Rychlost zvuku

Rychlost zvuku je rychlost, jakou se zvukové vlny šíří prostředím. Často se tímto pojmem myslí rychlost zvuku ve vzduchu, která závisí na atmosférických podmínkách. Největší vliv na její hodnotu má teplota vzduchu. Při teplotě 20 °C je rychlost zvuku v suchém vzduchu 343 m/s, tj. 1235 km/h.

Rychlost zvuku v ideálním plynu

V ideálním plynu pro rychlost zvuku platí vzorec

,

kde je tlak plynu při teplotě 0 °C, příslušná hustota a teplotní rozpínavost pro daný plyn.

Historie měření rychlosti zvuku

První, kdo se pokusil změřit rychlost zvuku ve vzduchu, byl Marin Mersenne. Při pokusech s kanónem naměřil rychlost 428 m/s. Rychlost zvuku ve vodě poprvé přesně měřili Jean-Daniel Colladon a Jacques Charles François Sturm. Na ženevském jezeře postavili v roce 1827 dvě loďky do vzdálenosti 13487 m. Speciální zařízení zároveň uhodilo do zvonu, ponořeného do vody a odpálilo nálož střelného prachu. Pozorovatel na druhé loďce naměřil rozdíl mezi akustickým a optickým signálem 9,4 s, což odpovídá 1435 m/s.[1]

Rychlosti zvuku v některých látkách

Látka Rychlost m/s Rychlost km/h
Oxid uhličitý (25 °C)259932
Kyslík (25 °C)3161138
Suchý vzduch (0 °C)3311193
Suchý vzduch (20 °C)3431235
Suchý vzduch (25 °C)3461247
Helium (0 °C)9703492
Vodík (0 °C)12704572
Rtuť (20 °C)14005040
Destilovaná voda (25 °C)14975389
Mořská voda (13 °C)15005400
Led (−4 °C)325011700
Stříbro (20 °C)2700 / 37009720 / 13320
Měď (20 °C)3500 / 472012600 / 16992
Ocel (20 °C)5000 / 600018000 / 21600
Sklo (20 °C)520018720
Hliník (20 °C)5200 / 640018720 / 23040

V neohraničených pevných látkách se obecně šíří zvuk ve třech vlnách – jedné podélné a dvou příčných (v izotropních látkách jsou ty dvě příčné vlny degenerované - tedy se šíří stejně rychle). Nejrychlejší je podélná vlna. V ohraničených pevných látkách se zvuk šíří pomaleji (protože „drhne o stěnu“).

U pevných látek záleží měření na tom, jestli se měří podélné vlnění v kompaktní hmotě, nebo příčné vlnění na tyči. V kompaktní hmotě je rychlost vyšší. Limitem by mohlo být 36 000 m/s.[2]

Rychlost zvuku ve vzduchu

Přibližná (červeně) a skutečná (zeleně) závislost rychlosti zvuku na teplotě.
Vlevo uvedený lineární vzorec lze proto použít jen v okolí několika desítek stupňů od teploty 0°C

Ze vzorce pro rychlost zvuku v ideálním plynu vyplývá, že pro rychlost zvuku v suchém vzduchu platí zhruba následující vztah:

  • je teplota ve stupních Celsia.
  • Rychlost zvuku tedy závisí jen na teplotě, nikoliv na tlaku.
  • Tento zjednodušený vzorec je se zanedbatelnou chybou použitelný přibližně v rozsahu od 100 °C do 100 °C.

Následující tabulka udává přibližné rychlosti zvuku v různých nadmořských výškách:

Nadmořská výška Teplota vzduchu Rychlost m/s Rychlost km/h
Hladina moře015 °C3401224
11 000 m – 20 000 m57 °C2951062
29 000 m48 °C3011084

Šíření zvuku ve vakuu

K šíření zvuku je potřeba nějakého látkového prostředí. To je takové prostředí, ve kterém jsou nějaké částice – například částice plynů ve vzduchu. Proto se zvuk nešíří ve vakuu, které v ideálním případě neobsahuje žádné částice.

Odkazy

Reference

  1. Rudolf Faukner:Moderní fysika (1947)
  2. Scientists find upper limit for the speed of sound. phys.org [online]. 2020-10-09 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.