Jean Gabin

Jean Gabin, rodným jménem Jean-Alexis Moncorgé (17. května 1904, Paříž15. listopadu 1976, Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine) byl francouzský divadelní a filmový herec a zpěvák.

Jean Gabin
Jean Gabin v roce 1958 v roli komisaře Maigreta
Rodné jménoJean-Alexis Moncorgé
Narození17. května 1904
9. obvod
Úmrtí15. listopadu 1976 (ve věku 72 let)
Neuilly-sur-Seine
Místo pohřbeníIroise Sea
Alma materLycée Janson de Sailly
Aktivní roky1928–1976
Manžel(ka)Gaby Basset (1925–1930)
Jeanne Mauchain (1933–1943)
Christiane Fournier (od 1949)
Partner(ka)Marlene Dietrichová
DětiFlorence Moncorgé-Gabin
RodičeFerdinand Gabin a Hélène Petit
PříbuzníJean-Paul Moncorgé-Gabin (vnuk)
Oficiální webwww.musee-gabin.com
César
Čestný César (1987)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Mládí

Narodil se v Paříži a vyrůstal ve vesničce Mériel v okrese Seine-et-Oise asi 35 kilometrů od Paříže. Byl synem kabaretních bavičů, matka zemřela, když mu bylo čtrnáct let. Nejprve pracoval jako dělník a pomocná síla, ale v devatenácti letech vstoupil na přání svého otce do showbusinessu v proslulém pařížském kabaretu Folies Bergère. Před tím, než odešel sloužit základní vojenskou službu v námořnictvu, pokračoval ve vystupování v rozličných menších rolích.

Po dokončení své vojenské služby v roce 1925 se oženil s herečkou Marie-Louise Bassetovou, jejich bezdětné manželství však trvalo jen čtyři roky. Vrátil do zábavního průmyslu a pracoval pod uměleckým jménem Jean Gabin v téměř v každém z pařížských kabaretů, kromě toho vystupoval i v operetách. Stal se členem souboru, který cestoval po Jižní Americe, a po svém návratu do Francie našel práci v Moulin Rouge. Byl partnerem herečky a tanečnice Mistinguett. Díky svým výkonům se dostával do povědomí lidí, díky čemu se dostavily i lepší divadelní role, které vedly k jeho účinkování nejprve v krátkometrážních němých filmech (od roku 1928). Film ho lákal více než divadelní práce, protože se nerad učil dlouhé texty a před publikem trpěl trémou.[1]

Zvukový film a válka

O dva roky později přešel snadno po příchodu zvukového filmu ke společnosti Pathé Frères, kde natočil film Chacun sa chance. Hrál zde vedlejší role a v následujících čtyřech letech natočil asi tucet filmů. V roce 1933 zemřel jeho otec a Gabin se oženil tanečnicí Jeanne Mauchainovou.

Prvního uznání se mu dostalo až ve filmu Maria Chapdelaine režiséra Juliena Duviviera, se kterým pracoval od roku 1934. Romantický hrdina v jeho podání ve válečném dramatu La Bandera z roku 1936 z něj udělal hlavní hvězdu a následující Duvivierův film Pépé le Moko z roku 1937 mu získal mezinárodní věhlas. V témže roce natočil Jean Renoir svůj významný snímek Velká iluze, protiválečný film, který měl velký komerční úspěch a s příznivými kritikami běžel v New Yorku po šest měsíců.

Byl zahrnut nabídkami z amerického Hollywoodu, nicméně, všechny je odmítal až do příchodu druhé světové války. S postupem německé okupace se přidal k Jeanu Renoirovi a Julienu Duvivierovi ve Spojených státech. Během svého působení v Hollywoodu, začal jeho milostný románek s americkou filmovou herečkou a zpěvačkou německého původu Marlene Dietrichovou. V roce 1943 bylo francouzským soudem zrušeno jeho druhé manželství. Nicméně, jeho filmy natočené v Americe nebyly příliš komerčně úspěšné. Jeho složitá osobnost a příliš velké ego mu v jeho hollywoodské kariéře dost uškodily, když pracoval pro RKO Pictures. Před začátkem jednoho z filmů například požadoval na poslední chvíli, aby Marlene Dietrichová získala jednu z hlavních rolí, což studio odmítlo. Když nechtěl ze svého požadavku slevit, byl vyhozen a filmování bylo zrušeno.

V dubnu 1943 se přidal ke Svobodným Francouzům, francouzským osvobozeneckým silám generála Charlese de Gaulla a po boku západních spojenců pak bojoval v severní Africe. Účastnil se invaze v Normandii a byl jedním z těch, kteří osvobodili Paříž. Jako příslušník 2. francouzské tankové divize generála Leclerca a velitel tanku se dostal až k Hitlerovu Orlímu hnízdu v Berchtesgadenu. [2]Na konci války byl vyznamenán Vojenským řádem a francouzským Válečným křížem.

Po druhé světové válce

Muzeum Jeana Gabina v obci Mériel

Po válce musel v jednačtyřiceti letech začínat znovu. Hrál ve dvou filmech s Marlene Dietrichovou, ale jejich vztah již byl u konce. V roce 1949 se po krátké známosti oženil s Christiane Fournierovou, manekýnkou módního domu Lanvin. Měli spolu tři děti: Florence (1949), Valérie (1952) a Mathiase (1955).

V roce 1949 získal hlavní roli ve filmu Reného Clémenta Au-delà des grilles, který byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film. Za roli ve filmu Noc je mým královstvím (1951) získal cenu pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v Benátkách.

V roce 1952 si splnil svůj velký sen, když zakoupil v Normandii statek a začal se zde věnovat chovu koní. Začátkem 60. let se jeho statek La Pichonniere stal terčem protestů místních zemědělců. V roce 1976 ho krátce před svou smrtí prodal.

V roce 1954 dosáhl velkého úspěchu ve filmu Nesahejte na prachy režiséra Jacquese Beckera, který sklidil uznání rovněž u filmové kritiky a přinesl mu další ocenění na Benátském festivalu. Následovaly další úspěšné filmy padesátých let, jako Bídníci, Burziáni a především první kriminální filmy s titulní postavou komisaře Maigreta. Také v posledních desetiletích jeho kariéry mu jeho známost a věhlas vylepšily především divácky úspěšné kriminální filmy jako Paša, Sicilský klan, Slunce rošťáků nebo Dva muži ve městě. Zaujal i ve snímcích Tulák Archimedes či v situační komedii Tetovaný, jediném společném filmu s Louisem de Funèsem. Jeho úplně posledním filmem se stala kriminální komedie Svatý rok.

Po dobu své 40 let dlouhé herecké kariéry natočil přibližně stovku filmů. Jako jedna z největších hvězd francouzského filmu byl v roce 1960 jmenován důstojníkem Řádu čestné legie a v roce 1976 mu byla udělena další státní vyznamenání.

15. listopadu 1976 zemřel na infarkt ve své rezidenci na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine. Na své přání byl kremován se všemi vojenskými poctami a jeho popel byl rozprášen do moře. Ve městě Mériel bylo zřízeno Muzeum Jeana Gabina s pamětními exponáty z dob jeho úspěšné filmové kariéry a vojenské slávy.

V roce 1987 mu byl posmrtně udělen Čestný César.

Filmografie (výběr)

  • 1935 : Golgota (Golgotha), režie Julien Duvivier
  • 1935 : Pevnost ztracených (La Bandera), režie Julien Duvivier
  • 1936 : Na dně (Les Bas-fonds), režie Jean Renoir
  • 1937 : Pépé le Moko (Pépé le Moko), režie Julien Duvivier
  • 1937 : Velká iluze (La Grande illusion), režie Jean Renoir
  • 1938 : Člověk bestie (La Bête humaine), režie Jean Renoir
  • 1938 : Nábřeží mlh (Le Quai des brumes), režie Marcel Carné
  • 1939 : Den začíná (Le Jour se lève), režie Marcel Carné
  • 1941 : SOS (Remorques), režie Jean Grémillon
  • 1942 : Přístav lásky (Moontide), režie Archie Mayo a Fritz Lang
  • 1950 : È più facile che un cammello... (È più facile che un cammello...), režie Luigi Zampa
  • 1951 : Noc je mým královstvím (La Nuit est mon royaume), režie Georges Lacombe
  • 1952 : Okamžik pravdy (La Minute de vérité), režie Jean Delannoy
  • 1952 : Radovánky (Le Plaisir), režie Max Ophüls
  • 1954 : Francouzský kankán (French Cancan), režie Jean Renoir
  • 1954 : Nesahejte na prachy (Touchez pas au grisbi), režie Jacques Becker
  • 1955 : Benzin a olej (Gas-Oil), režie Gilles Grangier
  • 1955 : Když je v Paříži noc (Razzia sur la Chnouf), režie Henri Decoin
  • 1955 : Napoléon (Napoléon), režie Sacha Guitry
  • 1956 : Napříč Paříží (La Traversée de Paris), režie Claude Autant-Lara
  • 1956 : Voici le temps des assassins (Voici le temps des assassins), režie Julien Duvivier
  • 1956 : Zločin a trest (Crime et châtiment), režie Georges Lampin
  • 1957 : Le Rouge est mis (Le Rouge est mis), režie Gilles Grangier
  • 1957 : Případ doktora Laurenta (Le Cas du Dr Laurent), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1958 : Bídníci (Les Misérables), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1958 : Burziáni (Les Grandes familles), režie Denys de La Patellière
  • 1958 : Maigret klade past (Maigret tend un piège), režie Jean Delannoy
  • 1958 : Noc a zmatek (Le Désordre et la nuit), režie Gilles Grangier
  • 1958 : V případě neštěstí (En cas de malheur), režie Claude Autant-Lara
  • 1959 : Luční ulice (Rue des Prairies), režie Denys de La Patellière
  • 1959 : Případ komisaře Maigreta (Maigret et l'affaire Saint-Fiacre), režie Jean Delannoy
  • 1959 : Tulák Archimedes (Archimède, le clochard), režie Gilles Grangier
  • 1960 : Stará garda (Les Vieux de la vieille), režie Gilles Grangier
  • 1961 : Le Cave se rebiffe (Le Cave se rebiffe), režie Gilles Grangier
  • 1961 : Le Président (Le Président), režie Henri Verneuil
  • 1962 : Gentleman z Epsomu (Le Gentleman d'Epsom), režie Gilles Grangier
  • 1962 : Opice v zimě (Un singe en hiver), režie Henri Verneuil
  • 1963 : Komisař Maigret zuří (Maigret voit rouge), režie Gilles Grangier
  • 1963 : Melodie podzemí (Mélodie en sous-sol), režie Henri Verneuil
  • 1964 : L'Âge ingrat (L'Âge ingrat), režie Gilles Grangier
  • 1964 : Monsieur (Monsieur), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1965 : Hrom do toho! (Le Tonnerre de Dieu), režie Denys de La Patellière
  • 1966 : Rvačka v Panamě (Du rififi à Paname), režie Denys de La Patellière
  • 1966 : Zahradník z Argenteuil (Le Jardinier d'Argenteuil), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1967 : Slunce rošťáků (Le Soleil des voyous), režie Jean Delannoy
  • 1968 : Paša (Le Pacha), režie Georges Lautner
  • 1968 : Tetovaný (Le Tatoué), režie Denys de La Patellière
  • 1969 : Sicilský klan (Le Clan des Siciliens), režie Georges Lautner
  • 1969 : Ve znamení býka (Sous le signe du taureau), režie Gilles Grangier
  • 1970 : Heroin (La Horse), režie Pierre Granier-Deferre
  • 1971 : Kočka (Le Chat), režie Pierre Granier-Deferre
  • 1972 : Zabiják (Le Tueur), režie Denys de La Patellière
  • 1973 : Dva muži ve městě (Deux hommes dans la ville), režie José Giovanni
  • 1973 : Případ Dominici (L'Affaire Dominici), režie Claude Bernard-Aubert
  • 1974 : Verdikt (Verdict), režie André Cayatte
  • 1976 : Svatý rok (L'Année sainte), režie Jean Girault

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jean Gabin na anglické Wikipedii a Jean Gabin na francouzské Wikipedii.

  1. CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jean Gabin, s. 149–152.
  2. ŽÁK, Jiří. Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán. Praha: Nakladatelství XYZ s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7388-254-9. S. 91.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.