Trčkové z Lípy

Svého bratra Zdeňka přežil Burian I. Trčka na Lipnici o pět let. Co se týče ekonomických zisků, k rozšíření rodového majetku příliš nepřispěl. Po smrti po něm zůstali 4 nezletilí synové. Majetek, který zdědili byl až do jejich plnoletosti spravován jejich strýcem Mikulášem starším na Vlašimi. Po získání plnoletosti v 80. letech 15. století přešel majetek zpět do jejich rukou. Tento majetek poté spravovali společně.

V roce 1489 jeden z bratrů, Mikuláš mladší Trčka z Lípy získal od krále Vladislava Jagelonského hrad Lichnici, po kterém přijal i jméno. Rodový majetek rozšířil významným způsobem. Řadou nákupů postupně sceloval majetky v okolí Lichnice, což dokončil nákupem města Chotěboře s přilehlými vesnicemi. Další nákupy prováděl v severovýchodních Čechách, zejména na Královéhradecku, kde získal v roce 1495 opočenské panství, následnými nákupy získal vesnice v okolí Opočna včetně panství veselického a šestajovického. O rok později získal Třebechovice pod Orebem s okolními statky a v letech 1497 až 1499 postupně skupoval části panství smiřického, kde Trčkové prováděli od roku 1626 násilnou rekatolizaci [1]. Oproti tomu se části majetku zbavoval, prodal panství lipnické a svému bratru Burianovi II. některé vesnice v jihovýchodních Čechách. V roce 1511 koupil panství děčínské, kamenické a benešovské, pravděpodobně se snahou propojit je s s majetky na Královéhradecku. To se však nepodařilo, a proto panství v severních Čechách po 5 letech opět (se ziskem) prodal. Oženil se s Kateřinou ze Šelmberka a z Kosti, manželství ale zůstalo bezdětné. Svou manželku přistihl při nevěře a za trest ji nechal zazdít. Díky významným nákupům byl v té době trčkovský majetek dle berních rejstříků k největším v Královéhradeckém kraji.

Zřícenina hradu Lichnice

Dědictví po Mikulášovi bylo podle závěti po jeho smrti v roce 1619 rozděleno na dvě části: majetky v Královéhradeckém kraji získala vdova po jeho strýci Mikulášovi starším Johana Kroměšinová z Březovic z vlašimské větve rodu a panství v jihovýchodních Čechách odkázal svému bratru Burianovi II. Burian Trčka z Lípy držel až do roku 1587 Rychnov nad Kněžnou. Na Moravě držel Zábřeh a Klášterec. Burian II. Trčka se oženil s Kateřinou s Lichtenburka, se kterou měl 4 děti: Jana staršího, Mikuláše, Zdeňka a Dorotu. Pouze Jan starší, který zdědil část majetku po Zdeňkovi na Vlašimi a Opočně měl potomky. S Markétou ze Šelmberka a z Kosti přivedli na svět 8 dětí: Johanu, Jindřicha, Buriana III., Zdeňka, Mikuláše, Ferdinanda, Jaroslava a Magdalenu. Z těchto 8 dětí pouze Burian III. na Lipnici a na Světlé a Jaroslav na Ledči a Větrném Jeníkově měli potomstvo. Zatímco Jaroslav s Žofií Markétou Meziříčskou a později s Johankou ze Žerotína přivedli na svět 4 děti, Veroniku, Jindřicha, Viléma, Kryštofa Jaroslava a Jana Karla (žádný z nich už ale potomstvo neměl), Burian III. s Kateřinou z Gutštejna a později s Marjánou Vančurovou z Řehnic přivedli na svět 4 děti: Jana Rudolfa, Markétu, Maxmiliána a Buriana Mikuláše. Zatímco Markéta, Maxmilián a Burian Mikuláš zemřeli bezdětní, Jan Rudolf Trčka z Lípy se ujal rodového majetku, který byl spojeným majetkem obou rodových větví.

Opočenský zámek, který si Trčkové vybrali jako rodové sídlo

Díky dědictví po zemřelém bratranci Kryštofu Jaroslavovi, posledním mužském potomkovi Trčků z vlašimské větve obhospodařoval Jan Rudolf Trčka z Lípy (1557–1634) scelený trčkovský majetek, čímž se stal na začátku 17. století nejbohatším českým šlechticem. Jeho državy se nacházely především na čáslavsku a (díky zděděným panstvím opočenským a smiřickým) na Královéhradecku. Další majetky potom získal díky pobělohorským konfiskacím. Důležitým činitelem v rozšiřování trčkovského majetku se stala svatba s Marií Magdalénou z Lobkovic, dcerou Ladislava Popela z Lobkovic. Magdaléna pocházela z významného a bohatého rodu a sama se projevila jako zdatná obchodnice. Než ale začala společně s Janem Rudolfem rozšiřovat trčkovské panství, museli bojovat o již držený majetek, neboť se objevila obvinění z podpory protihabsburské opozice. Tu sice Rudolf podporoval (samotní Trčkové byli tradičními protestanty) avšak do samotného stavovského povstání nezasáhl. Díky přímluvě manželky Janu Rudolfovi statky nezkonfiskovali a později si některé směl levně koupit. Z existenčních důvodů byl Jan Rudolf nucen se svým synem Adamem Erdmanem přestoupit ke katolictví, což se stalo 14. listopadu 1628. Marie Magdalena směla zůstat na základě císařova svolení protestantkou. Poté, co se Janu Rudolfovi a Marii Magdaléně podařilo odvrátit hrozbu ztráty majetku, zapojili se, zejména ale Marie Magdaléna do nákupu panství i jednotlivých statků a usedlostí. Při této činnosti se naplno projevil její obchodnický talent, navíc podpořený úzkou obchodní spoluprací s Albrechtem z Valdštejna. Jeho panství se nacházelo v severních Čechách se sídlem v Jičíně. Albrecht a Magdaléna skupovali nemovitosti a obchodovali i mezi sebou, díky čemuž mohli svá panství scelovat a rozšiřovat. Později významným se stal prodej dvou trčkovských domů v Praze, na Malé straně Albrechtovi. Tyto domy se staly základem pro další výstavbu a vznik dnešního Valdštejnského paláce. Na rozdíl od Magdalény, která kromě svého obchodního talentu byla známá svou tvrdostí, až bezcitností vůči podaným (což jí vyneslo přezdívku zlá Manda) což vyvrcholilo selským povstáním na Královéhradecku, které nakonec muselo potlačovat Valdštejnovo vojsko, byl Jan Rudolf mírné povahy a svůj zájem zaměřoval spíše na politiku. Působil ve funkci císařského rady a později i ve funkci komořího císaře Rudolfa II. Začátkem 17. století také vykonával funkce hejtmana hradeckého kraje. Během svého obchodního působení Rudolf a Magdaléna Trčkovi rozšířili trčkovské državy zejména nákupem levných konfiskátů. V letech 1622 až 1632 získali město Čáslav, Větrný Jeníkov, panství Žireč, Adršpach, Nové Město n./M., panství Náchod, statky Rýzmburk a Třebešov. V roce 1630 Magdaléna statky Rýzmburk a Třebešov postoupila svému synovi Adamu Erdmanovi za 200 tisíc kop grošů míšeňských. Z manželství Jana Rudolfa a Marie Magdalény vzešly 4 (podle jiných zdrojů až 6) děti. Dospělosti se dožily 4: Vilém, Alžběta Magdaléna (také Eliška), Johana a Adam Erdman. S Adamem Erdmanem se počítalo jako s dědicem a pokračovatelem na trčkovských panstvích, neboť syn Vilém se otevřeně postavil na stranu proticísařské opozice a žil v emigraci.

Zámek Světlá nad Sázavou

Adam Erdman (1600–1634) neměl ani obchodní, ani politické ambice, ale věnoval se vojenství. Sňatkem s Marií Maxmillianou z Harrachu se stal švagrem Albrechta z Valdštejna (ten si vzal za ženu Mariinu sestru Isabellu z Harrachu) díky čemuž se dostal nejen do prostředí vysoké šlechty, ale otevřela se mu cesta k vysokým armádním postům, stal se generálem císařské jízdy. V roce 1628 se stal hrabětem a rok na to byl povýšen do stavu říšských hrabat. Krátce na to se stal komorníkem císaře Ferdinanda II. a v roce 1633 místodržícím a zemským soudcem. Přestože trčkové upevňovali své pozice, udržovali důvěrné styky s protihabsburkou emigrací, kde se nacházel nejen jejich syn Vilém, žijící ve Frankfurtu, ale kde v Drážďanech žila v emigraci se svým mužem Vilémem Kinským i jejich dcera Alžběta Magdaléna. Předpokládá se, Marie Magdaléna sloužila jako prostředník pro Valdštejnovo vyjednávání s protihabsburskou opozicí v zahraničí. Adam Erdman věřil, že se Valdštejn, který sám byl katolík nakonec postaví otevřeně proti Habsburkům,[2] a jeho váhání omlouval Valdštejnovým zájmem o astrologii – tvrdil, že Valdštejn váhá, protože podle postavení hvězd ještě nenastala správná chvíle. Ze sňatku Adama Erdmana s Marií Maxmillianou se narodili 3 děti, dva chlapci (kteří ale zemřeli v dětském věku) a dcera Marie Isabella, která se dožila dospělosti. V roce 1632 zemřel Rudolfův syn Vilém Trčka a rok na to zemřela manželka Marie Magdaléna. 25. února 1634 byl v Chebu spolu se švagrem Albrechtem z Valdštejna zavražděn Adam Erdman (zavražděn byli i manžel jeho sestry Alžběty, Vilém Kinský). Z celého rodu Trčků tak přežil jediný muž, Jan Rudolf Trčka z Lípy. Přestože se pokoušel konfiskace všech svých statků, neuspěl a naopak byl obviněn ze spiknutí a zrady. Soudu se ale nedočkal a zemřel 29. září 1634 v tehdejším Německém, dnešním Havlíčkově Brodě, pohřben byl ve Světlé nad Sázavou.

Vilém Trčka z Lípy (kopie náhrobního kamene)

Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi se zasadil o významné rozšíření rodového majetku. Získal načeradské panství a v roce 1488 odkoupil od města Jičína velišské panství. Se svou manželkou Johanou Kroměšínovou z Březovic a na Třebechovicích měl čtyři děti. Ta po jeho smrti zdědila celý majetek, který navíc rozšířila o panství na Královéhradecku po Mikulášovi mladším Trčkovi z Lípy. Dědictví ale dlouho nespravovala, neboť zemřela ještě v témže roce 1619. Její syn Zdeněk, který po ní zdědil panství opočenské, zemřel ale bezdětný a v závěti ho odkázal část svému synovci Janu mladšímu a druhou Janu staršímu z lipnické větve. Z pěti dětí Mikuláše staršího a Johany měli potomky pouze syn Vilém s Johanou z Vřesovic (syn Jan mladší) a Mikuláš na Veliši s Johanou ze Šelmberka a z Kosti (dcera Veronika a syn Vilém. Synové Zdeněk, Jan a Jindřich zemřeli bezdětní. Jan mladší, syn Mikuláše na Veliši zemřel bezdětný a majetek odkázal svému bratrancovi Vilémovi. Vilém Trčka z Lípy vykonával funkci hejtmana hradeckého kraje a v roce 1562 on osobně povýšil do panského stavu. Celý rod byl do panského stavu přijat v roce 1593. Manželství Viléma na Opočně a na Veliši s Barborou z Bíbrštejna zůstalo bezdětné, stejně jako manželství jeho sestry Veroniky s Karlem ze Žerotína. Tím vlašimská větev vymřela. majetek získala lipnická větev Trčků a část pak rod Žerotínů.

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Trčkové z Lípy, s. 166–167.

• Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

• Článek na stránkách Tiscali
• Bakalářská práce VZESTUP ŠLECHTICKÉHO RODU TRČKŮ Z LÍPY (pdf)
• Magisterská diplomová práce Trčkové z Lípy na opočenském panství (pdf)
• Stručná hesla nejvýznamnějších příslušníků rodu
• Rozrod Trčků z Lípy
• Vlastníci opočenského zámku z rodu Trčků na historickaslechta.cz
• Trčka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích