Velvary

• Ješín
• Malá Bučina
• Velká Bučina
• Radovič
• Velvary
  • Malovary
  • Nové Uhy

První písemná zmínka o Velvarech pochází z roku 1282. Vznik jména Velvary uvádí kronikář Václav Hájek z Libočan do souvislosti s bojem proti Maďarům. Maďarský vojevůdce měl v noci sen, jak mu nějaký muž podává střídku chleba. Pojmenoval proto město střídka chleba, což je maďarsky Belvar a počeštěno to znělo jako Velvar. Podle jiné domněnky je název odvozen od slova var, což ve staré češtině znamenalo obydlený dům. A vyskytl se i názor, že šlo o obec velvarů, tedy lidí, kteří mnoho vařili. Slovo var však nejpravděpodobněji označovalo místa, kde ze země vyvěrají prameny. Název bude souviset s názvem bývalé osady Malovary, která již nyní s městem splynula a nachází se v jeho západní části.

Radnice a kostel sv. Kateřiny

Obec Velvary povýšil král Vladislav na královské město podruhé v roce 1482. Podruhé proto, že na začátku roku 1482 postihl město Velvary velký požár, při kterém shořely všechny písemné doklady o tom, že Velvary byly královským městem již jednou jmenovány. Velvary tak získaly právo vařit pivo, pořádat trhy a opevnit se hradbami, což také vzápětí udělaly. Až do poloviny 19. století bylo městečko důležitou zastávkou na staré cestě z Prahy do Saska.

Město Velvary bylo opevněno hradbami a vstup byl možný čtyřmi branami. Pražskou branou, kterou vystavěl na jižní straně náměstí za purkmistra Jiřího Mydláře v roce 1580 stavitel Bartoloměj Vlach. Roudnickou branou, která byla v roce 1841 z neznámých důvodů zbourána. A bránou Malovarskou, na jejímž místě později vznikla renesanční brána Slánská. Slánská brána byla později zbourána na příkaz paní hraběnky, které prý stínila do zahrady. Chržínskou bránu tvořila vlastně jenom vrata mezi dvěma zděnými pilíři. Dodnes se zachovala jen brána Pražská. Vedle Roudnické brány bývala Panská hospoda.

Roku 1864 vznikl v domě v Pražské ulici Sbor dobrovolných hasičů, první v Čechách. V roce 1882 byl zahájen provoz na železniční trati Kralupy – Velvary. Kolem roku 1900 zde začal vznikat průmysl, zejména výroba nábytku, které se však po roce 1990 silně omezila.

Pražská brána od jihu

• Kostel sv. Kateřiny ze 14. století je gotický, jednolodní s jednou věží. Byl upraven roku 1478 mistrem Linhartem, znovu po požáru 1580 a koncem 17. století P. I. Bayerem. Roku 1929 skončila důkladná oprava a regotizace. Uvnitř má síťovou klenbu a renesanční kruchtu s emporou na sloupových arkádách. Vnitřní zařízení je barokní, v kostele je pozdně gotická Madona (kolem 1510). Severně od kostela (naproti věži) je jednoduchá nízká zvonice. Na severní stěně kostela je mramorová náhrobní deska z roku 1588 a socha sv. Josefa od E. A. Střebského z roku 1745.[8]
• Pražská brána, postavená roku 1580 snad na starších základech mistrem Bartolomějem Vlachem a opravená roku 1701 (znaky na jižní straně). Je čtverhranná, třípatrová s postranním přístavkem točitého schodiště.[9] Přízemí je kamenné bosované, na vnější straně doplněné reliéfními kartušemi se znakem města a orlicí, na straně do města s dvouocasým lvem.
• Paládium Panny Marie staroboleslavské – barokní pískovcový vysoký reliéf z roku 1674.
• Barokní radnici postavil v letech 1721–1724 stavitel Volf a po roce 1795 ji upravil Ignác Palliardi.
• Mariánský sloup na náměstí krále Vladislava postavil v letech 1716–1719 František Tollinger z Litoměřic a kameník Antonín Falke. Na vrcholu je socha Panny Marie, dole na nárožích jsou sochy sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Šebastiána. Sloup byl postaven na poděkování, že morová epidemie roku 1713 skončila.[10]
• Goticko-renesanční hřbitovní kostel sv. Jiří dal postavit bohatý měšťan Jiřík Pechar, zvaný Dryáčník v letech 1613–1616 pod vedením B. Santiniho. Na severní straně má renesanční portál a uvnitř barokní zařízení.[11]
• Kostel Všech svatých na hřbitově v Malovarech
• Dům čp. 57 na náměstí, zvaný U Dryjáků, z doby kolem 1600 s mohutným pozdně renesančním kamenným portálem a mansardovou střechou.
• Další měšťanské domy ze 17.–18. století, zejména na náměstí.
• Přírodní památka Pod Šibenicí, louka s výskytem slanomilných rostlin, v údolí Vranského potoka severně od města při silnici do Miletic.
• Lípa u Horova mlýna, památný strom u samoty jihozápadně od města
• Lípy u svaté Trojice, trojice památných stromů u kapličky a pramene pod osadou Radovič, vjv. od města

• Městské muzeum - Pražská 109
• Městská knihovna - Náměstí krále Vladislava 10

V Městském muzeu, jež v roce 2002 oslavilo 70. výročí zpřístupnění svých sbírek veřejnosti, si je možno prohlédnout stálou expozici představující historii města Velvary a jeho okolí. Ve vitrínách jsou ukázky archeologických nálezů od starší doby kamenné po raný středověk, nacházejí se zde doklady o vývoji města od 13. století do roku 1918, ukázky historického nábytku a odívání z 19. století. V secesním sále je sbírka obrazů krajináře Georgese Karse.

Dnešní Městská knihovna má počátek ve Čtenářském spolku paní a dívek založeném počátkem 90. let 19. století, v roce 1892 se začaly půjčovat knihy. V roce 1948 byla ukončena činnost Čtenářského spolku a knihy byly předány Městské knihovně. V roce 1975 bylo otevřeno dětské oddělení, v roce 2001 stanice s veřejným internetem. V současnosti knihovna sídlí v budově bývalé Panské hospody.

Ve městě každým měsícem vychází periodikum s názvem Zpravodaj z Velvarska, na jehož vzniku se podílí Zdeňka Ortová a A. Kratochvílová. Publikace má informovat občany Velvar o aktuálním dění a dění na úřadě. Dále pak dává prostor reklamám živnostníků z města[12].

K Panské hospodě se s největší pravděpodobností váže vznik písně Ó Velvary. Podle místní tradice stála u jejího zrodu událost z přelomu ledna a února roku 1591, kdy byla v Panské hospodě Jáchymovi z Bílé odcizena truhla s 996 tolary. Málokdo dnes ví, že spor, jestli mu byly peníze odcizeny, nebo zda je propil, se táhl mnoho let a dědil se z generace na generaci. A proto píseň Ó, Velvary nesložil Jáchym z Bílé, ale až některý z jeho potomků.

Zvon pro hřbitovní kostel sv. Jiří byl odlit v Nabdíně. Před litím přišlo několik dívek z Černuce a vhodily hrst stříbrných mincí do roztavené zvonoviny, aby tak zlepšily hlas zvonu. Jedna z mincí se nerozpustila, ale zůstala zalita na povrchu zvonu.

Další z povídek a pověstí o Velvarech pochází z doby, kdy se stavěl Karlův most. Na stavbu Karlova mostu se totiž vozila vajíčka, která se prý přidávala do malty, ze všech obcí, které byly někde poblíž. Velvaráci vymysleli, že je povezou uvařená natvrdo, aby se jim po cestě nerozbila. Když s tímto nákladem dojeli na Karlův most, zjistili, že vajíčka uvařená natvrdo se do malty přidávat nedají. A proto se dodnes Velvarákům říká tvrdovaječníci.

Znak

Znak města

Kdy byl znak městu udělen, se neví. Na nejstarší pečeti s latinským nápisem *S*ecretum**d*welwar, která podle typu písma pochází z poloviny 15. století, je zobrazen lev zepředu, držící tlapami dvě věže. Od poloviny 16. století máme pak na pečetích doložen v podstatě dnešní vzhled znaku. Jeho definitivní podobu měl dotvořit v roce 1607 správce velvarské školy Pavel Raphigius Litomyšlský, když namaloval do městské knihy Liber memorabilium et contractum barevný znak města a písař Štěpán Peristerius jej doplnil latinskou a českou básní, v nichž vysvětluje význam barev a figur. Na červeném štítě stojí na nízkém kvádrovém soklu dvě dvoupatrové věže s okny, nárožními věžičkami a valbovými střechami. Mezi věžemi stojí na soklu stříbrný vztyčený lev se zlatými drápy, červeným jazykem a zlatou korunou. Předními tlapami se dotýká pravé věže, jako by ji přidržoval. Jeho jednoduchý velmi dlouhý ocas ovíjí zezadu levou věž a jeho konec je propletený dolním oknem. Toto propletení je připisováno až Raphigiovi a písař Peristerius je v české básni vysvětluje takto: „Co znamená lev za ohon k věžím vázaný? Řeknu ti to: Totě odznak vedle práva; město mocného krále zasluhuje královského znamení. Vezdy bylo královské. Proto lev k věžím jest přivázán, aby krále od nich neodloučil.“

Výše uvedené doklady jednoznačně vyvracejí názor, že Velvary nejprve užívaly jako znak císařského orla a současný znak jim byl udělen v roce 1621. Podle dnešní literatury o městských znacích jsou rovněž nesprávné novodobé úpravy znaku jako cimbuří mezi věžemi, zelený trávník pod nimi i dvojitý ocas lva.

Mariánský sloup na náměstí

• Santini Malvazione (?–1626), architekt a stavitel v období renesance, pocházel z Itálie
• Jan Antonín Koželuh (1738–1814), hudební skladatel, ředitel chrámového kůru u sv. Víta v Praze
• Leopold Koželuh (1747–1818), dvorní skladatel a komorní kapelník ve Vídni[13]
• Emanuel Adam Homolka (1796–1849), zakladatel předního houslařského rodu
• František Dvořák (1814–1894), otec skladatele Antonína Dvořáka, závěr života prožil u své dcery Jany ve Velvarech, kde je také pochován
• Ferdinand August Vincenc Homolka (1828–1890), houslista, umělec
• Berta Mühlsteinová (1841-1887), spisovatelka
• Karel Krohn (1846–1913), starosta města 1891–1901, založil první dobrovolný hasičský sbor v Čechách,
• Ferdinand Vaněk (1849–1939), středoškolský profesor, historik
• Zdeněk Kratochvíl (1865–1942), malíř, karikaturista
• Václav Klement (1868–1938), knihkupec a spoluzakladatel továrny Laurin & Klement v Mladé Boleslavi
• Karel Treybal (1885–1941), šachový mistr, popraven za druhé světové války
• Václav Nebeský (1889–1949), výtvarník, profesor estetiky na UMPRUM, vnuk básníka Václava Bolemíra Nebeského
• Ferdinand Stiebitz (1894–1961), klasický filolog, profesor Masarykovy univerzity v Brně, překladatel řeckých dramat
• František Šimek (1898–1964), český fotograf a malíř
• Jaroslav Vozáb (1919–1988), český herec, člen divadla Járy Cimrmana a překladatel
• Tomáš Vosolsobě (1937–2011), český malíř
• Zdeňka Ortová (* 1961), česká spisovatelka
• Martina Bittnerová (* 1975), česká spisovatelka

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Slaný, soudní okres Velvary[14]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Velvary[14]
• 1868 země česká, politický okres Slaný, soudní okres Velvary[14]
• 1913 země česká, kraj Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[15]
• 1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[16]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[17]
• 1945 země česká, politický okres Kralupy nad Vltavou, soudní okres Velvary[18]
• 1949 Pražský kraj, okres Kralupy nad Vltavou[19]
• 1960 Středočeský kraj, okres Kladno[20]

• 
  Náměstí krále Vladislava od východu
• 
  Severní část náměstí Krále Vladislava
• 
  Renesanční dům č. 57 zvaný Dryjáčníkovský na náměstí a Pražská ulice
• 
  Kostel sv. Jiří od JZ
• 
  Městské muzeum v Pražské ulici
• 
  Bývalý špýchar, Galerie J. Corvina
• 
  PP Pod Šibenicí