World Championship Tennis

Myšlenku vzniku World Championship Tennis inicioval v říjnu 1967 neworleánský sportovní podnikatel David Dixon, který se stal svědkem profesionálního zápasu mezi Rodem Laverem a Kenem Rosewallem. Samotnému utkání se dostalo slabé medializace a bylo hráno za strohých podmínek.[2] V srpnu téhož roku představil projekt nového profi okruhu sportovnímu organizátoru a magnátu Lamaru Huntovi, který souhlasil s poskytnutím investic.[3][4] Na počátku 70. let se pak WCT Tour rozvinulo do hlavního profesionálního okruhu v tenise, v němž hráči startovali na základě uzavřených smluv.

Jimmy Connors přijímá pohár pro vítěze dallaského WCT Finals 1980

Ve své době okruh přinesl revoluční prvky, když do pravidel zavedl systém tiebreaku, pro tenisty připravil barevné kolekce sportovního oblečení, ve finále 1974 byl poprvé použit počítačový systém elektronického čárového rozhodčího pro kontrolu dopadu míčů[5][6] a okruh také zavedl barevné míče, kdy bílou barvu zpočátku nahradila oranžová a později žlutá. Podporoval také hlasitější vyjádření publika oproti zažité praxi zdrženlivých reakcí. Atraktivitu pro hráče vytvářely finanční odměny a bonusy.

Na počátku stálo osm tenistů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných), mezi něž patřili Dennis Ralston, John Newcombe, Tony Roche, Cliff Drysdale, Earl Buchholz, Niki Pilić, Roger Taylor a Pierre Barthès. Narychlo pořádaný debutový turnaj se uskutečnil během ledna 1968 v australském Sydney. Vítězem se stal Tony Roche.[7] Ve Spojených státech okruh zažil premiéru v únoru téhož roku v Kansas City.[8][4] V březnu 1968 Hunt převzal 50% podíl Dixona ve WCT a sportovní podnikatel se s okruhem rozešel. V úvodní sezóně vykázalo WCT ztrátu 300 000 dolarů.[9]

S nástupem roku 1970 podepsali kontrakty další hráči – Marty Riessen, Ray Moore, Tom Okker, Arthur Ashe a v červenci došlo k získání akvizice v podobě účasti tenistů z profesionální organizace National Tennis League (NTL), čímž se nově zapojili také Rod Laver, Ken Rosewall, Pancho Gonzáles, Andrés Gimeno, Roy Emerson a Fred Stolle.[10]

Sezóna 1971 znamenala navýšení počtu celosvětově konaných turnajů na dvacet jedna.[11] Na každoročním zasedání Mezinárodní tenisové federace (International Lawn Tennis Federation, ILTF) v červenci 1971 došlo k prohlasování zákazu účasti na vlastních turnajích všem hráčům, kteří byli smluvně vázáni k WCT, a to s účinností od roku 1972.[12] V závěru stejné sezóny se osm nejlépe bodovaných hráčů WCT kvalifikovalo na listopadový závěrečný turnaj. Jednalo se o událost hranou dva týdny před akcí stejného formátu – Masters (Turnajem mistrů), konkurenčního okruhu Grand Prix. Od sezóny 1972 byl nový turnaj z komerčních důvodů hrán na koberci v hale a přeložen na jarní termín. Dějištěm se stal Dallas a oficiálním názvem pak WCT Finals. Celkově probíhal devatenáct let s derniérou v roce 1989.

V dubnu 1972 uzavřely obě organizace ILTF a WCT dohodu o rozdělení nastávající sezóny 1973. První část mezi lednem až květnem získal okruh WCT. Ve zbytku roku pak probíhal druhý okruh Grand Prix. Hrozící vyloučení hráčů z turnajů ILTF bylo touto smlouvou zažehnáno, když došlo k opětovnému povolení jejich startu na událostech Grand Prix.[13]

V sezóně 1978 se okruh WCT včlenil do okruhu Grand Prix. Organizace WCT pak ve svém prohlášení z 30. dubna 1981 deklarovala vystoupení z Grand Prix a obnovení vlastní celoroční túry od sezóny 1982. Podle Lamara Hunta se hlavními důvody staly omezení ze strany Mužské profesionální rady (Men's Professional Council), řídící okruh Grand Prix.[14] V lednu 1983 pak WCT zažalovala Mužskou profesionální radu, Asociaci tenisových profesionálů (ATP) a Mezinárodní tenisovou federaci za nespravedlivá obchodní omezení.[15] Dohoda z listopadu 1983 vyústila ke druhému začlenění WCT pod patronaci okruhu Grand Prix, s účinností od roku 1985.[16]

Poslední sezóna WCT proběhla v roce 1989. Po skončení Turnaje šampionů 1990 ve Forest Hills ohlásila WCT 28. dubna téhož roku své rozpuštění. Daný rok 1990 založila celoroční turnajový okruh organizace ATP.[17]

Turnaje WCT Finals byly až na výjimky hrány v texaském Dallasu. Čtvrtfinále a semifinále v roce 1971 proběhly v Houstonu a finále pak v dallaské aréně Memorial Auditorium. Ročníky 1972–1979 se uskutečnily na stadionu Moody Coliseum ve městě University Park, ležícím v dallaském okresu. Dějištěm finále v letech 1980–1989 se stala dallaská Reunion Arena.

Premiérové zimní finále se konalo v roce 1972 v Římě a druhé patřící do sezóny 1982 bylo odehráno v lednu 1983 v Detroitu. Na okruhu 1982 proběhl ještě třetí podzimní finálový turnaj v Neapoli.

V období 1973–1986 probíhal také nebodovaný finálový turnaj čtyřhry WCT World Doubles, konaný postupně v několika městech.

Přehled finále

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1971	Ken Rosewall	Rod Laver	6–4, 1–6, 7–6(7–3), 7–6(7–4)
1972	Ken Rosewall	Rod Laver	4–6, 6–0, 6–3, 6–7, 7–6
1972zimní	Arthur Ashe	Bob Lutz	6–2, 3–6, 6–3, 3–6, 7–6
1973	Stan Smith	Arthur Ashe	6–3, 6–3, 4–6, 6–4
1974	John Newcombe	Björn Borg	4–6, 6–3, 6–3, 6–2
1975	Arthur Ashe	Björn Borg	3–6, 6–4, 6–4, 6–0
1976	Björn Borg	Guillermo Vilas	1–6, 6–1, 7–5, 6–1
1977	Jimmy Connors	Dick Stockton	6–7, 6–1, 6–4, 6–3
1978	Vitas Gerulaitis	Eddie Dibbs	6–3, 6–2, 6–1
1979	John McEnroe	Björn Borg	7–5, 4–6, 6–2, 7–6
1980	Jimmy Connors	John McEnroe	2–6, 7–6, 6–1, 6–2
1981	John McEnroe	Johan Kriek	6–1, 6–2, 6–4
1982	Ivan Lendl	John McEnroe	6–2, 3–6, 6–3, 6–3
1982podzimní	Ivan Lendl	Wojciech Fibak	6–4, 6–2, 6–1
1982zimní	Ivan Lendl	Guillermo Vilas	7–5, 6–2, 2–6, 6–4
1983	John McEnroe	Ivan Lendl	6–2, 4–6, 6–3, 6–7, 7–6
1984	John McEnroe	Jimmy Connors	6–1, 6–2, 6–3
1985	Ivan Lendl	Tim Mayotte	7–6, 6–4, 6–1
1986	Anders Järryd	Boris Becker	6–7, 6–1, 6–1, 6–4
1987	Miloslav Mečíř	John McEnroe	6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1988	Boris Becker	Stefan Edberg	6–4, 1–6, 7–5, 6–2
1989	John McEnroe	Brad Gilbert	6–3, 6–3, 7–6

Organizace WCT pořádala také nebodované turnaje, včetně událostí, jakými byly Aetna World Cup, WCT Tournament of Champions nebo Challenge Cup pro osm účastníků.

Přehled finále WCT Challenge Cupu

Rok	místo	vítěz	finalista	výsledek
1976	Honolulu	Ilie Năstase	Arthur Ashe	6–3, 1–6, 6–7, 6–3, 6–1
1976	Las Vegas	Ilie Năstase	Jimmy Connors	3–6, 7–6, 6–4, 7–5
1977	Las Vegas	Jimmy Connors	Roscoe Tanner	6–2, 5–6, 3–6, 6–2, 6–5
1978	Montego Bay	Ilie Năstase	Peter Fleming	2–6, 5–6, 6–2, 6–4, 6–4
1979	Montréal	Björn Borg	Jimmy Connors	6–4, 6–2, 2–6, 6–4
1980	Montréal	John McEnroe	Vijay Amritraj	6–1, 6–2, 6–1