Varna

V r. 1972 byla při stavebních úpravách nalezena Varenská nekropole z eneolitu. Odhadované stáří tohoto pravěkého hřbitova je okolo roku 4200 př. n. l., tudíž spadá do mladší doby kamenné. V jednom z hrobů nalezen nejstarší nalezený poklad ze zlata na světě (tzv. Varenská kultura), ale našly se tam především předměty z mědi, pazourku, bronzu, stříbra a jílu. Tento nález svědčí o velmi raném osídlení oblasti. Poklad je vystaven v místním archeologickém muzeu.

Zbytky ze zástavby Odessu

Ruiny západního vchodu do Varenských lázní. Na pozadí je kostel sv. Atanáše

Poměrně známou je i pevnost Odesos, která se rozkládala na březích Varenského zálivu okolo roku 570 př. n. l. Pevnost byla mnohokrát obléhaná, dokonce i Alexandrem Makedonským, ale nikdy nebyla dobyta. Nakonec přešla dohodou pod křídla makedonské říše.

Na začátku našeho letopočtu stojí Odesos v čele silného obchodního sdružení pěti měst, které se podobá Aténskému svazu. Do sdružení se řadí Odesos, Tomi (Konstanca), Mesambra (Nesebar), Kalateja a Apollónie (Sozopol).

Na prvních mincích toho města je zobrazen ležící bůh Darsalos, který drží roh hojnosti a amforu. Roh symbolizuje bohatství, zatímco amfora skvělé víno produkované v oblasti.

Po rozdělení římské říše v roce 395 je město zobrazováno jako součást Byzantské říše. Ale i přesto si město zachovává nezávislé vedení a velmi rozvinutý obchod a kulturu.

V roce 447 tu byzantský císař Theodosius II uzavírá mír s vůdcem Hunů Attilou. Poté za císaře Justiniána I. zažívá Odesos svůj největší rozmach.

Na konci 6. století je pevnost úplně zničena častými nájezdy Avarů a Slovanů. Brzy po zničení se název Odesos vytrácí. Nový název – Varna, který má podle některých hypotéz thrácký původ, se poprvé objevuje v byzantských kronikách Teofana Zpovědníka a patriarchy Nikofora I.. Záznam má spojitost se římskou ztrátou kontroly zemí kolem Dunaje. Římská vojska utrpěla v deltě Dunaje potupnou porážku od Bulharů.

V 7. století přebírá město bulharský chán Asparuch a stěhuje se do paláců na místní akropol. V roce 679 je ve Varně podepsáno uznání nového Bulharského státu, který vznikl na Balkánském poloostrově. Obecně se věří, že ve stejném sále byl podepsán dekret o vzájemné vojenské pomoci mezi Asparuchem a slovanskými kmeny žijícími mezi Dunajem a pohořím Balkán.

Poté se po dlouhou dobu (v letech 773–950) vedou války o Varnu mezi Bulhary a Byzantskou říší. Nakonec město skončí v byzantských rukách až do roku 1202.

Na konci 8. století leží město na hranicích bulharského státu. Umírající chán Pagan se snažil Varnu udržet mírovými jednáními. Po pokřtění Bulharů v roce 864 za vlády cara Borise I. se město stává baštou křesťanství – dokonce tu sídlí patriarcha. Okolo roku 970 získala město opět Byzantská říše a zpět Varnu pro Bulhary získává až v 12. století král Kalojan.

V 13. až 14. století se tu shromažďovalo mnoho kupců nejen z Bulharska, ale i z Janova, Benátek, Florencie, Ragusy i z Byzance. Varna se stala jedním z rychle rostoucích obchodních středisek v Evropě. Hlavními vývozními artikly byly obilniny a víno, vedlejšími ostatní zemědělské produkty. V hojném množství se sem ale dováží také luxusní zboží (šperky, slonovina atd.). Ve 14. století je Italy Varna považována za nejdůležitější přístavní město mezi Konstantinopolí a deltou Dunaje.

Památník Bitvy u Varny r. 1444 v provedení thrácké mohyly

V roce 1366 bylo město neúspěšně obléháno Amadeem VI. Savojským. V důsledku obléhání se Varna stala hlavním městem Karvunského knížectví. Poté bylo v roce 1389 město dobyto Osmanskými Turky a následně v roce 1413 postoupeno byzantskému císaři Manuelovi II. Palaiologosovi. V roce 1414 bylo město vypleněno Tatary a nakonec roku 1444 znovu dobyto Turky po bitvě u Varny, kde zemřel a získal přízvisko po místu smrti král polský a uherský Vladislav III. Varnenčik (resp. maďarsky Ulászló I.). Zároveň bylo rozhodnuto o osudu bulharského území po další čtyři století. Pád Konstantinopole se proto stal taktéž nevyhnutelným. Nyní ve Varně stojí Vladislavovo mausoleum.

Dům z období turecké vlády

Po ovládnutí města Turky Varna získává turecký charakter, avšak zachovává si důležité obchodní a strategické postavení. Je tu vybudována nová pevnost oddělující Dobrudžu od zbytku Bulharska. Pevnost je v letech 1773 a 1828 dobyta Rusy v průběhu mnoha rusko-tureckých válek. Nakonec byla v roce 1829 Rusy zbořena. V roce 1854 se tu koná spojenecké jednání Velké Británie, Francie a Osmanské říše. Tyto státy spolu bojují proti Rusku v Krymské válce. Varna se v této době stává hlavním velitelstvím britských a francouzských pozemních i námořních sil. Avšak mnohé z přítomných vojáků sklátila cholera a navíc se ve městě rozhořel požár. Britské a francouzské památníky označují hřbitovy, kam byli oběti cholery i požáru pochovány.

V roce 1866 je dokončena první železnice v Bulharsku. Vede ze střední Evropy přes Ruse a Varnu až do osmanského hlavního města Istanbulu. Za několik málo let tudy vedla i trať Orient expresu. Varna se v tomto období stává jedním z hlavních dovozců jídla (zejména obilí z úrodné Jižní Dobrudže) do Istanbulu. Také se používá jako překladiště dovozu do Istanbulu ze zbytku Evropy.

Varna je osvobozena z tureckého poddanství 27. července 1878, kdy do města mírově přišla ruská vojska. O postoupení Varny Bulharsku je rozhodnuto 3. března 1878 na San Stefanské konferenci a následně i v Berlíně 13. července 1878.

Mapa města z roku 1897

Po osvobození Bulharska město čítalo okolo 25 tisíc obyvatel. Stálo v popředí bojů první balkánské války a první světové války. Hospodářství města bylo nepříznivě ovlivněno ztrátou úrodné Jižní Dobrudže, kterou v letech 1913–1916 a 1919–1940 zabralo Rumunsko. V druhá světové bylo město od září 1944 okupováno rudou armádou, která pomáhala stmelovat vládu komunistů v Bulharsku.

Po několik desetiletí po osvobození v roce 1878 byla vystěhovávána valná většina Turků a Řeků a naopak sem proudili Bulhaři z vnitrozemí, severní části Dobrudže a Malé Asie. V roce 1887 žije ve městě 25 256 lidí. O pět let později se počet zvýší víc jako o třetinu na 34 922 obyvatel. Velký nárůst je způsoben dalším přílivem bulharských uprchlíků z Makedonie, východu Thrákie a nyní i z jihu Dobrudže. Avšak již tak velký příliv pokračoval ještě intenzivněji po válkách pro Bulharsko tragických – druhé balkánské válce a první světové válce. Bulhaři těmito přesuny získaly drtivou etnickou převahu v oblasti, avšak zůstaly tu i skupinky Gagauzů, Sfaradimů a Arménů. V roce 1908 je zbořen zbytek Varenské pevnosti i všechny mešity.

Kolem roku 1890 si místní zastupitelstvo uvědomuje bohatství moře a chce ho začít využívat. Jsou vybudovány první moderní mořské lázně, které přitahují mnoho návštěvníků zejména z oblastí střední a východní Evropy. V roce 1906 je otevřen moderní přístav ve Varenském zálivu. Varna je samozřejmě hlavním exportním přístavem Bulharska. Také je největším pěstitelem obilnin a nejdůležitější vinařskou oblastí v celém Bulharsku.

Roku 1907 je ve Varně otevřena první bulharská továrna na konzervované jídlo – „Bratja Genovi“ (Bratři Genovovi). Dále jsou tu otevřeny továrny pro výrobu bavlněných vláken, čokolády, lokumu, vína a piva.

V létě je Varna místem mnoho festivalů a stává se de facto i letním hlavním městem Bulharska, protože tu v nedalekém Evksinogradu za letních měsíců zasedá vláda. Varna a její blízké okolí je turistickým centrem přibližně od roku 1950. Těžký průmysl a čilý obchod se Sovětským svazem tu kvete zejména v letech 1950 – 1970.

Od 20. prosince 1949 až do 20. října 1956 nosí město jméno „Stalin“ podle přezdívky sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Džugašviliho.[3]

Panuje zde klima typické pro přímořské oblasti s průměrnou teplotou v lednu 1,7 °С a červencovou 22,8 °С. Průměrná celoroční teplota je 12,2 °С a průměrné srážky činí 498 milimetrů ročně. Nejvíce srážek bývá v červnu a listopadu, naopak nejméně během února. Nejnižší teplota – minus 24,3 °С – byla naměřena 10. února 1929 a nejvyšší – plus 41,4 °С – v červenci. 21. srpna 1951 byl překonán bulharský rekord v největším denním srážkovém úhrnu. Jednalo se o úctyhodných 342 mm.

Slunce tu nejdéle hřeje v červenci (331 hodin) a v srpnu (313 hodin). Zdejší podnebí je i proto vhodné pro pěstování středomořských plodů jako granátových jablek, fíků, kiwi i bobkových listů. Průměrná výška vln na zdejších plážích dosahuje 61 centimetrů.

• Generální konzulát Ruské federace
• Generální konzulát Polské republiky
• Generální konzulát Ukrajiny

• Honorární konzulát Spojeného království Velké Británie a Severního Irska
• Honorární konzulát Spolkové republiky Německo
• Honorární konzulát Maltské republiky
• Honorární konzulát Norského království
• Honorární konzulát Maďarska
• Honorární konzulát Finské republiky
• Honorární konzulát Francouzské republiky
• Honorární konzulát České republiky
• Honorární konzulát Švédského království