Jiří Purkyně

Po maturitě na slánském reálném gymnáziu studoval Jiří Purkyně po vzoru svého otce Otakara Purkyně pražskou lékařskou fakultu. Po čtyřech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu a věnoval se studiu historie, filosofie a zeměpisu.

Příklon k levicovému smýšlení lze u Purkyně vysledovat již v prosinci roku 1920, kdy byl přímým svědkem střelby do demonstrujících dělníků před parlamentem v době probíhající generální stávky.[2] V roce 1922 navštívil ilegální sjezd komunistické mládeže v Berlíně. Účastnil se demonstrací proti přijetí zákona na ochranu republiky.[3] V době studií pobýval ve Studentské kolonii na Letné. Po domovní prohlídce následující po rozpuštění Komunistického svazu mládeže na jaře 1923 odešel Purkyně z Prahy.[2] Mezi lednem a květnem 1923 působil jako učitel v Poříčanech a od školního roku 1923/1924 nastoupil jako suplent na obchodní akademii v Hradci Králové.

Na královéhradecké obchodní akademii vyučoval zeměpis a dějepis. Pronášel osvětové přednášky a občasně publikoval ve vlastivědném sborníku Královéhradecko.[4] V roce 1924 složil profesorské zkoušky a od roku 1927 byl jmenován profesorem na obchodní akademii v Hradci Králové. Ve svém pedagogickém působení často propojoval výklad učiva s aktuálními politickými otázkami.[5] Jeho levicové zaměření bylo příčinou ústrků ze strany některých rodičů jeho studentů a členů profesorského sboru.[6] Angažoval se v mnoha královéhradeckých i regionálních organizacích levicového či socialistického ražení (např. Klub inteligence, Svaz odborového studentstva). Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se zapojil do agitační činnosti ve prospěch republikánů a podílel se na obstarávání finančních příspěvků. Spolu s malířem Josefem Heřmanem připravil sborník textů českých spisovatelů a básníků ¡No passaran![7], jehož výtěžek z prodeje věnoval na podporu bojujícímu Španělsku.

V období druhé republiky vyvíjel činnost v podzemní komunistické straně a po okupaci nacistickými vojsky se stal krajským instruktorem komunistické strany. Stranou byl pověřen redakcí ilegálního časopisu Čin. Pro tuto činnost byl 5. května 1940 v budově obchodní akademie gestapem zatčen.[4] Byl umístěn v královéhradecké vazební věznici, ale již 11. května byl propuštěn a tajnou policií sledován se záměrem zjistit jeho spolupracovníky. Podruhé byl zatčen 22. května 1940 ve svém bytě a do dubna 1941 vězněn v Hradci Králové. Následně byl přemístěn do věznice v Golnově a naposledy v roce 1942 do Mnichova, kde byl 15. října popraven za přípravu velezrady a napomáhání nepříteli.[4]

• KAFKA, František. Jiří Purkyně, bojovník. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1961.
• ZACHOVÁ, Alena; MLSOVÁ, Nella; ČUŘÍN, Michal. Příběh budovy čp. 301. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. 133 s.