Miroslav Macháček

Miroslav Macháček (8. května 1922 Nymburk – 17. února 1991 Praha) byl český herec a divadelní režisér.

Miroslav Macháček
Narození8. května 1922
Nymburk
Československo Československo
Úmrtí17. února 1991 (ve věku 68 let)
Praha
Česká a Slovenská Federativní Republika
Místo pohřbeníNymburk
Hřbitov
Manžel(ka)Věra Štiborová
Partner(ka)Jana Břežková, herečka, kostýmní výtvarnice
DětiKateřina Macháčková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských (1956–1959)[1], od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla[2].

S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965[3], navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy (Velká Britanie, Londýn, březen 1966 – NSR, Mnichov, březen 1966 – Polsko, Varšava, červen 1967 – SSSR, Moskva, červen 1967 – NDR, Berlín, říjen 1967 – Maďarsko, Budapešť, březen 1968 – Jugoslávie, Novi Sad, Bělehrad, Rijeka, Lublaň, červen 1968 – Rumunsko, Bukurešť, prosinec 1968).

Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví (v divadle a ve filmu – v televizi a rozhlasu pro něj platil zákaz vystupování) a hostování v jiných divadlech (např. Činoherní klub, Viola). Počátkem roku 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a krátce poté byl hospitalizován v psychiatrické léčebně Bohnice, Během pobytu si psal deník, který byl posmrtně vydán po názvem Zápisky z blázince[4][5].

V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce.

Zasloužilým umělcem byl jmenován v roce 1968.

Patřil k hercům, kteří svou roli prožívají s velkou autentičností, ať už se jednalo o komedie či tragédie. Z jeho hereckých rolí na diváka působilo silné kouzlo osobnosti.

Jeho dcera, pocházející z jeho manželství s Věrou Štiborovou, Kateřina Macháčková je také herečkou.

Citát
„ Začíná slavná komedie bratří Čapků "Ze života hmyzu", uvedená poprvé v Brně v roce 1922, jedno z největších děl českého divadelnictví. V Národním divadle je po Honzlovi režíruje na Svobodově scéně M. Macháček...Macháčkovi patří zásluha, že v Národním divadle lze vidět moderní a aktuální inscenaci českých klasiků. Představení obohacuje jevištní tradici díla, má mimořádně dobrou Svobodovu scénu, patří k tomu nejlepšímu, co se dnes na světě na jevišti slaví, je tu mistrovský výkon Peškův. “
— František Černý (22. ledna 1965)[6]

Dílo

Divadelní režie (výběr)

Divadelní role (výběr)

Film

Televize
  • 1969 Rozhovory (TV film) - role: muž (průvodce)

Rozhlasové role

Odkazy

Reference
  1. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 287
  3. Ze života Hmyzu (1965) v archivu Národního divadla
  4. MACHÁČEK, Miroslav. Zápisky z blázince. Příprava vydání Kateřina Macháčková ve spolupr. s Petrem Svojtkou; úv. slovo Zdeněk Hedbávný. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 174 s. ISBN 80-202-0543-8.
  5. Miroslav Macháček: Zápisky z blázince. Z terapeutického deníku charismatického herce a velkého divadelního režiséra
  6. František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 53, 56
  7. informace o představení a fotografie[nedostupný zdroj] v archivu Divadelního ústavu
  8. informace o představení[nedostupný zdroj] v archivu Divadelního ústavu

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 97, 101, 110–7, 120, 125, 127
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 162, 173, 180, 184, 276
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 251, 259, 276, 278
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 253, 256, 259
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 53, 54, 56
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 137, 228, 257–9, 267, 285, 312–5, 342, 352, 355, 384–5, 407, 415, 439, 489, 491, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 300, 310–1, 313, 325, ISBN 80-207-0419-1
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 394
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 239, 251, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 543
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 287–8
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 222, 330, 332–5, 342, 398–402
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 286–7, 316–9
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 189, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 191–3, 195, 197, 201, 208, 210, 214–6, 222, 239, 240, 256, 263, 270, 301–2, 384–5, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 15–6, 18, 20, 21, 24, 42, 53, 64, 81–3, 86, 89, 95, 103, 117, 169, 171, 191, 196, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 224, 240, 253, 279, 291, 296, 300, 307–9, 312, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.