Jan Křížek (malíř)

Narodil se v Dobroměřicích u Loun v rodině učitele na tamní obecné škole. Roku 1927 onemocněl paratyfem.[1] V letech 1930–1932 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, 1933–1937 na státní reálce v Lounech.[2] Po maturitě se zapsal na České vysoké učení technické, kde navázal celoživotní přátelství s Václavem Boštíkem. Po roce přestoupil na Akademii výtvarných umění, kde studoval v ateliéru Bohumila Kafky.[3] Během války, po uzavření vysokých škol, bydlel v Praze. Roku 1946 studia na Akademii dokončil. O rok později se po desetileté známosti oženil s Jiřinou Batíkovou (1919–2010). V říjnu 1947 odjeli manželé do Paříže. Zde je zastihl Únor 1948. V jeho důsledku se oba rozhodli emigrovat. V roce 1948 byla Křížkovi v Paříži uspořádána první samostatná výstava. V září toho roku odjel Křížek na Azurové pobřeží, kde mohl díky Picassově intervenci pracovat v keramické dílně ve Vallauris.[4] V roce 1949 se Křížkovi vrátili do Paříže, kde žili s přestávkami až do roku 1962. Bydleli velmi prostě, až do roku 1957 v pokojíku pro služky. Zatímco Křížek tvořil, jeho žena byla zaměstnána nejprve u řeckého lékaře, od roku 1955 pak v luxusní čajovně v Latinské čtvrti. V té době navázali Křížkovi přátelství s Toyen, která bydlela nedaleko odtud. Roku 1953 poznal Křížek vlivného kritika Charlese Estienna, který ho začal propagovat. V důsledku toho měl Křížek v roce 1955 možnost účastnit se hned čtyř kolektivních výstav s takovými umělci, jako byli např. Man Ray, Yves Tanguy nebo Francis Picabia. Ke Křížkově samostatné výstavě v roce 1956 napsal Estienn úvodní text do katalogu. V témže roce získali Křížkovi statut uprchlíků.

Křížkův rodný dům v Dobroměřicích čp. 103

V roce 1956 se Křížek začal blíže stýkat s André Bretonem (jejich známost se datuje už od jeho první výstavy roku 1948) a občas docházel na schůzky surrealistické skupiny. Rozdíly v jejich chápání podstaty umělecké tvorby odhaluje vzájemná korespondence z února až dubna 1959.[5] Roku 1956 navštívili Křížka v Paříži Václav Boštík a malíř Jiří John. Od roku 1956 trávili Křížkovi prázdniny mimo Paříž, většinou v domech svých přátel. Pro Křížka to bývaly pracovní pobyty spojené se sochařskou tvorbou, k níž v pařížském bytě neměl podmínky. Za pobytu v Gordes v jižní Francii roku 1955 vytvořil asi 16 kamenných soch. O rok později strávili Křížkovi léto v Bretani, 1957 v Cheverny u Blois a v letech 1960 a 1961 v Alpách u Grenoblu.

V roce 1962 dospěl Křížek k názoru, že ve svém díle vyřešil všechny problémy, které ho zajímaly, a s uměleckou tvorbu skončil. Manželé se rozhodli žít na venkově. Finanční situace jim neumožňovala zakoupit domek. Křížkovi proto koupili pozemek v kraji Corréze nedaleko vesnice Goulles v místě jménem Le Bartheil. Křížek tam vlastnoručně postavil dřevěný domek a začal se živit včelařením, pěstováním zeleniny a chovem králíků. V roce 1968 ho zde navštívil Václav Boštík. V roce 1972 obdrželi Křížkovi od obce finanční příspěvek a zavedli si do domku elektřinu. Výstava, věnovaná roku 1984 činnosti Charlese Estienna, byla poslední za Křížkova života, které se zúčastnil svými pracemi. Roku 1985 zemřel na infarkt, pohřben je v Goulles. Vdova Jiřina Křížková domek i s pozemkem odkázala nadaci abbé Pierra, která jim roku 1956 pomohla vyřešit bytové problémy.[6]

Křížek byl všestranný umělec. Plastická díla vytvářel ze dřeva, z kamene i pálené hlíny. V grafické tvorbě se vyjadřoval prostřednictvím linorytu. Technikou jeho kreseb byl kvaš, akvarel, tuš, tužka nebo tempera. Pokud vytvářel olejomalby, nejčastěji byla podkladem pytlovina. Bytostně byl Křížek sochař. Rozsáhlejší sochařskou tvorbu mu však neumožňovaly hmotné podmínky, ve kterých žil, i absence vhodného ateliéru.

Základním tématem Křížkovy tvorby byla lidská figura, především v podobě ženy. Zobrazil ji v nesčetných variacích některou z výše uvedených technik. Svá díla zásadně nepojmenovával. Každé z nich bylo dílčí etapou na cestě k poznání po povaze člověka jako takového. Bylo mu blízké pravěké a mimoevropské umění, respektoval Augusta Rodina, v mládí rovněž Rudolfa Kremličku. Křížkovo dílo je nezařaditelné do některého z uměleckých směrů. Jeho kresby jsou spontánní, na plastikách je patrný vliv mimoevropských kultur.[7] Na Křížkova díla není zatím pro Wikipedii uvolněna licence. Je možné se s nimi seznámit na některém z externích odkazů.

Velká část Křížkovy písemné i tvůrčí pozůstalosti je v Čechách uložena ve dvou institucích: Galerii Benedikta Rejta v Lounech a Národní galerii. Jeho dílo se však nedochovalo úplné. Umělec jeho velkou část – plastiky i kresby – zničil, než se odstěhoval z Paříže na venkov.