Nicola Pietrangeli

Zahrál si čtyři singlová finále na grandslamu, všechny na French Championships, v letech 1959 a 1960 získal titul, ze zbylých dvou v letech 1961 a 1964, odešel poražen. Na Roland Garros získal v roce 1959 také titul s Orlandem Sirolou v mužské čtyřhře a roku 1958 spolu s Britkou Shirley Bloomerovou výhru ve smíšené čtyřhře. Ve Wimbledonu se nejdále probojoval v roce 1960 do semifinále, kde podlehl Rodu Laverovi v pěti setech. V letech 1957 a 1961 získal tituly na mezinárodním mistrovství Itálie. V letech 1961, 1967 a 1968 triumfoval na antukovém Monte Carlo Open.

V období 1954 až 1972 reprezentoval italský tým v Davisově poháru. Je držitelem několika historických rekordů celé soutěže, konkrétně nejvíce odehraných zápasů (164), nejvíce celkových výher (120) a nejvíce vítězství ve dvouhře (78). V letech 1960 a 1961 nastoupil do finále v boji o salátovou mísu, která se odehrála na trávě v Austrálii. Itálie z obou odešla poražena, když součástí silného australského družstva byli Rod Laver, Roy Emerson a Neale Fraser.

po skončení aktivní kariéry se stal nehrajícím kapitánem národního daviscupového mužstva, které dovedl k zisku prvního titulu v soutěži v roce 1976.

V den 73. narozenin byl tenisový stadion na Rome Masters v římském Foro Italico pojmenován jeho jménem.