Zikmund II. Smiřický ze Smiřic

Zikmund Smiřický se narodil v srpnu roku 1557, jeho rodiči byli Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) a Alžběta (Eliška) rozená z Valdštejna (1538–1596). Byl členem Jednoty bratrské.[5]

Jako nekatolík studoval v cizině, nejprve na gymnáziu ve Zhořelci a poté na univerzitě ve Wittenbergu. Studia však nedokončil.[3][4] Ovládal několik jazyků: češtinu, němčinu, italštinu a částečně i francouzštinu.[4] Zastával významné dvorské a zemské úřady. Působil na dvoře Maxmiliána II. a jeho syna Rudolfa II. U podivínského císaře zastával funkci číšníka, císařského rady a císařského komorníka. V letech 1603–1604 byl hejtmanem hradeckého kraje a v letech 1605–1606 kouřimského kraje.[3][6]

Zikmund stonal čtyři týdny a zemřel jako poslední z bratrů ve věku padesáti let 27. května 1608 ve svém paláci na Malostranském náměstí v Praze.[3][4] Pochován byl v rodové hrobce v Kostelci nad Černými Lesy.[3]

Škvorec, A. Pucherna 1805

Na zámku ve Škvorci, který vlastnil jeho bratranec Václav Smiřický ze Smiřic (1564–1593), se 4. listopadu 1584[2] oženil s Hedvikou Zajícovou z Házmburka († 31. března 1610), s níž měl šest dětí:

• syn (snad Ladislav)[4], zemřel mlád[3]
• Jaroslav II. (1588–1611), hlava rodu 1608–1611
• Jindřich Jiří (1592–1630), duševně chorý, poslední mužský člen rodu
• Eliška Kateřina (Alžběta Kateřina, 1590–1620)
• Albrecht Jan (1594–1618), hlava rodu 1614–1618, čelní představitel protihabsburské opozice
• Markéta Salomena (1597–1655), její osobou rod vymřel po přeslici
  • ∞ Jindřich Michal Slavata z Chlumu a Košumberka.

Starší ze sester Eliška Kateřina se zamilovala do mladého kováře. Poté, co se o jejich vztahu otec dozvěděl, nechal dceru uvěznit na hradě Kumburku (asi r. 1606). Odtud ji vysvobodil a oženil se s ní Ota Jindřich z Vartemberka. Následné tahanice o Jičín a Kumburk se sestrou a Slavatou skončily 1. února 1620 výbuchem v jičínském zámku, při němž Eliška Kateřina i Slavata zahynuli.[7]

Správy kosteleckého panství se ujal po smrti svého strýce Jaroslava I., vysokého královského úředníka, který však přežil všechny své děti. Vlastnil také panství Hrubá Skála, v roce 1591 koupil Český Dub a v roce 1607 koupil za 84 tisíc kop grošů českých panství Kumburk s městem Jičín.[4] Po smrti obou svých bratrů se stal jedním z nejbohatších šlechticů v Čechách. V roce 1603 byl podle počtu osedlých dokonce druhým nejbohatším šlechticem.[8] Velké bohatství mu umožnilo mecenášské aktivity.

Po Zikmundově smrti se rodových panství na krátkou dobu ujal jeho syn Jaroslav II., který však zemřel mlád 16. února 1611[7] a po jeho smrti majetky přešly na další příbuzné z náchodské větve (Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic).