Sámo

Fredegarova kronika ho považuje za franského kupce z jakéhosi „kraje senonského“ (blíže neurčená lokalita, latinsky pago Sennonago), který měl roku 623 přijít i s dalšími kupci ke „Slovanům zvaným Vinidové“, kteří se vzbouřili proti kruté nadvládě avarského kagana. Svými válečnými a vůdcovskými dovednostmi si získal mezi Slovany vysoké postavení a nakonec pod jeho vedením vznikla jakási „říše“ – tedy Sámova říše, popřípadě Sámův kmenový svaz.

Tomu ale odporuje již zmíněný Spis o pokřtění Bavorů a Karantánců (Korutanců), který o něm hovoří jako o „slovanském knížeti", který vládl v Korutanech.[2] To se zdá být daleko pravděpodobnější než jeho franský původ, protože Fredegarova kronika o něm v určitých pasážích hovoří jako o pohanovi.

Někdy bývá Sámo mylně označován za krále. Ve Fredegarově kronice se píše, že si ho Slované za krále vyvolili.^[zdroj?!] I v jiných pramenech franské provenience bývají obyčejná knížata (dux) někdy považována za krále (rex).[3]

Pravděpodobná poloha Sámovy říše

     Oblasti, jež byly pod Sámovou kontrolou

     Oblasti, jež pravděpodobně mohly spadat pod Sámovu vládu

Část Slovanů žijících na území dnešní České republiky, především na jižní Moravě, byla po řadu let vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem Avarů, jejichž říše se rozkládala v dnešním Maďarsku. Sámo přišel se svým silně ozbrojeným doprovodem ve čtyřicátém roce panování franského krále Chlothara II., tedy v letech 623 až 624, právě v době, kdy vypukla slovanská vzpoura proti Avarům. Důvodem jeho příchodu byla pravděpodobně snaha ochránit vlastní obchodní zájmy ohrožené válečným konfliktem.

Sámo je ve Fredegarově kronice označován za pohana, ačkoliv Frankové přijali křesťanství už kolem roku 496. Je možné, že byl židovského původu. Sámo se přidal na stranu Slovanů a společně podnikli výpad proti Avarům. Ve vítězném boji údajně prokázal takovou statečnost a velitelskou dovednost, že byl zvolen za krále.^[zdroj?!] Přesně se neví ani to, kam až Sámova moc sahala, ale pravděpodobně přesahovala hranice dnešních Čech a Moravy. Záznamy franského kronikáře Fredegara popisují další vývoj těmito slovy:[4]

Sámova socha na vrchu Náklo

Později se Sámovi Slované dostali do konfliktu s franskou říší. Její vládce Dagobert I. chtěl rozšířit svou vládu dále na východ a napadl slovanská území pod záminkou pomsty za násilí údajně spáchané na franských kupcích. Dagobert I. byl v roce 631 poražen v bitvě u slovanského hradiště Wogastisburgu. Bitva probíhala tři dny. Nebojovalo se nepřetržitě, spíše to byly dny opakovaných pokusů dobýt slovanskou pevnost.[5] Po porážce u Wogastisburgu vyjednával Dagobert se slovanským panovníkem o míru, ačkoliv ještě krátce předtím Dagobertův vyslanec Sicharius považoval za nemožné, aby se Frankové přátelili s pohany.[5] Přesné místo, kde se pevnost Wogatisburg nacházela, není známo a dodnes se po něm pátrá. Jedním z mnoha míst, kde pevnost Wogastisburg mohla stát, je hradiště Rubín na Podbořansku.[6] Pro tuto lokalizaci však dosud nebyly sneseny všeobecně přijímané důkazy.[6]

První známý vládce západních Slovanů se považoval spíše za Slovana než za Franka.[7] Jeho jméno Sámo je „podivné, ať už to byl Slovan či Frank“, dodává Tomáš Houška z České pedagogické komory.[8][9] Otázku zdali mohl být Sámo Slovanem, jak tvrdí Spis o obrácení Bavorů a Karantánců nelze zcela vyloučit, ale může se také jednat o stejnou osobu jako starobulharský Sámo z východu.[7] Pokud tomu tak bylo, pak Sámo byl krále Vinidů a původem turkický Bulhar.[7] Existuje i možnost, že Sámo „byl dosazen Slovanům jako prodloužená ruka franského krále, která se posléze vymkla kontrole“, ale není to příliš pravděpodobné.[9] Sámo mohl být Slovan, který se narodil mezi Franky. Je nazýván jako Slavus (Slovan) v salcburském traktátu Obrácení Bavorů a Karantánů (Conversio Bagoariorum et Carantanorum), který je anonymní a pochází z 9. století n. l. Uvádí ho jako „Slovana žijícího v Korutansku“. Fredegar ho v kronice jmenuje „původem Frank“, maje možná na mysli místo narození, nikoli etnický původ. Také mohl být původem Žid či Kelt.[10][11][12][5]

Sámo na obraze B. Jezovnika

Sámo zemřel pravděpodobně kolem roku 659.[6] O dalším vývoji jeho říše, která nebyla skutečným státním útvarem s pevnou organizací, není mnoho známo. Předpokládá se, že slovanské kmeny se od sebe opět oddělily a vyvíjely se samostatně. Hlavním cílem kmenového svazu bylo sjednotit Slovany k obraně proti Avarům a Frankům a usnadnit jejich kořistnické výpravy proti sousedům. Jakmile avarské a také franské nebezpečí pominulo, svaz se rozpadl.

Pozdní prameny uvádějí jako Sámova pokračovatele jeho údajného syna Moravoda. Ten ovládal snad jen území dnešní Moravy a jeho rod měl navazovat na historické Mojmírovce. Historikové toto však jednoznačně zpochybňují, jelikož jde o barokní záznamy Tomáše Pěšiny z Čechorodu a Gelasia Dobnera, kteří se inspirovali dynastickým mýtem v Čechách.