Jaroslav Drobný (tenista)

Jako hokejista působil mezi lety 1936 a 1949 v klubu I. ČLTK Praha. Hrál také za československou reprezentaci, zúčastnil se Mistrovství světa 1939. Na MS 1947 konaném v Praze pomohl týmu získat první zlatou hokejovou medaili. Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948, kde Čechoslováci vybojovali stříbro.

V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2010 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

18letý Lew Hoad (vlevo) blahopřeje Drobnému k zisku titulu po finále Mezinárodního mistrovství Itálie 1953

Československo reprezentoval v Davis Cupu, kde dosáhl 11 vítězství ve čtyřhře spolu s Vladimírem Černíkem. V roce 1954 vyhrál Wimbledon, v letech 1951 a 1952 také French Open.

Od roku 1949 do roku 1959 byl egyptským občanem, v roce 1959 získal britské státní občanství[2] a ve Spojeném království, kde byl ženatý, v roce 2001 zemřel.

Ve Wimbledonu hrál pod čtyřmi různými národními identitami. V roce 1938, tedy ve věku 16 let, hrál poprvé za rodné Československo. O rok později, po německé invazi a okupaci Československa, oficiálně reprezentoval Protektorát Čechy a Morava. Po druhé světové válce hrál ve Wimbledonu opět jako československý občan. Po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval 11. července 1949, když s Černíkem neuposlechli příkaz okamžitého návratu z rozehraného turnaje v Gstaadu. Neúspěšně se pokoušel po propadnutí víz, a bez pasu, získat občanství Švýcarska, Spojených států a Austrálie. Až egyptský král Farúk I. jej pozval na turnaj do Alexandrie, který vyhrál. Drobný začal trénovat královu dceru a obdržel egyptské státní občanství. V letech 1950–1959 tak reprezentoval Egypt, pro nějž získal wimbledonskou trofej v roce 1954.[3] Jako jediný egyptský občan vyhrál tenisový grandslam. Při svém poslední účasti ve Wimbledonu roku 1960, ve věku 38 let, již hrál za Spojené království.

V roce 1983 vstoupil do Mezinárodní tenisové síně slávy.[1] Dne 14. června 2012 mu byla na pražské Štvanici za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klause slavnostně odhalena pamětní deska.[4]

Podle tenisové databáze Tennis Base vyhrál, po rekordních 200 trofejích Roda Lavera, druhý nejvyšší počet 147 singlových titulů v historii mužského tenisu[5] a s 203 finále mu patří čtvrtá příčka za Laverem, Rosewallem a Ritchiem.[6] Mezinárodní tenisová síň slávy mu připsala 133 titulů z dvouhry.[1]

Mužská dvouhra: 8 (3–5)

Výsledek	Rok	Turnaj	Povrch	Finalista	Skóre ve finále
Finalista	1946	French Championships	antuka	Marcel Bernard	3–6, 2–6, 6–1, 6–4, 6–3
Finalista	1948	French Championships	antuka	Frank Parker	6–4, 7–5, 5–7, 8–6
Finalista	1949	Wimbledon	tráva	Ted Schroeder	3–6, 6–0, 6–3, 4–6, 6–4
Finalista	1950	French Championships	antuka	Budge Patty	6–1, 6–2, 3–6, 5–7, 7–5
Vítěz	1951	French Championships	antuka	Eric Sturgess	6–3, 6–3, 6–3
Vítěz	1952	French Championships (2)	antuka	Frank Sedgman	6–2, 6–0, 3–6, 6–4
Finalista	1952	Wimbledon	tráva	Frank Sedgman	4–6, 6–2, 6–3, 6–2
Vítěz	1954	Wimbledon	tráva	Ken Rosewall	13–11, 4–6, 6–2, 9–7

Mužská čtyřhra: 4 (1–3)

Výsledek	Rok	Turnaj	Povrch	Partner	Soupeři ve finále	Skóre ve finále
Vítěz	1948	French Championships	antuka	Lennart Bergelin	Harry Hopman Frank Sedgman	8–6, 6–1, 12–10
Finále	1950	French Championships	antuka	Bill Talbert	Tony Trabert Eric Sturgess	6–2, 1–6, 10–8, 6–2
Finále	1950	Australian Championships	tráva	Eric Sturgess	John Bromwich Adrian Quist	6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 8–6
Finále	1951	Wimbledon	tráva	Eric Sturgess	Ken McGregor Frank Sedgman	3–6, 6–2, 6–3, 3–6, 6–3

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)

Výsledek	Rok	Turnaj	Povrch	Partner	Soupeři ve finále	Skóre ve finále
Vítěz	1948	French Championships	antuka	Patricia Canning Toddová	Doris Hartová Frank Sedgman	6–3, 3–6, 6–3