Monte-Carlo Masters
Monte-Carlo Masters je profesionální tenisový turnaj mužů, hraný v Monte Carlo Country Clubu, jenž leží na území francouzské obce Roquebrune-Cap-Martin v departementu Alpes-Maritimes při severovýchodní hranici Monaka.[1] Na okruhu ATP World Tour se řadí do třetí nejvyšší a devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000, jako první ze tří turnajů hraných na antuce.[2]
Monte-Carlo Masters | |
---|---|
Monte-Carlo Rolex Masters | |
Centr Rainiera III. Monte Carlo Country Clubu | |
Založeno | 1897[1] |
Odehráno | Monte-Carlo Rolex Masters 2022 |
Místo | Roquebrune-Cap-Martin Francie |
Dějiště | Monte Carlo Country Club |
Souřadnice | 43°45′6″ s. š., 7°26′27″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 56 dvouhra (28 kval.) / 28 čtyřhra |
Dotace | 5 802 475 EUR |
Prize money | 5 415 410 EUR |
Období | duben |
Ředitel | Željko Franulović[1] |
ATP World Tour | |
1970–1972 1974–1977 1978–1989 | Super Series (Grand Prix) World Championship Tennis Super Series (Grand Prix) |
1990–1992 | Series Single Week |
1993–1999 | Super 9 |
2000–2008 | Masters Series |
2009– | ATP Tour Masters 1000 |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V roce 2006 se hlavním partnerem stala švýcarská hodinářská firma Rolex, jejíž jméno nese oficiální název.[3][2] Spolu s grandslamem Roland Garros a Hamburg European Open patří k nejstarším turnajům v kontinentální Evropě.[2]
V otevřené éře tenisu monacký titul obhájilo šest tenistů, Ilie Năstase (1971–1973), Björn Borg (1979–1980), Thomas Muster (1995–1996), Juan Carlos Ferrero (2002–2003), rekordman s jedenácti trofejemi Rafael Nadal (2005–2012, 2016–2018) a Stefanos Tsitsipas (2021–2022). Posledním nenasazeným vítězem byl po odehrání ročníku 2022 stále Rakušan Thomas Muster, který v této pozici triumfoval v sezóně 1992.[4]
Historie
Turnaj byl založen v roce 1897 a premiérový ročník otevřené éry proběhl v sezóně 1969. Monte-Carlo Masters probíhá každoročně v dubnovém termínu na otevřených antukových dvorcích Monte Carlo Country Clubu. Areál zahrnuje 21 antukových kurtů, z toho 13 osvětlených.[5] Kapacita centrálního dvorec Rainiera III. (Court Rainier III) činí 10 500 diváků.[1] Pojmenován byl po monackém knížeti a příznivci tenisu Rainieru III. Prezidentkou klubu se v roce 1972 stala jeho starší sestra princezna Antoinette Monacká, od níž vedení roku 2008 převzala dcera Elisabeth-Anna de Massy, působící také v roli prezidentky monacké tenisové federace. Tradicí se stalo předávání pohárů vítězům členy vládnoucí monacké dynastie Grimaldiů.[2]
V rámci série Masters se nejedná o událost s povinným startem hráčů. Zvláštní pravidla tak upravují přidělování bodů i počet hráčů. Z hlediska startujících do soutěže dvouhry a čtyřhry nastupuje počet tenistů obvyklý pro nižší kategorii ATP Tour 500, zatímco body jsou přidělovány podle rozpisu kategorie Masters 1000.
V letech 1970–1972 a 1978–1989 se jednalo o velký turnaj v rámci okruhu Grand Prix, v němž se řadil do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Pro rok 1973 se stal součástí okruhu Rothmans Spring Mediterranean Circuit.[6] Mezi roky 1974–1977 pak náležel do túry World Championship Tennis. Se vznikem okruhu ATP Tour v sezóně 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii Championship Series Single Week, která následně nesla různé názvy.
Španěl Rafael Nadal získal v letech 2005–2012 osm titulů v řadě, čímž se stal prvním mužským tenistou v historii, který dokázal osmkrát zvítězit na témže turnaji bez přerušení. Ve finále ročníku 2010 porazil krajana Fernanda Verdasca 6–0 a 6–1, což znamenalo vůbec nejkratší finále v sérii Masters, počítané od roku 1990.[7] Trofejí z roku 2017 pak Nadal vybojoval jubilejní padesáté turnajové vítězství na antuce, čímž překonal historický rekord 49 antukových titulů Argentince Guillerma Vilase a zároveň se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal jeden turnaj ovládnout desetkrát.[8] Rekord posunul v roce 2018 jedenáctým triumfem.[9]
Ročník 2020 se nekonal pro přerušení sezóny v důsledku pandemie covidu-19. Pro platná koronavirová omezení na francouzském území se ročník 2021 hrál bez přítomnosti diváků.[10]
Rekordy
Dvouhra
- Nejvíce titulů: Rafael Nadal, 11
- Nejvíce titulů v řadě: Rafael Nadal 8, (2005–12)
- Nejvíce finále: Rafael Nadal, 12, (2005–13, 2016-18)
- Nejvíce finále v řadě: Rafael Nadal, 9, (2005–13)
- Nejvíce odehraných zápasů: Rafael Nadal, (64)
- Nejvíce vyhraných zápasů: Rafael Nadal, (61)
- Nejdelší série neporazitelnosti : Rafael Nadal (46 zápasů, 2005–13)
- Nejvíce odehraných ročníků: Fabrice Santoro, (17)
- Nejvyšší zápasová úspěšnost: Reginald Doherty a Pierre Pellizza 100 %
- Nejdelší finále: Gottfried von Cramm vs. Henner Henkel, výsledek: 4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5 (54 gamů, 1936)
- Nejkratší finále: Reginald Doherty vs. Graf Victor Voss, výsledek: 6–2skreč (8 gamů, 1899)
- Nejstarší vítěz: Gordon Francis Lowe, 38 let, 8 měsíců a 6 dní (1923)
- Nejmladší vítěz: Mats Wilander, 18 let, 7 měsíců a 7 dní (1983)[11]
Čtyřhra
- Nejvíce titulů jako pár: Bob Bryan / Mike Bryan (6 titulů)
- Nejvíce individuálních titulů: Bob Bryan, Mike Bryan (6 titulů)[11]
Přehled finále
Dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1897[12] | Reginald Doherty | Conway W. Blackwood Price | 6–2, 6–1, 6–2 |
1898[12] | Reginald Doherty (2) | Victor Voss | 4–6, 6–3, 6–3, 4–0skreč |
1899[12] | Reginald Doherty (3) | Victor Voss | 6–2skreč |
1900 | Lawrence Doherty | ročník možná neodehrán[p. 1] | |
1901 | Lawrence Doherty (2) | Wilberforce Eaves | 6–2, 5–7, 6–1 |
1902[12] | Reginald Doherty (4) | George Hillyard | 6–1, 6–4, 6–3 |
1903[12] | Reginald Doherty (5) | Frank Riseley | 6–1, 14–16skreč |
1904[12] | Reginald Doherty (6) | Josiah Ritchie | 6–1, 7–5, 3–6, 7–5 |
1905 | Lawrence Doherty (3) | Josiah Ritchie | 6–4, 8–6, 6–4 |
1906 | Lawrence Doherty (4) | Wilberforce Eaves | 6–3, 11–9 |
1907 | Josiah Ritchie | Lawrence Doherty | 8–6, 7–5, 8–6 |
1908 | Anthony Wilding | Wilberforce Eaves | 6–3, 2–6, 6–3, 4–6, 6–0 |
1909 | Fred Alexander | Lawrence Doherty | 7–5, 6–4, 6–1 |
1910 | Max Decugis | Josiah Ritchie | 6–3, 6–0, 6–0 |
1911 | Anthony Wilding (2) | Max Decugis | 5–7, 1–6, 6–3, 6–0, 6–1 |
1912 | Anthony Wilding (3) | C. Moore | 6–3, 6–0, 6–0 |
1913 | Anthony Wilding (4) | Félix Poulin | 6–0, 6–2, 6–1 |
1914 | Anthony Wilding (5) | Gordon Lowe | 6–2, 6–3, 6–2 |
1919 | Nicolae Mișu | Max Decugis | 6–2, 6–0 |
1920 | Gordon Lowe | Josiah Ritchie | 7–5, 6–2 |
1921 | Gordon Lowe (2) | Algernon Kingscote | 6–1, 0–6, 6–4, 6–2 |
1922 | Giovanni Balbi di Robecco | Alain Gerbault | 6–1, 6–4, 6–3 |
1923 | Gordon Lowe (3) | Leighton Crawford | 6–2, 6–4, 6–4 |
1924 | Leighton Crawford | Leonce Aslangul | 6–4, 3–6, 6–2 |
1926 | Béla von Kehrling | Charles Kingsley | 6–4, 6–1, 6–3 |
1927 | Béla von Kehrling (2) | Erik Worm | bez boje |
1928 | Henri Cochet | Béla von Kehrling | 3–6, 2–6, 6–3, 6–3, 6–2 |
1929 | Henri Cochet (2) | Umberto De Morpurgo | 8–6, 6–4, 6–4 |
1930 | William Tilden | Henry Austin | 6–4, 6–4, 6–1 |
1931 | Henri Cochet (3) | George Lyttleton-Rogers | 7–5, 6–2, 6–4 |
1932 | Roderich Menzel | George Lyttleton-Rogers | 6–4, 7–5, 6–2 |
1933 | Henry Austin | George Lyttleton-Rogers | 11–9, 6–3, 7–5 |
1934 | Henry Austin (2)) | Giorgio de Stefani | 6–1, 8–6, 6–4 |
1935 | Giovanni Palmieri | Henry Austin | 6–1, 6–1, 7–5 |
1936 | Gottfried von Cramm | Henner Henkel | 4–6, 4–6, 7–5, 6–4, 7–5 |
1937 | Gottfried von Cramm (2) | Christian Boussus | 6–2, 3–6, 6–2, 2–6, 6–2 |
1938 | Franjo Punčec | Christian Boussus | 6–0, 6–1, 6–1 |
1939 | Pierre Pellizza | Yvon Petra | 6–8, 6–3, 6–4, 6–2 |
1946 | Pierre Pellizza (2) | Yvon Petra | 6–3, 6–2, 4–6, 6–3 |
1947 | Lennart Bergelin | Budge Patty | 6–3, 6–8, 1–6, 6–2, 8–6 |
1948 | József Asbóth | Giovanni Cucelli | 6–3, 6–2, 5–7, 6–2 |
1949 | Frank Parker | Giovanni Cucelli | 2–6, 6–3, 6–0, 6–4 |
1950 | Jaroslav Drobný | William Talbert | 6–4, 6–4, 6–1 |
1951 | Straight Clark | Fred Kovaleski | 1–6, 6–4, 6–4, 1–6, 10–8 |
1952 | Frank Sedgman | Jaroslav Drobný | 7–5, 6–2, 5–7, 6–1 |
1953 | Władysław Skonecki | Jaroslav Drobný | 6–3, 6–4, 11–9 |
1954 | Lorne Main | Tony Vincent | 9–7, 3–6, 7–5, 6–4 |
1955 | Władysław Skonecki (2) | Budge Patty | 6–4, 6–2, 8–6 |
1956 | Hugh Stewart | Tony Vincent | 1–6, 8–6, 6–0, 6–2 |
1957 | Jacques Brichant | Paul Remy | 3–6, 5–5 (přerušeno) |
1958 | Robert Haillet | Jaroslav Drobný | 6–4, 6–4, 6–3 |
1959 | Robert Haillet (2) | Budge Patty | 9–7, 6–3, 4–6, 6–3 |
1960 | Andrés Gimeno | Mike Davies | 8–6, 6–3, 6–4 |
1961 | Nicola Pietrangeli | Pierre Darmon | 6–4, 1–6, 6–3, 6–3 |
1962 | Pierre Darmon | Boro Jovanović | 6–2, 6–1, 6–3 |
1963 | Pierre Darmon (2) | Jan-Erik Lundqvist | 6–2, 2–6, 6–1, 5–7, 6–4 |
1964 | Martin Mulligan | Jan-Erik Lundqvist | 6–4, 6–4 |
1965 | István Gulyás | Jiří Javorský | 6–3, 7–9, 8–6, 6–4 |
1966 | Manuel Santana | Nicola Pietrangeli | 8–6, 4–6, 6–4, 6–1 |
1967 | Nicola Pietrangeli (2) | Martin Mulligan | 6–3, 3–6, 6–3, 6–1 |
1968 | Nicola Pietrangeli (3) | Alexandr Metreveli | 6–2, 6–2 |
1969 | Tom Okker | John Newcombe | 8–10, 6–1, 7–5, 6–3 |
1970 | Željko Franulović | Manuel Orantes | 6–4, 6–3, 6–3 |
1971 | Ilie Năstase | Tom Okker | 3–6, 8–6, 6–1, 6–1 |
1972 | Ilie Năstase (2) | František Pála | 6–1, 6–0, 6–3 |
1973 | Ilie Năstase (3) | Björn Borg | 6–4, 6–1, 6–2 |
1974 | Andrew Pattison | Ilie Năstase | 5–7, 6–3, 6–4 |
1975 | Manuel Orantes | Bob Hewitt | 6–2, 6–4 |
1976 | Guillermo Vilas | Wojciech Fibak | 6–1, 6–1, 6–4 |
1977 | Björn Borg | Corrado Barazzutti | 6–3, 7–5, 6–0 |
1978 | Raúl Ramírez | Tomáš Šmíd | 6–3, 6–3, 6–4 |
1979 | Björn Borg (2) | Vitas Gerulaitis | 6–2, 6–1, 6–3 |
1980 | Björn Borg (3) | Guillermo Vilas | 6–1, 6–0, 6–2 |
1981 | bez vítěze | Jimmy Connors Guillermo Vilas | 5–5 (přerušeno pro déšť) |
1982 | Guillermo Vilas (2) | Ivan Lendl | 6–1, 7–6, 6–3 |
1983 | Mats Wilander | Mel Purcell | 6–1, 6–2, 6–3 |
1984 | Henrik Sundström | Mats Wilander | 6–3, 7–5, 6–2 |
1985 | Ivan Lendl | Mats Wilander | 6–1, 6–3, 4–6, 6–4 |
1986 | Joakim Nyström | Yannick Noah | 6–3, 6–2 |
1987 | Mats Wilander (2) | Jimmy Arias | 4–6, 7–5, 6–1, 6–3 |
1988 | Ivan Lendl (2) | Martín Jaite | 5–7, 6–4, 7–5, 6–3 |
1989 | Alberto Mancini | Boris Becker | 7–5, 2–6, 7–6, 7–5 |
1990 | Andrej Česnokov | Thomas Muster | 7–5, 6–3, 6–3 |
1991 | Sergi Bruguera | Boris Becker | 5–7, 6–4, 7–6(8–6), 7–6(7–4) |
1992 | Thomas Muster | Aaron Krickstein | 6–3, 6–1, 6–3 |
1993 | Sergi Bruguera (2) | Cédric Pioline | 7–6(7–2), 6–0 |
1994 | Andrij Medveděv | Sergi Bruguera | 7–5, 6–1, 6–3 |
1995 | Thomas Muster (2) | Boris Becker | 4–6, 5–7, 6–1, 7–6(8–6), 6–0 |
1996 | Thomas Muster (3) | Albert Costa | 6–3, 5–7, 4–6, 6–3, 6–2 |
1997 | Marcelo Ríos | Àlex Corretja | 6–4, 6–3, 6–3 |
1998 | Carlos Moyà | Cédric Pioline | 6–3, 6–0, 7–5 |
1999 | Gustavo Kuerten | Marcelo Ríos | 6–4, 2–1skreč |
2000 | Cédric Pioline | Dominik Hrbatý | 6–4, 7–6(7–3), 7–6(8–6) |
2001 | Gustavo Kuerten (2) | Hišám Arází | 6–3, 6–2, 6–4 |
2002 | Juan Carlos Ferrero | Carlos Moyà | 7–5, 6–3, 6–4 |
2003 | Juan Carlos Ferrero (2) | Guillermo Coria | 6–2, 6–2 |
2004 | Guillermo Coria | Rainer Schüttler | 6–2, 6–1, 6–3 |
2005 | Rafael Nadal | Guillermo Coria | 6–3, 6–1, 0–6, 7–5 |
2006 | Rafael Nadal (2) | Roger Federer | 6–2, 6–7(2–7), 6–3, 7–6(7–5) |
2007 | Rafael Nadal (3) | Roger Federer | 6–4, 6–4 |
2008 | Rafael Nadal (4) | Roger Federer | 7–5, 7–5 |
2009 | Rafael Nadal (5) | Novak Djoković | 6–3, 2–6, 6–1 |
2010 | Rafael Nadal (6) | Fernando Verdasco | 6–0, 6–1 |
2011 | Rafael Nadal (7) | David Ferrer | 6–4, 7–5 |
2012 | Rafael Nadal (8) | Novak Djoković | 6–3, 6–1 |
2013 | Novak Djoković | Rafael Nadal | 6–2, 7–6(7–1) |
2014 | Stan Wawrinka | Roger Federer | 4–6, 7–6(7–5), 6–2 |
2015 | Novak Djoković (2) | Tomáš Berdych | 7–5, 4–6, 6–3 |
2016 | Rafael Nadal (9) | Gaël Monfils | 7–5, 5–7, 6–0 |
2017 | Rafael Nadal (10) | Albert Ramos-Viñolas | 6–1, 6–3 |
2018 | Rafael Nadal (11) | Kei Nišikori | 6–3, 6–2 |
2019 | Fabio Fognini | Dušan Lajović | 6−3, 6−4 |
2020 | zrušeno kvůli pandemii koronaviru | ||
2021 | Stefanos Tsitsipas | Andrej Rubljov | 6–3, 6–3 |
2022 | Stefanos Tsitsipas (2) | Alejandro Davidovich Fokina | 6–3, 7–6(7–3) |
Čtyřhra
Galerie
- Grigor Dimitrov, 2013
- Janko Tipsarević, 2013
- Roger Federer, 2007
Odkazy
Poznámky
- Ayres' Lawn Tennis Almanack and Tournament Guide a další zdroje uvedly Dohertyho za vítěze. V rozporu s tím Aujourd'hui 100 Ans 1897–1997 - Le Tournoi de Monte-Carlo od Michela Suttera (1997) a další zdroje uvedly, že ročník neproběhl.
Reference
- Tournament info [online]. Monte-Carlo Masters [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-14. (anglicky)
- Monte-Carlo Rolex Masters – History of the tournament [online]. HelloMonaco, 2017-04-15 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- MONTE-CARLO ROLEX MASTERS from 11 to 19 April 2009 : Rolex becomes the title sponsor of the Master Series Monte-Carlo [online]. Ministère d'Etat, 2008-09-18 [cit. 2018-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-20. (anglicky)
- Stefanos Tsitsipas Defeats Alejandro Davidovich Fokina For Monte Carlo Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-17 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- Tennis courts [online]. www.mccc.mc [cit. 2018-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- John Barrett. World of Tennis '74. London: Queen Anne Press, 1974. ISBN 9780362001686. S. 330, 331. (anglicky)
- Unstoppable Nadal Captures Sixth Straight Title Monte-Carlo, Monaco, 18. dubna 2010
- ZABLOUDIL, Luboš. Nadal slaví 70. titul a rekordní trofeje: 50. z antuky a 10. z Monte Carla! [online]. Tenisportal.cz, 2017-04-23 [cit. 2017-04-24]. Dostupné online.
- Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal v Monte Carlu slaví rekordní 11. titul z jednoho turnaje! [online]. MONTE CARLO: TenisPortal.cz, 2018-04-22 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
- BOISAUBERT, Romain. No spectators allowed at the 2021 Monte-Carlo Rolex Masters [online]. Monaco Tribune, 2021-02-15 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. (anglicky)
- Monte Carlo Tournament Records [online]. The Tennis Base, 2016 [cit. 2016-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- DIGBY BALTZELL, E. Sporting Gentlemen : Men's Tennis from the Age of Honor to the Cult of the Superstar. Somerset, NJ: Transaction Publishers, 2013. ISBN 9781412851800. S. 73. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Monte-Carlo Rolex Masters na Wikimedia Commons
- Monte-Carlo Masters – oficiální stránky (anglicky), (francouzsky), (italsky)
- Monte-Carlo Masters na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Monte Carlo Country Club – oficiální stránky (anglicky), (francouzsky), (italsky)