Kajetán Tichý

Od dětství se učil hrát na klavír. Při studiu na jičínské reálce a později v Pardubicích se naučil základům hry na klavír, zpěvu a kompozice. Jako samouk se naučil hrát ještě na housle, violu, violoncello, kontrabas, flétnu, hoboj, klarinet, trubku, lesní roh a varhany. Začal i komponovat. Ještě na gymnáziu složil Skotskou polku pro klavír, která se setkala s takovým úspěchem, že byla vydána tiskem. Po maturitě na gymnáziu v Pardubicích se vrátil do Jičína, kde v letech 1876-1878 navštěvoval Ústav ku vzdělávání učitelů. Učil na školách v Rovensku pod Troskami, v Turnově a v Českém Dubu. V roce 1886 se stal místopředsedou zdejší Učitelské jednoty. V letech 1887–1898 působil v Radostíně jako řídící učitel a konečně od roku 1898 byl řídícím učitelem v Jenišovicích.

Vedle výuky na škole vyučoval hře na housle, hoboj i lesní roh a působil i jako učitel v rodině knížete Rohana, který sídlil na nedalekém zámku Sychrově. Zde se seznámil s Antonínem Dvořákem i jeho zetěm Josefem Sukem. V Jenišovicích byl také ředitelem kůru a dirigentem chrámového sboru a sboru Cyril. V roce 1891 založil Turnovské orchestrální sdružení. Oženil se s Antonií, dcerou Antonína Šikoly, berního sluhy v Českém Dubu. Měli tři děti: Dalibora Kajetána, Vratislavu Annu a Milenu Marii.

Kromě hudby byl činný literárně. Přispíval do místního tisku a psal filozoficko-satirické aforismy, které reagovaly na společenské i politické události.

Komponoval nejprve spíše lehčí žánry. Jeho polky byly blízké skladbám Bedřicha Smetany a Dvojzpěvy upoutaly i Antonína Dvořáka. Pozornost věnoval lidové písni a zejména tvorbě pro děti. Skládal pro ně dětské písně a pohádky v duchu starých barokních mistrů. Mezi nejoblíbenější patřila pohádka O silném kovářovi nebo Královna rudých máků. Jako hluboce věřící člověk napsal mnoho chrámových skladeb a kostelních hymnů a písní.

Válečná léta se významně dotkla skladatelova života. Bezprostřední dojmy a postřehy se nám dochovaly v deníku, který si ve válečných letech vedl. Uchovával u sebe také kostelní zvony, aby nebyly použity na výrobu děl rakouské armády.

V roce 1919 odešel na trvalý odpočinek. Přestěhoval se do Turnova, kde se věnoval kompozici. Zemřel na mozkovou mrtvici 27. března 1937, když na Bílou sobotu o velikonočních svátcích řídil sbor na kůru kostela sv. Františka z Assisi v Turnově. Jednou z jeho posledních skladeb bylo Pět slavnostních sborů "Zazni písni v české nivy" pro smíšený sbor.

Jeho písemná pozůstalost je uložena v archivu Muzea Českého ráje v Turnově.

Podle skladatelova soupisu zkomponoval na 266 skladeb. Mezi jinými 49 klavírních skladeb a 47 skladeb pro housle. Napsal mnoho písní, sborů, skladeb pro děti a řadu Instruktivních skladeb pro zpěv, klavír a housle.

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
• Jana Zajícová: Kajetán Tichý - zapomenutý skladatel? Od Ještěda k Troskám 14 (30), 2007, č. 2, s. 104-109.
• Jan Stikar: Ze života českého kantora. Cyril, 1934, str.58–59

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kajetán Tichý
• Turnovské orchestrální sdružení^{[nedostupný zdroj]}
• Život a dílo skladatele^{[nedostupný zdroj]}