Oxid telluričitý

Oxid telluričitý je jedním z oxidů telluru, který v něm má oxidační číslo IV. Je to anhydrid kyseliny telluričité. V přírodě se vyskytuje jako minerál paratellurit, který krystaluje v čtvercové modifikaci, a minerál tellurit, který krystaluje v kosočtverečné modifikaci.

Oxid telluričitý
Obecné
Systematický název	Oxid telluričitý
Anglický název	Tellurium dioxide, tellurium(IV)oxide
Německý název	Tellurdioxid
Sumární vzorec	TeO2
Vzhled	Bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	7446-07-3
PubChem	62638
UN kód	397E9RKE83
SMILES	Te(=O)=O
InChI	1S/O2Te/c1-3-2
Vlastnosti
Molární hmotnost	159,60 g/mol
Teplota tání	732,6 °C
Teplota varu	1 245 °C (rozklad)
Hustota	6,02 g/cm3 (α, 20 °C) 5,91 g/cm3 (β, 0 °C) 5,87 g/cm3 (β, 20 °C)
Index lomu	β-modifikace nLia= 2,00 nLib= 2,18 nLic= 2,35
Rozpustnost ve vodě	0,000 67 g/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	silné kyseliny silné zásady (na telluričitany)
Měrná magnetická susceptibilita	−1,39×10−6 cm3g−1 (18 °C)
Struktura
Krystalová struktura	čtverečná (α) kosočtverečná (β)
Hrana krystalové mřížky	α-modifikace a= 481 pm c= 761,3 pm β-modifikace a= 561,7 pm b= 1 203,4 pm c= 546,3 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−321,7 kJ/mol (α) −323 kJ/mol (β)
Entalpie tání ΔHt	185 J/g
Entalpie varu ΔHv	1 285 J/g
Standardní molární entropie S°	56,6 JK−1mol−1 (α) 79,5 JK−1mol−1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−264,6 kJ/mol (α) −270 kJ/mol (β)
Izobarické měrné teplo cp	0,401 JK−1g−1 (α)
Bezpečnost
GHS05 GHS07 GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	žádné nejsou
S-věty	žádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.