Konstantin Čcheidze

Narodil se 19. září 1897 v kavkazském Mozdoku gruzínskému otci ze šlechtického rodu Čcheidzeů a ruské matce.

Po absolvování kadetské školy v Poltavě v roce 1916 a jezdecké školy v Tveru v srpnu 1917 vstoupil do carské armády a účastnil Kornilovova tažení na Petrohrad. V době ruské občanské války se účastnil bojů na severním Kavkaze na straně bílé armády jako pobočník velitelů jízdy. V roce 1920, jako součást poražených Wrangelových kozáků, evakuován evakuoval z Krymu do Turecka a v roce 1921 na Lémnos. Poté dva roky pobýval v Bulharsku, odkud v roce 1923 přešel ilegálně do Prahy.

V Praze Čcheidze vystudoval ruskou právnickou fakultu, kde poté přednášel. Ve 20. letech se připojil k eurasianistům a ve 30. letech se stal jedním z jejich vůdců.

Během druhé světové války byl Čcheidze aktivní v ruském protinacistickém odboji v Praze, ale na konci války v roce 1945 byl zatčen sovětskou kontrarozvědkou Smerš a odvlečen do pracovního tábora, odkud se vrátil až v roce 1955.

Byl stoupencem Fjodorovovy náboženské filozofie a psal o ruské společnosti a kultuře, stejně jako texty na motivy kavkazských legend a o sovětské národnostní politice.

V roce 1974 v Praze spáchal sebevraždu.[1][2] Byl pochován v Roudnici nad Labem.