František Hrubín

František Hrubín (17. září 1910 Královské Vinohrady[2] – 1. března 1971 České Budějovice) byl český spisovatel, básník (autor přírodní a milostné lyriky), později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek (většinou pro děti) především z francouzštiny.

František Hrubín
František Hrubín
Narození17. září 1910
Královské Vinohrady, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. března 1971 (ve věku 60 let)
České Budějovice, Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
PseudonymB. Červený, K. Vlášek, Rafael, Ivan Hrubín, J. Hrubín
Povoláníspisovatel, státní úředník, dramatik, básník, autor dětské literatury, překladatel a editor
Alma materUniverzita Karlova
Významná dílaRomance pro křídlovku
Oceněnínárodní umělec (1966)
DětiJitka Minaříková (1940–2020, překladatelka)
Vít Hrubín (1945–1995, televizní režisér)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob F.Hrubína na Vyšehradském hřbitově

Životopis

Narodil se na Královských Vinohradech v Balbínově ulici[3] čp. 486 (dům již neexistuje) v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan (* 1880) a Anny, rozené Novotné z Lešan (* 1887).[2] Rodina žila na Královských Vinohradech,[4] po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala, s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem, ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan.

V Lešanech v Posázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací.[5]

Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání.[5]

2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou[2], s níž měl dceru Jitku (1940–2020, provd. Minaříková, překladatelka) a syna Víta (1945–1995, filmový a televizní režisér).[5]

Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval.

Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956) spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků (Jiřího Koláře). Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase.[6] Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu.[7] Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydávání.

Od roku 1945 žil v Praze-Holešovicích a v Lešanech. Často též pobýval v Chlumu u Třeboně, kde později vlastnil dům.

Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.

Dílo

F. X. Šalda o něm řekl: Tichý extatik a mámivý melodik.

Básnické sbírky
  • Zpíváno z dálky – 1933 – písňová melodická poezie, blízká Seifertově
  • Krásná po chudobě – 1935 – motivy zrození a smrti, země a vesmíru, objevuje se touha po harmonii, příklon k pozitivním hodnotám.
  • Země po polednách – 1937
  • Včelí plást – 1940 – meditativní
  • Země sudička – 1941 – příklon k tradičním poetickým hodnotám. V období okupace; říká, že země je jedinou jistotou.
  • Mávnutí křídel – 1944
  • Cikády – 1944
  • poéma Jobova noc – 1945 – JOB = BOJ, vyjadřování pocitu ohrožení rodné země, pětidílná poéma, patetický obraz českého národa
  • Chléb s ocelí – 1945 – reakce na válku
  • Hirošima – 1948 – lyrickoepická skladba, příklon k volnému verši. Marxistická kritika toto dílo nepřijala. Pojednává o osudech lidí před výbuchem. Milenci, nemocní, pak přijde výbuch.
  • Proměna – 1957
  • Až do konce lásky – 1961
  • Romance pro křídlovku (1962); dílo bylo v roce 1966 zfilmováno režisérem Otakarem Vávrou pod stejným názvem.
  • Černá denice – 1968
  • poéma Lešanské jesličky – 1970

Próza

Drama
  • Srpnová neděle – 1958 – zde se odvrací od pracovního prostředí a volí prostředí jihočeského rybníka, o jeho postavách nelze jednoznačně říci, zda jsou kladné či záporné. Tím se toto drama značně odlišuje od tehdejších československých her, a lze říci, že bylo určitým signálem k pomalé reakci na světovou tvorbu. Jsou zde rozebírány vztahy jednotlivých rekreantů a rozdíly generační. Hra byla v roce 1960 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Srpnová neděle.
  • Křišťálová noc – 1961
  • Oldřich a Božena – hra byla v roce 1984 zfilmována režisérem Otakarem Vávrou, viz Oldřich a Božena.

Pro děti
  • Říkejte si se mnou – 1943 – moderní poezie pro děti využívající lidové slovesnosti (říkadel, pohádek)
  • Nesu, nesu kvítí – 1951 – volné listy s obrázky a verši, které seznamují děti s šestnácti květinami
  • Špalíček veršů a pohádek – 1957
  • Běží ovce, běží – hádanky 1957

Překlady

Ostatní

Televize
  • 1962 U řeky z cyklu Malá noční povídka spoluuváděl pořad s Otakarem Brouskem, který přednesl jeho povídku

Zajímavost

Zatímco Literární noviny, vydávané ještě během II. sjezdu Svazu československých spisovatelů, příspěvek Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta zveřejnily[8], Literární noviny z 20. května 1956, shrnující obsah celého II. sjezdu, vystoupení Hrubína a Seiferta již neotiskly.[7]

Ocenění

Státní ceny:[9]

  • 1942 Státní cena za literaturu Země sudička
  • 1954 Státní cena za literaturu, poezie Mánesův orloj, Kuřátko v obilí, Hrajte si s námi
  • 1958 Státní cena za literaturu Můj zpěv. Proměna
  • 1964 Cena Marie Majerové (za nejlepší díla dětské literatury)
  • 1966 titul národní umělec
  • 1968 Cena Marie Majerové
  • 1968 Státní cena za literaturu, film. Romance pro křídlovku
  • V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[10]

Veřejná prostranství:

Odkazy

Reference
  1. hrob spisovatele Františka Hrubína na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Matrika narozených Královské Vinohrady, sv. Ludmila 1909-1911, snímek 313
  3. Rozhovor s paní Jitkou Minaříkovou
  4. Policejní přihlášky Praha, rodina Františka Hrubína Pozn.: Rodný dům, původní čp. 486, stál v ulici Balbínově a ustoupil stavbě budovy Československého rozhlasu; číslo bylo znovu obsazeno.
  5. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, H–L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Hrubín, s. 329–334.
  6. Diskusní příspěvek Františka Hrubína na II. sjezdu Svazu čs. spisovatelů 24.4.1956
  7. Literární noviny, 20.5.1956
  8. HRUBÍN, František. Z dalších diskuzních příspěvků. Literární noviny. 28. 4. 1956, roč. 5, čís. 18, s. 10. Dostupné online.
  9. Ústav pro literaturu AV ČR: František Hrubín: ceny
  10. Ocenění Ministerstva kultury pamětní medailí ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. 09.2018, roč. 2018, čís. 72, s. 16.
  11. Praha 7, záznam z jednání Kulturní komise 1/2015. www.praha7.cz [online]. [cit. 2016-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-25.

Literatura
  • MÁLKOVÁ, Iva. František Hrubín z archivních fondů. 1. vyd. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7368-971-1.
  • MÁLKOVÁ, Iva. Adresát František Hrubín. 1. vyd. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2010. 376 s. ISBN 978-80-7368-794-6. Pozn.: Z pozůstalosti Františka Hrubína.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.