Antonín Zefyrin Maloch

Antonín Zefyrin Maloch, jiný tvar jména Antonín Vánkomil Maloch, a rovněž A. V. M.[1] (30. srpna 1823 Praha[2] – 3. dubna 1880 Praha) byl středoškolský profesor, historik, topograf.[3]

Antonín Zefyrin Maloch
Antonín Zefyrin Maloch
Narození30. srpna 1823
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. dubna 1880 (ve věku 56 let)
Praha
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy (hrob III-7-16)
BydlištěJičín
Povolánístředoškolský profesor, historik, topograf
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Maloch byl vědcem s obrovským spektrem odborných zájmů, osobou nadanou a tvůrčí. Odbornou veřejností, jeho kolegy i studenty je považován za třetího dějepisce království českého, hned po Františku Palackém a Václavu Vladivoji Tomkovi.

Narodil se v Praze, studia na gymnáziu na Novém městě začal v roce 1834, poté pokračoval na pražské univerzitě studiem práv a filozofie[4], byl výborným topografem, již jako student přispíval do monografie Franze Alexandera Hebera věnované českým hradům. Po Heberově smrti pokračoval v této práci a sám se pokusil o její vydání, ale po neshodách s nakladatelem od tohoto úmyslu ustoupil. Historicko-topografický popis Čech, který by se opíral o autentické písemné prameny, byl Malochovým velkým snem. Již v roce 1847 se proto pustil do důkladné rešerše zemských a dvorských desek. Práce však musel přerušit, protože byl v roce 1849 přeložen do Jindřichova Hradce a v roce 1851 do Jičína. Zde nastoupil jako profesor češtiny na místním gymnáziu. Jedním z jeho žáků byl i Antal Stašek.[5]

V Jičíně se cítil odstrčený, nedoceněný, daleko od centra vědeckého dění. Stěžoval si na vyhnanství na venkově, nečinnost a zklamání. Svědčí o tom dopisy Františku Palackému i Františku Ladislavu Riegrovi. O nečinnosti se však nedá hovořit, i po příchodu do Jičína vykazoval široké vědecké aktivity. Jeho práce vyhrála soutěž, kterou vyhlásila Belgická akademie věd, o 6000 franků, kterou získá ten, kdo odpoví na otázku: Kde se narodil císař Karel Veliký. Sepsal řadu regionálně-historických studií, v 50. letech 19. století se podílel na odborné úrovni Riegrova slovníku naučného, v 60. letech upozornil na jazykové nesrovnalosti v Rukopise královédvorském. Zde se představil jako vynikající luštitel historických šifer.[6] Byl spoluzakladatel jičínského muzea.[7]

Kromě historie se věnoval řadě dalších oborů a výsledky jeho bádání překračovaly svým významem hranice regionu. Napsal studii Nesnáze českého horopisu – vůbec první zpracování problematiky oronym, která byla vydána v polovině 20. století[8] a je pokládaná za první skutečně vědeckou onomastickou studii českou a patrně i slovanskou.[9] Studoval muzikologii, spolu s páterem Janem Tobiášem vydal monografii České zpěvy – přes 500 textů českých písní i s nápěvy.[10] Zabýval se dialektologickým bádáním a výzkumem jičínského nářečí, výsledky jeho práce využil i profesor Alois Vojtěch Šembera. Byl znalcem a propagátorem Prachovských skal. Jako první vůbec prováděl archeologické výzkumy na Starém Hrádku v Prachovských skalách, což bylo přínosem pro rozvoj místní turistiky. Malochovy nálezy využil při plošném archeologickém výzkumu Prachovských skal Rudolf Turek, který s ním dlouhodobě spolupracoval. Výsledky průzkumu a jejich vzájemné spolupráce byly publikovány v knize Prachovské skály na úsvitě dějin.[11] Hned od začátku pobytu se zaměstnával sepisováním, podle jeho názoru, skvělých dějin Jičína. Ale přemíra jeho zájmů a tragické události v soukromém životě mu bránily v soustavné činnosti a Maloch se dočkal i kritických poznámek. To vše, ztracená naděje na návrat do Prahy, utlumilo jeho nadšení a mělo vliv i na jeho duševní rovnováhu. Rukopis díla, související materiál i nejstarší městskou knihu z roku 1361–1407, kterou Maloch zachránil a přepsal, od dědiců zakoupila rada města Jičína. Dějiny města nakonec sestavil na základě Malochových výzkumů Ferdinand Menčík až v roce 1906.

Spor o mapu Prachovských skal

Konec Malochova života byl znepříjemněn nešťastným a zbytečným sporem.

Maloch od roku 1874 pomocí kompasu a metodou krokování dokumentoval celý komplex Prachovských skal. Výsledkem jeho snah měla být detailní mapa skal, ale protože nebyl kartograf předal v roce 1877 originální zákresy profesionálnímu litografovi, aby tak vznikla finální podoba mapy určená pro tisk. Celá práce se z důvodu litografovy nemoci protahovala a nebyla nikdy dokončena.[8]

Na doporučení Malocha podniká cestu do Prachovských skal v červnu 1879 i zakladatel Klubu českých turistů Vojta Náprstek s manželkou a Klubem amerických dam, s profesorem Bohumilem Baušem a básníkem Jaroslavem Vrchlickým.[12] Svým dílem a jako nejlepší znalec skal vzbudil Maloch zájem i u svých kolegů, např. Františka Lepaře, tehdejšího ředitele jičínského gymnázia. V té době byly Prachovské skály součástí panství rodu Schliků[13] a u tehdejšího majitele Ervína hraběte Schlika si profesor Lepař vymohl povolení na úpravu cest a vyznačení významných skalních útvarů. První turistické trasy vyznačili studenti, kterým Maloch ochotně předal plánek skal. Ti však zašli mnohem dál, vyhotovili zjednodušený plán skal a v únoru 1880 ho vydali v jičínské tiskárně Františka Návesníka. Malochovi vadilo nejen, že ho předběhli, ale hlavně to, že nedokonalé dílo bylo v tisku spojováno s jeho jménem. Maloch se od plánku distancoval a nelichotivě jej zhodnotil. Byl obviněn z urážky tiskárny, gymnázia i jičínské veřejnosti. Maloch byl rozhořčen a následovaly velmi emotivní reakce na obou stranách. Tři týdny po vyhrocení sporu však Maloch náhle umírá a spor nikdy nebyl urovnán.

Až 130 let poté, v roce 2010 se Jičínská beseda, Město Jičín a spolek Jičín v Praze pokusily o symbolické usmíření profesora Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičín. Jičínská beseda převzala od Magistrátu hl. města Prahy opuštěný hrob na Olšanských hřbitovech do správy a u příležitosti dokončení rekonstrukce místa posledního odpočinku A. V. Malocha se 9. června 2010 konal slavnostní pietní akt: Symbolické usmíření c.k. gymnaziálního profesora Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičínem.[8] Hrob se nachází v sedmém oddělení III. hřbitovů u jejich jižní zdi[14], zastávka 37 naučné stezky Olšanské hřbitovy.[15]

Statě a pojednání

Práce svědčící o zevrubném studiu a bystrém úsudku vycházely v časopise jičínského gymnázia

  • Nesnáze českého horopisu (1854)
  • Slovo o předhistorických náspech v Čechách (1855) – rozprava původně určená do posledního svazku Heberových hradů
  • O založení hradu Přímdy r. 1121 (1856) – s kritickým rozborem pověsti o Dalimilovi
  • O rodu rytířů Košíků z Lomnice (1857)
  • Chronik des Jičíner k. k. Gymnasiums (1857) – dějiny ústavu od jeho založení roku 1624 Albrechtem z Valdštejna až do roku 1807
  • O někdejším statku Dřevenickém blíže Jičína (1858)

Riegrův slovník naučný v hesle Čechy obsahuje tři historickostatistické rozpravy

  • Vzrůst říše České
  • Rozdělení země české
  • Děje poměrův národnosti v Čechách

a obšírný článek

  • Dsky (pojednání o zemských a dvorských deskách)

Připravoval i obsáhlejší publikace, ale tiskem vyšly jen ukázky

  • o kostelíku v Nadslavi
  • o hrádku Prachovských skal
  • o starém zvonu na Bradě

Významným a obšírným pojednáním je článek v 5. svazku Heberových hradů

  • O Smečně

Teprve v roce 1873 vyšla tiskem odpověď na otázku zaslanou do soutěže

  • Wo ist Karl der Grosse geboren?[4]

Odkazy

Reference
  1. Maloch, Antonín Zefyrin, 1823-1880 | Národní památkový ústav. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském
  3. SKC - Autoritní záznam. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
  4. Ottův slovník naučný. Svazek 16. Praha: Paseka, Argo, 1999. 1058 s. ISBN 80-7185-237-6, ISBN 80-7203-207-0. S. 715.
  5. SPISOVATELSKÉ DRUSTVO. Zvon; týdeník belletristický a literární. [s.l.]: V Praze Nákladem eské grafické unie [etc.] 816 s. Dostupné online.
  6. KRAJČOVIČ, Jozef. Lúštitelia historických šifier. Crypto-World [online]. 2013-02-24 [cit. 2017-05-21]. Ročník 15, čís. 1–2. Dostupné online. ISSN 1801-2140.
  7. Výroční zprávy středních škol z 19. století  [Zdenka Bosáková]. oldknihovna.nkp.cz [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-12.
  8. A. V. Maloch a Jičín ::. www.jicinskabeseda.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
  9. VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Lingvistika ONLINE. 1. ledna 2007, s. 56. Dostupné online. ISSN 1801-5336.
  10. Český hudební slovník osob a institucí. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
  11. Chráněná krajinná oblast Český ráj - plocha okresu Jičín :: Ulrychova-archeolog. ulrychova-archeolog.webnode.cz [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. (česky)
  12. PETR, Jebavý. Hotel pod Šikmou věží. www.kctjicin.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
  13. SKÁLY, Prachovské. Historie | Prachovské skály. www.prachovskeskaly.com [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
  14. Farnost Žižkov - Římskokatolická farnost u kostela sv. Prokopa Praha 3 - Žižkov. www.farnost-zizkov.cz [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
  15. stezky.info | Naučná stezka Olšanské hřbitovy. www.stezky.info [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.