Vladimír Tardy

Vladimír Tardy se narodil v roce 1906 v Lounech, Tardyho rodina se ale již v roce 1908 přestěhovala do Třebíče, studoval na třebíčském gymnáziu, kde v roce 1924 maturoval.[2] Mezi lety 1924 a 1928 vystudoval matematiku a fyziku na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, v roce 1931 pak získal doktorát přírodních věd. Studoval rovněž i filozofickou fakultu, kde vystudoval filozofii a psychologii a studium zakončil doktorátem filozofie, Od roku 1931 působil na pozici středoškolského profesora, zpočátku ve Všeobecném pensijním ústavu v Praze, pak na měšťance v Kardašově Řečici a následně pak učil matematiku a fyziku na žižkovském gymnáziu. Tam pak pracoval až do roku 1943 a krátce i po druhé světové válce (1945–1946).[1] Od roku 1933 pak pracoval i v Ústředním psychotechnickým ústavem československém a od roku 1945 pak i s Československým ústavem práce.[3] Od roku 1946 pak na nově vzniklé pedagogické fakultě UK přednášel psychologii a v roce 1947 byl habilitován z psychologie na filozofické fakultě a v roce 1948 byla habilitace rozšířena i na pedagogickou fakultu. V roce 1949 byl jmenován řádným profesorem.[1]

Mezi lety 1952 a 1954 byl děkanem na pedagogické fakultě, po transformaci na samostatnou Vysokou a Vyšší školu pedagogickou působil jako děkan Vyšší školy pedagogické a jako vedoucí na katedře psychologie na Vysoké škole pedagogické.[1] Potom, co byla zrušena Vysoká škola pedagogická přešel na Filozofickou fakultu UK, kde se v roce 1960 stal vedoucím katedry psychologie. V letech 1967 až 1970 pak byl ředitelem Psychologického ústavu ČSAV.[4]

Věnoval se filozofii přírodních věd, jako disertaci na přírodovědné fakultě si zvolil téma filosofie matematiky. Věnoval se také teleologii, dějinám psychologie nebo obecné či vývojové psychologii. Po počátku působení na vysoké škole také vydávání učebních textů z psychologie.[1] Působil také v redakční radě časopisu Československá psychologie nebo v Československé psychologické společnosti ČSAV. K šedesátým narozeninám obdržel Řád práce.[4] Byl signatářem Charty 77.[5]

Z rodinného prostředí si odnesl velký odpor k náboženství.[1]