Marianna Pečírková

Narodila se s příjmením Mikšová[1] 23. listopadu 1838[2] v Jičíně v rodině soudního úředníka Čeňka Mikeše.[3] S rodiči se stěhovala nejprve do Chebu, poté do Jindřichova Hradce. Tam se v šestnácti letech provdala za gymnaziálního profesora MUDr. Josefa Pečírku a po jeho propuštění ze školství s ním odjela do Prahy.[3]

Josef Pečírka byl ve své době populární autor a překladatel řady spisů pro široké vrstvy. V roce 1857 založil Národní kalendář, který zprvu vydával u Jaroslava Pospíšila, od roku 1865 pak vlastním nákladem pod názvem Pečírkův Národní kalendář. Dílo si získalo velkou oblibu čtenářů. Po manželově smrti v roce 1870 pokračovala Marianna Pečírková ve vydávání. Redaktorem byl zprvu Karel Jaromír Erben, po něm Václav Štulc a po jeho smrti převzala řízení redakce sama.[1] Do kalendáře pod jejím vedením přispívali známí spisovatelé (např. Václav Vlček,[4] Josef Ehrenberger, Hynek Suchomel)[5] i spisovatelky (např. Sofie Podlipská nebo Albína Dvořáková-Mráčková).[4][1] Podobně jako její manžel, i Pečírková se vydáváním tohoto kalendáře snažila o kulturní povznesení českého lidu.[1] Oblibu si dílo získalo nejen doma, ale i mezi americkými Čechy.[6]

Publikovala rovněž starší populární práce svého manžela[6] (např. 3. vydání Úplného dobytčího lékaře z r. 1874).[7]

Zemřela 24. července 1904 v Praze,[3] pohřbena byla o dva dny později na Olšanských hřbitovech.[8] Ve vydávání kalendáře pak pokračovali dědicové[9] pod vedením Jaroslava Červenky,[10] pražského gymnaziálního profesora a synovce zemřelé.[11]

• Manžel MUDr. Josef Pečírka (1818-1870) byl lékař, středoškolský profesor, ale především spisovatel a překladatel populární lidové četby.[12]
• Syn Ferdinand Pečírka (1859-1922) byl lékař, profesor dermatologie a venerologie na pražské univerzitě. Založil a řadu let vedl český spolek pro komorní hudbu.[13] Jeho syn Jaromír Pečírka mladší (1891-1966) byl historikem umění.[14]
• Syn Jaromír Pečírka (1864-1933) byl vojenský lékař[15] v rakousko-uherské i československé armádě, nakonec v hodnosti generála. Věnoval se rovněž lyžování, alpinismu a entomologii.[16] Jeho syn Ivan Pečírka (1895-1931) byl rovněž lékař. Pracoval jako první asistent chirurgické kliniky, ve volném čase se věnoval lyžování a horolezectví.[17][18]
• Zeť Otakar Hejnic (1851-1925), manžel dcery Čeňky,[15] byl středoškolský profesor v Kutné Hoře a regionální archivář.[19]