Jasy

Jasy na začátku 18. století

První prokazatelné zmínky o existenci města pocházejí z roku 1408, z dokumentu knížete Alexandra Dobrého. Název města vznikl zkomolením názvu původních obyvatel, kmene Jazygů, kteří zde žili ještě před příchodem Římanů. V roce 1564 princ Alexandru Lăpușneanu zvolil Jasy za hlavní město Moldávie; nahradilo tak Sučavu. V této době bylo kulturním a hospodářským centrem, prosperovalo. Město zažilo ale i krušné chvíle, v roce 1513 ho vyplenili Tataři, v roce 1538 pak Turci. Mezi lety 1561 a 1563 zde řecký dobrodruh Jacob Basilicus založil školu a luteránský kostel. Roku 1640 založil kníže Vasile Lupu první latinskou školu a od roku 1643 se zde tiskly knihy. V roce 1792 tu byla mírem ukončena šestá rusko-turecká válka.

Roku 1835 vznikla Academia Mihaileana, z níž roku 1860 vznikla první rumunská univerzita. Do roku 1859 byly Jasy hlavním městem Moldavského knížectví, poté až do roku 1861 Spojeného knížectví Moldavska a Valašska, kdy se sídlo vlády přesunulo do Bukurešti, takže město ztratilo na významu. Během okupace Bukurešti Němci za první světové války v roce 1916 plnily Jasy na dva roky funkci provizorního hlavního města Rumunského království. V listopadu roku 1918 bylo však sídlo vlády opět, a již natrvalo, přesunuto do Bukurešti.

Roku 1900 tvořili Židé polovinu, v roce 1930 asi třetinu obyvatel města. 29. června 1941 proběhl ve městě pogrom, jehož obětí se stalo asi 13 tisíc Židů a přes 100 synagog bylo vypáleno. Během 2. světové války zde bojovali opět Němci, tentokrát se sovětskými vojsky. V červnu roku 1944 město osvobodila Rudá armáda.

Jasy jsou významný železniční uzel s hlavním nádražím s přímým spojením do Bukurešti, Kišiněva a dalších měst. 10 km východně od centra je mezinárodní letiště Jasy s pravidelnými spoji do Bukurešti, Kišiněva, Vídně aj. Městem prochází silnice E583, napojená na dálnici E85 z Klaipedy přes Bukurešť do Řecka, a silnice E58 z Vídně přes Bratislavu, Košice, Užhorod do Kišiněva, Oděsy a Rostova na Donu.

Veřejnou dopravu ve městě zajišťuje asi 200 tramvají (čs. vozy T4, ale také starší vozy z Německa a Švýcarska) a autobusové linky.[2]

Staré centrum města tvořil knížecí palác a kostely kolem dnešního Palácového náměstí. Starou strukturu města silně porušilo budování velkých prospektů (městských bulvárů) za Ceausescova režimu, kdy bylo mnoho historických budov zničeno. Po městě je asi 100 kostelů a kostelíků, řada klasicistních vil a zejména v SZ části města (Copou) mnoho dobře udržovaných parků. Ze 125 synagog v roce 1930 zbyly pouze dvě.

• Novogotický Palác kultury z let 1905-1925 na Palácovém náměstí (Piata Palat) na místě bývalého knížecího paláce. Původně sloužil jako velké administrativní centrum, dnes jsou v něm umístěna čtyři muzea (Muzeum umění (galerie), Muzeum dějin Moldavska, Etnografické muzeum a Muzeum vědy).
• Rozsáhlé obchodní a zábavní centrum Palas Mall jižně a východně od Paláce kultury, které s ním spojuje veliký park.
• Radnice (palác Roznovanu) z let 1830-1833 v ulici Bd. St Stefan cel Mare na SZ od Palácového náměstí.
• Národní divadlo Vasile Alecsandri z roku 1896 v sousedním parku.
• Budova Univerzity Alexandra Ioana Cuzy z roku 1897 s okolním parkem na Bd. Carol I. SZ od centra.
• Botanická zahrada ve čtvrti Copou SZ od univerzity je nejstarší a největší v Rumunsku.
• Po městě, zejména ve čtvrti Copou, je rozmístěno mnoho pomníků a soch z 19. a 20. století, které připomínají významné osobnosti rumunského obrození a kultury.

• Cihlový kostel sv. Mikuláše na Palácovém náměstí z roku 1491, zcela přestavěný v 19. století. V sousedství je dům patriarchy Dosoftei ze 17. století.
• Chrám Trei Ierarhi z let 1637-1640 dal postavit kníže Vasile Lupu, který v klášteře zřídil první tiskárnu a školu. V chrámě je pohřben učenec a politik Dimitrie Cantemir (1673-1723) a kníže Alexandru Ioan Cuza, otec moderního rumunského státu (1820-1873).
• S ním sousedí veliká Metropolitní katedrála z let 1833-1886 podle návrhu vídeňských architektů J. a G. Freiwalda na místě dvou starších kostelů. Je zde uctívána sv. Paraskeva Srbská, jejíž tělo zde je uloženo.
• V sousedství je stará katolická katedrála z let 1782-1789 a moderní kruhová katedrála P. Marie z roku 2005.
• Výborně zachovaný klášterní komplex Golia z let 1564 a 1650 V od centra se čtvercovou hradbou a vstupní věží. Uvnitř stojí pozoruhodný kamenný kostel, na němž se snad podíleli italští architekti, se sochařskou výzdobou a freskami.
• V blízkosti je Velká synagoga z roku 1670 s kopulí, jedna ze dvou, které přežily válku i stavební úpravy komunistického režimu. Je bohužel ve velmi špatném stavu.
• Klášterní komplex Cetatuia s kostelem sv. Petra a Pavla z let 1669-1672 na kopci asi 3 km JV od centra. Vysoká čtvercová hradba se vstupní branou chrání rovněž výborně zachovaný kostelík se zajímavými freskami. Z místa je pěkný rozhled na město i do krajiny.

Ve městě je pět státních a řada soukromých univerzit, celkem se 75 000 studenty. Nejstarší je Univerzita Alexandru Ioan Cuza, dále Technická univerzita G. Asachi, lékařská univerzita Grigore T. Popa, Univerzita umění G. Enescu a Zemědělská univerzita I. Ionescu dela Brad. Na Náměstí M. Eminescu je centrální univerzitní knihovna.

Roku 1829 začaly v Jasech vycházet první rumunské noviny a pak řada literárních časopisů. Rumunské národní divadlo začalo hrát roku 1840, od 1896 ve vlastní budově, kde dnes vystupuje i rumunská národní opera. Vzniklo zde první divadlo v jiddiš (A. Goldfaden, J. Lateiner 1876).

• Athens, Spojené státy americké (2001)
• Černovice, Ukrajina (2012)
• Eindhoven, Nizozemsko (2011)
• Irbid, Jordánsko (2000)
• Isfahán, Írán (1999)
• Kišiněv, Moldavsko (2008)
• Kozani, Řecko (1928)
• Monterrey, Mexiko (2002)
• Morlupo, Itálie (1999)
• Nazzano, Itálie (1999)
• Netanja, Izrael
• Padova, Itálie (1995)
• Poitiers, Francie (1969)
• Si-an, Čína (1993)
• Torrita Tiberina, Itálie (1999)
• Veliko Tarnovo, Bulharsko (1998)
• Villeneuve-d'Ascq, Francie (2003)