Hamburg European Open

Hamburg European Open je profesionální tenisový turnaj mužů a žen hraný v německém Hamburku. Mužská událost vznikla v roce 1892 pod názvem International German Open (Mezinárodní mistrovství Německa) jako nejstarší německý turnaj.[1] Po grandslamech ve Wimbledonu a na Roland Garros představuje také nejstarší evropský turnaj,[2] založený pět let před rozehráním Monte-Carlo Masters.[3] Úvodní ročník proběhl na dvorcích hamburského železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum.[1][4] V letech 1971–1989 byl součástí okruhu Grand Prix. Se vznikem ATP Tour roku 1990 vytvořil jeden z dílů série Masters. Po rekonstrukci kategorií v sezóně 2009 byl i přes soudní spor degradován do úrovně ATP Tour 500.

Hamburg European Open
Centrální dvorec Am Rothenbaum
Založeno1892
OdehránoHamburg European Open 2021
MístoHamburk, Německo Německo
DějištěAm Rothenbaum
Souřadnice53°34′25″ s. š., 9°59′29″ v. d.
Povrchantuka / venku
Obdobíčervenec
ŘeditelkaSandra Reichlová
ATP Tour
1990–1999ATP Super 9
2000–2008ATP Masters Series
2009–ATP Tour 500
Soutěže32 dvouhra (24 kval.) / 16 čtyřhra (4 kval.)
Dotace1 168 220 EUR
WTA Tour
1988–1989Tier IV
1990–2002Tier II
2021–WTA 250
Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace189 708 EUR
hamburg-open.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ženský turnaj byl v Hamburku hrán s mužskou částí pod názvem German International Championships mezi lety 1896–1978. Jako samostatná událost na okruh WTA Tour vstoupil roku 1982 v Hittfeldu. Od sezóny 1987 se trvale usídlil v hamburském Am Rothenbaumu, než došlo v sezóně 2002 k jeho zrušení. Znám byl především pod názvy Citizen Cup (1987–1995) a Betty Barclay Cup (1999–2002). Negativní publicitu získal ročník 1993, kdy zmatený fanoušek nožem napadl světovou jedničku Moniku Selešovou, která poté nehrála více než dvě sezóny. Obnovení ženské události se uskutečnilo roku 2021 v kategorii WTA 250 po získání licence od jūrmalského Baltic Open.[5][6] Hamburský turnaj se tak stal smíšenou událostí mužů a žen.

V sezóně 2019, kdy se pořadatelství ujala rakouská rodinná společnost Reichel Business Group GmbH, získal turnaj pojmenování Hamburg European Open. Sandra Reichlová na pozici ředitelky nahradila Michaela Sticha, který stál v čele mezi lety 2009–2018. Reichlova rodina již měla zkušenost s organizováním turnajů Linz Open, Bad Gastein Ladies (2007–2015), Barcelona Ladies Open (2012) a Nürnberger Versicherungscupu (2013–2019).[5]

Historie

Mužský turnaj
Druhé kolo Hamburg Masters 2008 mezi Tomášem Berdychem a Maratem Safinem

Mužský hamburský turnaj vznikl v roce 1892 pod názvem International German Open jako nejstarší evropská událost mimo londýnský a pařížský grandslam. Jednalo se o Mezinárodní mistrovství Německa.[2] Úvodní ročník proběhl v hamburské čtvrti Uhlenhorst na pozemcích železničního klubu „Eisenbahnverein auf der Uhlenhorst“. Hrálo se na dvě vítězné sady. Od druhého ročníku 1893 pak probíhal na tři vítězné sady, než v sezóně 2007 opět negrandslamové turnaje přešly na třísetový formát. Mezi lety 1892–1896 se jej účastnili výlučně němečtí a rakouští tenisté. Na území pozdější čtvrti Rotherbaum se premiérově hrálo v roce 1894, kdy se hostitelem stal Der Club an der Alster. V období 1898–1901 se turnaj konal jako German Championships v Bad Homburgu. Mužská čtyřhra měla premiéru v sezóně 1902.[7] Počáteční éra do roku 1910 byla až na výjimky charakterizována systémem vyzývacího finále, kdy obhájce trofeje hrál jediný zápas proti vyzavateli vzešelému ze soutěže. V roce 1924 se stálým dějištěm stal areál Am Rothenbaum, kde byly antukové dvorce tvrdší a rychlejší než na jiných turnajích.[2] Spolu s Wimbledonem, Roland Garros a Rome Masters historicky představoval jednu ze čtyř nejvýznamnějších událostí v Evropě.[2] Hlavní postavou amatérské éry byl Němec Gottfried von Cramm, jenž v letech 1932–1949 získal šest singlových trofejí. K nim přidal pět deblových titulů, poslední ve 46 letech roku 1955.[2]

Po nástupu otevřené éry se turnaj v roce 1971 zařadil do nově založeného okruhu Grand Prix, kde v letech 1978–1989 patřil do nejvyšší kategorie Super Series. Se vznikem ATP Tour v sezóně 1990 vytvořil jeden z dílů nástupnické série Masters. Asociace tenisových profesionálů (ATP) v roce 2007 oznámila rekonstrukci kategorií s účinností od sezóny 2009. Jedním z důsledků byl i záměr snížit počet mastersů z devíti na osm. Hamburk tak vypadl z mistrovské kategorie. Ke snížení však nakonec nedošlo, když jeho místo v jarním termínu zaujal Madrid Open, do té doby hraný v hale. Organizátoři protestovali poklesem atraktivity pro hráče vzhledem k menšímu bodovému hodnocení v kategorii ATP Tour 500. Spoluvlastníci turnaje, Německý tenisový svaz s Katarskou tenisovou federací, tak zažalovali organizaci ATP u delawarského soudu. Americká porota však v roce 2008 rozhodla, že k porušení antimonopolních zákonů nedošlo.[8] Po soudem nařízené mediaci se oba svazy proti verdiktu z roku 2008 odvolaly, ale filadelfský odvolací soud třetího okruhu v červnu 2010 potvrdil oprávněnost reorganizace kategorií ATP a neshledal zneužití monopolního postavení řídící organizace (spor byl veden jako Deutscher Tennis Bund et al. versus ATP Tour Inc. et al., No. 08-4123).[9]

Nejvyšší počet čtyř singlových trofejí si v otevřené éře odvezl Švýcar Roger Federer.[4]

Ženský turnaj
Exteriér centrálního dvorce

V období 1896–1978 hrály ženy v Hamburku německé mezinárodní mistrovství German International Championships společně s muži. Jednalo se o jeden z nejstarších ženských turnajů, který vznikl rok před začátkem ženského Roland-Garros.

Samostatný turnaj žen pak byl založen v roce 1982, kdy se na okruhu WTA Tour zařadil do kategorie Series 1. Úvodní dva ročníky proběhly v Hittfeldu. Od roku 1987 se jeho dějištěm stal hamburský areál Am Rothenbaum. V období 1988–1989 se řadil do kategorie Tier IV, v sezónách 1990–2002 pak do kategorie Tier II. V roce 2021 byl obnoven po získání licence od jūrmalského Baltic Open v rámci kategorie WTA 250.

Nejvyšší počet šesti singlových titulů vybojovala německá tenistka Steffi Grafová, když je získala v letech 1987–1992 v řadě. V dalších dvou ročnících 1993 a 1994 odešla z finále jako poražená, když nestačila na Španělku Arantxu Sánchezovou Vicariovou.

Napadení Selešové

Turnaj získal negativní publicitu v sezóně 1993, kdy byla ve čtvrtfinále s Magdalenou Malejevovou napadena světová jednička Monika Selešová divákem z tribuny. Incident se odehrál 30. dubna během přestávky na výměnu stran ve druhém setu, kdy Selešová vedla 6–4 a 4–3 na gamy. Útočníkem byl 38letý Němec Günter Parche, fanoušek posedlý Grafovou, který vběhl na dvorec a zezadu vrazil nůž mezi lopatky tenistky. Způsobil jí tak bodné zranění hluboké 1,5 centimetru. Selešová byla převezena do nemocnice a rekonvalescence trvala několik dalších týdnů. Událost však znamenala zlom v její tenisové kariéře, když nehrála více než dva roky. V Německu již nikdy nestartovala.

Zpočátku existovala také verze, že útok souvisí s jejími srbskými kořeny a probíhající válkou v Jugoslávii. Německé vyšetřovací orgány však od této verze brzy upustily a označily útočníka za zmateného a pravděpodobně psychicky narušeného jedince.[10]

Günteru Parchesovi nařídil soud dvouletou psychiatrickou léčbu, čímž se vyhnul výkonu trestu ve vězení.[10] Řídící tenisové organizace na incident reagovaly výrazným zvýšením bezpečnosti tenistů.[10] Monika Selešová se do profesionálního tenisu vrátila v srpnu 1995 na Canada Masters, kde ve finále porazila Amandu Coetzerovou poměrem 6–0 a 6–1.

Centrální stadion se zatahovací střechou během International German Open 2012

Vývoj názvu turnaje

Muži

  • 1892–2000: German International Championships
  • 2001: Tennis Masters Series Hamburg
  • 2002–2004: Tennis Masters Hamburg
  • 2005–2008: Tennis Masters Hamburg presented by EON Hanse
  • 2009: International German Open Hamburg
  • 2010: German Open Tennis Championships
  • 2011–2013: bet-at-home Open – German Tennis Championships
  • 2014–2015: bet-at-home Open
  • 2016–2018: German Tennis Championships
  • od 2019: Hamburg European Open

Ženy

  • 1982: Casino Cup
  • 1983: Fila Europa Cup
  • 1987–1995: Citizen Cup
  • 1996–1997: Rexona Cup
  • 1998: Intersport Damen Grand Prix
  • 1999–2002: Betty Barclay Cup
  • od 2021: Hamburg European Open

Přehled finále

Mužská dvouhra
Rok vítěz finalista výsledek
1892 Walter Bonne R.A. Leers7–5, 6–3
1893 Christian Winzer Walter Bonne6–4, 6–0, 3–6, 6–3
1894 Victor Voss Christian Winzer11–9, 6–1, 6–4
1895 Victor Voss (2) Christian Winzer6–2, 6–1, 6–2
1896 Victor Voss (3) Georg Wantzelius6–1, 6–0, 6–1
1897 George Hillyard George C. Ball Greene6–1, 6–2, 6–3
1898 Harold Mahony Joshua Pim6–4, 6–3, 6–4
1899 Clarence Hobart Harold Mahony8–6, 8–10, 6–0, 6–8, 8–6
1900 George Hillyard (2) Lawrence Dohertybez boje
1901 Max Decugis Frederick W. Payn6–4, 6–4, 4–6, 6–2
1902 Max Decugis (2) John Flavelle4–6, 2–6, 7–5, 7–5, 6–0
1903 Major Ritchie Max Decugisbez boje
1904 Major Ritchie (2) Kurt von Wessely6–4, 6–0, 10–8
1905 Major Ritchie (3) Tony Wilding8–6, 7–5, 8–6
1906 Major Ritchie (4) Friedrich Wilhelm Rahe6–2, 6–2, 6–0
1907 Otto Froitzheim Major Ritchie7–5, 6–3, 6–4
1908 Major Ritchie (5) George K. Logie6–1, 6–1, 6–3
1909 Otto Froitzheim (2) Friedrich Wilhelm Rahe6–0, 6–2, 6–3
1910 Otto Froitzheim (3) Kurt Bergmannbez boje
1911 Otto Froitzheim (4) Felix Pipes6–3, 6–2, 6–1
1912 Otto von Müller Heinrich Schomburgk2–6, 6–1, 6–4, 6–2
1913 Heinrich Schomburgk Otto von Müller6–2, 6–4, 7–5
1914turnaj se nekonal
1919
1920 Oscar Kreuzer Luis Maria Heyden6–0, 6–0, 6–2
1921 Otto Froitzheim (5) Robert Kleinschroth6–4, 8–6skreč
1922 Otto Froitzheim (6) Friedrich Wilhelm Rahe2–6, 6–0, 8–6, 6–1
1923 Heinz Landmann Luis Maria Heyden6–2, 6–3, 7–5
1924 Béla von Kehrling Luis Maria Heyden8–6, 6–1, 9–7
1925 Otto Froitzheim (7) Béla von Kehrling6–4, 6–1, 4–6, 6–1
1926 Hans Moldenhauer Walter Dessart6–2, 6–2, 6–1
1927 Hans Moldenhauer (2) Willy Hannemann6–2, 4–6, 6–4, 6–4
1928 Daniel Prenn Hans Moldenhauer6–1, 6–4, 6–3
1929 Christian Boussus Otto Froitzheim6–1, 4–6, 6–1, 6–8, 6–1
1930 Christian Boussus (2) Joširo Ohta1–6, 8–6, 2–6, 6–4, 6–4
1931 Roderich Menzel Gustav Jaenecke6–2, 6–2, 6–1
1932 Gottfried von Cramm Roderich Menzel3–6, 6–2, 6–2, 6–3
1933 Gottfried von Cramm (2) Roderich Menzel7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–4
1934 Gottfried von Cramm (3) Clayton Lee Burwell6–2, 6–1, 6–4
1935 Gottfried von Cramm (4) Ottó Szigeti6–3, 6–3, 6–3
1936turnaj se nekonal
1937 Henner Henkel Vivian McGrath1–6, 6–3, 8–6, 3–6, 6–1
1938 Ottó Szigeti Bernard Destremau8–6, 6–8, 6–3, 6–3
1939 Henner Henkel (2) Roderich Menzel4–6, 6–4, 6–0, 6–1
1940turnaj se nekonal
1947
1948 Gottfried von Cramm (5) Helmut Gulcz6–4, 6–1, 4–6, 6–3
1949 Gottfried von Cramm (6) Ernst Buchholz7–5, 6–1, 6–0
1950 Jaroslav Drobný Gottfried von Cramm6–3, 6–4, 6–4
1951 Lennart Bergelin Sven Davidson4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5
1952 Eric Sturgess Jaroslav Drobný6–3, 6–2, 6–3
1953 Budge Patty Fausto Gardini6–3, 6–2, 6–3
1954 Budge Patty (2) Sven Davidson6–1, 6–1, 7–5
1955 Arthur Larsen Władysław Skonecki3–6, 6–3, 7–5, 6–8, 6–3
1956 Lew Hoad Orlando Sirola6–2, 5–7, 6–4, 8–6
1957 Mervyn Rose Pierre Darmon6–3, 6–0, 6–1
1958 Sven Davidson Jacques Brichant5–7, 6–4, 0–6, 9–7, 6–3
1959 Billy Knight Ian Vermaak4–6, 6–4, 4–6, 6–3, 8–6
1960 Nicola Pietrangeli Jan-Erik Lundqvist6–3, 2–6, 6–4, 6–2
1961 Rod Laver Luis Ayala6–2, 6–8, 5–7, 6–1, 6–2
1962 Rod Laver (2) Manuel Santana8–6, 7–5, 6–4
1963 Martin Mulligan Bob Hewitt6–0, 0–6, 8–6, 6–2
1964 Wilhelm Bungert Christian Kuhnke0–6, 6–4, 7–5, 6–2
1965 Cliff Drysdale Boro Jovanović6–2, 6–4, 3–6, 6–3
1966 Fred Stolle István Gulyás2–6, 7–5, 6–1, 6–2
1967 Roy Emerson Manuel Santana6–3, 6–3, 6–1
1968 John Newcombe Cliff Drysdale6–3, 6–2, 6–4
1969 Tony Roche Tom Okker6–1, 5–7, 7–5, 8–6
1970 Tom Okker Ilie Năstase4–6, 6–3, 6–3, 6–4
1971 Andrés Gimeno Péter Szőke6–3, 6–2, 6–2
1972 Manuel Orantes Adriano Panatta6–3, 9–8, 6–0
1973 Eddie Dibbs Karl Meiler6–1, 3–6, 7–6, 6–3
1974 Eddie Dibbs (2) Hans-Joachim Plötz6–2, 6–2, 6–3
1975 Manuel Orantes (2) Jan Kodeš3–6, 6–2, 6–2, 4–6, 6–1
1976 Eddie Dibbs (3) Manuel Orantes6–4, 4–6, 6–1, 2–6, 6–1
1977 Paolo Bertolucci Manuel Orantes6–3, 4–6, 6–2, 6–3
1978 Guillermo Vilas Wojciech Fibak6–2, 6–4, 6–2
1979 José Higueras Harold Solomon3–6, 6–1, 6–4, 6–1
1980 Harold Solomon Guillermo Vilas6–7, 6–2, 6–4, 2–6, 6–3
1981 Peter McNamara Jimmy Connors7–6, 6–1, 4–6, 6–4
1982 José Higueras (2) Peter McNamara4–6, 6–7, 7–6, 6–3, 7–6
1983 Yannick Noah José Higueras3–6, 7–5, 6–2, 6–0
1984 Juan Aguilera Henrik Sundström6–4, 2–6, 2–6, 6–4, 6–4
1985 Miloslav Mečíř Henrik Sundström6–4, 6–1, 6–4
1986 Henri Leconte Miloslav Mečíř6–2, 5–7, 6–4, 6–2
1987 Ivan Lendl Miloslav Mečíř6–1, 6–3, 6–3
1988 Kent Carlsson Henri Leconte6–2, 6–1, 6–4
1989 Ivan Lendl (2) Horst Skoff6–4, 6–1, 6–3
1990 Juan Aguilera (2) Boris Becker6–1, 6–0, 7–6
1991 Karel Nováček Magnus Gustafsson6–3, 6–3, 5–7, 0–6, 6–1
1992 Stefan Edberg Michael Stich5–7, 6–4, 6–1
1993 Michael Stich Andrej Česnokov6–3, 6–7(1–7), 7–6(9–7), 6–4
1994 Andrij Medveděv Jevgenij Kafelnikov6–4, 6–4, 3–6, 6–3
1995 Andrij Medveděv (2) Goran Ivanišević6–3, 6–2, 6–1
1996 Roberto Carretero Àlex Corretja2–6, 6–4, 6–4, 6–4
1997 Andrij Medveděv (3) Félix Mantilla6–0, 6–4, 6–2
1998 Albert Costa Àlex Corretja6–2, 6–0, 1–0skreč
1999 Marcelo Ríos Mariano Zabaleta6–7(5–7), 7–5, 5–7, 7–6(7–5), 6–2
2000 Gustavo Kuerten Marat Safin6–4, 5–7, 6–4, 5–7, 7–6(7–3)
2001 Albert Portas Juan Carlos Ferrero4–6, 6–2, 0–6, 7–6(7–5), 7–5
2002 Roger Federer Marat Safin6–1, 6–3, 6–4
2003 Guillermo Coria Agustín Calleri6–3, 6–4, 6–4
2004 Roger Federer (2) Guillermo Coria4–6, 6–4, 6–2, 6–3
2005 Roger Federer (3) Richard Gasquet6–3, 7–5, 7–6(7–4)
2006 Tommy Robredo Radek Štěpánek6–1, 6–3, 6–3
2007 Roger Federer (4) Rafael Nadal2–6, 6–2, 6–0
2008 Rafael Nadal Roger Federer7–5, 6–7(3–7), 6–3
2009 Nikolaj Davyděnko Paul-Henri Mathieu6–4, 6–2
2010 Andrej Golubjev Jürgen Melzer6–3, 7–5
2011 Gilles Simon Nicolás Almagro6–4, 4–6, 6–4
2012 Juan Mónaco Tommy Haas7–5, 6–4
2013 Fabio Fognini Federico Delbonis4–6, 7–6(10–8), 6–2
2014 Leonardo Mayer David Ferrer6–7(3–7), 6–1, 7–6(7–4)
2015 Rafael Nadal (2) Fabio Fognini7–5, 7–5
2016 Martin Kližan Pablo Cuevas6–1, 6–4
2017 Leonardo Mayer (2) Florian Mayer6–4, 4–6, 6–3
2018 Nikoloz Basilašvili Leonardo Mayer6–4, 0–6, 7–5
2019 Nikoloz Basilašvili (2) Andrej Rubljov7–5, 4–6, 6–3
2020 Andrej Rubljov Stefanos Tsitsipas6–4, 3–6, 7–5
2021 Pablo Carreño Busta Filip Krajinović6–2, 6–4

Ženská dvouhra
Rok vítězka finalistka výsledek
1982 Lisa Bonderová-Kreissová Renáta Tomanová6–3, 6–2
1983 Andrea Temesváriová Eva Pfaffová6–4, 6–2
1984turnaj se nekonal
1986
1987 Steffi Grafová Isabel Cuetová6–2, 6–2
1988 Steffi Grafová Katerina Malejevová6–4, 6–2
1989 Steffi Grafová Jana Novotnábez boje
1990 Steffi Grafová Arantxa Sánchez Vicariová5–7, 6–0, 6–1
1991 Steffi Grafová Monika Selešová7–5, 6–7, 6–3
1992 Steffi Grafová Gabriela Sabatini7–6, 6–2
1993 Arantxa Sánchez Vicariová Steffi Grafová6–3, 6–3
1994 Arantxa Sánchez Vicariová Steffi Grafová4–6, 7–6, 7–6
1995 Conchita Martínezová Martina Hingisová6–1, 6–0
1996 Arantxa Sánchez Vicariová Conchita Martínezová4–6, 7–6, 6–0
1997 Iva Majoliová Ruxandra Dragomirová6–3, 6–2
1998 Martina Hingisová Jana Novotná6–3, 7–5
1999 Venus Williamsová Mary Pierceová6–0, 6–3
2000 Martina Hingisová Arantxa Sánchez Vicariová6–3, 6–3
2001 Venus Williamsová Meghann Shaughnessyová6–3, 6–0
2002 Kim Clijstersová Venus Williamsová1–6, 6–3, 6–4
2003turnaj se nekonal
2020
2021 Elena-Gabriela Ruseová Andrea Petkovicová7–6(8–6), 6–4

Mužská čtyřhra
Rok vítězové finalisté výsledek
1902 Max Decugis
Maurice Germot		 Bornemann
Thomsen		7–9, 6–2, 3–6, 6–1, 6–2
1903 Rolf Kinzl
Kurt von Wessely		——
1904 Major Ritchie
Wilmot Ernest Lane		——
1905 Tony Wilding
E. Spitz		——
1906 Major Ritchie (2)
Gerhard F. Adler		V. v. Müller
Oscar Kreuzer		7–5, 2–6, 4–6, 6–3, 6–3
1907 Otto Froitzheim
Louis Trasenster		 Major Ritchie
Gerhard F. Adler		6–3, 6–4, 6–3
1908 Otto von Müller
Heinrich Schomburgk		 Major Ritchie
Gerhard F. Adler		2–6, 6–1, 6–0
1909 Friedrich Rahe
Curt Bergmann		——
1910 Otto von Müller (2)
Heinrich Schomburgk (2)		 Otto Froitzheim
Otto Lindpaintner		5–7, 5–7, 6–3, 6–0, 6–1
1911 Otto Froitzheim (2)
Felix Pipes		——
1912 Luis Maria Heyden
Louis Trasenster		 Heinrich Schomburgk
Otto von Müller		6–1, 6–3, 6–4
1913 Rolf Kinzl (2)
Kurt von Wessely (2)		——
1914turnaj se nekonal
1919
1920 Ludwig von Salm
Oscar Kreuzer		——
1921 Luis Maria Heyden (2)
Heinrich Schomburgk (3)		——
1922 Otto Froitzheim (3)
Oscar Kreuzer (2)		——
1923 Friedrich Rahe (2)
Béla von Kehrling		——
1924 Friedrich Rahe (3)
Béla von Kehrling (2)		——
1925 Otto Froitzheim (4)
Oscar Kreuzer (3)		——
1926 Friedrich Rahe (4)
Béla von Kehrling (3)		——
1927 Donald Greig
Maurice Summerson		——
1928 Jack Cummings
Edgar Moon		——
1929 Jacques Brugnon
Christian Boussus		 Pierre Henri Landry
Pat Spence		8–6, 6–2, 6–4
1930 Jack Crawford
Edgar Moon (2)		 Tamino Abé
Takeiči Harada		6–3, 2–6, 6–4, 6–3
1931 Walter Dessart
Eberhard Nourney		 René de Buzelet
Christian Boussus		6–3, 6–3, 5–7, 4–6, 6–0
1932 Jack Crawford (2)
Harry Hopman		 Pat Hughes
Harry Lee		7–5, 6–3, 3–6, 6–3
1933 Rjósuki Nunoi
Džiró Sató		——
1934 Enrique Maier
Adrian Quist		 Vojtěch Vodička
Josef Caska		6–2, 6–4, 6–3
1935 Henner Henkel
Helmut Denker		——
1936turnaj se nekonal
1937 Jack Crawford (3)
Vivian McGrath		 D. Butler
F. Wilde		5–7, 6–4, 2–6, 6–4, 6–3
1938 Yvon Petra
Jean Lesueur		——
1939 Henner Henkel (2)
Roderich Menzel		O. Anderson
E. Smith		6–1, 7–5, 6–4
1940turnaj se nekonal
1947
1948 Gottfried von Cramm
Jack Harper		—6–3, 6–3, 6–1
1949 Gottfried von Cramm (2)
Jack Harper (2)		 Ernst Buchholz
Engelbert Koch		6–3, 7–5, 5–7, 6–4
1950 Adrian Quist
Bill Sidwell		 Gottfried von Cramm
Jack Harper		6–4, 8–6, 6–2
1951 Kurt Nielsen
Torben Ulrich		 Gottfried von Cramm
Rolf Göpfert		4–6, 6–3, 4–6, 6–4, 7–5
1952 Jaroslav Drobný
Ian Ayre		 Tony Mottram
Eric Sturgess		3–6, 8–6, 6–3
1953 Gottfried von Cramm (3)
Budge Patty		 Alfred Huber
Hans Redl		8–6, 4–6, 3–6, 6–2, 6–2
1954 Gottfried von Cramm (4)
Budge Patty (2)		 Lennart Bergelin
Sven Davidson		9–7, 6–4, 6–2
1955 Gottfried von Cramm (5)
Budge Patty (3)		 Adrian Quist
W.R. Seymour		6–1, 7–9, 6–4, 9–7
1956 Don Candy
Lew Hoad		 Luis Ayala
Sven Davidson		6–4, 7–5, 6–2
1957 Don Candy (2)
Mervyn Rose		 Nicola Pietrangeli
Orlando Sirola		10–8, 6–3, 6–3
1958 Francisco Contreras
Mario Llamas		 Ladislav Legenstein
Vladimir Petrović		6–3, 6–4, 6–3
1959 Don Candy (3)
Luis Ayala		 Billy Knight
Carlos Fernandes		6–8, 6–3, 7–5, 6–2
1960 Roy Emerson
Neale Fraser		 Peter Schell
Ladislav Legenstein		7–5, 3–6, 6–3, 9–7
1961 Bob Hewitt
Fred Stolle		——
1962 Bob Hewitt (2)
Martin Mulligan		——
1963 Bob Hewitt (3)
Fred Stolle (2)		——
1964 José Luis Arilla
Manuel Santana		——
1965 Ingo Buding
Christian Kuhnke		——
1966 Fred Stolle (3)
Torben Ulrich (2)		——
1967 Bob Hewitt (4)
Frew McMillan		——
1968 Tom Okker
Marty Riessen		 John Newcombe
Tony Roche		6–4, 6–4, 7–5
1969 Tom Okker (2)
Marty Riessen (2)		 Jean-Claude Barclay
Jürgen Fassbender		6–1, 6–2, 6–4
1970 Bob Hewitt (5)
Frew McMillan (2)		 Tom Okker
Nikola Pilić		6–3, 7–5, 6–2
1971 John Alexander
Andrés Gimeno		 Dick Crealy
Allan Stone		6–4, 7–5, 7–9, 6–4
1972 Jan Kodeš
Ilie Năstase		 Bob Hewitt
Ion Țiriac		4–6, 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1973 Jürgen Fassbender
Hans-Jürgen Pohmann		 Manuel Orantes
Ion Țiriac		7–6, 7–6, 7–6
1974 Jürgen Fassbender (2)
Hans-Jürgen Pohmann (2)		 Brian Gottfried
Raúl Ramírez		6–3, 6–4, 6–4
1975 Juan Gisbert
Manuel Orantes		 Wojciech Fibak
Jan Kodeš		6–3, 7–6
1976 Fred McNair
Sherwood Stewart		 Dick Crealy
Kim Warwick		7–6, 7–6, 7–6
1977 Bob Hewitt (6)
Karl Meiler		 Phil Dent
Kim Warwick		3–6, 6–3, 6–4, 6–4
1978 Wojciech Fibak
Tom Okker (3)		 Antonio Muñoz
Víctor Pecci		6–2, 6–4
1979 Jan Kodeš (2)
Tomáš Šmíd		 Mark Edmondson
John Marks		6–3, 6–1, 7–6
1980 Andrés Gómez
Heinz Gildemeister		 Reinhart Probst
Max Wünschig		6–3, 6–4
1981 Hans Gildemeister
Andrés Gómez (2)		 Paul McNamee
Peter McNamara		6–4, 3–6, 6–4
1982 Pavel Složil
Tomáš Šmíd (2)		 Anders Järryd
Hans Simonsson		6–4, 6–3
1983 Heinz Günthardt
Balázs Taróczy		 Mark Edmondson
Brian Gottfried		7–6, 4–6, 6–4
1984 Stefan Edberg
Anders Järryd		 Heinz Günthardt
Balázs Taróczy		6–3, 6–1
1985 Hans Gildemeister (2)
Andrés Gómez (4)		 Heinz Günthardt
Balázs Taróczy		1–6, 7–6, 6–4
1986 Sergio Casal
Emilio Sánchez		 Boris Becker
Eric Jelen		6–4, 6–1
1987 Miloslav Mečíř
Tomáš Šmíd (3)		 Claudio Mezzadri
Jim Pugh		4–6, 7–6, 6–2
1988 Darren Cahill
Laurie Warder		 Rick Leach
Jim Pugh		6–4, 6–4
1989 Emilio Sánchez (2)
Javier Sánchez		 Boris Becker
Eric Jelen		6–4, 6–1
1990 Sergi Bruguera
Jim Courier		 Udo Riglewski
Michael Stich		7–6, 6–2
1991 Sergio Casal (2)
Emilio Sánchez (3)		 Cássio Motta
Danie Visser		4–6, 6–3, 6–2
1992 Sergio Casal (3)
Emilio Sánchez (4)		 Carl-Uwe Steeb
Michael Stich		5–7, 6–4, 6–3
1993 Paul Haarhuis
Mark Koevermans		 Grant Connell
Patrick Galbraith		6–4, 6–7, 7–6
1994 Scott Melville
Piet Norval		 Henrik Holm
Anders Järryd		6–3, 6–4
1995 Wayne Ferreira
Jevgenij Kafelnikov		 Byron Black
Andrej Olchovskij		6–1, 7–6
1996 Mark Knowles
Daniel Nestor		 Guy Forget
Jakob Hlasek		6–2, 6–4
1997 Luis Lobo
Javier Sánchez (2)		 Neil Broad
Piet Norval		6–3, 7–6
1998 Donald Johnson
Francisco Montana		 David Adams
Brett Steven		6–2, 7–5
1999 Wayne Arthurs
Andrew Kratzmann		 Paul Haarhuis
Jared Palmer		2–6, 7–6(7–5), 6–2
2000 Todd Woodbridge
Mark Woodforde		 Wayne Arthurs
Sandon Stolle		6–7(4–7), 6–4, 6–3
2001 Jonas Björkman
Todd Woodbridge (2)		 Daniel Nestor
Sandon Stolle		7–6(7–2), 3–6, 6–3
2002 Maheš Bhúpatí
Jan-Michael Gambill		 Jonas Björkman
Todd Woodbridge		6–2, 6–4
2003 Mark Knowles (2)
Daniel Nestor (2)		 Maheš Bhúpatí
Max Mirnyj		6–4, 7–6(12–10)
2004 Wayne Black
Kevin Ullyett		 Bob Bryan
Mike Bryan		6–4, 6–2
2005 Jonas Björkman (2)
Max Mirnyj		 Michaël Llodra
Fabrice Santoro		4–6, 7–6(7–2), 7–6(7–3)
2006 Paul Hanley
Kevin Ullyett (2)		 Mark Knowles
Daniel Nestor		6–2, 7–6(10–8)
2007 Bob Bryan
Mike Bryan		 Paul Hanley
Kevin Ullyett		6–3, 6–4
2008 Daniel Nestor (3)
Nenad Zimonjić		 Bob Bryan
Mike Bryan		6–4, 5–7, [10–8]
2009 Simon Aspelin
Paul Hanley (2)		 Marcelo Melo
Filip Polášek		6–3, 6–3
2010 Marc López
David Marrero		 Jérémy Chardy
Paul-Henri Mathieu		6–3, 2–6, [10–8]
2011 Oliver Marach
Alexander Peya		 František Čermák
Filip Polášek		6–4, 6–1
2012 David Marrero (2)
Fernando Verdasco		 Rogério Dutra da Silva
Daniel Muñoz de la Nava		6–4, 6–3
2013 Mariusz Fyrstenberg
Marcin Matkowski		 Alexander Peya
Bruno Soares		3–6, 6–1, [10–8]
2014 Marin Draganja
Florin Mergea		 Alexander Peya
Bruno Soares		6–4, 7–5
2015 Jamie Murray
John Peers		 Juan Sebastián Cabal
Robert Farah		2–6, 6–3, [10–8]
2016 Henri Kontinen
John Peers (2)		 Daniel Nestor
Ajsám Kúreší		7–5, 6–3
2017 Ivan Dodig
Mate Pavić		 Pablo Cuevas
Marc López		6–3, 6–4
2018 Julio Peralta
Horacio Zeballos		 Oliver Marach
Mate Pavić		6–1, 4–6, [10–6]
2019 Oliver Marach (2)
Jürgen Melzer		 Robin Haase
Wesley Koolhof		6–2, 7–6(7–3)
2020 John Peers (3)
Michael Venus		 Ivan Dodig
Mate Pavić		6–3, 6–4
2021 Tim Pütz
Michael Venus (2)		 Kevin Krawietz
Horia Tecău		6–3, 6–7(3–7), [10–8]

Ženská čtyřhra
Rok vítězky finalistky výsledek
1982 Elizabeth Ekblomová
Lena Sandinová		 Pat Medradová
Claudia Monteirová		 7–6, 6–3
1983 Bettina Bungeová
Claudia Kohde-Kilschová		 Ivanna Madrugaová
Catherine Tanvierová		 7–5, 6–4
1984turnaj se nekonal
1986
1987 Claudia Kohde-Kilschová
Jana Novotná		 Natalija Jegorovová
Leila Meschiová		 7–6, 7–6
1988 Jana Novotná
Tine Scheuer-Larsenová		 Andrea Betznerová
Judith Wiesnerová		 6–4, 6–2
1989 Isabelle Demongeot
Nathalie Tauziatová		 Jana Novotná
Helena Suková		 bez boje
1990 Gigi Fernándezová
Martina Navrátilová		 Larisa Neilandová
Helena Suková		 6–2, 6–3
1991 Jana Novotná
Larisa Neilandová		 Arantxa Sánchez Vicariová
Helena Suková		 7–5, 6–1
1992 Steffi Grafová
Rennae Stubbsová		 Manon Bollegrafová
Arantxa Sánchez Vicariová		 4–6, 6–3, 6–4
1993 Steffi Grafová
Rennae Stubbsová		 Larisa Neilandová
Jana Novotná		 6–4, 7–6
1994 Jana Novotná
Arantxa Sánchez Vicariová		 Jevgenija Maniokovová
Leila Meschiová		 6–3, 6–2
1995 Gigi Fernándezová
Martina Hingisová		 Conchita Martínezová
Patricia Tarabiniová		 6–2, 6–3
1996 Arantxa Sánchez Vicariová
Brenda Schultzová		 Gigi Fernándezová
Martina Hingisová		 4–6, 7–6, 6–4
1997 Anke Huberová
Mary Pierceová		 Ruxandra Dragomirová
Iva Majoliová		 2–6, 7–6, 6–2
1998 Barbara Schettová
Patty Schnyderová		 Martina Hingisová
Jana Novotná		 7–6, 3–6, 6–3
1999 Larisa Neilandová
Arantxa Sánchez Vicariová		 Amanda Coetzerová
Jana Novotná		 6–2, 6–1
2000 Anna Kurnikovová
Nataša Zverevová		 Nicole Arendtová
Manon Bollegrafová		 6–7, 6–2, 6–4
2001 Cara Blacková
Jelena Lichovcevová		 Květa Peschkeová
Barbara Rittnerová		 6–2, 4–6, 6–2
2002 Martina Hingisová
Barbara Schettová		 Daniela Hantuchová
Arantxa Sánchez Vicariová		 6–1, 6–1
2003turnaj se nekonal
2020
2021 Jasmine Paoliniová
Jil Teichmannová		 Astra Sharmaová
Rosalie van der Hoeková		6–0, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hamburg European Open na anglické Wikipedii.

  1. Stefanos Tsitsipas Headlines Field in Hamburg; All You Need To Know [online]. ATP Tour, Inc, 2020-07-078 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
  2. LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. Kapitola mezinárodní mistrovství NSR, s. 196–197.
  3. The day Federer snapped Nadal's 81-match clay-win streak [online]. Tennis Majors, 2021-05-20 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Tournament Tradition since 1892 [online]. Hamburg European Open [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22. (anglicky)
  5. The WTA Tour returns to Hamburg! [online]. Hamburg European Open, 2021-02-11 [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-11. (anglicky)
  6. "MOIN LADIES." [online]. Hamburg European Open, 2021-04-22 [cit. 2021-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-28. (anglicky)
  7. Amtliches Tennis-Hand- und Jahrbuch 1927 zum Jubiläum 1902–1927 des Deutschen Tennis-Bundes. Redakce Gruber Ferdinand. Heidelberg: Verlag Hermann Meister, 1927. S. 74. (německy)
  8. ATP wins crucial anti-trust case. BBC [online]. 2008-08-06 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  9. STEMPEL, Jonathan. ATP tennis tour wins antitrust ruling. Reuters [online]. 2010-06-25 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  10. 1993: Tennis star stabbed. On This Day 30 April 1993. BBC, 1993-04-30. Dostupné online [cit. 2011-07-17]. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.