Československá lidová armáda

Československá lidová armáda (zkratka ČSLA; též slovensky Československá ľudová armáda, zkratka ČSĽA) byla ozbrojená síla Československé republiky (od roku 1960 Československé socialistické republiky), která tento název nesla v letech 1954-1990. Od roku 1955 byla ČSLA součástí vojsk Varšavské smlouvy.

Československá lidová armáda
Bojový prapor ČSLA (1960-1990)
Bojový prapor ČSLA (1960-1990)
Země Československá socialistická republika
Vznik1954 (Přejmenování z Československé armády)
Zánik1990 (transformace zpět na Československou armádu)
Funkcearmáda
Velikost200 000 (1989)
MottoZA VLAST – ZA SOCIALISMUS
Podřízené jednotkyČeskoslovenské letectvo
Československé válečné loďstvo

Dne 14. března 1990 bylo jméno armády změněno odstraněním přívlastku "Lidová" na "Československá armáda". Ta byla po rozpadu Československa dne 1. ledna 1993 rozdělena na Armádu České republiky a Ozbrojené síly Slovenské republiky.

Vznik ČSLA
Prezident Ludvík Svoboda a ministr obrany Martin Dzúr během inspekce Bratislavské posádky ČSLA v roce 1969
Vojenská přehlídka v Praze na Letenské pláni na výročí konce II. světové války 9. května 1985
Brigadýrka k uniformě vzor 62 pro důstojníky
Muž v polním stejnokroji ČSLA na Tankovém dni ve VTM Lešany
Československý polní telefon TP 25
Skupina odvedených branců v lesích okolo Bzence (cca 1986)

Dne 25. května 1945 byla schválena Prozatímní organizace československých ozbrojených sil, podle níž došlo k reorganizaci československé armády. Vojáci, kteří bojovali proti nacismu na všech frontách druhé světové války, se postupně vraceli. Území Československa bylo rozděleno na čtyři vojenské oblasti, ve kterých postupně vzniklo přes 16 pěších divizí, které doplňovaly tankový sbor a dělostřeleckou divizi. Československý I. sbor, který sloužil pod sovětskou kontrolou, se stal 1. československou armádou, poté se stal 1. vojenským obvodem.[1] Počáteční optimismus ohledně plánů na obnovu armády vystřídala deziluze, pramenící z rozbité poválečné ekonomiky a nedostatku lidských a materiálních zdrojů. Československá armáda byla po válce pověřena vyhnáním Němců a Maďarů a podílela se také na pomoci národnímu hospodářství. Jednotky Sboru národní bezpečnosti se navíc účastnily bojů proti Organizaci ukrajinských nacionalistů.

Po roce 1948, kdy se ujala moci Komunistická strana Československa, došlo k významným změnám v armádě. Více než polovina důstojníků začala být pronásledována stejně jako vojáci a mnozí byli nuceni odejít. Politické procesy se zaměřovaly hlavně na vojáky, kteří bojovali ve druhé světové válce v západní Evropě, ale paradoxně došlo také k pronásledování vojáků bojujících ve válce na východní frontě. Armáda se plně dostala pod moc komunistické strany a v roce 1950 došlo k zásadní reorganizaci sovětského modelu a vojenské oblasti byly rozpuštěny. V roce 1951 byla podepsána mezi Československem a Sovětským svazem Dohoda o způsobu a podmínkách vypořádání dodávaného vybavení a materiálu poskytovaná půjčkou SSSR ve výši téměř 44 milionů rublů na nákup vojenské techniky, zejména letadel a radarů. Došlo k nárůstu šíření a zvýšení počtu vojáků armády, která od roku 1953 dosáhla více než 300 000.

V období Československé socialistické republiky pořádala Československá lidová armáda na Letné pravidelné přehlídky Dne vítězství. První přehlídka se konala v roce 1951 a od té doby se konala každých pět let, 9. května až do roku 1990. Přehlídka rovněž připomínala pražské povstání. Poslední z těchto přehlídek se konala v roce 1985.[2][3] Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska (československá státní hymna) hráli shromážděné kapely na přehlídce a poté následovala státní hymna Sovětského svazu. Přehlídky se konaly také v Bratislavě.

Složky armády

Součástí ČSLA bylo pozemní vojsko, vojenské letectvo a vojska protivzdušné obrany státu.

Pozemní vojsko

Pozemní vojsko bylo nejpočetnější složkou armády. Základem jeho bojové síly byly operační a taktické rakety. Hlavní údernou silou byly tanky. Dělostřelectvo bylo vybaveno různými typy děl a minometů, protitankovými kanóny, řízenými protitankovými střelami a dalšími zbraněmi.

K pozemnímu vojsku patřily motostřelecké a tankové svazky, útvary protivzdušné obrany, dělostřelectvo a speciální vojska, jako je ženijní, spojovací, chemické, železniční a výsadkové vojsko. Další útvary a zařízení poskytovaly bojovým útvarům nezbytné technické, materiální a další služby.

Ženijní vojsko bylo vybaveno silničními a zemními stroji, odminovacími tanky a technikou k zajištění přepravy vojsk přes vodní toky a jiné terénní překážky. Železniční vojsko bylo schopné zajišťovat výstavbu i obnovu železničních tratí včetně mostů a sdělovacích a zabezpečovacích zařízení a údržbu železničních vozidel. Železniční i ženijní vojsko se podílely na likvidaci následků živelních a jiných pohrom.

Z přibližně 201 000 vojáků v aktivní službě v ČSLA v roce 1987 asi 145 000 (72%) sloužilo v pozemních silách (běžně označovaných jako armáda). Asi 100 000 z nich byli branci.

V mírovém stavu se armáda dělila na dva vojenské okruhy, Západní a Východní. Pod Západní okruh spadala 1. armáda s velitelstvím v Příbrami s jednou tankovou divizí a třemi motostřeleckými divizemi a 4. armáda v Písku se dvěma tankovými divizemi a dvěma motostřeleckými divizemi. Východní vojenský okruh na Slovensku tvořily dvě tankové divize s velitelstvím v Trenčíně. Dalších pět divizí s tzv. uloženou technikou bylo připraveno k personálnímu naplnění mobilizovanými zálohami do 48 hodin od vyhlášení mobilizace, celková válečná síla ČSLA tedy v případě vypuknutí války činila 15 vševojskových divizí.

Západní vojenský okruh
  • 2. provozní pluk (Tábor)
  • 311. těžká dělostřelecká brigáda (Jince)
  • 11. dělostřelecká základna (Jince)
  • 41. samostatný dopravní dělostřelecký oddíl (Dašice)
  • 7. dělostřelecká divize (Pardubice)
  • 71. kanónová dělostřelecká brigáda (Žamberk)
  • 75. těžká houfnicová dělostřelecká brigáda (Pardubice)
  • 82. protiletadlová raketová brigáda (Jihlava)
  • 10. protiletadlová opravárenská technická základna (Jaroměř)
  • 6. radiotechnická brigáda (Plzeň)
  • 71. výsadkový úderný prapor (Chrudim)
  • 22. výsadková brigáda speciálního určení (Prostějov)
  • 7. radiotechnická brigáda zvláštního určení (Zbiroh)
  • 1. smíšený pluk radioelektronického boje (Kolín)
  • 10. pontonová brigáda (Kostelec nad Labem)
  • 5. spojovací brigáda (Strašice)
  • 52. spojovací brigáda dálkových spojů (Lipník nad Bečvou)
  • 59. spojovací brigáda dálkových spojů (Beroun)
  • 60. spojovací prapor zvláštního určení (Unhošť)
  • 102. brigáda chemické ochrany (Liberec)
  • 31. smíšená letka velení a průzkumu (Bechyně)
  • 31. rota letištního a radiotechnického zabezpečení (Bechyně)
  • 311. samostatný výcvikový tankový prapor (Vojenský újezd Hradiště)
  • 313. samostatný výcvikový tankový prapor (Vojenský újezd Boletice)
  • 1. automobilní brigáda (Olomouc)
  • 3. automobilní brigáda (Hlučín)
  • 11. brigáda materiálního zabezpečení (Bílina)
  • 21. brigáda materiálního zabezpečení (Pardubice)
  • 1. brigáda potrubní dopravy pohonných hmot (Roudnice nad Labem)
  • 7. ženijní silniční brigáda (Hodonín)
  • 32. silniční brigáda (Horní Počáply)
  • 1. pluk civilní obrany (Kutná Hora)
  • 4. pluk civilní obrany (Varnsdorf)
  • 7. pluk civilní obrany (Bučovice)
  • 6. strážní prapor (Příbram)
Zařízení, sklady
1. armáda (Příbram)
4. armáda  (Písek)

Východní vojenský okruh (Trenčín)

Vojenské letectvo

Síly vzdušné obrany a protivzdušné obrany ČSLA slavily jako den vzniku 17. září 1944. K tomuto datu odletěl na slovenskou půdu na pomoc Slovenskému národnímu povstání ze SSSR 1. československý samostatný stíhací letecký pluk. Z něj později vyrostla 1. československá smíšená letecká divize, která operačně působila v závěru 2. světové války v sovětském letectvu.

Československé letectvo bylo plně vybaveno nadzvukovými stíhačkami, útočnými vrtulníky, systémy protivzdušné obrany a elektronickým sledovacím zařízením.

Vojska protivzdušné obrany státu

Vojska protivzdušné obrany státu (PVOS) byla tvořena protiletadlovými raketovými útvary, útvary stíhacího letectva, radiotechnickými a speciálními útvary.

2. divize protivzdušné obrany státu (Brno)
  • 8. stíhací letecký pluk (Brno)
  • 76. protiletadlová raketová brigáda (Brno)
  • 77. protiletadlová raketová brigáda (Ostrava)
  • 186. protiletadlová raketová brigáda (Pezinok)
  • 2. radiotechnická brigáda (Brno)

3. divize protivzdušné obrany státu (Žatec)

Hodnosti

1954 - 1959

Československá lidová armáda měla soustavu hodností převzatu ze Sovětské armády.[4] Od r. 1958 docházelo k dílčím změnám, které byly završeny zákonem 76/1959 o některých služebních poměrech vojáků.[5]

1960 - 1990

Od r. 1960 bylo upraveno seskupení hodnostních sborů, což s malými odchylkami platilo i v obnovené Československé armádě do r. 1992.[6]

Rovněž bylo upraveno hodnostní označení, které více přiblížilo tradičnímu. Označení na výložkách udává následující tabulka:

Mužstvo Poddůstojníci Praporčíci Nižší důstojníci Vyšší důstojníci Generálové

Charakteristika

Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 charakterizovala Československou lidovou armádu takto: "Československá armáda byla vedle SNB a LM chápána jako jeden z přímých mocenských nástrojů ovládání společnosti a bezprostředního zvládání vnitropolitických potíží, KSČ prostřednictvím obrovského aparátu Hlavní politické správy ČSLA prolínajícího se do nejnižších jednotek prakticky kontrolovala svůj absolutní vliv v armádě." [7]

V průběhu Sametové revoluce navrhoval komunistický ministr národní obrany Václavík nasazení armády proti demonstrantům, ale jeho návrh nebyl vyslyšen.[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czechoslovak People's Army na anglické Wikipedii.

  1. Vojenská oblast 1 [1945-1950] : Velitelství. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (česky)
  2. Praha zažila vojenskou přehlídku, po 23 letech | Domov. Lidovky.cz [online]. 2008-10-28 [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (česky)
  3. Prahou má burácet velkolepá vojenská přehlídka - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online.
  4. HAVELKA, Radek. CZK - Hodnosti ozbrojených sil [1918-1992]. Válka.cz [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné online. ISSN 1803-4306.
  5. Zákon 76/1959 o některých služebních poměrech vojáků
  6. HODNOSTNÍ OZNAČENÍ [online]. Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY [cit. 2013-05-26]. Dostupné online.
  7. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část IV. - Československá lidová armáda, [cit. 2009-10-28]. Dostupné online.

Související články

Literatura

HLAVÁČEK, Jiří (ed.). Mezi pakárnou a službou vlasti. Základní vojenská služba (1968-2004) v aktérské reflexi. Academia: Praha, 2022, ISBN 978-80-200-3332-1.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.