Technecium

Existence technecia byla předpovězena již roku 1871 D. I. Mendělejevem, který jej nazval eka-mangan. Skutečný důkaz existence tohoto prvku však podali teprve roku 1937 Italové Carlo Perrier a Emilio G. Segré ve vzorku kovového molybdenu, který byl v cyklotronu vystaven bombardování jádry deuteria. Z fyzikálního hlediska je zajímavé, že se za teplot pod 7,46 K jako čistý prvek stává supravodičem II. typu.[1]

Ve sloučeninách se vyskytuje především v řadě mocenství od Tc⁺¹ po Tc⁺⁷, z nichž nejstálejší jsou sloučeniny Tc⁺⁷, například oxid technecistý.

V přírodě se technecium vyskytuje jen v mimořádně stopových množstvích jako produkt radioaktivního rozpadu uranu ²³⁵U. Přitom z 1 g uranu vznikne pouze asi 27 mg Tc. Ve vesmíru bylo prokázáno stopové množství technecia v emisním spektru hvězd typu rudých obrů a tento důkaz slouží jako jeden ze zdrojů teorie o přeměně prvků uvnitř hvězdných jader.

V současné době je známo celkem 36 radioizotopů technecia, z nichž nejvýznamnější jsou ⁹⁷Tc, ⁹⁸Tc a ⁹⁹Tc. Poslední dva jsou beta zářiče s poločasem rozpadu 4,2×10⁶ a 2,111×10⁵ roku, využívané v biologii a medicíně pro sledování metabolismu vybraných sloučenin a sledování kostní tkáně. Uměle lze tyto izotopy poměrně jednoduše připravit z izotopů molybdenu ⁹⁷Mo a ⁹⁸Mo jejich bombardováním neutrony v jaderném reaktoru.

Přehled izotopů:

[2]

Technecium se získává chemickou extrakcí z radioaktivního odpadu, vznikajícího při práci výzkumných jaderných reaktorů[3]. Při výrobě ^99mTc, izotopu technecia, používaného v medicíně, je využíván radioaktivní izotop molybdenu ⁹⁹Mo, který je po extrakci a dalších úpravách dopravován do nemocnic v ocelových nádobách. Vzhledem k tomu, že poločas rozpadu jak ⁹⁹Mo, tak ^99mTc činí řádově hodiny (u ^99mTc asi šest hodin), je tento proces logisticky velmi náročný. Navíc jej provádí jen několik zařízení na světě, takže výpadek některého z nich ohrožuje celý řetězec. Některé země proto vyvíjejí snahy o výrobu technecia jinou cestou, například kanadští vědci se jej pokoušejí získávat na urychlovačích ostřelováním terče z přirozeně se vyskytujícího izotopu ¹⁰⁰Mo[4].