příliš omezilo vstup především na zadní sedadla. Nelíbil se a špatně prodával. V létě 1959-63 se s upravenou karoserií a zcela novým motorem 2,6 l stal posledním Opelem, co v prodejích šestiválců v SRN překonal Mercedes-Benz.

V roce 1957 začal Opel vyrábět módní Olympia Rekord P, následníka Olympia Rekord, delší téměř o 20 cm s velkými panoramatickými okny. Zaujal i vedení GM a jako první Opel se prodával v USA v síti Buick. Následovaly jeho každoroční drobné, v Americe obvyklé, kosmetické úpravy. Prodával se pod různými názvy. Se sníženým zdvihovým objemem jako přímý konkurent VW Brouků nesl označení Opel Olympia, které se roku 1959 změněnilo na Opel 1200 při současném vypuštění slova Olympia z nového jednoslovného názvu Rekord. V roce 1960 je nahradil Opel Rekord s mírně upravenou karoserií bez panoramatických oken, přesto s kódem P2. Levný Opel 1200 si panoramatická okna zachoval další dva roky, než jej nahradil obrozený Kadett. Do té doby jeho nabídku posílil stejně karosovaný Opel 1500. Slušnou čtvrtinu výroby Rekordů činil CarAVan, oblíbený zvláště u řemeslníků. V roce 1963 začal Opel vyrábět širší Rekord A prakticky stejné délky, ale rozvorem asi o 10 cm delším, který se podobal Chevroletu Nova. Jeho motory se od roku 1937 stále mnoho nelišily. V roce 1965 je nahradily nové v Rekordu B, který se zvenčí lišil jen detaily. Už v roce 1966 ho nahradil trochu větší Rekord C. V roce 1971 začal Opel vyrábět Rekord D s výrazně větší zasklenou plochou. V roce 1972 dostal první vznětový motor Opel vycházející z motoru speciálu Opel Diesel Rekordwagen, aerodynamického kupé Opel GT, které v červnu 1972 stanovilo dva světové a 18 mezinárodních rekordů. V Rekordu D byl použit pro lepší konkurenci taxikářským vozům Mercedes. Nejprve se označoval Rekord II, aby nebyl mylně považován za typ se vznětovým motorem. Opel velmi úspěšně vyráběl ještě Rekord E1 a facelift Rekord E2 v letech 1977–1982 a 1982–1986. Luxusně vybavený Rekord s šestiválcovými motory nabízel Opel od ledna 1967 coby vysoce výkonný typ Commodore. S výrobou pokračoval v generacích Commodore B 1972–1977 a Commodore C 1978–1982, poslední s přední maskou typu Senator. Ke konci výroby byl nabízen i jako kombi pojmenované Voyage s produkcí pár tisíc.

S rostoucí poválečnou ekonomikou klesal prodej nouzových vozítek ve prospěch opravdových vozů. V roce 1962 začal Opel v rozlehlé nově postavené továrně v Bochumi vyrábět moderní dvoudveřový Kadett A. Konkuroval zvyšujícím se prodejům VW Brouka, jenž vznikal pod vedením předválečného ředitele Opelu, který představil první Kadett I. Nový Kadett A byl módnější, prostornější, rychlejší, dynamičtější a levnější i hospodárnější než Brouk. V roce 1963 začal Opel nabízet Kadett i coby CarAVan a spolu s ním vyráběl skoro 50 % všech německých kombi. Téměř každý čtvrtý Kadett A byl CarAVan. V roce 1965 ho nahradil plně pětimístný rozměrnější Kadett B. Jeho upravená luxusnější verze se prodávala pod jménem Olympia.

Spolu s Kadettem B v září 1965 Opel představil koncept a od srpna 1968 začal montovat malé dvoumístné kupé Opel GT.[4] Snažil se zbavit pověsti výrobce, jehož vozy řídí postarší pánové. Mělo motor, podvozkové skupiny a konstrukční prvky Kadettu. Vypadalo jako zmenšenina Chevrolet Corvette C3. Ač vůbec neodpovídalo kategorii GT, dobře se prodávalo, hlavně v Severní Americe. Přestalo se vyrábět koncem července 1973 po převzetí zhotovitele karosérií konkurencí a změnami bezpečnostních předpisů. Od září 1970 už ale Opel vyráběl mnohem větší sportovní kupé Manta coby konkurenta Ford Capri s vlastní karoserií založené na připravované řadě Ascona. Ta se původně měla stát podstatně rozměrnějším Kadettem C, ale značně větším než nový dobře prodávaný konkurent Ford Escort. Nakonec byla představena coby samostatná řada zaplňující mezeru mezi Kadettem B a Rekordem D koncem října 1970 se jménem, který už nesla speciální edice Opelu Rekord P1 prodávaná ve Švýcarsku jako Opel Ascona podle tamního turistického cíle na břehu Langensee. V letech 1972 a 1973 Opel překonal VW vyrábějící vozy se zastaralou koncepcí a na trhu v SRN měl 20 % podíl. Díky široké nabídce typových řad a karoserií od tudorů a sedanů přes třídveřové a pětidveřové kombi po fastbacky a kupé.

Uvedení Kadettu C se zpozdilo a byl trochu menší než předešlý. Opouštěním Brettonwoodského systému od konce 60. let však došlo k mírnému růstu cen benzínu vrcholící skokovým čtyřnásobným zdražením vyvolaným ropným šokem. Nárůst cen ropy vedl k velké hospodářské recesi a potřebě menších vozů. Kadett C tak přišel v srpnu 1973 v rozumnější velikosti a hmotnosti vhod. V roce 1975 rozšířil nabídku hatchback Kadett City s praktickým přístupem do zavazadlového prostoru. Šlo o upravený Vauxhall Viva. Byl ještě menší, zato vhodnější do města a rukou řidiček. V roce 1979 je nahradil Kadett D přecházející na přední pohon. Zachoval si podobný vnitřní prostor při poměrně dramatickém omezení celkových rozměrů a hmotnosti. V nastalém trendu hatchbacků se přechodně nevyráběl ani s karoserií sedan. Kadett E z let 1984–1991 nabídku verze sedan vrátil. V 80. letech tvořil Kadett 60 % veškeré výroby Opel. V roce 1991 byl nahrazen modelem světovějšího jména Astra s pořadovým označením F, který koncern GM představil coby svůj globální vůz na pěti kontinentech. Až do roku 2000 byl v prodejích v SRN na druhém místě za VW Golfem. Ve verzi Caravan byl mezi roky 1993–2000 nejprodávanějším evropským kombi všech tříd, tvořilo až 40 % výroby. V roce 2004 se Astra H znatelně zvětšila a vyráběla se dvěma rozvory. Sedan a kombi se délkou 4,5 metry výrazně odklonily od 4 metrů kompaktní třídy a odpovídajícím způsobem nabídly velkorysý vnitřní prostor. Zřetelně se lišily i pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze shodné délky. Hlavního konkurenta, VW Golf, však ani tato generace, i přes zajímavější cenu, prodejně nepřekonala. Stanovila ale zas nové měřítko. Astra se vyráběla v generacích F, G, H, J a K v letech 1991–2000, 1998–2005, 2004–2010, 2009–2015, 2015–2021. Časový přesah připadl na výběhové modely vyráběné současně s rozměrnějšími nástupci, pro odlišení nazvané Astra Classic. 30 let od pojmenování "hvězda" latinsky Opel představil řadu Astra L na platformě PSA.

Ascona B v září 1975 narostla o cca 15 cm a poskytla více vnitřního prostoru. Současně z ní vzešlá Manta B se nabízela jako kupé, nebo dvoudveřový fastback se čtyřmi pohodlnými místy pro dospělé. Třetí generace Ascony 1981–88 při téměř nezměněných vnějších rozměrech snížila svou pohotovostní hmotnost a lépe využila vnitřní prostor přechodem na pohon předních kol. Manta zůstala u sportovnějšího zadního pohonu a bez konstrukčních změn se vyráběla až do srpna 1988, od jara 1982 s faceliftem, který přidal druhý nevysoký široký průduch na čelní masku. Asconu nahradila Vectra vyráběná ve třech generacích 1988–1995, 1995–2002 a 2002–2008. V roce 1991 byla v SRN čtvrtým nejprodávanějším vozem. Zastaralou Mantu na podzim 1989 nahradilo kupé Calibra na základech Vectry. Výrobu sportovního kupé Calibra, nejprodávanějšího ve třídě, Opel ukončil v červnu 1997.

S rostoucím prodejem luxusních vozů v 60. letech 20. století začal Opel vyrábět první luxusní modely od počátku druhé světové války, podruhé v historii značky i s osmiválcovými motory. V únoru 1964 představil s výrazně větším Kapitänem A amerického stylu luxusní vozy Admiral A a Diplomat A.[5][6] Trojici označovanou KAD odlišovala výbava a motory. Admiral byl luxusně vybavený Kapitän s párem křesel namísto přední trojmístné lavice a Diplomat přidal masově vyráběné, nepříliš nákladné osmiválce "do V" Chevrolet 4,6 l, od září 1966 i V8 5,4 l, vybavené automatickou převodovkou.[7] Diplomat mířil jako vlajková loď Opel s chromovaným titulem i na boku a korunkou nad V8 především na luxusní šestiválce Mercedes-Benz W 108 s tehdy pouze ručním řazením za obdodobnou cenu. Leč kupci nejvyšší třídy neměli až takový zájem o luxusní vozy výrobce lidových aut. Natož o přepychový Diplomat Coupé V8 5,4 l karosárny Karmann se dvěma dveřmi, kterých od února 1965 do července 1967 vzniklo jen 347 kusů, přestože šlo o dočasně nejrychlejší německý sériový vůz, vhodný ale spíše na dálnici.[8]

Coby dříve největší evropský producent šestiválcových vozů se Opel s nezájmem nesmířil. V březnu 1969 začal vyrábět řadu KAD B s propracovanějším podvozkem s nápravou De Dion, promyšlenými detaily včetně zapuštěných stěračů a pozinkovanou nerezavějící karoserií, poněkud menší, evropštějších rozměrů. Její uhlazená linie s velkými okny však vypadala americky monstrózně, ač stejné délky jako Mercedes-Benz W 108. Chromovaná jména modelů i na boku odlišila Admiral B od levnějšího, opticky shodného Kapitäna B. Zřetelně se lišil i sériově vinylem potaženou střechou jakou měl Diplomat, jehož řada B měla světlomety na výšku á la Mercedes-Benz W 108 a i šestiválcové motory. Boční označení ale zůstalo jen u osmiválcových modelů Diplomat B, střídmě omezené na chromované V8. Velurové čalounění, tlustý koberec a pravé dřevo posílilo jejich mimořádně přepychový interiér jak u vybraných lepších britských luxusních vozů, kde byl ale mnohem decentnější. Diplomat B s 2,8 litrovým šestiválcem porazil roku 1970 Mercedes-Benz 280 SE, BMW 2800, Jaguar XJ6 a Fiat 130 v testu časopisu "Auto, Motor und Sport".[9] Obrovitý málo vybavený Kapitän se přestal vyrábět po prudkém pádu prodejů na jaře 1970. Zotavily se konkurenční BMW a Audi. Milovníci jízdy volili sportovnější modely prvního.[10] Prostoru a pohodlí za málo peněz druhého s nenákladným pohonem předních kol prospěšným vnitřnímu prostoru.[11]

V roce 1972 se Bitter ujal výroby sportovního GT kupé v italském stylu Bitter CD s výklopným zadním oknem založené na modelu Diplomat B V8.[12] Koncept Coupé Diplomat představil Opel už v září 1969 s řadou KAD B, aby podpořil prodej sedanů. Přispěl tím k rozmachu vozů GT v 70. letech.

Od poloviny roku 1973 začal Opel nabízet Diploma B V8 5,4 l prodloužený o 15 cm. Na délku přesahoval luxusní Mercedes-Benz W 109, prodloužený Mercedes-Benz W 108 o 10 cm. Byl na úrovni konkurenční první oficiální třídy S Mercedes-Benz W 116 představené v září 1972, která jej ale vzhledově dělala mírně zastaralý.

Nárůst cen ropy podnítil poptávku po luxusních vozech, které byly malé a relativně ekonomické. Zbylí konzervativní kupci velkých luxusních vozů americky vypadající vozy Opel, ať jakkoli dobré, příliš nevyhledávali. Jejich o 30% nižší cena spíše snižovala potřebu reprezentovat. Ukončením výroby Admiralu B v červenci 1976 a Diplomatu B v červenci 1977 přestal Opel vyrábět modely nejvyšší třídy, které byly při nízkých prodejích neziskové. Zanikl zdroj podvozků pro Bitter CD a jeho výroba musela skončit koncem roku 1979 po 395 kusech.

Neúspěch trojice KAD přiměl Opel neoživit tradiční název Kapitän. Od února 1978 vyráběl prodloužený honosnější Rekord jako šestiválec vyšší střední třídy Senator s vlečenou nápravou. Současně z něj vyšlo kupé Monza jako náhrada vozů Commodore s karoserií kupé. Na rozdíl od pohledné Monzy s výklopným zadním oknem mající sedanu nalákat kupce ale nebyl Senator sloužící jako vlajková loď Opel příliš úspěšný. Prodejům opět přitížil v roce 1979 ropný šok následovaný další recesí. Bitter na podvozku Senator vyrobil do podzimu 1989 461 kusů sportovního GT kupé Bitter SC od jara 1980, 22 kusů kabrioletů Bitter SC Cabrio od jara 1983 a pět sedanů Bitter SC Sedan od léta 1985. Od září 1987 začal Opel pouhou úpravou výbavy a vzhledu většího nástupce Rekordu – modelu Omega, zhotovovat Senator B. Výrobu kupé Monza ukončil v červnu 1986 bez náhrady. V květnu 1993 ukončil bez náhrady i výrobu Senatora a vlajkovou lodí Opel zůstala Omega.

Opel Omega se začala vyrábět v srpnu 1986 jako větší nástupce Opelu Rekord. Nové jméno dostala i pro radikální změny podvozku zajišťující vynikající jízdní vlastnosti a světově nejnižší odpor vzduchu. Zhruba třetina produkce připadla na Caravan. V roce 1989 se do modelu Omega Caravan 24V začal montovat řadový šestiválec objemu 3 litry, a vzniklo tak nejrychlejší sériově vyráběné kombi světa. Sedan Omega s upraveným motorem 3,6 l se mezi lety 1990–1992 prodával s názvem Lotus Omega. Opel Omega B, vyráběná od dubna 1994, byla delší ale měla stejný rozvor. Od roku 1995 rozšířil její nabídku vznětový šestiválcový motor BMW 2,5 TD M51, aby si zachovala prodej u flotilových zákazníků. Rozsáhlý facelift na podzim 1999 přidal opět pouze na délce. I když se všechny Omegy dál prodávaly za poutavé částky, o ojeté už nebyl takový zájem a neměly vysokou zůstatkovou cenu. Většina nových se prodávala na leasing. Kvůli vysokým odpisům hodnoty byly jejich měsíční splátky často vyšší než u prémiových vozů, které nabízely při větší produkci totožně bohatou výbavu. Důvod pro nákup stejně dobré, ale neprestižní Omegy pominul. Osmiválcový motor Chevrolet Corvette V8 chystaný do prodeje na podzim 2000 se do Omegy sériově nemontoval pro neřešitelnost problémů s jedinou použitelnou automatickou převodovkou při maximální rychosti 250 km/h.[13] Působivé rozloučení Opelu s klasickou koncepcí pohonu se tak nekonalo. Výroba Omegy skončila v červnu 2003. Po ní už GM Europe prodávalo jen nepříliš úspěšně vozy Cadillac v Evropě. Nezdar byl připsán Opelu.

Vlajkovou lodí Opel zůstala jen značně narostlá Vectra C vyráběná od jara 2002. Vectra C Caravan s ještě navíc prodlouženým rozvorem měla ve střední třídě bezkonkurenční nákladový prostor. Na jejím základě vznikl svérázný mohutný hatchback vyšší střední třídy Signum se dvěma samostatnými sklopnými nastavitelnými sedadly vzadu, nebo s třetím nouzovým z jejich sklopitelných opěrek loktů, prodávaný od února 2003.[14] Rozvorem a výbavou byl nad Vectrou. Měl spoustu místa vzadu, ale malý zavazadlový prostor, který se dal zvětšit posunem sedadel, avšak u vozu vydávaného za nástupce Omegy šlo o nepatřičnou komplikovanost. Přes velký prostor a dobré jízdní vlastnosti prodeje všech rychle klesly. Po ztrátě reputace je v listopadu 2008 nahradil model Insignia takřka stejné délky jak poslední Senator, ale o 22 cm přesahující vyřazovanou Vectru a o 18 cm Signum. V březnu 2009 Opel uvedl Insignii kombi, u nějž pracovní jméno Caravan změnil směrem k životnímu stylu na Sports Tourer. Kupoval se jakožto vždy ale pro bezkonkurenční objem nákladu. Insignii B Opel vyrábí od jara 2017. Časté přejmenovávání modelů stojí Opel úsilí rozšířit nové jméno mezi zákazníky. Konkurenční VW po dekády těží z neměnění jmen a marketingově vytváří legendy, kterými jezdí druhá i třetí generace řidičů. U neúspěšných modelů je ale výhodnější změnit jméno. Opel odvážným designem některých typů ztratil i část zákazníků, která odešla ke konzervativnější konkurenci.

V roce 1982 začal Opel vyrábět malý vůz Corsa s pohonem předních kol vyvinutý po ropných šocích. Ač do této kategorie vstoupil jako poslední evropský masový výrobce, Corsa se v SRN stala dlouhodobě nejprodávanější. Cca 60 % kupujících tohoto městského vozu tvoří ženy hledící více na cenu. Generačně se vyráběla A 1993–2000, B 2000–2006, C 2006–2014, D 2014–2019 a E od roku 2019 na podvozkových skupinách Groupe PSA. Corsa D výrazně větších rozměrů, postavená na společné platformě GM a Fiat, dorostla v roce 2006 na délku poslední Kadett z let 1984–1991. Jako u Astry H se i u ní výrazně lišily pětidveřové, a úpravou zádě opticky zmenšené třídveřové verze.

Po znovusjednocení Německa začal Opel v továrně Wartburg montovat Vectru. Lačnost východních Němců po levných kvalitních vozech mu na trhu NSR zajistila stále 15% podíl. V roce 2006 poprvé klesl pod 10%. K velké konkurenci japonských vozů se přidaly "západním" kapitálem převzaté značky "východního bloku" s nabídkou mnohem více "hodně auta za málo peněz" a stejné kvality. V levné východní Evropě otevřely továrny i západní značky, s masovou produkcí zejména rostoucí korejské s designem původem z nového německého ústředí. Do tradičního segmentu Opelu postupně vstoupily i prémiové německé značky. V roce 2004 začal GM v Evropě znovu prodávat vozy Chevrolet, když koupil zkrachovalou jihokorejskou Daewoo a na její levné nekvalitní vozy umístil značku Chevrolet. Vozy Chevrolet z Jižní Koreje evropský úspěch Hyundai-Kia ale nenapodobily. Opel a Chevrolet si navíc navzájem konkurovaly, když šly po stejně průměrném evropském zákazníkovi. V roce 2018 měl Opel jen 6,6 % trhu NSR.

U příležitosti 150. výročí představil v roce 2012 Opel model Adam, který začal vyrábět ve zrekonstruované továrně Wartburg. Jeho už tak nákladná výroba byla ale dávána do souvislosti s poklesem prodeje Corsy. V roce 2019 skončila bez náhrady.

V roce 1994 začal Opel vyrábět snadno ovladatelné kupé Tigra na základech Corsy, které ale nedosáhlo jejích kvalit. Výrobu ukončil v roce 2001. V roce 2004 začal Opel v módní vlně kupé-kabrioletu s nabídkou Tigra TwinTop s pevnou skládací střechou a ukončil ji v roce 2009. V roce 2006 Opel pevnou skládací střechu nabídl i u čtyřmístných kabrioletů Astra TwinTop. V roce 2012 začal nabízet kabriolet Astra s klasicky stahovanou střechou pod samostatným jménem Opel Cascada. V roce 2001 začal Opel vyrábět sportovní kupé Speedster, dvojče Lotus Elise. Výrobu ukončil v roce 2005. V roce 2007 začal vyrábět sportovní kupé GT coby náhradu za puristický Speedster. Vůz s pohonem zadních kol se vyráběl v USA a zaujal ovladatelností i poměrem cena/výkon. Jeho výrobu Opel skončil v roce 2009.

V roce 1996 začal Opel vyrábět rozměrné MPV Sintra obdobné minidodávkám GM. V roce 1999 jeho výrobu nahradil kompaktním MPV Zafira na základech Astry. Okamžitě zaujalo vedoucí postavení jako první kompaktní německá dodávka. Zadní sedačky šlo zcela zasunout do podlahy a byl velmi oblíbeným rodinným vozem. Zafira B let 2005–2014 byla výrazně větší s velkorysejším vnitřním prostorem. Dřívější vedoucí postavení, které převzal VW Touran, však zpět nezískala. Generaci let 2011–2019 Opel prodával coby Zafira Tourer. Zafira Life nabízená od roku 2019 je odvozeninou modelů Peugeot Traveller, Citroën Spacetourer a Toyota ProAce Verso. Micro MPV Opel Agila nabízené od roku 2000 poskytlo dostatek prostoru při délce 3,5 m. Bylo shodné se Suzuki Wagon R+. Agila B delší o 20 cm ho nahradila v roce 2007 coby dvojče Suzuki Splash. Agilu v letech 2015–2019 nahradil Opel Karl, což byl Chevrolet Spark, který měl v Evropěl pod novým jménem spolu s celou řadou cenově orientovaných modelů získat zpět ztracené pozice. Mini MPV Meriva začal Opel vyrábět od roku 2003 na základech Corsy. Praktická možnost zasunout zadní sedadla do podlahy přinesla mezi minivany vysokou prodejnost. Mezi roky 2010–2017 vyráběl Opel podstatně větší a přizpůsobivější Merivu B. Od roku 2017 ji nahradil Crossland X vyráběný na základech Citroën C3 Aircross.

V roce 1991 začal Opel prodávat terénní model Frontera, což byl přejmenovaný Isuzu Rodeo. Frontera B, přeznačené Isuzu Rodeo B, ji nahradila v letech 1998–2004. V letech 1992–1999 Opel prodával i větší terénní Monterey, což byl přejmenovaný Isuzu Trooper. Prodeje byly nevalný, patřily ale mezi první evropská SUV. V roce 2006 začal Opel vyrábět SUV Antara a v roce 2010 jeho náhradu Grandland X. V roce 2012 malé SUV Mokka, jehož modernizaci od roku 2016 nazval Mokka X. Výroba Mokky X skončila v červnu 2019.

V roce 2011 začal Opel vyrábět hybridní model Ampera, který byl shodný se sesterským Chevrolet Volt. Tímto plug-in hybridem dal najevo, že je po krizi stále naživu a připraven na budoucnost. V roce 2017 ho nahradil elektromobil Ampera-e, shodný s modelem Chevrolet Bolt.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Opel na Wikimedia Commons
• Opel Česká republika