Porfyr
Porfyr zastarale porfyrit je všeobecné označení kyselých až intermediálních intruzivních, subvulkanických hornin s porfyrickou texturou.[1] Jde o horniny, které obsahují větší krystaly (tzv. fenokrysty, často tvořené živcem) obklopené v jemnozrnné základní hmotě, jejíž elementy není možno rozlišit pouhým okem. Termín je odvozen od texturní klasifikace hornin, která není zohledněna v klasifikaci eruptivních hornin podle IUGS. Přestože nejde o systematické označení, je tento termín stále běžně používán.
Porfyr | |
---|---|
Oblázek tzv. modrého porfyru (estérellit) z oblasti Massif de l'Esterel, blízko Saint-Raphaël ve Francii | |
Zařazení | Magmatická hornina |
Hlavní minerály | kyselé až intermediární živce, křemen, biotit |
Textura | porfyrická |
Název porfyru bývá odvozen od hlavních minerálů vyskytujících se jako fenokrysty (např. křemenoživcový porfyr), anebo podle typu horniny, od níž je odvozen (např. granitový porfyr).[1] Minerální složení je závislé na typu porfyru, časté jsou vyrostlice živců, přítomen může být i křemen a biotit. Minerály v základní hmotě většinou není možné rozlišit pouhým okem. Porfyry mohou vznikat z magmatu v připovrchových podmínkách při náhlém uvolnění vody a následném poklesu tlaku.[2]
Historie
Termín porfyr resp. porfyrit se používá už od antických dob.[3] Pochází z řeckého porphyreos – fialový. Termín byl zaveden podle typické červené horniny s krystaly velkých bílých živců, která byla běžně používána k výrobě stavebních článků (sloupy chrámů), soch (sousoší tetrarchů), sarkofágů a ozdob, počínaje starověkým Jeruzalémem (sloupy Davidova chrámu), starověkým Římem, [4] přes Byzanc (paláce a chrámy v Konstantinopoli a jejich výzdoba), až po památky doby románské a gotické.
Označení porfyrit se původně používalo pro horniny neobsahující křemen, resp. porfyrické horniny dioritového složení.[5] Termín křemenný porfyrit zavedl K. H. Rosenbusch (1877) a používal ho pro označení paleodacitů.[3] Označení křemenný porfyr se v minulosti používalo v Evropě pro předterciérní ryolity.
Porfyry jsou často spojeny s ložisky měděných, molybdenových, kobaltových a wolframových rud a tento termín se často používá v souvislosti s nimi.[1] Označení se také používalo pro vyvřelé červené horniny využívané pro dekorativní účely.
Příkladem takových hornin může být například porfyrická žula nebo andezit.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Porphyry (geology) na anglické Wikipedii a Porfýr (subvulkanická hornina) na slovenské Wikipedii.
- Porphyry, Imperial College Rock Library Glossary [online]. Imperial College London, 2008 [cit. 2016-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15. (anglicky)
- Best, M. G., 2003, Igneous and metamorphic petrology. Blackwell Publishing, Malden, 729 s.
- Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz [cit. 2016-02-23]. Dostupné online. (česky)
- Činčura, J. a kolektív, 1983, Encyklopédia Zeme. Bratislava, Obzor, s. 453
- Le Maitre (Editor), 2002, Igneous rocks A Classification and Glossary of Terms Recommendations of the International Union of Geological Sciences Subcommission on the Systematics of Igneous Rocks. Cambridge University Press, Cambridge, s. 141
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu porfyr na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo porfyr ve Wikislovníku