Vladimír Gamza

Vladimír Gamza (20. února 1902, Petrohrad, Rusko – 7. ledna 1929, Praha)[1] byl český divadelní režisér, herec, překladatel z ruštiny a scénický a kostýmní výtvarník.

Vladimír Gamza
Narození20. února 1902
Petrohrad
Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí7. ledna 1929 (ve věku 26 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina, studium

Narodil se v carském Rusku v Petrohradě, v české rodině. Jeho otec zde byl úředníkem pobočky zahraniční pojišťovny. Původně se jmenoval Hamza, ponechal si však později ruský přepis jména (Gamza) [2]. Studoval na gymnáziu a herectví se učil u V. I. Kačalova. Ovlivnil jej styl moskevského divadla MCHAT a J. B. Vachtangov, jehož byl Gamza stoupencem [3].

Divadelní začátky

Do Prahy se vrátil jako sedmnáctiletý poté, co byla otcova pobočka pojišťovny po VŘSR zrušena [4]. V sezóně 1920/1921 hrál v pražském Divadle na Vinohradech [5], kde mu angažmá zprostředkoval Eduard Vojan [6]. V roce 1921 přešel jako herec a režisér do nově založeného Tylova divadla v pražských Nuslích ředitele Stanislava Langera, které však pro nedostatek diváků brzy skončilo [7] a v období 19221923 byl členem činohry Státního divadla v Brně.

České studio

Divadelní činnost musel pro nemoc krátce přerušit, ale již v roce 1924 založil spolu s režisérem Josefem Bezdíčkem a několika bývalými členy brněnského Státního divadla a pod uměleckou patronací spisovatele Jiřího Mahena cestující divadelní společnost České studio [8]. S tímto divadlem jednu sezónu působil na Moravě [9]. V červnu 1925 se České studio pokusilo spojit s divadelní skupinou E.A.Longena při Zöllnerově společnosti (nově vzniklá skupina měla název Sečesteal a působili v ní E. A. Longen, X.Longenová, V. Gamza, J. Bezdíček, S. Machov a další), avšak existovala pouze několik týdnů. Na programu byly hry Longenova repertoáru z Revoluční scény a Rokoka [10]. Poté byl Gamza angažován ředitelem Josefem Burdou do kladenského divadla [11].

Umělecké studio

V závěru roku 1926 založil Gamza v Praze avantgardní divadelní studio Umělecké studio, Studio hrálo v Umělecké besedě na Malé Straně. Mělo osm členů (kromě Gamzy ještě Ladislav Boháč, Světla Svozilová, Emilie Hráská, Václav Trégl, Bohuš Záhorský a další [12]). Vedení divadla bylo kolektivní a kromě herců nebyl z finančních důvodů zaměstnancem nikdo jiný [13]. Studio i přes své úspěchy působilo pouze jeden rok a pak z finančních důvodů ukončilo činnost [14].

Závěr života

Ihned poté byl Gamza angažován jako herec a režisér v pražském Národním divadle (sezóna 1928/1929). V závěru roku 1928 pracoval na režii hry Suchovo-Kobylina Proces, kterou však již nedokončil. Byl dlouhodobě těžce nemocný (ledvinová choroba tuberkulozního původu [15]) a zemřel v lednu roku 1929 ve věku 26 let. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

Citát

Často si vzpomínám na Gamzu, který mi první řekl, že talent bez usilovné práce není k ničemu. „Talentů“, pravil, „je habaděj. Člověku je od přírody dána schopnost proměňovat se, vymýšlet si a něco předvádět. Jenom se podívej na děti. Kolik fantazie dovedou uplatnit! Nejdůležitější je, jak se svým nadáním hospodařím, jak je umím zmnožit. A takových, kteří to dovedou, už je jen maličko“.
 Ladislav Boháč [16]

Divadelní režie, výběr

  • 1926 Hermann Bahr: Děti, Kladenské divadlo
  • 1926 A. P. Čechov: Višňový sad, Kladenské divadlo
  • 1926 A. S. Puškin: Boris Godunov, Kladenské divadlo
  • 1926 Saint-Georges de Bouhélier: Dětský karneval, Umělecké studio
  • 1926 Alexandr Blok: Růže a kříž, Umělecké studio (Gamza provedl překlad, režii, výpravu a vystoupil i v roli Aliscana)
  • 1926 Charles Dickens: Cvrček u krbu, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Peerybingla)
  • 1926 A. S. Gogol: Ženitba, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Podkolesina)
  • 1926 H. Berger: Potopa, Umělecké studio
  • 1927 William Shakespeare: Dvanáctá noc aneb Jak chcete (Večer tříkrálový), Umělecké studio
  • 1928 I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi, Stavovské divadlo (Gamza režíroval a vystoupil i v rolích Rakijina a Běljajeva)
  • 1928 L. N. Tolstoj: Ona je vším vinna, Národní divadlo

Divadelní role, výběr

České divadelní osobnosti o Vladimíru Gamzovi

Ladislav Boháč

  • Můj nový známý byl Vladimír Gamza. Byl to člověk neobyčejného osobního kouzla. Každého si okamžitě dovedl získat. Divadelník tělem i duší, fanatik své práce. A na fanatika také vypadal: vysoký, hubený, podivuhodně pronikavých tmavých očí. [17]
  • Život utíkal v pilné práci, až jednoho dne, bylo to 7. ledna 1929, nás zdrtila zpráva, že zemřel Vladimír Gamza. Tolikrát vybojoval vítězně zápas s nemocí, až přece podlehl. Myslím, že naše divadelní umění mohlo vypadat jinak, kdybychom ho neztratili. Rok před ním odešla Jarmila Horáková, jedna z našich nejtalentovanějších hereček, a teď Gamza. Ztratil jsem nejen přítele, ale i svého režiséra, který mi bude chybět po celý život. Prvního režiséra, kterého jsem si nejenom vážil, ale kterého jsem i obdivoval [18].

Eduard Kohout

  • Rok po Horákové odešel Vladimír Gamza. Byl původem Rus, znal Stanislavského i Vachtangova; Umělecké studio, které v Praze zřídil, se lišilo od ostatních avantgardních scén především oddanou službou autorovi. Neviděl jsem na Vinohradech jeho Orlíka, byl prý v něm vynikající. U nás prožil v angažmá pouze rok. Stvořil poetické představení Turgeněvova Měsíce na vsi, kde si také skromně zahrál. [19]

Miroslav Rutte

  • S Vladimírem Gamzou odchází jeden z nejsympatičtějších zjevů mladé generace: skromný, tichý a pracovitý umělec, který měl v sobě cosi dekadentně útlého a byl někdy přetížen sklonem k rafinované drobnokresbě, ale jenž dovedl právě v detailu zachytiti tak jemné záchvěvy citlivé lidské duše, že není druhého, kdo by ho mohl v tomto směru nahradit. [20]

Odkazy

Reference

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z17, s. 52. Dostupné online.
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
  4. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
  5. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
  7. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 41
  8. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  9. Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 84
  10. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  11. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 174
  12. Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 13
  13. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 38, 42
  14. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 51
  15. Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 113
  16. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 281
  17. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 27
  18. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 65
  19. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 116
  20. Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 114

Literatura

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 20, 27–9, 38, 40–46, 48–52, 55, 58–61, 65, 70, 91, 95, 99, 108, 118, 121, 151, 246, 256, 278, 280–282, 305
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 186, 267
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 118
  • Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 13–22, 139
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 82, 349, ISBN 80-207-0419-1
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 51
  • Jaroslav Kladiva: E.F.Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 78, 349–350
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 116–7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 95–6, 124, 133, 136, 157, 165, 174, 182, 596, 607, 612, 644
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 38
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113–4
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 205
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 59, 152, 179
  • Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 84–5
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156–7, 159, 200, 253
  • Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 117
  • Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 72, 113–4
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 166, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 292, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.