Bohuš Záhorský

Bohuš Záhorský, vlastním jménem Bohumil Záhorský, někdy též Bohuslav Záhorský, studentský pseudonym Bóža Horský (5. února 1906 Smíchov[1] – 22. září 1980 Praha), byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze.

Bohumil Záhorský
Bohuš Záhorský
Narození5. února 1906
Smíchov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. září 1980 (ve věku 74 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Manžel(ka)Vlasta Fabianová (1971–1980)
RodičeJan Záhorský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako jedno ze šesti dětí profesora na ČVUT Jana Záhorského.[2] Z reálky přestoupil v roce 1923 na pražskou konzervatoř. V době studií účinkoval pod pseudonymem Bóža Horský ve studentských představeních Jiřího Frejky a Miroslava Jareše. Studium přerušil v roce 1925 a vystupoval pak krátce v Divadle Rokoko a v divadelní společnosti manželů Steinmarových), působil v celé řadě avantgardních a tehdy velmi moderních divadelních scén, např. v Uměleckém studiu Vladimíra Gamzy,  na scéně divadla Dada (1927), Moderního studia (1929), brněnského Národního/Zemského divadla (1929–1931) a především Osvobozeného divadla (v letech 1931–1938, s krátkým přerušením v roce 1935, kdy odešel do Nového divadla). Byl i členem prvního voice-bandu E. F. Buriana (1927–1929). Po uzavření Osvobozeného divadla působil krátce v Divadle Akropolis, odkud přešel do divadla U Nováků (1938–1940), Nezávislého divadla (1940–1944) a Intimního divadla (v roce 1945 přejmenovaného na Realistické divadlo). Od roku 1946 pak působil až do roku 1977 v souboru činohry Národního divadla v Praze.[3]

Na divadelních scénách spolupracoval se řadou význačných režisérů (Karel Dostal, Antonín Dvořák, Jiří Frejka, Jindřich Honzl, Otomar Krejča, Jaroslav Kvapil, Miroslav Macháček, Jaromír Pleskot, František Salzer, Jan Škoda, Václav Špidla).

Působil nejen v divadle, ale byl často obsazován i do filmových rolí (od roku 1932 vytvořil téměř 100 rolí). První byla postava pašeráka drog ve filmu Pudr a benzín. Od roku 1947 dostával častěji role starých rozšafných a moudrých mužů z lidu, kde ztvárnil celou řadu pozoruhodných rolí.

K televizním rolím (od roku 1957), patřila postava např. v seriálu F. L. Věk. Byl také vypravěčem první série večerníčku Krkonošské pohádky. Pro svůj výrazný hlasový projev působil i v rozhlase a v dabingu. Jeho hlasem promlouval česky Jean Gabin nebo Spencer Tracy.

Od roku 1971 byl druhým manželem herečky Vlasty Fabianové (1912–1991).

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob č. V/53).[4]

Hrob na Vyšehradském hřbitově

Filmografie, výběr

Televize
  • 1956 V pasti (TV film) – role: Blount
  • 1962 Sganarel lékařem (TV inscenace divadelní hry) - role: Sganarel
  • 1966 Čertouská poudačka (TV pohádka) - role: klarinetista Koutecký
  • 1968 Záhořanský hon (TV inscenace novely) - role: baron
  • 1970 Mauricius (TV inscenace) - role: Mauricius
  • 1971 Návrat pana Ryšánka (TV zpracování povídky Jana Nerudy z Povídek malostranských) – role: Josef Schlegl
  • 1971 Rozsudek (TV seriál) – role: Albert Hönig
  • 1971 F. L. Věk (TV seriál) role: páter Vrba
  • 1971 Hostinec U koťátek (seriál) – role: Malina, zvaný Koumák
  • 1972 Úsměvy světa (TV cyklus) - role: úvodní vypravěč, pan Jefferson (4.díl: Stephen Leacock - 5.povídka: Kouzelníkova pomsta)
  • 1974 Hop, děti, do života (TV komedie) – role: Šíša, Alois Veverka
  • 1974 Bellinzonova pyramida (TV komedie) – role: Šíša, Alois Veverka
  • 1975 Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: Loužil
  • 1977 Žena za pultem (TV seriál) – role: podlahář Matějíček, později manžel babi Kubánkové

Divadelní role, výběr

Ocenění

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově
  2. Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Záhorský, Jan (*1872) s rodinou
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 587
  4. hrob herce Bohuše Záhorského na Vyšehradském hřbitově v Praze

Literatura
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 46, 63, 77, foto 100, 144, 187
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 29, 287, 323–3
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 107, 158, 302, 373, 383, 400, 415
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 37, 82, 94, 156, 210, 246, 307, 341, 382, 503, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 43, 50, 145, 188, 227, 298, 300, 325, 326, 350, 354, 364, 368, 382, 419, 423, 501, 502, 520, 545.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 10, 72, 105, 180, 182, 184, 195–7, 214, 216–7, 241, 263, 268–9, 291, 298, 303–313, 326, 331, 339, 340, 343–356, 368, 370, 387, 400, 403, 430, 433, 435, 439–442, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 819–822.
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, SNKL, Praha, 1957, str. 116, 118, 120, 124, 128, 130, 133, 135–6, 139, 142–3, 221–2
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 412, 435
  • E. Högerová, L. Klosová, V. Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Odeon, Praha, 1994, str. 133, 136, 169–71, 177, 279–80, 330, 397, 416, 446
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 8, 190
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 95–6, 190, 209, 224, 310, 450, 460, 515, 517–8, 524, 590, 598, 644, 650, 655–6
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 586–8
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 300, 303, 305, 341, 386, 388, 396–7, 399, 400
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 82, 90, 98, 105, 114, 120, 122, 132, 140, 153–4, 226–8
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 99, 140, 149, 163, 175, 190 (+ fotopřílohy)
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Oddíl "Osvobozené divadlo neznámé" obsahuje záznamy improvizačně rozvinutých scén z her Osel a stín, Kat a blázen, Vždy s úsměvem nebo silvestrovských skečů 1933 a 1934, v nichž Bohuš Záhorský vystupoval jako partner J. Voskovce a J. Wericha. Blíže viz
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 289–292.
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 181, 187, 190–1, 200, 202, 207, 262
  • Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 25, 65, 169, ISBN 80-903399-5-6
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46, 58
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 141, 182
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 538.
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 98, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 177, ISBN 978-80-7388-552-6
  • J. Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, 1982, str. 102–3, 120–6, 137, 153, 170, 174, 177, 199, 201–2, 207, 249
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 71, 74–5, 103, 176, 240, 261, 303, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 91, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 212, 214, ISBN 80-85625-19-9
  • JB. Herecké legendy na obrazovce. TV pohoda. 2018, čís. 31, s. 3.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.