Ladislav Stroupežnický
Ladislav Stroupežnický (6. ledna 1850 Cerhonice[1] – 11. srpna 1892 Praha) byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla.
Ladislav Stroupežnický | |
---|---|
Narození | 6. ledna 1850 Cerhonice Rakouské císařství |
Úmrtí | 11. srpna 1892 (ve věku 42 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Příčina úmrtí | infekční onemocnění |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | Češi |
Povolání | spisovatel, dramatik, dramaturg a básník |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Mládí
Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven.
Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou.[2] I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej.[3]
Působení v Praze
Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer.[4] Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků.[3]
Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou (1855–1909). Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.[5]; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271.[6] Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění tyfem.[3] Manželství bylo bezdětné, jméno Ladislav dostal po svém křestním kmotrovi synovec, syn Ladislavova bratra Ignáce (1851-1890), stavitele a důchodního na panství Černínů.[7]
Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ve stejném hrobě je pohřbena i jeho manželka.[3]
Citát
„ | Jeho literární úspěchy byly kupodivu rané; už jedenadvacetiletý vtrhl do čtenářské obce populární kdysi humoreskou "Kantorovy trefuňky", záhy obsadil svými příspěvky Humoristické listy i Palečka a včas odbyl si také divadelní křtiny nejprve neškodným propadnutím a pak dvojím dočasným úspěchem, takže Stroupežnický třicátník byl známou osobností tehdejší pražské literatury. Rád si s několika přáteli poseděl, popil, požertoval, v úřadě byl prý sám šprým a samá taškařina, lidé ho měli rádi pro jeho čestnou a nesmlouvavou povahu. | “ |
— Jaroslav Kvapil[8] |
Dílo, výběr
Drama
- Černé duše – z dějin rodu Smiřických
- Naši furianti – odehrává se ve vesnici Honice (inspirováno autorovým rodištěm), kde se o funkci ponocného ucházejí dva kandidáti: Fiala a Bláha. Hra se zabývá sociálními problémy české vesnice – tj. hloupý sedlák a chytří chudí. [9] [10] [11] [12] [13]
- Noviny a karty
- Paní mincmistrová – hlavní hrdina Mikuláš Dačický, odehrává se v Kutné Hoře (podle této hry vznikl film Cech panen kutnohorských)
- Sirotčí peníze
- Velký sen
- Zvíkovský rarášek – příběh záletníka Mikuláše Dačického z Heslova, později zhudebněno Vítězslavem Novákem ve stejnojmennou operu [14] [15]
- Zkažená krev – divadelní hra [16] [17]
- Na Valdštejnské šachtě
- Václav Hrobčický z Hrobčic
- V panském čeledníku
- Vojtěch Žák, výtečník
- Christoforo Colombo (o Kryštofu Kolumbovi) [18]
- Král Třtina – tragédie
Próza
Stroupežnický psal v raném období poezii, krátké prózy, romány a humoresky. Byl oblíbený jako humorista, autor často jízlivých povídek[19] se ostatními literárními útvary příliš neproslavil.
- Z mé cesty do Italie
- Lidé směšní a ubozí
- Rozmarné historky
- První pražský velkoobchod s pavouky
Poezie
- Na stepi – epická báseň
- Rabiho perla – epická báseň
- Den soudu – epická báseň
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu
- Jaroslav Kvapil, O čem vím. sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha 1932, s.81
- SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 56.
- Anna Lauermannová-Mikschová: Lidé minulých dob, kniha lidských a básnických osudů. ELK Praha 1940, s. 107.
- SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 57.
- [ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=570&folium=1/ Pobytová přihláška z ledna 1893]
- [ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=570&folium=8/ Pobytová přihláška]
- KVAPIL, Jaroslav. O čem vím. Praha: Orbis, 1932, str. 238–9
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: Šimáček, 1887 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: Máj, 1905 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: Otakar Růžička, 1945 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: A. Neubert, 1945 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Naši furianti [online]. Praha: SNK, 1948 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zvíkovský rarášek [online]. Praha: Máj, 1919 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zvíkovský rarášek [online]. Praha: Fr. Švejda, 1925 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zkažená krev [online]. Praha: Máj, 1911 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Zkažená krev [online]. Praha: Máj, 1923 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Christophoro Colombo [online]. Praha: Vaněk a Votava, 1929 [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- Jaroslav Kvapil, O čem vím. sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha 1932, s. 79-82
Literatura
- BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 220
- GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 132–141
- ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 26
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Stroupežnický na Wikimedia Commons
- Autor Ladislav Stroupežnický ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Stroupežnický
- Digitalizovaná díla Ladislava Stroupežnického v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Digitalizovaná vydání díla Naši furianti v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Ladislav Stroupežnický v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Ladislav Stroupežnický v databázi Archivu Národního divadla
- Ladislav Stroupežnický v archivu Národního divadla Brno
- Ladislav Stroupežnický v Česko-Slovenské filmové databázi
- Ladislav Stroupežnický ve Filmové databázi
- Ladislav Stroupežnický na Kinoboxu.cz
- Ladislav Stroupežnický v Internet Movie Database (anglicky)
- Úplný text hry Naši furianti
- Vybraná díla Ladislava Stroupežnického volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze
- Lidový jazyk v Stroupežnického „Našich furiantech“