Bukurešť

O původu názvu Bukurešti existuje několik teorií. Legenda tvrdí, že město založil bájný pastevec Bucur, podle něhož se město jmenuje. V rumunštině existuje slovo bucurie, což znamená radost. Proto se také někdy Bukurešti říká město radosti. Další teorie tvrdí, že název pochází z „Bukovie“, což znamená bučina (bukový les).[7]

V dějinách města se střídala období rozvoje a úpadku.

Podle legendy založil město pastevec Bucur, podle něhož je i pojmenováno. Bucur údajně postavil i kostel, který se dochoval dodnes. První písemné prameny se o městě zmiňují v roce 1459, kdy se stalo sídlem valašského knížete Vlada III. Draculy.[8] Jiné zdroje tvrdí, že město stálo již v roce 1368, a to pod názvem Castrum Dombovitza. V polovině 16. století se stalo letním sídlem královského soudu, který sídlil v budově Starého knížecího dvora. Roku 1595 byla Bukurešť obsazena vojsky Osmanské říše a ta město vyplenila. V roce 1698 se stalo trvale hlavním městem valašského knížectví, ovšem původně bylo hlavním městem Târgoviște. Několikrát jej dobyla Habsburská monarchie – poprvé v roce 1716 během Velké turecké války, pak i v roce 1737 a 1789. V letech 1768–1806 bylo město třikrát dobyto i Ruskem. Od roku 1828 do Krymské války bylo pod ruskou správou. 23. března 1847 bylo při velkém požáru města zničeno kolem 2 000 domů. V roce 1862 se stalo hlavním městem Rumunského knížectví, které vzniklo spojením Valašska a Moldávie.

Bukurešť v 18. století

V roce 1881 se Bukurešť stala politickým centrem Rumunského království. V polovině 19. století se začal počet obyvatel dramaticky zvyšovat, proto došlo k zavedení plynového osvětlení, tramvají tažených koňmi a postupné elektrifikace města. Koryto řeky Dâmbovita bylo upraveno v roce 1883, čímž se zamezilo velkým povodním jako té v roce 1865.[9] Také bylo vybudováno městské opevnění. Právě v tomto období si Bukurešť vysloužila přezdívku „Malá Paříž“ a bulvár Calea Victoriei získal přezdívku „Bukurešťská Champs-Élysées“.

V prosinci zde proběhla bitva o Bukurešť, kterou vyhrálo Německé císařství a město obsadilo. Správa státu tak byla přesunuta do města Jasy. Po první světové válce se stala Bukurešť hlavním městem Velkého Rumunska. V meziválečném období se do města stěhovalo asi 30 tisíc obyvatel ročně. V té době byl také postaven bukurešťský Vítězný oblouk.

Na počátku druhé světové války, když bylo Rumunsko členem Osy, bylo město významným tranzitním bodem při přesunech vojsk a materiálu na východní frontu. Roku 1944 zde vypuklo protifašistické povstání a Rumunsko se připojilo na stranu Rudé armády. Město bylo poté poškozeno německými jednotkami Luftwaffe při neúspěšném pokusu o to získat ho zpět.

Po nastolení komunismu v Rumunsku se začala ve velkém stavět panelová sídliště. Během vlády Nicolae Ceauşesca byla velká část historického jádra Bukurešti zbourána. Zemětřesení v roce 1977 dalo Ceauşescovi záminku k demolici čtvrti Dealul Spirii, kde se dříve nacházela historická budova nemocnice a archivu, klášter či několik historických továren. Místo této čtvrti zde vznikla nová se jménem Centrul civic (Občanské centrum). Od roku 1979 jezdí ve městě metro. Po rumunské revoluci a pádu komunismu se začala Bukurešť rozvíjet. V roce 2015 vypukl požár v nočním klubu Colectiv, při němž zemřelo 64 lidí. V letech 2017–2019 probíhaly ve městě protesty proti rumunské vládě.[10]

Park Herăstrău

Bukurešť leží na jihovýchodě Rumunské nížiny, kde dříve rostl les, který byl vykácen. Je považována za město postavené na sedmi kopcích stejně jako Řím (Mihai Voda, Dealul Mitropoliei, Radu Voda, Cotroceni, Dealul Spirii, Vacaresti a Sfântu Gheorghe Nou). Nadmořská výška se pohybuje od 55 metrů do 91 metrů nad mořem. Celkově město zabírá plochu o rozloze 226 kilometrů čtverečních. Přibližný střed města leží na Univerzitním náměstí. Městem protéká řeka Dâmbovita. Donedávna byla městská předměstí výhradně venkovská. Po revoluci v roce 1989 se začala budovat předměstí taková, jaká známe z Paříže či Londýna.

Ve městě nalezneme několik jezer, z nichž nejdůležitější je Herăstrău, okolo něhož se rozkládá park, který nese stejné jméno. Dále se zde nachází skanzen. Dalšími bukurešťskými jezery jsou Floreasca a Tei, všechna leží v severní části města a rozkládají se na řece Colentina, přítoku řeky Dâmbovița. Kromě těchto jezer je v centru města ještě malé umělé jezero Cișmigiu, jež je obklopeno stejnojmennými zahradami. Ty mají bohatou historii, často je navštěvují slavné osobnosti. Zahrady byly otevřeny v roce 1847 podle plánů německého architekta Carla F. W. Meyera a jsou hlavním rekreačním parkem v centru města. Dále můžeme ve městě najít botanickou zahradu s 10 tisíci druhy rostlin. Další park Tineretului byl vytvořen v roce 1965 a navržen jako hlavní park pro jih Bukurešti. Nedaleko, na východ od parku, se nachází jezero Văcărești, které je unikátní tím, že na jeho místě stála kdysi vesnice, kterou nechal prezident Ceaușescu zbourat a postavit místo ní právě tuto vodní plochu. Po zbourání domů na začátku výstavby jezera však přišla rumunská revoluce, po níž bylo od stavby opuštěno.[11] Místo zůstalo nevyužité a v roce 2016 se stalo přírodní rezervací. Většina plochy je zarostlá různými druhy keřů či trav. Žije zde 97 druhů ptáků a 7 druhů savců.[12]

Sektory v Bukurešti

Bukurešť je jediné rumunské město, které není součástí žádné župy. Město spravuje Generální rada, v jejímž cele stojí primátor a dalších 55 volených zastupitelů. V současnosti má nejvíce zastupitelů Sociálně demokratická strana (PSD), za ní následuje Unie Zachraňme Rumunsko (USR) a Národní liberální strana (PNL), kromě těchto stran mají své zastupitele další dva subjekty. Město je dále rozděleno do šesti sektorů, z nichž každý má své vedení, které zahrnuje starostu a 27 zastupitelů. Všichni starostové jsou zvoleni za Sociální demokratickou stranu. Obecně platí, že Generální rada spravuje vodovody, kanalizace, hlavní městské třídy a městskou hromadnou dopravu a vedení sektorů zodpovídá za místní vedlejší ulice, parky či školy. Tyto sektory jsou radiálně očíslovány, každý z nich zahrnuje několik dalších čtvrtí bez samosprávy.

Dle průzkumu kvality společnosti Mercer v jednotlivých světových městech z roku 2019 obsadila Bukurešť 109. místo.[15] Pro porovnání – na prvním místě se umístila Vídeň, Bělehrad se umístil na 139. místě, nedaleká Sofie na 116. a Praha skončila na 69. místě. V roce 2001 obsadila Bukurešť 94. místo. Tato společnost své průzkumy sestavuje na základě 39 podmínek pro dobrý život, mezi které patří například politická stabilita, bezpečnost, mediální cenzura, kvalita vzdělávání, životní prostředí či cena bydlení. Mercer právě tímto způsobem porovnává 215 světových měst. Mnoho čtvrtí, zejména v jižní části Bukurešti, postrádá dostatek zeleně a jsou tvořeny stísněnými panelovými domy. Výhodou života v Bukurešti je to, že se na jeho území rozkládá mnoho parků a má hustou síť tramvají a v současnosti i čtyři linky metra, v červnu roku 2020 by se měla otevřít pátá.^{[potřebuje aktualizovat]}

Podle sčítání lidu v roce 2011 žilo ve městě 1 883 425 obyvatel, v porovnání s rokem 2002 se jedná o pokles asi o 2,2 %. Ten je způsoben nízkou porodností, ale také stěhováním do okolních měst a vesnic, jako jsou například Voluntari, Buftea a Otopeni. Ve studii zveřejněné Organizací spojených národů se Bukurešť umístila na 19. místě mezi 28 městy s nejvyšším poklesem počtu obyvatel mezi lety 1990 a 2010.[16] V Bukurešti žije 8,9 % veškeré rumunské populace. Do města dojíždí spousta zaměstnanců ze sousední župy Ilfov, ale oficiální statistiky o tomto neexistují.

Populace zažila dvě fáze rychlého růstu, první na konci 19. století, kdy bylo město zvoleno za hlavní město státu, což trvalo až do začátku druhé světové války, a druhá vlna přišla během vlády Nicolae Ceaușesca (1965–1989), kdy došlo k masivní výstavbě především panelových domů, a z tohoto důvodu se do města stěhovalo hodně venkovanů. V tomto období stejný prezident zakázal potrat a antikoncepci, což znamenalo zvýšení přirozeného přírůstku.

Bukurešť je město s vysokou hustotou zalidnění – 8 260/km²,[17] protože většina populace žije v panelových domech. Počet obyvatel závisí na čtvrti – více jich nalezneme na jihu, méně pak na severu. Z hlavních měst zemí Evropské unie mají vyšší hustotu zalidnění pouze Atény a Paříž.

Asi 85,9 % obyvatel Bukurešti tvoří Rumuni.[18]  Dalšími významnými menšinami jsou Romové, Maďaři, Turci, Židé, Němci (většinou regatští), Číňané, Rusové, Ukrajinci a Italové. 226 943 lidí neuvedlo svou národnost.[19]

Z hlediska náboženství řadíme 96,1 % obyvatel do skupiny pravoslavných, 1,2 % jsou římští katolíci a 0,5 % muslimové. Navzdory tomu pouze 18 % populace navštěvuje bohoslužby alespoň jednou týdně. Průměrná délka života obyvatel Bukurešti dosahovala v roce 2015 77,8 let, což je o 2,4 více než rumunský průměr.[20]

Bukurešť protíná IV. a IX. Panevropský dopravní koridor.

Městská hromadná doprava

Tramvaj v Bukurešti

Bukurešť má největší síť MHD v Rumunsku a jednu z největších v Evropě. Je tvořena metrem a pozemní dopravou. Přestože existuje více přestupních stanic, oba systémy fungují nezávisle na sobě a provozují je dvě různé organizace (metro je provozováno společností Metrorex a síť povrchové dopravy společností Societatea de Transport București). Od roku 2007 lze zakoupit jednotnou jízdenku. Vozy jsou velmi často přeplněné.

Město má poměrně rozsáhlý systém metra skládající se ze čtyř tratí (M1, M2, M3 a M4) provozovaných společností Metrorex. Celková délka dosahuje 71,35 km (44,3 mil) a má 53 stanic s průměrnou mezistaniční vzdáleností 1,5 km. Je to jeden z nejrychlejších způsobů, jak cestovat po městě. Metro denně přepraví přibližně 720 000 osob.

Pozemní dopravu v Bukurešti provozuje Societatea de Transport Bucureşti (STB). Skládá se z rozsáhlé sítě autobusů (85 linek), trolejbusů (15 linek), tramvají (23 linek) a lehkého metra (2 linky). Síť STB je jednou z nejhustších v Evropě. Denně přepraví asi 1,7 milionu cestujících. Pozemní doprava je poměrně efektivní a velmi často používaný způsob, jak se po Bukurešti pohybovat. Stejně jako u metra systém prochází rozsáhlou modernizací. Za posledních 10 let se výrazně obměnil vozový park.

Železnice

Severní nádraží (Gara de Nord)

Město je centrem rumunské železniční sítě, kterou provozuje Căile Ferate Române (CFR). Hlavní železniční stanice je Gara de Nord (Severní nádraží), z něhož jezdí vlaky do okolí města a také do všech velkých měst v Rumunsku a i do zahraničí (Bělehrad, Sofie, Varna, Kišiněv, Kyjev, Soluň, Vídeň, Budapešť atd.)

Dále ve městě nalezneme dalších 5 menších nádraží provozovaných CFR (Basarab – u Gara de Nord, Obor, Băneasa a Progresul). Nejstarším nádražím v Bukurešti je Filaret. Bylo slavnostně otevřeno v roce 1869 a v roce 1960 bylo přestavěno na autobusové.[21]

Silniční doprava

Bulvár Unirii

Bukurešť je hlavní křižovatkou rumunské silniční a dálniční sítě. Z Bukurešti vede dálnice A1 západně do města Pitești, dálnice A2 východně do města Constanța a poslední A3 severně do města Ploiești. Bukurešť má hodně velkokapacitních bulvárů zpravidla se 4–6 pruhy. Okolo Bukurešti vede obchvat, který má částečně dva a částečně čtyři pruhy.

Městské komunikace jsou obvykle přeplněné, protože v posledních letech město zaznamenalo vysoký nárůst počtu automobilů, v roce 2013 činil jejich počet 1 125 tisíc.[22] To má za následek opotřebení a výmoly na silnicích, a to jak na hlavních, ale především na vedlejších silnicích, což je v současnosti jeden z největších problémů města.

Hlavní univerzitní knihovna

V Bukurešti nalezneme 35 vysokých škol. Šestnáct z nich je veřejných a zbylých devatenáct jsou soukromé. Z těch veřejných jsou největší Bukurešťská univerzita, Polytechnika v Bukurešti, Bukurešťská akademie ekonomických studií či Univerzita medicíny a farmacie Carola Davily. Jednou z nejvýznamnějších soukromých škol je Rumunsko-americká univerzita založená v roce 1991, která nabízí kurzy v angličtině.

V žebříčku QS World University Rankings roku 2020 byla do první tisícovky nejlepších univerzit zahrnuta pouze Bukurešťská univerzita.[24] V nultých letech 21. století stoupl počet zahraničních studentů.[25]

První moderní vzdělávací institucí byla Knížecí akademie v Bukurešti, založená v roce 1694 a rozdělena v roce 1864 na dnešní Bukurešťskou univerzitu a Národní akademii sv. Sávy. Ve městě je dohromady více než 450 veřejných základních a středních škol.

• Petre Ispirescu (1830–1887), folklorista a publicista
• Alexandru Odobescu (1834–1895), archeolog, autor a politik
• Ioan Kalinderu (1840–1814), profesor práva, spisovatel, lesník, rektor Bukurešťské univerzity
• Ion I. Câmpineanu (1841–1888), politik, starosta Bukurešti
• Barbu Ștefănescu Delavrancea (1858–1918), spisovatel, básník, právník a starosta Bukurešti
• Nicolae Filipescu (1862–1916), politik, starosta Bukurešti
• Elena Văcărescuová (1864–1947), spisovatelka
• Dragomir Hurmuzescu (1865–1954), fyzik a vynálezce
• Vintilă Brătianu (1867–1930), stavební inženýr, starosta Bukurešti a rumunský premiér
• Nicolae Paulescu (1869–1931), lékař, fyziolog, objevitel inzulinu
• Tudor Arghezi (1880–1967), básník a spisovatel
• Traian Lalescu (1882–1929), matematik
• Mateiu Caragiale (1885–1936), básník a prozaik
• George Topîrceanu (1886–1937), básník, humorista.
• Henri Coandă (1886–1972), vynálezce, průkopník letectví, objevitel Coandova efektu
• Jacob L. Moreno (1889–1974), psychiatr
• Edward G. Robinson (1893–1973), divadelní herec
• Mihail Andricu (1894–1974), skladatel, houslista a klavírista
• Marcel Janco (1895–1984), malíř, architekt, spoluzakladatel dadaismu
• Clara Haskilová (1895–1960), pianistka
• George Călinescu (1899–1965), literární kritik
• Mircea Eliade (1907–1986), diplomat, spisovatel a filozof
• Haralamb H. Georgescu (1908–1977), modernistický architekt
• Șerban Țițeica (1908–1985), fyzik
• Richard Wurmbrand (1909–2001), luteránský farář, spisovatel, teolog
• Maria Tănaseová (1913–1963), zpěvačka a herečka
• Gică Petrescu (1915–2006), zpěvák a skladatel
• Neagu Djuvara (1916–2018), historik, diplomat, profesor práva, spisovatel a filozof
• Dinu Lipatti (1917–1950), klavírista a skladatel
• Angelica Rozeanuová (1921–2006), stolní tenistka
• Horia Damianová (1922–2012), malířka a sochařka
• Nicolae Herleaová (1927–2014), operní zpěvačka
• Draga Olteanu Mateiová (* 1933), filmová a divadelní herečka
• Cristian Țopescu (1937–2018), sportovní komentátor, novinář a politik
• Gheorghe Gruia (1940–2015), házenkář, dvojnásobný mistr světa
• Margareta Pâslaruová (* 1943), herečka a zpěvačka
• Cristian Gațu (* 1945), bývalý házenkář
• Mircea Lucescu (* 1945), bývalý fotbalista, současný trenér
• Ilie Năstase (* 1946), tenista
• Andrei Pleșu (* 1948), filozof a esejista
• Corneliu Vadim Tudor (1949–2015), básník, spisovatel, novinář a politik
• Dudu Georgescu (* 1950), fotbalista, dvojnásobný vítěz Zlaté kopačky
• Anghel Iordănescu (* 1950), bývalý fotbalista
• Mircea Cărtărescu (* 1956), spisovatel, básník a literární kritik
• Michael Crețu (* 1957), zpěvák, skladatel a producent, zakladatel skupiny Enigma
• Mircea Geoana (* 1958), bývalý politik
• Maia Morgensternová (* 1962), filmová a divadelní herečka
• Laura Badeaová (* 1970), šermířka
• Bogdan Aurescu (* 1973), právník, diplomat a politik
• Roxana Mărăcineanuová (* 1975), bývalá plavkyně, první francouzská mistryně světa, ministryně sportu Francie
• Ion Oncescu (* 1978), armwrestler
• Alexandra Maria Lara (* 1978), herečka
• Ana-Maria Brânzăová (* 1984), šermířka, mistryně světa a Evropy
• Cristina Neaguová (* 1988), házenkářka

• Ammán, Jordánsko (1999)
• Ankara, Turecko (1998)
• Athény, Řecko (1993)
• Atlanta, Spojené státy americké (1994)
• Budapešť, Maďarsko (1997)
• Kišiněv, Moldavsko (1999)
• Peking, Čína (2005)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bucharest na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bukurešť na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Bukurešť ve Wikislovníku
• (rumunsky) (anglicky) Oficiální stránky města Archivováno 27. 7. 2017 na Wayback Machine