Metro v Bukurešti
Metro v Bukurešti, Bukurešťské metro (rumunsky Metroul bucureștean) tvoří čtyři linky podzemní dráhy pod hlavním městem Rumunska Bukureští. Jedná se o jediný systém podzemní dráhy v zemi.
Metro v Bukurešti | |
---|---|
logo | |
Délka sítě | 69,3 km |
Počet linek | 4 |
Počet stanic | 51 (12 ve výstavbě) |
Datum otevření | 1979 |
Parametry | |
Typ metra | klasické metro |
Rozchod koleje | 1432 mm |
Přívod proudu | třetí napájecí kolejnice |
Napětí | 750 v ss |
Vozy a zázemí | |
Počet vozů | 498 |
Externí odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charakter podzemní dráhy
Bukurešťské metro je většinou konstruované jako podzemní, s raženými (někde hloubenými) tunely. Stanice jsou založené v malé hloubce, jsou tedy budované v otevřené jámě z povrchu. Nástupiště mají délku celkem 126 m, což umožňuje provoz až šestivozových vlaků. Celková délka sítě činí 62,4 km s 59 stanicemi. Rozchod koleje činí neobvyklých 1432 mm.[1]
Historie
Přestože metrem se jezdí až od roku 1979, první projekty se objevily již v 30. letech 20. století. Byly součástí rozsáhlého plánu na moderní přestavbu metropole. V roce 1938 byla dokonce ustanovena společnost S.A. Metropolitanul, která měla metro budovat, a to od března roku 1941. Realizaci však odsunula pokračující druhá světová válka. Po ukončení bojů se k moci dostala komunistická strana, která již záměry měla svoje, a staré projekty tak upadly v zapomnění.
K metru se však nakonec Bukurešťané vrátili. V 70. letech již povrchová dopravní síť, přestože byla čtvrtá nejrozsáhlejší v Evropě, přestala zvládat dopravní nápor, a proto se rozhodlo o budování podzemní dráhy. Na rozdíl od ostatních zemí východní Evropy, kde byly obdobné provozy budované podle moskevského vzoru, v Bukurešti se metro podobá spíše těm známým ze západní Evropy.
I vozy byly použity jiné, místo obvyklých 81-71 sovětského původu byly nasazeny domácí dvouvozové jednotky (spojené po třech do soupravy), vyráběné v závodu ASTRA Arad až do roku 1993.
První úsek linky M1 se cestujícím představil 16. listopadu roku 1979. Dlouhý byl přes 8 km a měl šest stanic. Krátce po jeho otevření se cestující v intervalech zhruba tří čtyř let dočkávali dalších nových úseků. Skutečný rozvoj však nastal až ke konci 80. let; to přibyla největší část současné podoby metra. Vzhledem k úsporným opatřením v energetice ale nové stanice nebyly příliš dobře osvětlené, musely být proto později rekonstruovány.
Útlum nastal až po roce 1990, pád socialismu změnil priority země; nyní tak bylo peněz méně a byly více potřebné. Znovu se s výstavbou nových, avšak mnohem kratších tratí, začalo až na přelomu století, zprovoznila se nová linka M4 . Podle plánu má vzniknout ve finální fázi celkem šest linek.
Linkové vedení
Síť se skládá z těchto čtyř linek. Zvláštností je, že M1 a M3 jsou vedeny částečně v jedné trase, linka M1 pak ve stanici Dristor kříží sama sebe.
# | Jméno | Zprovozněno | Délka | Počet stanic |
---|---|---|---|---|
1 | M1 | 1979 | 31,7 km | 22 |
2 | M2 | 1986 | 18,6 km | 14 |
3 | M3 | 1983 | 8,6 km | 15 |
4 | M4 | 2000 | 3,6 km | 8 |
Celkem: | 62,5 km | 59 |
Vozový park
Vozový park tvoří dva typy souprav; starší rumunské výroby a modernější původem od firmy Bombardier. Ty jsou dodávané od roku 2002 a jsou vybaveny klimatizací.
Odkazy
Související články
- Tramvajová doprava v Bukurešti
- Autobusová doprava v Bukurešti
- METROREX
- Bukurešť
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Bukurešti na Wikimedia Commons
- Galerie Bukurešťské metro na Wikimedia Commons
- Stránky provozovatele (rumunsky)
- Stránka o bukurešťském metru na webu Urbanrail.net (anglicky)
- Originální mapa sítě původem z jedné ze stanic