Monte-Carlo Masters

Monte-Carlo Masters je profesionální tenisový turnaj mužů, hraný v Monte Carlo Country Clubu, jenž leží na území francouzské obce Roquebrune-Cap-Martin v departementu Alpes-Maritimes při severovýchodní hranici Monaka.[1] Na okruhu ATP World Tour se řadí do třetí nejvyšší a devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000, jako první ze tří turnajů hraných na antuce.[2]

Monte-Carlo Masters
Monte-Carlo Rolex Masters
Centr Rainiera III. Monte Carlo Country Clubu
Založeno1897[1]
OdehránoMonte-Carlo Rolex Masters 2022
MístoRoquebrune-Cap-Martin Francie Francie
DějištěMonte Carlo Country Club
Souřadnice43°45′6″ s. š., 7°26′27″ v. d.
Povrchantuka / venku
Soutěže56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra
Dotace5 802 475 EUR
Prize money5 415 410 EUR
Obdobíduben
ŘeditelŽeljko Franulović[1]
ATP World Tour
1970–1972
1974–1977
1978–1989		Super Series (Grand Prix)
World Championship Tennis
Super Series (Grand Prix)
1990–1992Series Single Week
1993–1999Super 9
2000–2008Masters Series
2009–ATP Tour Masters 1000
www.monte-carlorolexmasters.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Úvodní ročník turnaje v dubnu 1897

V roce 2006 se hlavním partnerem stala švýcarská hodinářská firma Rolex, jejíž jméno nese oficiální název.[3][2] Spolu s grandslamem Roland Garros a Hamburg European Open patří k nejstarším turnajům v kontinentální Evropě.[2]

V otevřené éře tenisu monacký titul obhájilo šest tenistů, Ilie Năstase (1971–1973), Björn Borg (1979–1980), Thomas Muster (1995–1996), Juan Carlos Ferrero (2002–2003), rekordman s jedenácti trofejemi Rafael Nadal (2005–2012, 2016–2018) a Stefanos Tsitsipas (2021–2022). Posledním nenasazeným vítězem byl po odehrání ročníku 2022 stále Rakušan Thomas Muster, který v této pozici triumfoval v sezóně 1992.[4]

Historie

Turnaj byl založen v roce 1897 a premiérový ročník otevřené éry proběhl v sezóně 1969. Monte-Carlo Masters probíhá každoročně v dubnovém termínu na otevřených antukových dvorcích Monte Carlo Country Clubu. Areál zahrnuje 21 antukových kurtů, z toho 13 osvětlených.[5] Kapacita centrálního dvorec Rainiera III. (Court Rainier III) činí 10 500 diváků.[1] Pojmenován byl po monackém knížeti a příznivci tenisu Rainieru III. Prezidentkou klubu se v roce 1972 stala jeho starší sestra princezna Antoinette Monacká, od níž vedení roku 2008 převzala dcera Elisabeth-Anna de Massy, působící také v roli prezidentky monacké tenisové federace. Tradicí se stalo předávání pohárů vítězům členy vládnoucí monacké dynastie Grimaldiů.[2]

V rámci série Masters se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravují přidělování bodů i počet hráčů. Z hlediska startujících do soutěže dvouhry a čtyřhry nastupuje počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body jsou přidělovány podle rozpisu kategorie Masters 1000.

V letech 1970–1972 a 1978–1989 se jednalo o velký turnaj v rámci okruhu Grand Prix, v němž se řadil do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Pro rok 1973 se stal součástí okruhu Rothmans Spring Mediterranean Circuit.[6] Mezi roky 1974–1977 pak náležel do túry World Championship Tennis. Se vznikem okruhu ATP Tour v sezóně 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii Championship Series Single Week, která následně nesla různé názvy.

Španěl Rafael Nadal získal v letech 2005–2012 osm titulů v řadě, čímž se stal prvním mužským tenistou v historii, který dokázal osmkrát zvítězit na témže turnaji bez přerušení. Ve finále ročníku 2010 porazil krajana Fernanda Verdasca 6–0 a 6–1, což znamenalo vůbec nejkratší finále v sérii Masters, počítané od roku 1990.[7] Trofejí z roku 2017 pak Nadal vybojoval jubilejní padesáté turnajové vítězství na antuce, čímž překonal historický rekord 49 antukových titulů Argentince Guillerma Vilase a zároveň se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal jeden turnaj ovládnout desetkrát.[8] Rekord posunul v roce 2018 jedenáctým triumfem.[9]

Ročník 2020 se nekonal pro přerušení sezóny v důsledku pandemie covidu-19. Pro platná koronavirová omezení na francouzském území se ročník 2021 hrál bez přítomnosti diváků.[10]

Rekordy

Dvouhra
  • Nejvíce titulů: Rafael Nadal, 11
  • Nejvíce titulů v řadě: Rafael Nadal 8, (2005–12)
  • Nejvíce finále: Rafael Nadal, 12, (2005–13, 2016-18)
Jedenáctinásobný vítěz Rafael Nadal, 2007
  • Nejvíce finále v řadě: Rafael Nadal, 9, (2005–13)
  • Nejvíce odehraných zápasů: Rafael Nadal, (64)
  • Nejvíce vyhraných zápasů: Rafael Nadal, (61)
  • Nejdelší série neporazitelnosti : Rafael Nadal (46 zápasů, 2005–13)
  • Nejvíce odehraných ročníků: Fabrice Santoro, (17)
  • Nejvyšší zápasová úspěšnost: Reginald Doherty a Pierre Pellizza 100 %
  • Nejdelší finále: Gottfried von Cramm vs. Henner Henkel, výsledek: 4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5 (54 gamů, 1936)
  • Nejkratší finále: Reginald Doherty vs. Graf Victor Voss, výsledek: 6–2skreč (8 gamů, 1899)
  • Nejstarší vítěz: Gordon Francis Lowe, 38 let, 8 měsíců a 6 dní (1923)
  • Nejmladší vítěz: Mats Wilander, 18 let, 7 měsíců a 7 dní (1983)[11]

Čtyřhra
  • Nejvíce titulů jako pár: Bob Bryan / Mike Bryan (6 titulů)
  • Nejvíce individuálních titulů: Bob Bryan, Mike Bryan (6 titulů)[11]

Přehled finále

Dvouhra
Rok vítěz finalista výsledek
1897[12] Reginald Doherty Conway W. Blackwood Price6–2, 6–1, 6–2
1898[12] Reginald Doherty (2) Victor Voss4–6, 6–3, 6–3, 4–0skreč
1899[12] Reginald Doherty (3) Victor Voss6–2skreč
1900 Lawrence Dohertyročník možná neodehrán[p. 1]
1901 Lawrence Doherty (2) Wilberforce Eaves6–2, 5–7, 6–1
1902[12] Reginald Doherty (4) George Hillyard6–1, 6–4, 6–3
1903[12] Reginald Doherty (5) Frank Riseley6–1, 14–16skreč
1904[12] Reginald Doherty (6) Josiah Ritchie6–1, 7–5, 3–6, 7–5
1905 Lawrence Doherty (3) Josiah Ritchie6–4, 8–6, 6–4
1906 Lawrence Doherty (4) Wilberforce Eaves6–3, 11–9
1907 Josiah Ritchie Lawrence Doherty8–6, 7–5, 8–6
1908 Anthony Wilding Wilberforce Eaves6–3, 2–6, 6–3, 4–6, 6–0
1909 Fred Alexander Lawrence Doherty7–5, 6–4, 6–1
1910 Max Decugis Josiah Ritchie6–3, 6–0, 6–0
1911 Anthony Wilding (2) Max Decugis5–7, 1–6, 6–3, 6–0, 6–1
1912 Anthony Wilding (3) C. Moore6–3, 6–0, 6–0
1913 Anthony Wilding (4) Félix Poulin6–0, 6–2, 6–1
1914 Anthony Wilding (5) Gordon Lowe6–2, 6–3, 6–2
1919 Nicolae Mișu Max Decugis6–2, 6–0
1920 Gordon Lowe Josiah Ritchie7–5, 6–2
1921 Gordon Lowe (2) Algernon Kingscote6–1, 0–6, 6–4, 6–2
1922 Giovanni Balbi di Robecco Alain Gerbault6–1, 6–4, 6–3
1923 Gordon Lowe (3) Leighton Crawford6–2, 6–4, 6–4
1924 Leighton Crawford Leonce Aslangul6–4, 3–6, 6–2
1926 Béla von Kehrling Charles Kingsley6–4, 6–1, 6–3
1927 Béla von Kehrling (2) Erik Wormbez boje
1928 Henri Cochet Béla von Kehrling3–6, 2–6, 6–3, 6–3, 6–2
1929 Henri Cochet (2) Umberto De Morpurgo8–6, 6–4, 6–4
1930 William Tilden Henry Austin6–4, 6–4, 6–1
1931 Henri Cochet (3) George Lyttleton-Rogers7–5, 6–2, 6–4
1932 Roderich Menzel George Lyttleton-Rogers6–4, 7–5, 6–2
1933 Henry Austin George Lyttleton-Rogers11–9, 6–3, 7–5
1934 Henry Austin (2)) Giorgio de Stefani6–1, 8–6, 6–4
1935 Giovanni Palmieri Henry Austin6–1, 6–1, 7–5
1936 Gottfried von Cramm Henner Henkel4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5
1937 Gottfried von Cramm (2) Christian Boussus6–2, 3–6, 6–2, 2–6, 6–2
1938 Franjo Punčec Christian Boussus6–0, 6–1, 6–1
1939 Pierre Pellizza Yvon Petra6–8, 6–3, 6–4, 6–2
1946 Pierre Pellizza (2) Yvon Petra6–3, 6–2, 4–6, 6–3
1947 Lennart Bergelin Budge Patty6–3, 6–8, 1–6, 6–2, 8–6
1948 József Asbóth Giovanni Cucelli6–3, 6–2, 5–7, 6–2
1949 Frank Parker Giovanni Cucelli2–6, 6–3, 6–0, 6–4
1950 Jaroslav Drobný William Talbert6–4, 6–4, 6–1
1951 Straight Clark Fred Kovaleski1–6, 6–4, 6–4, 1–6, 10–8
1952 Frank Sedgman Jaroslav Drobný7–5, 6–2, 5–7, 6–1
1953 Władysław Skonecki Jaroslav Drobný6–3, 6–4, 11–9
1954 Lorne Main Tony Vincent9–7, 3–6, 7–5, 6–4
1955 Władysław Skonecki (2) Budge Patty6–4, 6–2, 8–6
1956 Hugh Stewart Tony Vincent1–6, 8–6, 6–0, 6–2
1957 Jacques Brichant Paul Remy3–6, 5–5 (přerušeno)
1958 Robert Haillet Jaroslav Drobný6–4, 6–4, 6–3
1959 Robert Haillet (2) Budge Patty9–7, 6–3, 4–6, 6–3
1960 Andrés Gimeno Mike Davies8–6, 6–3, 6–4
1961 Nicola Pietrangeli Pierre Darmon6–4, 1–6, 6–3, 6–3
1962 Pierre Darmon Boro Jovanović6–2, 6–1, 6–3
1963 Pierre Darmon (2) Jan-Erik Lundqvist6–2, 2–6, 6–1, 5–7, 6–4
1964 Martin Mulligan Jan-Erik Lundqvist6–4, 6–4
1965 István Gulyás Jiří Javorský6–3, 7–9, 8–6, 6–4
1966 Manuel Santana Nicola Pietrangeli8–6, 4–6, 6–4, 6–1
1967 Nicola Pietrangeli (2) Martin Mulligan6–3, 3–6, 6–3, 6–1
1968 Nicola Pietrangeli (3) Alexandr Metreveli6–2, 6–2
1969 Tom Okker John Newcombe8–10, 6–1, 7–5, 6–3
1970 Željko Franulović Manuel Orantes6–4, 6–3, 6–3
1971 Ilie Năstase Tom Okker3–6, 8–6, 6–1, 6–1
1972 Ilie Năstase (2) František Pála6–1, 6–0, 6–3
1973 Ilie Năstase (3) Björn Borg6–4, 6–1, 6–2
1974 Andrew Pattison Ilie Năstase5–7, 6–3, 6–4
1975 Manuel Orantes Bob Hewitt6–2, 6–4
1976 Guillermo Vilas Wojciech Fibak6–1, 6–1, 6–4
1977 Björn Borg Corrado Barazzutti6–3, 7–5, 6–0
1978 Raúl Ramírez Tomáš Šmíd6–3, 6–3, 6–4
1979 Björn Borg (2) Vitas Gerulaitis6–2, 6–1, 6–3
1980 Björn Borg (3) Guillermo Vilas6–1, 6–0, 6–2
1981bez vítěze Jimmy Connors
Guillermo Vilas		5–5 (přerušeno pro déšť)
1982 Guillermo Vilas (2) Ivan Lendl6–1, 7–6, 6–3
1983 Mats Wilander Mel Purcell6–1, 6–2, 6–3
1984 Henrik Sundström Mats Wilander6–3, 7–5, 6–2
1985 Ivan Lendl Mats Wilander6–1, 6–3, 4–6, 6–4
1986 Joakim Nyström Yannick Noah6–3, 6–2
1987 Mats Wilander (2) Jimmy Arias4–6, 7–5, 6–1, 6–3
1988 Ivan Lendl (2) Martín Jaite5–7, 6–4, 7–5, 6–3
1989 Alberto Mancini Boris Becker7–5, 2–6, 7–6, 7–5
1990 Andrej Česnokov Thomas Muster7–5, 6–3, 6–3
1991 Sergi Bruguera Boris Becker5–7, 6–4, 7–6(8–6), 7–6(7–4)
1992 Thomas Muster Aaron Krickstein6–3, 6–1, 6–3
1993 Sergi Bruguera (2) Cédric Pioline7–6(7–2), 6–0
1994 Andrij Medveděv Sergi Bruguera7–5, 6–1, 6–3
1995 Thomas Muster (2) Boris Becker4–6, 5–7, 6–1, 7–6(8–6), 6–0
1996 Thomas Muster (3) Albert Costa6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 6–2
1997 Marcelo Ríos Àlex Corretja6–4, 6–3, 6–3
1998 Carlos Moyà Cédric Pioline6–3, 6–0, 7–5
1999 Gustavo Kuerten Marcelo Ríos6–4, 2–1skreč
2000 Cédric Pioline Dominik Hrbatý6–4, 7–6(7–3), 7–6(8–6)
2001 Gustavo Kuerten (2) Hišám Arází6–3, 6–2, 6–4
2002 Juan Carlos Ferrero Carlos Moyà7–5, 6–3, 6–4
2003 Juan Carlos Ferrero (2) Guillermo Coria6–2, 6–2
2004 Guillermo Coria Rainer Schüttler6–2, 6–1, 6–3
2005 Rafael Nadal Guillermo Coria6–3, 6–1, 0–6, 7–5
2006 Rafael Nadal (2) Roger Federer6–2, 6–7(2–7), 6–3, 7–6(7–5)
2007 Rafael Nadal (3) Roger Federer6–4, 6–4
2008 Rafael Nadal (4) Roger Federer7–5, 7–5
2009 Rafael Nadal (5) Novak Djoković6–3, 2–6, 6–1
2010 Rafael Nadal (6) Fernando Verdasco6–0, 6–1
2011 Rafael Nadal (7) David Ferrer6–4, 7–5
2012 Rafael Nadal (8) Novak Djoković6–3, 6–1
2013 Novak Djoković Rafael Nadal6–2, 7–6(7–1)
2014 Stan Wawrinka Roger Federer4–6, 7–6(7–5), 6–2
2015 Novak Djoković (2) Tomáš Berdych7–5, 4–6, 6–3
2016 Rafael Nadal (9) Gaël Monfils7–5, 5–7, 6–0
2017 Rafael Nadal (10) Albert Ramos-Viñolas6–1, 6–3
2018 Rafael Nadal (11) Kei Nišikori6–3, 6–2
2019 Fabio Fognini Dušan Lajović6−3, 6−4
2020zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Stefanos Tsitsipas Andrej Rubljov6–3, 6–3
2022 Stefanos Tsitsipas (2) Alejandro Davidovich Fokina6–3, 7–6(7–3)

Čtyřhra
Otevřená éra (od 1969)[2]
Rok vítězové finalisté výsledek
1969 Owen Davidson
John Newcombe		 Pancho Gonzales
Dennis Ralston		7–5, 11–13, 6–2, 6–1
1970 Marty Riessen
Roger Taylor		 Pierre Barthès
Nikola Pilić		6–3, 6–4, 6–2
1971 Ilie Năstase
Ion Țiriac		 Tom Okker
Roger Taylor		1–6, 6–3, 6–3, 8–6
1972 Patrice Beust
Daniel Contet		 Jiří Hřebec
František Pála		3–6, 6–1, 12–10, 6–2
1973 Juan Gisbert
Ilie Năstase		 Georges Goven
Patrick Proisy		6–2, 6–2, 6–2
1974 John Alexander
Phil Dent		 Manuel Orantes
Tony Roche		7–6, 4–6, 7–6, 6–3
1975 Bob Hewitt
Frew McMillan		 Arthur Ashe
Tom Okker		6–3, 6–2
1976 Wojciech Fibak
Karl Meiler		 Björn Borg
Guillermo Vilas		7–6, 6–1
1977 François Jauffret
Jan Kodeš		 Wojciech Fibak
Tom Okker		2–6, 6–3, 6–2
1978 Peter Fleming
Tomáš Šmíd		 Jaime Fillol
Ilie Năstase		6–4, 7–5
1979 Ilie Năstase
Raúl Ramírez		 Víctor Pecci
Balázs Taróczy		6–3, 6–4
1980 Paolo Bertolucci
Adriano Panatta		 Vitas Gerulaitis
John McEnroe		6–2, 5–7, 6–4
1981 Heinz Günthardt
Balázs Taróczy		 Pavel Složil
Tomáš Šmíd		6–3, 6–3
1982 Peter McNamara
Paul McNamee		 Mark Edmondson
Sherwood Stewart		6–7, 7–6, 6–3
1983 Heinz Günthardt
Balázs Taróczy (2)		 Henri Leconte
Yannick Noah		6–2, 6–4
1984 Mark Edmondson
Sherwood Stewart		 Jan Gunnarsson
Mats Wilander		6–2, 6–1
1985 Pavel Složil
Tomáš Šmíd		 Šlomo Glickstein
Šachar Perkiss		6–2, 6–3
1986 Guy Forget
Yannick Noah		 Joakim Nyström
Mats Wilander		6–4, 3–6, 6–4
1987 Hans Gildemeister
Andrés Gómez		 Mansour Bahrami
Michael Mortensen		6–2, 6–4
1988 Sergio Casal
Emilio Sánchez		 Henri Leconte
Ivan Lendl		6–1, 6–3
1989 Tomáš Šmíd
Mark Woodforde		 Paolo Canè
Diego Nargiso		1–6, 6–4, 6–2
1990 Petr Korda
Tomáš Šmíd		 Andrés Gómez
Javier Sánchez		6–4, 7–6
1991 Luke Jensen
Laurie Warder		 Paul Haarhuis
Mark Koevermans		5–7, 7–6, 6–4
1992 Boris Becker
Michael Stich		 Petr Korda
Karel Nováček		6–4, 6–4
1993 Stefan Edberg
Petr Korda		 Paul Haarhuis
Mark Koevermans		3–6, 6–2, 7–6
1994 Nicklas Kulti
Magnus Larsson		 Jevgenij Kafelnikov
Daniel Vacek		3–6, 7–6, 6–4
1995 Jacco Eltingh
Paul Haarhuis		 Luis Lobo
Javier Sánchez		6–3, 6–4
1996 Ellis Ferreira
Jan Siemerink		 Jonas Björkman
Nicklas Kulti		2–6, 6–3, 6–2
1997 Donald Johnson
Francisco Montana		 Jacco Eltingh
Paul Haarhuis		7–6, 2–6, 7–6
1998 Jacco Eltingh
Paul Haarhuis		 Todd Woodbridge
Mark Woodforde		6–4, 6–2
1999 Olivier Delaître
Tim Henman		 Jiří Novák
David Rikl		6–2, 6–3
2000 Wayne Ferreira
Jevgenij Kafelnikov		 Paul Haarhuis
Sandon Stolle		6–3, 2–6, 6–1
2001 Jonas Björkman
Todd Woodbridge		 Joshua Eagle
Andrew Florent		3–6, 6–4, 6–2
2002 Jonas Björkman
Todd Woodbridge (2)		 Paul Haarhuis
Jevgenij Kafelnikov		6–3, 3–6, [10–7]
2003 Maheš Bhúpatí
Max Mirnyj		 Michaël Llodra
Fabrice Santoro		6–4, 3–6, 7–6
2004 Tim Henman
Nenad Zimonjić		 Gastón Etlis
Martín Rodríguez		7–5, 6–2
2005 Leander Paes
Nenad Zimonjić		 Bob Bryan
Mike Bryan		bez boje
2006 Jonas Björkman
Max Mirnyj		 Fabrice Santoro
Nenad Zimonjić		6–2, 7–6
2007 Bob Bryan
Mike Bryan		 Julien Benneteau
Richard Gasquet		6–2, 6–1
2008 Rafael Nadal
Tommy Robredo		 Maheš Bhúpatí
Mark Knowles		6–3, 6–3
2009 Daniel Nestor
Nenad Zimonjić		 Bob Bryan
Mike Bryan		6–1, 6–4
2010 Daniel Nestor
Nenad Zimonjić (2)		 Maheš Bhúpatí
Max Mirnyj		6–3, 2–0skreč
2011 Bob Bryan
Mike Bryan (2)		 Juan Ignacio Chela
Bruno Soares		6–3, 6–2
2012 Bob Bryan
Mike Bryan (3)		 Max Mirnyj
Daniel Nestor		6–2, 6–3
2013 Julien Benneteau
Nenad Zimonjić		 Bob Bryan
Mike Bryan		4–6, 7–6(7–4), [14–12]
2014 Bob Bryan
Mike Bryan (4)		 Ivan Dodig
Marcelo Melo		6–3, 3–6, [10–8]
2015 Bob Bryan
Mike Bryan (5)		 Simone Bolelli
Fabio Fognini		7–6(7–3), 6–1
2016 Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut		 Jamie Murray
Bruno Soares		4–6, 6–0, [10–6]
2017 Rohan Bopanna
Pablo Cuevas		 Feliciano López
Marc López		6–3, 3–6, [10–4]
2018 Bob Bryan
Mike Bryan (6)		 Oliver Marach
Mate Pavić		7–6(7–5), 6–3
2019 Nikola Mektić
Franko Škugor		 Robin Haase
Wesley Koolhof		6 6–7(3–7), 7–6(7–3), [11–9]
2020zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Nikola Mektić (2)
Mate Pavić		 Daniel Evans
Neal Skupski		6–3, 4–6, [10–7]
2022 Nikola Mektić (2)
Mate Pavić		 Rajeev Ram
Joe Salisbury		 Juan Sebastián Cabal
Robert Farah		6–4, 3–6, [10–7]

Galerie

Odkazy

Poznámky
  1. Ayres' Lawn Tennis Almanack and Tournament Guide a další zdroje uvedly Dohertyho za vítěze. V rozporu s tím Aujourd'hui 100 Ans 1897–1997 - Le Tournoi de Monte-Carlo od Michela Suttera (1997) a další zdroje uvedly, že ročník neproběhl.

Reference
  1. Tournament info [online]. Monte-Carlo Masters [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-14. (anglicky)
  2. Monte-Carlo Rolex Masters – History of the tournament [online]. HelloMonaco, 2017-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  3. MONTE-CARLO ROLEX MASTERS from 11 to 19 April 2009 : Rolex becomes the title sponsor of the Master Series Monte-Carlo [online]. Ministère d'Etat, 2008-09-18 [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-20. (anglicky)
  4. Stefanos Tsitsipas Defeats Alejandro Davidovich Fokina For Monte Carlo Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-17 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Tennis courts [online]. www.mccc.mc [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
  6. John Barrett. World of Tennis '74. London: Queen Anne Press, 1974. ISBN 9780362001686. S. 330, 331. (anglicky)
  7. Unstoppable Nadal Captures Sixth Straight Title Monte-Carlo, Monaco, 18. dubna 2010
  8. ZABLOUDIL, Luboš. Nadal slaví 70. titul a rekordní trofeje: 50. z antuky a 10. z Monte Carla! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-23 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online.
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal v Monte Carlu slaví rekordní 11. titul z jednoho turnaje! [online]. MONTE CARLO: TenisPortal.cz, 2018-04-22 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
  10. BOISAUBERT, Romain. No spectators allowed at the 2021 Monte-Carlo Rolex Masters [online]. Monaco Tribune, 2021-02-15 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Monte Carlo Tournament Records [online]. The Tennis Base, 2016 [cit. 2016-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
  12. DIGBY BALTZELL, E. Sporting Gentlemen : Men's Tennis from the Age of Honor to the Cult of the Superstar. Somerset, NJ: Transaction Publishers, 2013. ISBN 9781412851800. S. 73. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.