Seznam vládců Moravy

Seznam vládců Moravy zahrnuje chronologický výčet moravských knížat, markrabat a zemských prezidentů, případně představitelů vyšších celků, jejichž součástí Morava byla. Seznam obsahuje všechny známé panovníky od roku 623, předchozí vládci jsou uvedeni na stránce Seznam germánských vládců na území Česka a Slovenska. Pro podrobné informace viz také článek Dějiny Moravy.

Moravská orlice (iluminace z roku 1459)
Znak Markrabství moravského

Na počátku dějin vystupuje Morava jako samostatné Moravské knížectví začleněné mezi lety 623 až 658 do Sámova kmenového svazu, prvním známým knížetem je roku 830 Mojmír I., který dal jméno dynastii Mojmírovců vládnoucí na Moravě s krátkou přestávkou až maďarských nájezdů roku 906.

Poté nastává tzv. temné období, ze kterého existuje pouze minimum informací o politických poměrech na Moravě. Záznamy byzantského císaře Konstantina VII. Porfyrogennetose však ukazují, že Moravské knížectví existovalo i tehdy, ať už byli jeho panovníci podřízeni Maďarům, či nikoli. Každopádně v první polovině 11. století se Morava ocitla postupně pod nadvládou Českého knížectví a Polska. Roku 1029 ji však dobývá český kníže Oldřich a uděluje ji svému synu Břetislavovi I., který ji po následně rozdělí mezi své syny do tří údělů. Ačkoli je tím Morava po dalších asi 150 let rozdělena do tří celků, vystupuje v evropské politice vždy jako jednotný celek, poměry na Moravě navíc často ovlivňoval český kníže.

Postavení Moravy výrazně upevnil roku 1182 Konrád III. Ota, který znovu sjednotil úděly a pro centrálního moravského vládce získal markraběcí titul. Markrabství moravské se stalo po boku Čech součástí Svaté říše římské. Sesterské postavení Čech a Moravy upevnil ve 14. století římský císař, český král a moravský markrabě Karel zavedením soustátí zemí koruny české, i přesto měly zpočátku Čechy a Morava stále odlišné panovníky. V období habsburské nadvlády se země koruny české ocitly pod správou z Vídně, rakouští panovníci si však stále ponechávali tituly českého krále a moravského markraběte.

Moravské markrabství zaniklo roku 1918, kdy se Morava stala jednou ze zemí nově vzniklého Československa. Až do roku 1948 měla Morava v jeho rámci vlastní představitele v čele se zemským prezidentem. Komunistická diktatura zemské zřízení zrušila a moc ve státě se centralizovala do Prahy. Protiústavní zrušení zemí nebylo obnoveno ani po sametové revoluci.[1]

Sámovo knížectví (623–658)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
– Sámo 623–658 Franský kupec, vládce slovanského kmenového svazu, tzv. Sámovy říše. Sjednotil pod svou vládou středoevropské slovanské národy a státy včetně již existujícího Moravského knížectví. Po jeho smrti se svaz rozpadnul, Moravské knížectví však existovalo pravděpodobně nadále, jeho panovníky však neznáme až do roku 830, kdy se objevuje Mojmír I.

Moravské knížectví (830–906)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
MojmírovciMojmír I.830?–846Prvním historicky známý moravský vládce, zakladatel dynastie Mojmírovců.
Rostislav846–870Synovec Mojmíra I.. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl na velkomoravský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše.
Svatopluk I. 870–871 Svatopluk krátce na trůně, před uvězněním.

Panonská marka (871–872)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Vilémovci Vilém I. + Engilšalk I. 871-872 Svatopluk si dělal nároky na trůn. Byl však uvězněn Karlomanem II. a na Moravě vládla franská markrabata Vilém II. a Engilšalk,[2] Morava se stala markrabstvím Východofranské říše

Moravské knížectví (872–906)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Mojmírovci Slavomír I. 872–873 Proti Vilémovi a Engilšalkovi vzniklo vojenské povstání, které vedl kněz Slavomír, Svatoplukův příbuzný. Slavomír se stal na čas knížetem. Karloman poslal své vojsko na Moravu v čele se Svatoplukem, který se ale dal na Moravskou stranu a vojsko Franků porazil.[2]
Svatopluk I.873–894Synovec Rostislava. Pátý a nejvýznamnější panovník Velkomoravské říše, v některých historických pramenech označován za krále.
Mojmír II.894–906Syn Svatopluka I. Po roce 906 o Mojmírovi II. historické prameny mlčí, předpokládá se tedy, že zemřel právě toho roku.
Mojmír II. + Svatopluk II. ???–906 Svatopluk II. na krátký čas bratrovým spoluvládcem. Po vyvrácení Velké Moravy Maďary roku 906 načas mizí téměř veškeré písemné zprávy o Moravě. Žádný domácí pramen není znám a cizí historici si v bouřlivých zvratech doby mocensky nevýznamné Moravy nevšímali. Některé prameny však zachované jsou a dle nich je možné, že se na Moravě zachovala i státní i církevní organizace.[3] V období následujících několika desetiletí (asi 906–955) Morava zřejmě tvořila nárazníkové území mezi Čechami a kočovnými Maďary, ovládané patrně několika místními vládci, o nichž však nic nevíme. Vládce Moravy byl zmíněn jenom jednou (nebyl jmenovaný), a to ve spisu Konstantina VII. Porfyrogenntéta O ceremoniích byzantského dvora.

České knížectví (955–1003)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Boleslav I. 955-972 Po polovině 10. století došlo k vzestupu přemyslovských Čech a jejich expanzi na východ. Boleslav I. dobyl část území Moravy, konkrétně Olomoucko, které se stává na čas součástí Čech.
Boleslav II. 972-999
Boleslav III. 999–1002
Piastovci Vladivoj I. 1002–1003

Polské knížectví (1003–1025)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Piastovci Boleslav I. 1003–1025 Asi v roce 1002 obsadily Moravu polské vojenské posádky Boleslava Chrabrého, Moravané pak v následujících dekádách vojensky Chrabrého podporovali v jeho válkách s Říší.

Polské království (1025–1029)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Piastovci Boleslav I. 1025 v roce 1025 dostává Boleslav Chrabrý královský titul
Měšek II. Lambert 1025–1029 Pokračuje v polské správě Moravy. Roku 1029 je Morava dobyta českým knížetem Oldřichem a jeho syn Břetislav ji dostává do správy jako samostatný moravský kníže.

Moravské údělné knížectví (1029–1054)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
PřemyslovciBřetislav I.1029–1033V roce dobytí Moravy mu jeho otec Oldřich svěřil její správu. Roku 1033 uprchl před otcem do ciziny, zřejmě protože na knížecím stolci podporoval strýce Jaromíra.
Oldřich I.1033–1034Přímá vláda českého knížete.
Břetislav I.1034–1049Moravský kníže Břetislav se stal i českým knížetem, Moravu si ponechal ve své moci. Na konci svého života určil, že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové získají území na Moravě. Morava tak byla rozdělena na brněnský a olomoucký úděl; z brněnského se později vydělil úděl znojemský.
Spytihněv I. 1049–1054 Ujímá se vlády na pět let před rozdělením Moravy.

Moravská údělná knížectví (1054–1182)

Brněnské údělné knížectví (1054–1182)[4]
DynastieJméno PortrétVládaPoznámky
PřemyslovciKonrád I. 1054–1056Syn Břetislava I. Spytihněv II. ho povolal ke dvoru a zrušil úděly.
Spytihněv I. 1056–1061 Vládne jako český kníže.
Konrád I. 1061–1092Podruhé. Český kníže Vratislav II. vrátil bratrům úděly.
Oldřich I. 1092–1099Syn Konráda I. Uprchl před Břetislavem II.
Bořivoj I. 1099–1100Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
Oldřich I. 1100–1113Podruhé
Vladislav I. 1113–1115 Vládne jako český kníže.
Soběslav I. 1115–1123Syn krále Vratislava II., budoucí český kníže.
Ota I. 1123–1125Také kníže olomouckého údělu. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
Vratislav I. 1125–1129Syn Oldřicha Brněnského
Soběslav I. 1129–1130 Vládne jako český kníže.
Vratislav I. 1130–1156Podruhé.
Konrád II. 1156–1161 Také znojemský údělník.
Vladislav II. 1161–1172 Vládne jako český kníže.
Bedřich I. 1172–1173 Také český kníže.
Václav I. 1173–1179 Také český kníže.
Konrád III. Ota 1179–1182Také kníže znojemského údělu a český kníže.

Olomoucké údělné knížectví (1054–1182)[5]
DynastieJméno PortrétVládaPoznámky
PřemyslovciVratislav I. 1054–1056Syn Břetislava I. Z údělu utekl před starším bratrem Spytihněvem II.
Spytihněv I. 1056–1057 Vládne jako český kníže.
Vratislav I. 1057–1061Podruhé. Roku 1061 se po Spytihněvově smrti stal českým knížetem jako Vratislav II.
Ota I. 1061–1087Syn Břetislava I.
Boleslav I. 1087–1091Král Vratislav II. svěří olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků naopak bránil Konrád I. Brněnský.
Svatopluk I. + Ota II. 1091–1107 Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufémie Uherská.
Ota II. 1107–1110Pokračuje bez bratra.
Vladislav I. 1110–1113 Vládne jako český kníže
Ota II. 1113–1126 Podruhé. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.
Václav I. Jindřich 1126–1130Syn Svatopluka Olomouckého
Soběslav I. 1130–1135 Vládne jako český kníže.
Lupolt I. 1135–1137Syn knížete Bořivoje II.
Vladislav II. 1137–1140Syn Soběslava I. Otec mu svěřil Olomoucko, chtěl tak potvrdit úmysl udělat Vladislava svým nástupcem v Praze.
Ota III. Dětleb 1140–1160Syn Oty II. Olomouckého
Vladislav III. 1160–1162 Vládne jako český kníže.
Bedřich I. 1162–1173Syn Vladislava II., kníže Čech.
Oldřich I. 1173–1177Syn Soběslava I. Pomohl bratrovi Soběslavovi II. na knížecí stolec a ten mu svěřil Olomoucko.
Václav II. 1177–1179Syn Soběslava I., budoucí kníže. Od bratra Soběslava II. získal olomoucký úděl a později i brněnský. V roce 1179 utekl před knížetem Bedřichem.
Přemysl I. Otakar 1179–1182 Také český kníže a král.

Znojemské údělné knížectví (1054–1182)[5]
DynastieJméno PortrétVládaPoznámky
Přemyslovci Konrád I. 1054–1055 Také brněnský kníže.
Ota I. 1055–1056Syn knížete Břetislava I.
Spytihněv I. 1056–1061 Vládne jako český kníže.
Konrád I. 1061–1092Syn knížete Břetislava I.
Litold I. 1092–1099Syn Konráda I. Brněnského, rozdělení údělu mezi Konrádovy syny.
Bořivoj I. 1099–1101Bratr Břetislava II., ten ho pověřil správou Moravy. Budoucí kníže.
Litold I. 1101–1112Podruhé.
Oldřich I. 1112–1113Litoldův bratr, po jehož smrti úděl zdědil, ale přežil ho jen o rok.
Soběslav I. 1113–1123Syn krále Vratislava II., bratr Vladislava I., pozdější kníže.
Konrád II. 1123–1128Syn Litolda Znojemského, v letech 1128–1134 vězněn knížetem Soběslavem.
Soběslav I. 1128–1134 Vládne jako kníže Čech.
Konrád II. 1134–1161 Syn Litolda Znojemského, v letech 1128–1134 vězněn knížetem Soběslavem.
Konrád III. Ota 1161–1182Syn Konráda II., 1182–1189 markrabě.

Moravské markrabství (1182–1189)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Konrád I. Ota 1182–1189 První markrabě, od roku 1189 český kníže.

Moravská údělná knížectví (1189–1192)

Brněnské údělné knížectví (1189–1192)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Spytihněv II. + Svatopluk I. 1189–1192

Olomoucké údělné knížectví (1189–1192)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Vladimír I. + Břetislav I. 1189–1192Syn Oty III. Dětleba, úděl jim svěřil Konrád Ota poté, co se stal českým knížetem.

Znojemské údělné knížectví (1189–1192)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Konrád III. Ota 1189–1192 Syn Konráda II., 1182–1189 markrabě.

Moravské markrabství (1192–1194)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Vladislav I. Jindřich 1192–1194 Bratr krále Přemysla Otakara I.

Moravská údělná knížectví (1194–1197)

Brněnské údělné knížectví (1194–1197)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Spytihněv II. + Svatopluk I. 1194–119

Olomoucké údělné knížectví (1194–1197)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Vladimír I. + Břetislav I. 1189–1192Syn Oty III. Dětleba, úděl jim svěřil Konrád Ota poté, co se stal českým knížetem.

Znojemské údělné knížectví (1194–1197)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Jindřich Břetislav I. 1194–1197

Moravské markrabství (1197–1918)
Dynastie Jméno Portrét Vláda Poznámky
Přemyslovci Vladislav I. Jindřich 1197–1222 Bratr krále Přemysla Otakara I.
Vladislav II. 1222–1227 Syn krále Přemysla Otakara I.
Přemysl I. 1227–1239 Nejmladší syn krále Přemysla Otakara I.
Vladislav III. 1239–1247 Prvorozený syn krále Václava I., krátce také rakouský vévoda.
Přemysl II. Otakar 1253–1278 Druhorozený syn krále Václava I., po smrti bratra převzal jeho úděl. Od roku 1251 rakouský vévoda, od roku 1253 český král. Po nástupu Přemysla Otakara II. na trůn byli čeští králové vládci Moravy, ponechávali si titul markraběte. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli na několik let Moravu ovládl Rudolf I. Habsburský.
Habsburkové Rudolf I. 1278–1283 Zabral na pět let Moravu, roku 1283 ji uděluje svému zeti Václavovi.
Přemyslovci Václav I. 1283–1305 Syn Přemysla II., šestý český král (korunován 1297). Také polský král (korunován roku 1300). Pro syna získal i uherský trůn.
Václav II. 1305–1306 Syn Václava II., sedmý český král. V letech 1301–1304 byl uherským králem jako Ladislav V. Jeho smrtí skončilo více než 400 let vlády Přemyslovců v Čechách.
Menhardovci Jindřich I. 1306 Manžel Anny Přemyslovny, sestry Václava III. Měsíc po jeho volbě za krále se ale objevila vojska Rudolfa, syna římského krále Albrechta I., a Jindřich s Annou uprchli.
Habsburkové Rudolf II. 1306–1307 Syn Albrechta I. Habsburského. Dokázal si získal podporu části panstva sliby (i úplatky), ale zemřel při obléhání hradu jednoho z rebelujících pánů, Bavora III. ze Strakonic.
Menhardovci Jindřich I. 1307–1310 Podruhé na trůně. Jindřich nebyl schopný panovník a část panstva požádala o pomoc římského krále Jindřicha VII. – jeho syn Jan se měl oženit s Eliškou Přemyslovnou.
Lucemburkové Jan I. 1310–1333 Syn Jindřicha VII. V Janovi se protnuly tři nástupnické principy: uznala jej česká šlechta, otec mu udělil Čechy v léno a oženil se s dědičkou českých zemí Eliškou Přemyslovnou. Jan nezískal k zemi vztah, přesto rozšířil území království. Jan Lucemburský udělil vládu na Moravě svému synovi Karlovi, čímž ukončil dlouholeté splynutí titulu moravského markraběte s osobou českého krále.
Karel I. 1333–1349 Budoucí Karel IV. Prvorozený syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Udělením titulu markraběte otec legitimizoval jeho postavení v království.
Jan Jindřich I. 1349–1375 Mladší bratr Karla IV., v roce 1349 mu Karel udělil v léno Moravu.
Jan Soběslav I. + Prokop I. + Jošt I. 1375–1380 Prokop stejně jako jeho otec Jan Soběslav složit slib lenní poslušnosti Joštovi (starší bratr Jana Soběslava) a podržel si tak markraběcí titul i majetek.
Prokop I. + Jošt I. 1380–1405 Po úmrtí Joštova bratra, vládne Jošt pouze s synovcem Prokopem.
Jošt I. 1405–1411 Po smrti Prokopa vládne Jošt sám. Také v čele Svaté říše římské.
Václav IV. 1411–1419 Syn Karla IV., český král. Moravským markrabětem se stal po smrti Jošta. Jeho moravská vláda se omezila víceméně na jmenování úředníků, za Václavovy vlády se na Moravě začalo šířit z Čech husitství.
Zikmund I. 1419–1423 Syn Karla IV., mladší Václavův bratr a dědic.
Habsburkové Albrecht I. 1423–1439 Zikmundův zeť. Jeho tchán mu udělil Moravu v léno. Po jeho smrti se stal i jeho dědicem. V období husitských válek byl titul markraběte (stejně jako českého krále) často předmětem rozporů, po smrti Albrechta nastává v Čechách a na Moravě čtrnáctileté interregnum (bezvládí).
Ladislav I. 1453–1457 Syn Albrechta II., po období interregna uznán českým králem.
Páni z Kunštátu a Poděbrad Jiří I. 1458–1469 Vládne jako český král.
Hunyadyové Matyáš I. 1469–1490 Uherský král. Postavil se do čela křížové výpravy proti Jiřímu z Poděbrad. Byl poražen a zajat u Vilémova roku 1469 a slíbil konec války. Místo toho se však nechal v Olomouci zvolit českou katolickou šlechtou a městy protikrálem - a po Jiříkově smrti a nerozhodných bojích s Vladislavem Jagellonským se nakonec stal vládcem vedlejších zemí Koruny české (a titulárním č. králem).
Jagellonci Vladislav IV. 1490–1516 Syn Kazimíra IV., český král od roku 1471, resp. 1478. Vladislava ovšem Morava uznala za panovníka až po smrti Matyáše Korvína v roce 1490. Od roku 1490 také uherský král. Po dlouho let se vlády opět ujímají čeští králové.
Ludvík I. 1516–1526 Syn Vladislava Jagellonského. Otec ho nechal korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později za krále českého. Zemřel v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev rodu.
Habsburkové Ferdinand I. 1526–1564 Vnuk císaře Maxmiliána I., manžel Anny, sestry Ludvíka Jagellonského. Také římskoněmecký císař a uherský král. Nebral ovšem do úvahy tradice samostatnosti českého státu a Uherska.
Maxmilián I. 1564–1576 Syn Ferdinanda I. Také římskoněmecký císař a uherský král.
Rudolf III. 1576–1608 Syn Maxmiliána II, římskoněmecký císař, český a uherský král.
Matyáš II. 1608–1619 Syn Maxmiliána II, římskoněmecký císař, český a uherský král. V roce 1608 Matyáš za slib náboženské a politické svobody získal podporu stavů a převzal tak vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou; českým králem byl od roku 1611. Poté vládli Moravě vždy čeští králové.
Ferdinand II. 1619 Matyášův bratranec. Jeho bratranec neměl potomky, a tak byl Ferdinand ještě za jeho života v roce 1617 korunován českým králem.
Wittelsbachové Fridrich Falcký 1619–1620 Falcký kurfiřt, který projevoval sympatie k českým protestantským stavům. Zvolen králem byl ale až v době, kdy bylo stavovské povstání v defenzivě.
Habsburkové Ferdinand II. 1620–1637 Vrátil Čechy a Moravu do vlastnictví Habsburků. Potlačil české stavovské povstání.
Ferdinand III. 1637–1657 Syn Ferdinanda II. Také císař římský a král uherský. Pokračoval v českých zemích v rekatolizaci a posilování absolutistické moci, ovšem už mírnějšími prostředky.
Leopold I. 1657–1705 Syn Ferdinanda III. Také římskoněmecký císař a uherský král.
Josef I. 1705–1711 Syn Leopolda I. Již v dětských letech byl korunován uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef ovšem korunován nebyl.
Karel II. 1711–1740 Syn Leopolda I. Také římský císař a uherský král. Snažil se pragmatickou sankcí zajistit dědictví nejstarší dceři Marii Terezii.
Marie Terezie I. 1740–1780 Dcera Karla VI. Jediná vládnoucí česká královna. Také královna uherská. O dědictví musela bojovat s Karlem VII. (kurfiřtem bavorským), roku 1743 se nechala korunovat českou královnou.
Habsburko-lotrinkové Josef II. 1780–1790 Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král, reformátor.
Leopold II. 1790–1792 Syn Marie Terezie. Také římský císař a uherský král. Na rozdíl od bratra se nechal českým králem korunovat.
František I. 1792–1835 Syn Leopolda II. Také uherský král, římský císař (do 1806), poté rakouský císař (od 1804).
Ferdinand IV. 1835–1848 Syn Františka I. Také rakouský císař a uherský král. V roce 1848 byl odstaven od českého trůnu a abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I.

Poslední korunovaný český král.

František Josef I. 1848–1916 Synovec Ferdinanda V. Také rakouský císař a uherský král. Českým zemím vládl více než 60 let, králem českým se ale korunovat nedal (ztroskotaly i myšlenky na trialistickou monarchii).
Karel III. 1916–1918 Rakouský císař Karel I., král uherský jako Karel IV. a král český Karel III. (králem českým se korunovat nedal). Rakousko-Uhersko se mu už zachránit nepodařilo, ačkoliv nabídl federaci. Po jeho smrti zaniká Moravské markrabství a Morava se stává součástí Československa jako samosprávná Země Moravská.

Země Moravská (1918–1928)[6]
Jméno Portrét Vláda Poznámky
Jan Černý 1918 – 1928 Jan Černý se stal moravským zemským prezidentem samosprávné Země Moravské v rámci nově vzniklého Československa. Kromě vlády na Moravě byl Jan Černý také několikanásobným Ministrem Vnitra ČSR a několikanásobným Předsedou vlády ČSR.

Země Moravskoslezská (1928–1948)[6]
Jméno Portrét Vláda Poznámky
Jan Černý 1928–1939 V roce 1928 se země Moravská a země Slezská spojily do země Moravskoslezské a Jan Černý byl opět zvolen zemským prezidentem.
Jaroslav Caha 1939–1941 Jaroslav Caha chvíli sloužil jako prezident země Moravskoslezské za Československa již bez Sudetů, ale většinu své funkce vykonal za Protektorátu Čechy a Morava
Jaroslav Mezník 1941 Jaroslav Mezník se stal 2. zemským prezidentem země Moravskoslezské za Protektorátu Čechy a Morava. Však 7. listopadu 1941 byl Gestapem zatčen a o 7 dní později zemřel.
Karl Schwabe 1941–1945 JUDr. Karl Schwabe byl Moravskoslezský zemský viceprezident, kterým se stal již v roce 1939. K moci se dostal až po zatčení Jaroslava Mezníka. V roce 1946 byl Karl Schwabe popraven.
František Loubal 1945–1946 Spisovatel, publicista a historik. Předseda ZNV.
František Píšek 1946–1948. Předseda ZNV.
Karel Svitavský 1948 Předseda ZNV. Poslední představitel Moravy v jejích dějinách. V následujících letech Morava administrativně zaniká a je přímo podřízena vládě s prezidentem Československa a následně České republiky. Karel Svitavský se stal následně předsedou KNV v Brně.

Československá republika (1948–1960)
Jméno Portrét Vláda Poznámky
Klement Gottwald 1948–1953[7] První komunistický prezident. Komunisté po nástupu k moci roku 1948 zrušili zemské zřízení a Morava přestala jako svrchovaný administrativní celek existovat. Následně byl zaveden systém krajů, které jejichž hranice se nekopírovaly s někdejší česko-moravskou hranicí.
Antonín Zápotocký 1953–1957[7]
Antonín Novotný 1957–1960[7]

Československá socialistická republika (1960–1990)
Jméno Portrét Vláda Poznámky
Antonín Novotný 1960–1968
Ludvík Svoboda 1968–1975 Za jeho vlády bylo prosazeno federativní postavení českých zemí a Slovenska v rámci republiky. Morava však nadále zůstala součástí České republiky.
Gustáv Husák 1975–1989
Václav Havel 1989–1990

Česká a Slovenská Federativní Republika (1990–1993)
Jméno Portrét Vláda Poznámky
Václav Havel 1990–1993

Česká republika (1993–dosud)
Jméno Portrét Vláda Poznámky
Václav Havel 1993–2003
Václav Klaus 2003–2013
Miloš Zeman 2013–dosud

Reference
  1. Komunisté zrušili samosprávu Moravy, aby zbořili tradice, říká historik. iDNES.cz [online]. 2019-02-11 [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
  2. Čeští panovníci. www.cestipanovnici.estranky.cz [online]. [cit. 2018-08-19]. Kapitola Svatopluk I. Velkomoravský. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-19. (česky)
  3. HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-8561-706-1.
  4. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 43.
  5. SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44.
  6. Přehled zemských prezidentů Moravy. https://forum.valka.cz. Dostupné online [cit. 2018-08-27].
  7. NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 6–8.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.