Radek Štěpánek

Profesionálem se stal v roce 1996 a nejprve začínal jako deblový specialista. V roce 1999 získal svůj první titul ve čtyřhře, když s Martinem Dammem na turnaji v Praze ve finále porazil americko-ekvádorský pár Mark Keil, Nicolás Lapentti. Ve čtyřhře získal celkově 12 titulů na okruhu ATP. Od roku 2002 se zaměřoval i na dvouhru, ale stále zůstával deblistou.

V červnu 2005 vyhrál první turnaj ve dvouhře v Rotterdamu, kde ve finále zdolal Belgičana Rochuse, v červenci 2007 triumfoval v Los Angeles, kde porazil tehdejší světovou devítku Jamese Blakea a třetí titul získal v lednu 2009, když v boji o titul zdolal Fernanda Verdasca. Do finále postoupil na turnaji Masters Series v sezóně 2004 v Paříži, kde podlehl Maratu Safinovi a roku 2006 v Hamburku, kde nestačil na Španěla Tommyho Robreda.

Nejlepším výsledkem na grandslamových turnajích ve dvouhře je postup do čtvrtfinále ve Wimbledonu 2006. Ve čtyřhře s Indem Leanderem Paesem zvítězili na Australian Open 2012. O velký skok na žebříčku ATP ze 60. na 36. místo způsobila účast v semifinále v Montrealu, kde po velké bitvě podlehl na kanadském betonu světové jedničce Rogeru Federerovi. Necelý rok poté ho ale porazil na antukovém turnaji v Římě, což bylo poprvé a zatím naposled, kdy porazil nejlepšího hráče světa.

Nejvyššího žebříčkového postavení ve své kariéře dosáhl Štěpánek 14. srpna 2006, kdy byl na 8. příčce v singlovém žebříčku ATP. Jako hráč první světové desítky však neodehrál jediný zápas kvůli zranění.

Na US Open 2009

V roce 2009 zvítězil ve dvouhře již na dvou turnajích, v australském Brisbane a americkém San José, kde triumfoval i ve čtyřhře. V roce 2011 si připsal dosud své nejcennější vítězství na turnaji kategorie ATP World Tour 500 ve Washingtonu, D.C.

Dne 6. dubna 2012 hrál zápas Davisova poháru proti Srbovi Janku Tipsarevičovi. Srb zvítězil po pětisetovém průběhu, když výsledný čas činil 5 hodin a 7 minut. Po zápase Tipsarevič obvinil Štěpánka, že mu při podávání ruky u sítě ukázal vztyčený prostředník a vulgárně ho urážel.[6] V tomto ročníku získal svůj první Davis Cup, když ve finále v Praze proti Španělsku porazil v rozhodujícím pátém zápase Nicoláse Almagra 6:4, 7:6, 3:6, 6:3. V následujícím ročníku 2013 s českým týmem „salátovou mísu“ dokázal obhájit, když opět získal vítězný bod v posledním pátém zápase finále proti Srbsku (tentokrát proti Dušanu Lajovićovi). Stal se tak prvním hráčem historie Davis Cupu, kterému se to povedlo ve dvou po sobě jdoucích sezónách; a třetím mezi tenisty, kteří ve své kariéře dokázali vyhrát rozhodující pátý zápas finále dvakrát či vícekrát (po Francouzovi Henri Cochetovi a Britovi Fredu Perrym).[7]

Sezónu 2014 poprvé v kariéře rozehrál jako reprezentant českého týmu na Hopmanově poháru, kde nastoupil po boku přítelkyně Petry Kvitové.[8] Sezónu 2015 měl zahájit opět na Hopmanově poháru v páru s Lucií Šafářovou. Pro zranění nohy jej však nahradil Adam Pavlásek.

Byl zasnouben s tenistkou a bývalou světovou jedničkou Martinou Hingisovou, ale v srpnu 2007 oznámil, že svatbu ruší. Na konci roku 2007 se jeho přítelkyní stala česká tenistka Nicole Vaidišová, se kterou se 17. července 2010 v katedrále svatého Víta v Praze oženil.[9] Na konci června 2013 se Štěpánek s Vaidišovou rozvedl. Manželství trvalo necelé tři roky. Po rozvodu se začalo spekulovat o vztahu s bývalou druhou hráčkou světa Petrou Kvitovou, tuto informaci potvrdili až v říjnu 2013.[10] Několikaměsíční vztah ukončili v dubnu 2014.[11] Následně obnovil poměr s Vaidišovou, s níž se podruhé oženil 25. května 2018 v pražských Stodůlkách.[5] Do manželství se narodily dvě dcery, během července 2018 Stella[12] a v prosinci 2021 Meda.[13]

Jeho bratrancem je český fotbalový brankář Jaromír Blažek.[14]

Rozlučku s kariérou uskutečnil 18. října 2018 v pražské O₂ aréně. Do exhibice nejdříve nastoupil v páru s Leandrem Paesem proti dvojici Haas a Djoković. Poté odehrál set proti Novaku Djokovićovi. Večera se účastnili také Andre Agassi, Mika Häkkinen, Jaromír Jágr, Pavel Nedvěd či Petr Čech.[15]

První trenérské angažmá přijal 30. listopadu 2017, dva týdny po ukončení profesionální dráhy.[16] Stal se koučem Srba Novaka Djokoviće, jehož v dané době vedl Američan Agassi.[17] Spolu s americkým bývalým tenistou pak Djokoviće přestali trénovat v závěru března 2018, když se jejich názory příliš často rozcházely.[16]

V sezóně 2019 vedl od května bulharského hráče Grigora Dimitrova, jenž při navázání spolupráce před French Open figuroval na 48. příčce žebříčku.[18]

V roce 2020 se stal členem Národní rady pro sport v rámci Národní sportovní agentury v oboru Zástupci sportovců.[19]