Jiřina Fikejzová

Po studiu na gymnáziu v Lounech (1938–1945) a Teplicích (1945–1946), kde zpívala i s kapelou, studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a soukromě se učila hrát na housle a na klavír. V 50. letech 20. století byla úspěšnou sprintérkou československé národní reprezentace. Po ukončení studia v roce 1950 pracovala do roku 1953 v odborném učilišti v ČKD, poté pak na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek. Již od středoškolských studií se věnovala psaní písňových textů. Profesionálně začala spolupracovat s Vladimírem Dvořákem, později pak s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu (TOČR). Za svůj život vytvořila kolem 240 písňových textů, napsala také několik scénářů jak pro pražské Divadlo hudby, tak pro Československou televizi a Československý rozhlas. Za svoji textařkou práci získala celou řadu domácích ocenění. Kromě toho také působila jakožto členka textových komisí vydavatelství Supraphon a Panton a v přijímací komisi Ochranného svazu autorského. Působila také jako členka odborných porot různých domácích i zahraniční hudebních festivalů (doma: Intertalent, Porta, Zlatý palcát; v zahraničí: Athény, Sopoty, Split). Je řazena mezi nejlepší české textaře. Její syn Daniel Fikejz je známým hudebníkem.

• E 14 (LP Karla Gotta, vydal Supraphon 1985)
• To mám tak ráda (CD, různí interpreti, Supraphon 2002)
• Chvíli můj a chvíli svůj (LP, Monitor Records 1992)
• Den jako malovaný (CD, music centrum, 1997)