Prezident

Prezident[pozn. 1] (v jazyce fr président – předseda) je funkce, kterou se označuje vedoucí organizace, obchodní společnosti nebo státu. Prezident označuje hlavu státu v republice, která je volena parlamentem, nepřímo či přímo obyvateli státu. Prezidenti často stojí i v čele různých diktátorských režimů. Prezident je nejrozšířenějším titulem hlav států.[2] Úřad prezidenta, jako volené hlavy státu, zastávali na západě až do roku 1980 výhradně jen muži (nicméně v Argentině se po smrti manžela Juana Perona stala v roce 1974 na dva roky prezidentkou jeho třetí žena Isabela Perón, kterou Peron dosadil na post viceprezidentky země).[3] První ženou v historii, která byla demokraticky zvolena do funkce prezidenta, se stala v roce 1980 Vigdis Finnbogadóttir na Islandu.[3]

Prezident může být i titul vedoucího organizace, firmy, společnosti, klubu, odborové organizace, univerzity nebo jiné skupiny. V mnoha organizacích je právně uznaný nejvyšší „titulovaný“ úředník, který stojí nad jednotlivými viceprezidenty (např. viceprezident a výkonný viceprezident). Vztah mezi prezidentem a generálním ředitelem se liší v závislosti na struktuře konkrétní organizace. Pravomoci prezidenta se značně liší mezi jednotlivými organizacemi. Tyto pravomoce jsou většinou dány zvláštními ustanoveními ve stanovách (například prezident může učinit „výkonná rozhodnutí“ pouze v případě, že mu to stanovy umožňují).[4] V papežské kurii mají titul prezidenta osoby v čele papežských rad.

Hlava státu

Prezident v prezidentské republice
Podrobnější informace naleznete v článku Prezidentská republika.

Prezidentská republika je založena na oddělení státních mocí – soudní, výkonné i zákonodárné. Prezident je hlavou moci výkonné, většinou zároveň předsedou vlády. Je nezávislý na parlamentu, současně však nemá žádné pravomoci ve vztahu k parlamentu. Zpravidla je volen přímo či nepřímo občany státu, což mu poskytuje vysokou míru legitimity. Soustředění takového množství moci do jedněch rukou však zvyšuje nebezpečí vzniku autoritativního státu nebo přímo diktatury.

Aby prezidentská republika zůstala stabilní a demokratická, vyžaduje, aby zbylé složky moci, tedy parlament (zákonodárná moc) a soudy (soudní moc) byly dostatečně nezávislé a silné, schopné čelit tlaku silného prezidenta. Zároveň je třeba, aby silové složky, jako je armáda a policie hájily hodnoty demokracie a svobody, nikoli zájmy případného mocichtivého prezidenta.

Nejznámějším příkladem prezidentské republiky jsou Spojené státy americké. Pod jejich vlivem se tento systém rozšířil napříč oběma americkými kontinenty, kde se můžeme setkat jak s republikami zcela demokratickými (Uruguay) tak i s tvrdými diktaturami (Venezuela).

Prezident v parlamentní republice
Podrobnější informace naleznete v článku Parlamentní republika.

V parlamentní republice je prezident reprezentantem a symbolem státu navenek. Jeho vnitrostátní pravomoci jsou omezené a často jen formální. Zdaleka nejdůležitější je pravomoc rozpustit parlament (většinou jen v ústavně stanovených případech) a vyhlásit nové parlamentní volby. Je volen většinou parlamentem, například v Česku a na Slovensku je ale volen přímo občany. Tento typ republiky je typický pro země střední a jihovýchodní Evropy.

Prezident v poloprezidentské republice
Podrobnější informace naleznete v článku Poloprezidentská republika.

Poloprezidentská republika má prvky obou předchozích systémů. Prezident je volen přímo a má i pravomoci ve vztahu k zákonodárné moci. Má právo veta k zákonům, může předkládat zákony parlamentu nebo přímo občanům formou referenda. Vzorem pro poloprezidentské republiky je ústavní systém Francie, převážně poloprezidentská je formálně i Ruská federace.

Prezident v nedemokratických systémech
Podrobnější informace naleznete v článku Diktatura.

I v nedemokratických režimech bývá většinou hlavou státu prezident. Často je prezidentem sám diktátor. Často si svévolně (nebo formou referenda) prodlužuje svoje volební období nebo sám sebe jmenuje doživotním prezidentem. Prezidentské volby se buď nekonají vůbec, jsou zfalšované, nebo diktátor je v nich jediným kandidátem. Prezident v rukách drží veškerou moc. Příkladem takového režimu může být Bělorusko Alexandra Lukašenka.

Někdy je prezidentem jen nesamostatná figurka, která je plně v moci diktátora nebo vládnoucí strany. V tomto případě jsou jeho pravomoci prakticky nulové. Příkladem může být role Emila Háchy v Protektorátu.

Odkazy

Poznámky
  1. Forma president je též považována za pravopisně správnou, ale zastaralou.[1]

Reference
  1. Dotaz "Prezident nebo president?" [online]. Ústav pro jazyk český, rev. 2018-01-25. Dostupné online.
  2. Title of head of state by country. i.redd.it [online]. [cit. 2022-3-29]. Dostupné online.
  3. guide2womenleaders.com - FEMALE PRESIDENTS [online]. [cit. 2013-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-09. (anglicky)
  4. ROBERT, Henry M. Robert's Rules of Order Newly Revised. 11. vyd. Philadelphie: Da Capo Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-306-82020-5. S. 456. (angličtina)

Literatura
  • Zdeněk Koudelka: Prezident republiky, Nakladatelství Leges Praha, 2. vydání 2018, 376 s., ISBN 978-80-7502-126-7

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.