Maxmilián II. Habsburský

Mládí Maxmilián II. strávil v rakouském Innsbrucku, kde také studoval. Byl nadaným žákem a plynule mluvil španělsky, francouzsky, latinsky, maďarsky a italsky. Už v mládí projevoval nadšení pro humanistické ideje a renesanční umění. Pod vlivem evangelických učitelů začal sympatizovat s nekatolickým vyznáním. Navazoval také přátelství s členy německé protestantské šlechty. V době, kdy byli Habsburkové tvrdými zastánci katolické víry, se právě k Maxmiliánovi upíraly naděje protestantů.

Právě proto, že Maxmilián od mládí projevoval sympatie k nekatolickému vyznání, se ho rozhodl jeho otec Ferdinand společně se svým bratrem, císařem Karlem V., oženit s Karlovou dcerou, katolickou španělskou infantkou Marií. Z manželství s Marií Španělskou se narodilo 16 potomků.

Maxmilián II. brzy pochopil, že přikloněním k protestantům by mnoho nezískal, a tak v únoru roku 1562 v Praze složil před svými příbuznými slavnostní přísahu věrnosti katolické církvi. Titulárním českým králem byl od roku 1549, a 14. května roku 1562 jím byl korunován. 24. listopadu 1562 byl zvolen králem římskoněmeckým. 8. září roku 1563 byl v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován uherským králem.

Maxmilián II. měl velkou zálibu v chovu divokých zvířat, jak se dovídáme z dopisu vévodovi parmskému, od kterého žádá zaslání několika párů divokých koní (asi tarpanů) a dalších zvířat pro svůj zvěřinec. Císař Maxmilián II. nechal pak roku 1560 postavit velkou jednopatrovou budovu, ve které bylo v přízemí množství kotců s výběhy. Tato stavba byla vybudována na severní straně Pražského hradu za Jelením příkopem a nazvána Lví dvůr, později přejmenována na Medvědí dvůr. Císař nechal přivézt kromě různých šelem i ptáky a velké plazy.

Maxmiliánovou snahou byla především stabilita v habsburském soustátí, a tak se snažil udržovat rovnováhu mezi svými nekatolickými poddanými a tlakům Madridu a papeže z Říma. V roce 1568 povolil šlechtě v Dolním Rakousku nekatolické vyznání.

V letech 1566 až 1568 vedl Maxmilián válku s Osmanskou říší. Sultán Sulejman I. v srpnu 1566 oblehl pevnost Szigetvár, která bránila osmanským vojskům v postupu na Vídeň. Při obraně hradu zahynul jeho velitel Mikuláš Zrinský s většinou svých mužů, ale kampaň byla nakonec i přes obsazení Szigetváru ukončena, protože v září 1566 sultán zemřel. Na obranu Uherska zorganizoval Maxmilián velkou výpravu (víc než 100 tisíc vojáků) a vypravil se s nimi do Uher. Výprava ovšem skončila neúspěchem. Na základě míru z roku 1568 byl Maxmilián nucen platit Turkům roční rentu 30 000 dukátů.

Válka s Turky odhalila ekonomické nedostatky zejména východní části říše. Uhersko bylo dlouholetým osmanským pustošením i zanedbaným hospodařením ve špatném stavu a značně zadlužené. Ve snaze oživit hospodářství vydal Maxmilián 15. května 1565 CONSTITUTIO MAXIMILIANA SEU NORMA SILVAS CAMERALES PROPAGANDI ET COLENDI (Maxmiliánovo nařízení neboli lesní předpis). Druhým významným dokumentem, jehož cílem bylo posílení hospodářství, bylo v roce 1571 těžební nařízení pro středoslovenská města.

Znak Maxmiliána II.

Čeští novoutrakvisté, kteří tvořili většinu obyvatel, luteráni a Jednota bratrská naléhali na Maxmiliána, aby zrušil kompaktáta, protože byla zastaralá. Svou koncepcí vyhovovala pouze starokališníkům, kterých bylo málo. Kompaktáta byla zrušena papežem a roku 1575 je nahradil nový dokument – Česká konfese. Ta byla kompromisem mezi požadavky všech protestantských vyznání zastoupených na našem území a zaručovala rozsáhlé svobody. Maxmilián Českou konfesi nepodepsal, ale slíbil, že ji bude dodržovat. Česká šlechta na oplátku zaručila následnictví trůnu pro nejstaršího syna Rudolfa II.

Jako český král byl Maxmilián II. také velmi vstřícný k českým Židům. V roce 1567 potvrdil židovská privilegia a vydal majestát uvolňující dosavadní omezení židovského obchodu a podnikání a přislíbil, že Židé nebudou nikdy z království vypovězeni. Zároveň však vykázal židovské obce ze všech horních měst. Roku 1571 císař i s manželkou a svými dvořany navštívil Pražské židovské město, kde přijal rabínské požehnání.

Maxmiliánův následník Rudolf II. byl vychován na španělském dvoře nekompromisního katolíka Filipa II. Habsburského a během jeho vlády tedy posilovala katolická, tzv. španělská strana. Teprve po nátlaku ze strany českých stavů vydal Rudolfův majestát, který zajišťoval rozsáhlé náboženské svobody pro české země.

Maxmilián nevládl ve všech rakouských zemích, ovládaných Habsburky. Na rozdíl od českých zemí a Uher zde dosud neplatil princip primogenitury, kdy se dědicem a nástupcem stává nejstarší syn. Území dnešního Rakouska se v minulosti vícekrát dělilo mezi několik potomků. Císař Ferdinand I., který získal vládu ve všech rakouských zemích, svojí závětí tyto země rozdělil rovným dílem mezi své tři syny. Maxmilián získal vládu v Horních a Dolních Rakousích.

Protože měl Maxmilián v době své smrti šest žijících synů a byl si vědom možných problémů, rozhodl se předejít dalšímu rozdělení zemí. Změnil proto nástupnický princip v Horních a Dolních Rakousích (jako první z habsburských vladařů v rakouských zemích). Vládu v obou zemích proto zdědil pouze nejstarší syn Rudolf, ostatním náležela přiměřená roční apanáž.

Celým obdobím Maxmiliánovy vlády se táhl jeho zájem na zachování stability habsburského soustátí za cenu ústupků pro nekatolíky. Současně však nechtěl vyvolávat rozpory s představiteli katolického náboženství. Tento zvláštní stav byl nazván kompromisním katolicismem.

V roce 1575 byl Maxmilián II. částí polských stavů zvolen polským králem, jako protikrál proti Štěpánu Bathorymu. Nakonec ale musel Polsko opustit, protože nebyl všeobecně přijat. Maximilián II. zemřel v době jednání říšského sněmu v Řezně v roce 1576, když projednával invazi do Polska. Pochován byl vedle svých rodičů v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Giuseppe Arcimboldo, Maxmilián II. s rodinou, olej na plátně, 1553.

Maxmilián se roku 1548 oženil se svou sestřenicí Marií (1528–1603), dcerou císaře Karla V., a měl s ní tyto děti:

• Anna (1549–1580), španělská královna ~ 1570 španělský a portugalský král Filip II. (I.), syn císaře Karla V. a jeho manželky Isabely
• Ferdinand (1551–1552), rakouský arcivévoda
• Rudolf (V.) II. (1552–1612), císař Svaté říše římské
• Arnošt (1553–1595), nizozemský místodržitel
• Alžběta (1554–1592), francouzská královna ~ 1570 francouzský král Karel IX.
• Maria (1555–1556), rakouská arcivévodkyně
• Matyáš (1557–1619), císař Svaté říše římské ~ 1611 arcivévodkyně Anna
• syn (1557)
• Maxmilián (1558–1618), velmistr řádu německých rytířů
• Albrecht (1559–1621), portugalský vicekrál a nizozemský místodržitel ~ 1599 španělská infantka Isabela, dcera španělského a portugalského krále Filipa II. (I.) a jeho manželky Alžběty
• Václav (1561–1578)
• Fridrich (1562–1563), rakouský arcivévoda
• Marie (*/† 1564), rakouská arcivévodkyně
• Karel (1565–1566), rakouský arcivévoda
• Markéta (1567–1633), jeptiška
• Eleonora (1568–1580), rakouská arcivévodkyně