Josef Hora

• Pracující den (1920) – tuto sbírku lze považovat za proletářskou poezii – tzn. že se jedná o první sbírku tohoto typu (vydána před J. Wolkerem). Tyto básně však nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositelem nového typu humanismu. [5]
  • Dělnická madona – tato báseň je typickým příkladem Horovy proletářské poezie. Dělnický byt básníkovi připomíná Betlém, ale dítě, které se narodilo, se nenechá ukřižovat, ale naopak zahájí boj za „spravedlivější svět“.
• Srdce a vřava světa [6]
• Bouřlivé jaro [7]

Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární.

Souběžně s proletářskou poezií vyšly romány, které nedosahují úrovně autorových básní:

• Socialistická naděje (1922) – tímto románem se autor hlásí k levici.
• Hladový rok (1926) – román s válečnou tematikou. [8]
• Dech na skle – román s válečnou tematikou. [9]

V dalších sbírkách již Hora opouštěl proletářskou poezii.

• Itálie (1925) – zde se začíná více prosazovat lyrika, sociální motivy zde nechybí, ale ustupují do pozadí. Autor obdivuje krásy Itálie, tak jak je viděl na své cestě Itálií. Často je srovnává se svým domovem. [10]
• Struny ve větru (1927) – i zde již převládá lyrika nad proletářskou poezií, autor se zde vyznává ze svého vztahu k Rusku a k V. I. Leninovi – obojí si velmi idealizuje. [11]
  • Čas – báseň, která tuto sbírku charakterizuje; v této básni se zamýšlí nad během času. Již zde nejsou ani zbytky proletářské poezie.
• Kniha času a ticha – tato kniha spojuje sbírky, které jsou si tematicky podobné. Námětem pro básně je zde čas. Je složena z těchto sbírek: [12]
  • Tvůj hlas (1930) [13]
  • Tonoucí stíny (1933). Dostupné jako e-kniha. [13]
  • Dvě minuty ticha (1934)
  • Tiché poselství (1936). Dostupné jako e-kniha.
• Máchovské variace (1936) – protifašistická sbírka. Básník si vybral Máchu jako symbol revolučnosti a nepoddajnosti. Říká zde, že se člověk nesmí poddat tlaku situace, ale musí vystupovat aktivně. Tak zůstává žít ve svém díle i po smrti. Medituje tak o máchovských tématech – život, smrt, čas.
• Domov (1938) – oslava Čech a jejich slavné minulosti, vyjadřuje zde přesvědčení, že národ je věčný. [14]
  • Zpěv rodné zemi – nejznámější báseň z této sbírky, Hora zde přehlíží české dějiny a vidí v nich války a utrpení, které však země přečká. Národ nevnímá pouze jako současnost, ale i jako generace minulé a budoucí.
• Jan houslista (1939) – vydáno po okupaci, básně byly nutně alegorické, protože nemohl tvořit svobodně a vše muselo projít nacistickou cenzurou. Tématem je návrat hudebníka, který se vydal do světa, do rodné země. Dostupné jako e-kniha. [15]
• Zahrada Popelčina (1940) [16]
• Život a dílo básníka Aneliho – napsáno během války, vydáno posmrtně v roce 1945, dvoudílná, napůl autobiografická poema. V první části líčí lyrickoepickým způsobem život fiktivního arabského básníka, v druhé podává výbor z „jeho“ lyrických básní. [17]
• Zápisky z nemoci (1945) – zachycuje zde své pocity z nemoci a stáří. [18]
• Proud (1945)[19] – poezie psaná s lehkostí.

Hora byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina, dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem.

• Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 190–193.
• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 291–309.
• ČAPEK, Jan B. Záření ducha a slova. Praha: Jos. R. Vilímek, 1948. Kapitola Kosmická poesie Nerudova a Horova. Literární stati a studie československé, s. 424–435.
• ČERNÝ, Václav. Tvorba a osobnost I. Praha: Melantrich, 1992. Kapitola Zpěv duše, s. 710–731.
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
• FUČÍK, Bedřich. Píseň o zemi. Praha: Melantrich, 1994. Kapitola Básník ticha, s. 31–39.
• HRUBÍN, František. Lásky. Praha: Československý spisovatel, 1967. Kapitola Je naší básnickou pamětí, s. 91–97.
• KALISTA, Zdeněk. Tváře ve stínu. Medailóny. České Budějovice: [s.n.], 1969. Kapitola Josef Hora, s. 75–98.
• KOŽMÍN, Zdeněk. Studie a kritiky. Praha: Torst, 1995. Kapitola Čas a prostor v Horově a Nezvalově poezii, s. 456–475.
• KŘIVÁNEK, Vladimír. Samoty Josefa Hory. Tvar. Roč. 1998, čís. 15, s. 1, 4–5. Dostupné online.
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
• MOURKOVÁ, Jarmila. Josef Hora. Praha: Melantrich, 1981. 369 s.
• PÍŠA, A. M. Josef Hora. Praha: [s.n.], 1947.
• PÍŠA, A. M. Stopami poezie. Studie a podobizny. Praha: Československý spisovatel, 1962. Kapitola Josef Hora, s. 166–188.
• SVOBODA, Jiří. Svár poezie s ideologií (k básnickému vývoji Josefa Hory). In: STUDIA MORAVICA V, Symposiana. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS PHILOSOPHICA MORAVICA 5. Olomouc: [s.n.], 2007. Dostupné online. S. 33–39.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 492–493.
• VALOUCH, František. Česká poezie v období Mnichova. Olomouc: [s.n.], 1970. Kapitola Josef Hora, s. 17–44.

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hora na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Hora
• Digitalizovaná díla Josefa Hory v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
• Díla Josefa Hory v elektronické podobě volně ke stažení v katalogu Městské knihovny v Praze Archivováno 5. 10. 2016 na Wayback Machine
• Rodný dům Josefa Hory
• Krátký film Praha, láska má (1939) s komentářem Josefa Hory v pořadu Hledání ztraceného času, možnost on-line přehrání
• Kondolence přítele Bohuslava Brouka pozůstalým po Josefu Horovi, 25. června 1945