Antonín Zefyrin Maloch
Antonín Zefyrin Maloch, jiný tvar jména Antonín Vánkomil Maloch, a rovněž A. V. M.[1] (30. srpna 1823 Praha[2] – 3. dubna 1880 Praha) byl středoškolský profesor, historik, topograf.[3]
Antonín Zefyrin Maloch | |
---|---|
Antonín Zefyrin Maloch | |
Narození | 30. srpna 1823 Praha Rakouské císařství |
Úmrtí | 3. dubna 1880 (ve věku 56 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy (hrob III-7-16) |
Bydliště | Jičín |
Povolání | středoškolský profesor, historik, topograf |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a dílo
Maloch byl vědcem s obrovským spektrem odborných zájmů, osobou nadanou a tvůrčí. Odbornou veřejností, jeho kolegy i studenty je považován za třetího dějepisce království českého, hned po Františku Palackém a Václavu Vladivoji Tomkovi.
Narodil se v Praze, studia na gymnáziu na Novém městě začal v roce 1834, poté pokračoval na pražské univerzitě studiem práv a filozofie[4], byl výborným topografem, již jako student přispíval do monografie Franze Alexandera Hebera věnované českým hradům. Po Heberově smrti pokračoval v této práci a sám se pokusil o její vydání, ale po neshodách s nakladatelem od tohoto úmyslu ustoupil. Historicko-topografický popis Čech, který by se opíral o autentické písemné prameny, byl Malochovým velkým snem. Již v roce 1847 se proto pustil do důkladné rešerše zemských a dvorských desek. Práce však musel přerušit, protože byl v roce 1849 přeložen do Jindřichova Hradce a v roce 1851 do Jičína. Zde nastoupil jako profesor češtiny na místním gymnáziu. Jedním z jeho žáků byl i Antal Stašek.[5]
V Jičíně se cítil odstrčený, nedoceněný, daleko od centra vědeckého dění. Stěžoval si na vyhnanství na venkově, nečinnost a zklamání. Svědčí o tom dopisy Františku Palackému i Františku Ladislavu Riegrovi. O nečinnosti se však nedá hovořit, i po příchodu do Jičína vykazoval široké vědecké aktivity. Jeho práce vyhrála soutěž, kterou vyhlásila Belgická akademie věd, o 6000 franků, kterou získá ten, kdo odpoví na otázku: Kde se narodil císař Karel Veliký. Sepsal řadu regionálně-historických studií, v 50. letech 19. století se podílel na odborné úrovni Riegrova slovníku naučného, v 60. letech upozornil na jazykové nesrovnalosti v Rukopise královédvorském. Zde se představil jako vynikající luštitel historických šifer.[6] Byl spoluzakladatel jičínského muzea.[7]
Kromě historie se věnoval řadě dalších oborů a výsledky jeho bádání překračovaly svým významem hranice regionu. Napsal studii Nesnáze českého horopisu – vůbec první zpracování problematiky oronym, která byla vydána v polovině 20. století[8] a je pokládaná za první skutečně vědeckou onomastickou studii českou a patrně i slovanskou.[9] Studoval muzikologii, spolu s páterem Janem Tobiášem vydal monografii České zpěvy – přes 500 textů českých písní i s nápěvy.[10] Zabýval se dialektologickým bádáním a výzkumem jičínského nářečí, výsledky jeho práce využil i profesor Alois Vojtěch Šembera. Byl znalcem a propagátorem Prachovských skal. Jako první vůbec prováděl archeologické výzkumy na Starém Hrádku v Prachovských skalách, což bylo přínosem pro rozvoj místní turistiky. Malochovy nálezy využil při plošném archeologickém výzkumu Prachovských skal Rudolf Turek, který s ním dlouhodobě spolupracoval. Výsledky průzkumu a jejich vzájemné spolupráce byly publikovány v knize Prachovské skály na úsvitě dějin.[11] Hned od začátku pobytu se zaměstnával sepisováním, podle jeho názoru, skvělých dějin Jičína. Ale přemíra jeho zájmů a tragické události v soukromém životě mu bránily v soustavné činnosti a Maloch se dočkal i kritických poznámek. To vše, ztracená naděje na návrat do Prahy, utlumilo jeho nadšení a mělo vliv i na jeho duševní rovnováhu. Rukopis díla, související materiál i nejstarší městskou knihu z roku 1361–1407, kterou Maloch zachránil a přepsal, od dědiců zakoupila rada města Jičína. Dějiny města nakonec sestavil na základě Malochových výzkumů Ferdinand Menčík až v roce 1906.
Spor o mapu Prachovských skal
Konec Malochova života byl znepříjemněn nešťastným a zbytečným sporem.
Maloch od roku 1874 pomocí kompasu a metodou krokování dokumentoval celý komplex Prachovských skal. Výsledkem jeho snah měla být detailní mapa skal, ale protože nebyl kartograf předal v roce 1877 originální zákresy profesionálnímu litografovi, aby tak vznikla finální podoba mapy určená pro tisk. Celá práce se z důvodu litografovy nemoci protahovala a nebyla nikdy dokončena.[8]
Na doporučení Malocha podniká cestu do Prachovských skal v červnu 1879 i zakladatel Klubu českých turistů Vojta Náprstek s manželkou a Klubem amerických dam, s profesorem Bohumilem Baušem a básníkem Jaroslavem Vrchlickým.[12] Svým dílem a jako nejlepší znalec skal vzbudil Maloch zájem i u svých kolegů, např. Františka Lepaře, tehdejšího ředitele jičínského gymnázia. V té době byly Prachovské skály součástí panství rodu Schliků[13] a u tehdejšího majitele Ervína hraběte Schlika si profesor Lepař vymohl povolení na úpravu cest a vyznačení významných skalních útvarů. První turistické trasy vyznačili studenti, kterým Maloch ochotně předal plánek skal. Ti však zašli mnohem dál, vyhotovili zjednodušený plán skal a v únoru 1880 ho vydali v jičínské tiskárně Františka Návesníka. Malochovi vadilo nejen, že ho předběhli, ale hlavně to, že nedokonalé dílo bylo v tisku spojováno s jeho jménem. Maloch se od plánku distancoval a nelichotivě jej zhodnotil. Byl obviněn z urážky tiskárny, gymnázia i jičínské veřejnosti. Maloch byl rozhořčen a následovaly velmi emotivní reakce na obou stranách. Tři týdny po vyhrocení sporu však Maloch náhle umírá a spor nikdy nebyl urovnán.
Až 130 let poté, v roce 2010 se Jičínská beseda, Město Jičín a spolek Jičín v Praze pokusily o symbolické usmíření profesora Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičín. Jičínská beseda převzala od Magistrátu hl. města Prahy opuštěný hrob na Olšanských hřbitovech do správy a u příležitosti dokončení rekonstrukce místa posledního odpočinku A. V. Malocha se 9. června 2010 konal slavnostní pietní akt: Symbolické usmíření c.k. gymnaziálního profesora Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičínem.[8] Hrob se nachází v sedmém oddělení III. hřbitovů u jejich jižní zdi[14], zastávka 37 naučné stezky Olšanské hřbitovy.[15]
Statě a pojednání
Práce svědčící o zevrubném studiu a bystrém úsudku vycházely v časopise jičínského gymnázia
- Nesnáze českého horopisu (1854)
- Slovo o předhistorických náspech v Čechách (1855) – rozprava původně určená do posledního svazku Heberových hradů
- O založení hradu Přímdy r. 1121 (1856) – s kritickým rozborem pověsti o Dalimilovi
- O rodu rytířů Košíků z Lomnice (1857)
- Chronik des Jičíner k. k. Gymnasiums (1857) – dějiny ústavu od jeho založení roku 1624 Albrechtem z Valdštejna až do roku 1807
- O někdejším statku Dřevenickém blíže Jičína (1858)
Riegrův slovník naučný v hesle Čechy obsahuje tři historickostatistické rozpravy
- Vzrůst říše České
- Rozdělení země české
- Děje poměrův národnosti v Čechách
a obšírný článek
- Dsky (pojednání o zemských a dvorských deskách)
Připravoval i obsáhlejší publikace, ale tiskem vyšly jen ukázky
Významným a obšírným pojednáním je článek v 5. svazku Heberových hradů
- O Smečně
Teprve v roce 1873 vyšla tiskem odpověď na otázku zaslanou do soutěže
- Wo ist Karl der Grosse geboren?[4]
Odkazy
Reference
- Maloch, Antonín Zefyrin, 1823-1880 | Národní památkový ústav. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Havla na Starém Městě pražském
- SKC - Autoritní záznam. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online.
- Ottův slovník naučný. Svazek 16. Praha: Paseka, Argo, 1999. 1058 s. ISBN 80-7185-237-6, ISBN 80-7203-207-0. S. 715.
- SPISOVATELSKÉ DRUSTVO. Zvon; týdeník belletristický a literární. [s.l.]: V Praze Nákladem eské grafické unie [etc.] 816 s. Dostupné online.
- KRAJČOVIČ, Jozef. Lúštitelia historických šifier. Crypto-World [online]. 2013-02-24 [cit. 2017-05-21]. Ročník 15, čís. 1–2. Dostupné online. ISSN 1801-2140.
- Výroční zprávy středních škol z 19. století [Zdenka Bosáková]. oldknihovna.nkp.cz [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-12.
- A. V. Maloch a Jičín ::. www.jicinskabeseda.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
- VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Lingvistika ONLINE. 1. ledna 2007, s. 56. Dostupné online. ISSN 1801-5336.
- Český hudební slovník osob a institucí. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
- Chráněná krajinná oblast Český ráj - plocha okresu Jičín :: Ulrychova-archeolog. ulrychova-archeolog.webnode.cz [online]. [cit. 2017-06-05]. Dostupné online. (česky)
- PETR, Jebavý. Hotel pod Šikmou věží. www.kctjicin.cz [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
- SKÁLY, Prachovské. Historie | Prachovské skály. www.prachovskeskaly.com [online]. [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (česky)
- Farnost Žižkov - Římskokatolická farnost u kostela sv. Prokopa Praha 3 - Žižkov. www.farnost-zizkov.cz [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
- stezky.info | Naučná stezka Olšanské hřbitovy. www.stezky.info [online]. [cit. 2017-09-11]. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Zefyrin Maloch na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Zefyrin Maloch
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Ignatze Malocha *1785
- Bibliografie dějin českých zemí
- Max Büdingers Österreichische Geschichte, bezüglich Böhmens
- Státní okresní archiv Jičín Archivováno 29. 5. 2020 na Wayback Machine
- Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950
- Jičínská beseda, Symbolické usmíření Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičínem
- Heslo Dsky ve Wikislovníku