Lomnice nad Popelkou

Nejstarší zmínka o Lomnici je v Dalimilově kronice a týká se vpádu Tatarů roku 1242.[3] Této události vděčí město za svůj znak. Jako vrchnost se střídaly slavné rody jako Valdštejnové, Morzinové a Rohanové. Počátkem 19. století zde započala výroba proslulých lomnických sucharů, oplatek a kulatek. V roce 1925 byl ve městě založen dodnes fungující Lyžařský sportovní klub.

Typické pro město a okolí jsou stavby lidové architektury (vesnická památková rezervace Karlov, vyhlášená v roce 1995, roubené domy, dřevěná zvonice), historické, církevní a kulturní památky. Historický střed města je od roku 2003 chráněn jako městská památková zóna. V lyžařském areálu v Popelkách jsou jak skokanské můstky, tak běžecké tratě, restaurace, ubytování v chatkách a vyhlídkový ochoz na můstku K-70.

Kulturní život je významný, zastíní i sousední okresní města. Ve městě se nachází městské kino, zámek, Loutkové divadlo, Městské muzeum a galerie a Tylovo divadlo. V oblasti kultury zde působí řada spolků a organizací. Koordinátorem kulturních a společenských aktivit ve městě je Kulturní a informační středisko.[4]

Školství je ve městě zastoupeno mateřskými školami Dášenka, Klubíčko a Lvíček, Základní školou TGM, Základní školou praktickou a základní školou speciální, střední školou, základní uměleckou školou a Domem dětí a mládeže „Sluníčko“.

Ve městě se nalézá kryté hokejové kluziště, letiště pro ultralehká letadla, skokanské můstky v lyžařském areálu v Popelkách (na blízkém vrchu Babylon byl jeden z prvních lyžařských můstků v Čechách), fotbalový stadion, lezecká stěna, tenisové kurty a malebné koupaliště s ostrůvkem. Jsou strojně upravovány i lyžařské běžecké stopy v délce cca 20 km. Novinkou je miniplanetárium. Již několik let se v červenci pořádá maraton horských kol, Krkonošský maraton.

Největší věhlas městu přinesla výroba trvanlivého pečiva. Proslavila je firma "Antonín Jína", která byla založena roku 1810 a po dvě století ve velkém produkovala a vyvážela široký sortiment sušenek a především Lomnické suchary, po znárodnění pokračovala pod n. p. Čokoládovny,[5] z dalších firem se například roku 1916 objevila firma Kodejškova. Po roce 1989 byly specializované čokoládovny zprivatizované firmami Nestlé a Danone záhy uzavřeny, ale byla obnovena soukromá malovýroba lomnických sucharů a roku 2007 dosáhla certifikátu PGI, chráněné zeměpisné označení Evropské unie.[6] Ve 20. století se město profilovalo také jako průmyslové centrum: známá byla výroba stanů v podniku Technolen, textilní stroje produkovala firma Elitex.

Velké hospodářské jednotky se po roce 1989 postupně rozpadají, značně se redukuje výroba strojírenská. V současnosti je hlavním průmyslovým oborem ve městě výroba textilu: firma Technolen - technický textil vyrábí stany, požární hadice, syntetické a nánosované tkaniny (plachtoviny). Nicméně i Technolen zeštíhluje výrobu. Strojírenství je zastoupeno firmou TM Elitex. Ve městě dále působí několik menších firem. Těžko se podaří obnovit průmyslovou tradici. Podniky nenabízejí mnoho příležitostí pro kvalifikované pracovní síly. To se projevilo výrazným úbytkem počtu obyvatel v posledních 10 letech.

První vlak přijel do Lomnice poměrně pozdě: v roce 1906, v době, kdy se již budovaly pouze lokální dráhy. Železniční trať do Lomnice (trať Stará Paka – Mladá Boleslav) je klikatá a sklonově náročná, stoupání od Libuně je až 35 promile. Tomu odpovídá i provoz. Na dráze jezdí motorové jednotky Regionova a jednotlivé vozy řady 810 Českých drah, rychlíková spojení (jako tradiční "Krakonoš" do Prahy) byla zrušena. Manipulační nákladní vlaky vozí hlavně dřevo, a to nově na úseku do Libuně, kde je třeba využívat postrk. Nádraží nyní funguje pro osobní vlaky v obou směrech jako konečná stanice.

Autobusová doprava spojuje město s okolními obcemi, dálkové linky spojují město hlavně s Libercem, Hradcem Králové, Rokytnicí nad Jizerou a Prahou.

• František Jiránek (1698–1778), houslista a hudební skladatel
• František Doubravský (1790–1867), hudební skladatel, sbormistr a varhaník
• Jan Antonín Vávra (1792–1866), spisovatel, překladatel a pedagog
• Vincenc Mastný (1809–1873), průmyslník, starosta města a poslanec
• Antonín Vincenc Šlechta (1810–1886), lékař, zakladatel a dlouholetý ředitel lázní Sedmihorky u Turnova
• Petr Doubravský (1841–1877), sólista, barytonista opery Prozatímního a později Národního divadla v Praze, syn Františka Doubravského
• Bedřich Fendrich (1843–1906), obuvník, emigroval do Brazílie, kde se stal prvním učitelem São Bento do Sul, a také zakladatelem a prezidentem rakousko-uherského klubu.
• Antonín Kosina (1849–1925), ředitel školy v Lomnici n. P., básník a spisovatel
• Marie Pštrossová-Nosková (1855–1927), herečka, členka ND v Praze
• Alois Buss (1858–1926), učitel, osvětový a turistický činitel na Křivoklátě
• Augustin Radimský (1862–1929), český soc. demokratický politik a novinář
• Vítězslav Chlumský (1867–1939), lékař světového významu – ortoped
• Čeněk Sucharda (1890–1977), malíř a grafik
• Josef Hlavnička (1897–1943), generální ředitel Baťových závodů ve Zlíně
• Josef Beyvl (1906–1978), český herec
• Franta Patočka (1909–1996), akad. malíř, grafik a ilustrátor
• Josef Mizera (1914–1951), továrník, odbojář, po válce předseda Revolučního národního výboru v Lomnici n. P.
• František Truhlář (1917–1946), vojenský pilot v bitvě o Británii
• Oldřich Oplt (1919–2001), akad. malíř, profesor Akademie výtvarných umění
• Josef Kábrt (1920–1989), akad. malíř, výtvarník a režisér animovaného filmu
• Zdenka Bergrová (1923–2008), básnířka, překladatelka a spisovatelka, manželka lomnického rodáka Věroslava Bergra
• Jaromír Zápal (1923–1984), akad. malíř, grafik, ilustrátor
• Jaroslav Vitáček (1924–1985), politik, publicista, signatář Charty 77, sběratel
• Věroslav Bergr (* 1928), malíř, grafik, ilustrátor a sochař
• Josef Motejl (1928–1997), profesor FAMU, hlavní kameraman Čs. televize
• Jiří Zahradník (1928-2020), entomolog světového významu, hudebník
• Ladislav Sehnal (1931–2011), fyzik, astronom světového významu
• Věra Plívová-Šimková (* 1934), filmová režisérka a spisovatelka
• Zdeněk Johan (1935–2016), mineralog světového významu
• Zdeněk Zahradník (*1936), hudební skladatel, hudební režisér, dramaturg a pedagog
• Jaroslav Krček (* 1939), hudební skladatel a dirigent
• Karel Steigerwald (* 1945), dramatik a publicista
• Jaroslav Šonský (* 1946), houslový virtuóz a hudební pedagog
• Aleš Jaluška (* 1947), farář církve československé husitské, kaplan věznice Valdice, publicista, překladatel z hebrejštiny, spoluzakladatel rváčovského stacionáře
• Jaroslav Bárta (* 1948), fotograf, výtvarník, galerista a nakladatel
• Vladimír Martinec (* 1949), hokejista
• Ivan Ženatý (* 1962), houslový virtuóz, profesor HAMU, Vysoké hudební školy v Drážďanech a Cleveland Institute of Music
• Jaroslav Rudiš (* 1972), novinář, spisovatel a hudebník
• Marie Fajtová (*1978), sopranistka, sólistka opery ND
• Roman Koudelka (* 1989) reprezentant ve skoku na lyžích

V Lomnici bývá od 20. let 20. století spatřen Lomnický přízrak. Může být spatřen pouze v zimních měsících. Má jít o holčičku v modrých šatičkách, která bloudí mezi rodným domem a městem. Je-li oslovena, zmizí.Měla by jí být čtyřletá Marie Nosková, která za 1. republiky zemřela na záškrt. Protože rodina byla z chudých poměrů, byla holčička pohřbena bez rakve do hrobu vzdálených příbuzných. Když místní farář na jejím pohřbu dokončil svou řeč, údajně prohlásil, že duše malého děvčete bude po smrti bloudit. Po čase si místní začali vyprávět o bloudícím přízraku. Vyprávění shodně popisují malé děvče, které měl dokonce identifikovat svědek, jako Marii Noskovou, podle dochované fotografie z jejího pohřbu. Dalším přeludem má být žena neprávem odsouzená k smrti. Přízraky bývají spatřeny na místech, kde došlo k tragickým událostem – u šibenice, u stromu sebevrahů.[7]