Lucerna (divadelní hra)

Lucerna je divadelní hra Aloise Jiráska z roku 1905. Premiéru měla v pražském Národním divadle dne 17. listopadu 1905. Režii premiérového představení měl Jaroslav Kvapil. Jedná se o autorovu nejznámější hru, zároveň s tím se jedná o vůbec nejhranější původní českou divadelní hru všech dob, která byla i několikrát zfilmována. Nejznámější televizní verze pochází z roku 1967 a režii tohoto ztvárnění provedl František Filip.[1] Hra časově spadá do historického období, kdy se sedláci dožadovali zrušení nevolnictví a povinné roboty. Dílo opěvuje krásu české přírody, českou lidovou slovesnost a vzdává hold moudrosti a citu prostých českých lidí.

Děj

Jedná se o pohádkovou hru o dvou dílech. Pohádkový příběh se odehrává ve starém mlýně, na zámku, v lese mezi mlýnem a lesním zámečkem a v lesním zámečku. Ve mlýně žije a pracuje mladší mlynář Libor společně se starou babičkou a schovankou Haničkou. V mlýnském náhonu kromě toho žije i pohádková bytost, vodník Michal, který je do mladé Haničky zamilován. Kromě něj se zde usadil i starý vodník Ivan. Na zámku panuje zlý správce panství, který také touží po Haničce a chce si ji odvést na zámek s nekalými pokoutními úmysly jako služku. Kromě toho usiluje porazit i velkou a starou lípu, kterou mají místní lidé ve velké úctě. V kritickém okamžiku děje však na zámek nečekaně přijíždí panstvo v podobě paní kněžny. Kněžna se nudí a touží po rozptýlení, proto se vydá cestou k lesnímu zámečku kolem Liborova mlýna.

Mlynář Libor je svobodný člověk, který nemusí robotovat na panském, má však vůči vrchnosti jednu zvláštní prastarou povinnost. Požádá-li vrchnost o doprovod, je povinen ji doprovázet přes les a svítit jí na cestu starou lucernou. Paní kněžna mlynáři poručí, aby svoji povinnost splnil a on se podvolí.

Kněžna se cestou do zámečku s mlynářem sblíží, svobodomyslný mlynář se jí velmi líbí, nabízí mu dokonce, aby s ní odjel pryč do města. Kromě sympatického venkovského mlynáře na ni zapůsobí i krásná česká příroda a dále též život a city prostých lidí. Vedlejší dějovou osu tvoří příběh učitelského pomocníka (mládence) Zajíčka, který velmi potřebuje, aby jej paní kněžna vyslechla a jmenovala definitivním učitelem. Proto se rozhodne sepsat supliku se žádostí a společně s partou místních lidových muzikantů zahrát paní kněžně kasaci a vyprosit si tak její přízeň. Muzikanti však v lese zabloudí a vzájemně se ztratí.

Správce se snaží odvést násilím Haničku z mlýna, ta se před ním ukryje do staré lípy, kterou ovšem pan správce také hodlá porazit, to vše bez vědomí paní kněžny. Mlynář dovede paní kněžnu na lesní zámeček a jde bránit starou lípu, v čemž mu nakonec pomáhají i muzikanti a učitelský pomocník Zajíček. Kněžna v závěru hry nakonec vše pochopí, lípu porazit nenechá, Zajíčka jmenuje učitelem a rozbitím lucerny zruší onu prastarou mlynářovu povinnost.

Zajímavosti
  • K napsání Lucerny inspirovaly autora vzpomínky na mlýn v rodném Hronově i vzpomínky na několik let, které prožil na litomyšlském předměstí v blízkosti litomyšlského zámku. První pokus o zpracování tohoto tématu z roku 1893 Jirásek zveřejnil v roce 1901 pod názvem „Předehra k divadelní hře začaté r. 1893"; publikováno v časopise Zlatá Praha, ročník 19 (1901–1902), č. 1, str. 2–6.
  • Konečnou podobu Lucerny napsal Jirásek v roce 1905 a v témže roce byla vydána knižně v nakladatelství Jan Otto. Autor zamýšlel hru nazvat „Naše lípa", ale na návrh Jaroslava Kvapila byl zvolen název Lucerna.
  • Lucerna byla 1. 7. 1939 posledním představením v budově Stavovského divadla před jeho záborem nacistickými okupačními úřady a dne 17. 6. 1945 byl touto hrou poválečný provoz ve Stavovském divadle obnoven.
  • Cizojazyčná vydání Lucerny: anglicky (The lanterne, 1925), čínsky (1959), německy (Die Laterne, 1906, 1957), slovensky (Lampáš, 1923, 1973), ukrajinsky (1959).[2]

Operní adaptace

Filmové adaptace

Rozhlasové adaptace

Vydání
  • JIRÁSEK, Alois. Lucerna. Praha: Otto, 1906. Dostupné online. 2. vydání Jiráskovy Lucerny z roku 1906.
  • Pohádkové drama. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 421 s. ISBN 80-7106-330-4. [Komentované vydání Lucerny a dalších tří pohádkových dramat; komentáře se zabývají historickým kontextem i žánrovou charakteristikou těchto her.]

Reference
  1. http://www.csfd.cz/film/156426-lucerna/
  2. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 3. díl : V Praze. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 3. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1998. 245 s. ISBN 80-86117-12-X. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–210; viz str. 79, 195 a 196.]
  3. VENCLOVÁ, Renata; HLAVICA, Lukáš. Alois Jirásek: Lucerna. Pohádková hra z českého podzámčí o poddanství, strachu z vrchnosti a odvaze postavit se za svá práva [online]. Český rozhlas, 2020-03-13 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online.

Literatura
  • TRÄGER, Josef. Jiráskova Lucerna. 1. vyd. Praha: Orbis, 1953. 52 s.
  • FETTERS, Aleš, ed. 100 let od uvedení hry Aloise Jiráska Lucerna: 1905-2005: sborník k jubileu [u příležitosti oslav v Hronově 17. listopadu 2005]. Hronov: Občanské sdružení Kruh, 2005. 23 s. ISBN 80-254-0777-2.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.