Druhá balkánská válka

Druhá balkánská válka vypukla 29. června 1913. Ve válce bojovalo Bulharsko proti Osmanské říši a svým bývalým spojencům z Balkánského svazu: Srbsku, Řecku, Černé Hoře a Rumunsku. Cílem války bylo uspořádat územní požadavky zemí Balkánskeho poloostrova.

Druhá balkánská válka
konflikt: Balkánské války

Počáteční bulharský plán
trvání: 29. června 1913 – 10. srpna 1913
místo: Balkán
výsledek: Porážka Bulharska, bukurešťská smlouva 1913
strany
Bulharsko Srbsko
Rumunsko,
Řecko
Černá Hora
Osmanská říše Osmanská říše
velitelé
Michail Savov
Vasil Kutinčev,
Nikola Ivanov,
Radko Dimitriev,
Stiliyan Kovačev
Stefan Tošev		 Petr I.
Radomir Putnik,
Petar Bojović,
Stepa Stepanović
Karel I.
Korunní Princ Ferdinand
Alexandru Averescu
Konstantin I.,
Viktor Dousmanis
Mehmed V.
Enver Paša
Ahmet Izzet Paša
Nikola I.,
Princ Danilo
Janko Vukotić

síla
500 221–576 878 348 000[1]
330 000[1]
148 000
12 802[1]
255 000[2]
Celkem: 1 093 802
ztráty
Bulharsko:[3]
7 583 padlých
9 694 pohřešovaných
42 911 zraněných
3 049 zesnulých
140 ks dělostřelectva zničeno nebo zajato

Celkem:
65 927 mrtvých nebo zraněných		 Srbsko:
9 000 padlých
36 000 zraněných
5 000 zemřelých na nemoc[4]
Řecko:
5 851 zabito v boji
23 847 zraněno v boji
188pohřešovaných[5]
Černá Hora:
240 padlých
961 zraněných[4]
Rumunsko:
malé bojové ztráty
6 000 zemřelých na nemoc[6]
Osmanská říše:
malé bojové ztráty
4 000 zemřelých na nemoc[7]

Celkem:
~76 000 ztrát v boji
~91 000 celkových ztrát

Příčiny války

Dne 30. května 1913 (17. května 1913 podle starého juliánského kalendáře) po podpisu Londýnské mírové smlouvy, která byla konečným výsledkem první balkánské války, nebyla otevřena otázka rozdělení území mezi spojenci. Dva dny po podpisu smlouvy Srbsko a Řecko (později se k nim přidala i Černá Hora) podepsaly tajnou smlouvu namířenou proti Bulharsku. Napětí mezi zeměmi balkánského svazu postupně vyprovokovalo novou válku. Kromě toho tzv. "Velké Síly" zastoupeny Rakousko-Uherskem a Německem Bulharsko povzbuzovaly, aby se stalo iniciátorem vzniku vojenského konfliktu, zničilo Balkánský svaz a oslabilo vliv Ruska na Balkáně. Rusko však upozorňovalo, že kdo první začne válku, ten bude nést i následky.

Jestliže Bulharsko první balkánskou válku vyhrálo, Srbsko se dožadovalo přehodnocení závěrů bulharsko-srbské smlouvy podepsané v roce 1912 a začalo okupovat sporné a nesporné území Makedonie, kde žila bulharská menšina. Jakékoliv požadavky bývalých spojenců Bulharska byly však nesplnitelné, protože právě Bulharsko se do velké míry zasloužilo o své vítězství ve válce. Ostatní balkánské země tedy neměly mít žádný nárok na zisk území.[zdroj?]

Průběh války
Srbští vojáci během války

Pozn. Tato část článku uvádí data v juliánském kalendáři (tedy o 13 dní nazpět)

Bulharský car Ferdinand I. 16. června 1913 napadl Srbsko a Řecko. Jeho cílem bylo přinutit bývalé spojence, aby mu vrátili území v Makedonii, aniž by vyhlásil válku. O tři dny později (18. červen 1913) byl jeho rozkaz zrušen s odůvodněním, že se země může ocitnout v politické izolaci, ale Srbsko a Řecko začaly postupnou ofenzívu proti Bulharsku na celé frontě v Makedonii.

V období 17. června 1913 – 8. července 1913 čtvrtá a pátá bulharská armáda pod vedením Michaila Savova srbská vojska v Makedonii porazila. Druhá bulharská armáda se chystala na útok proti Řecku. Postupně se do války přidala i první a třetí bulharská armáda, která začala operovat v severní Makedonii, kde pomáhala svým kolegům. Kompletní bulharská armáda se rozhodla zaútočit. Řecká vojska se ocitla na pokraji krachu, proto zavolala na pomoc srbskou armádu, která však také nemohla nic udělat. Nový řecký panovník byl proto nucen prosit o mír.

Rumunsko vstoupilo do války 28. června 1913 okupací bulharských území i měst Balčik a Tutrakan. Dvě jezdecké divize přešly Dunaj, kde se spojily se srbskou armádou a začaly napadat Sofii. Osmanská říše zahájila 10. července 1913 okupaci své někdejší hranice a pevnosti Odrin. Situace Bulharska byla vážná.

Dne 4. července 1913 vláda Stojana Daneva podala demisi a na postu premiéra ho vystřídal Vasil Radoslavov, jehož vláda v zemi skončila 18. července 1913. Bulharská armáda byla nucena kapitulovat, ačkoli nebyla poražena a Vasil Radoslavov byl nucen žádat příměří.

Výsledek války

Výsledkem Druhé balkánské války byla bukurešťská mírová smlouva podepsaná 10. srpna 1913 (Bulharsko ji podepsalo již 23. července 1913). Smlouva garantovala ztrátu všech území, které Bulharsko získalo v první balkánské válce. Srbsko a Řecko si mezi sebou rozdělili část území Makedonie. Bulharsku zůstala pouze Pirinská Makedonie a část Thrákie s přístupem k Egejskému moři. Rumunsko získalo oblast jižní Dobrudže a Osmanská říše na základě výsledku války vrátila Bulharsku část západní Thrákie.

Cařihradská smlouva

Dne 29. září 1913 muselo Bulharsko podepsat i cařihradskou smlouvu, kterou se urovnaly vztahy mezi Bulharskem a Osmanskou říší po její okupaci Východní Thrákie.

  • Hranice na Balkánském poloostrově po druhé balkánské válce
  • Mapa Srbska
  • Mapa Bulharska
  • Mapa Řecka

Odkazy

Reference
  1. Hall (2000), p. 117.
  2. Edward J. Erickson, Defeat in Detail, The Ottoman Army in the Balkans, 1912–1913, Westport, Praeger, 2003, p. 323.
  3. http://www.bulgarianartillery.it/Bulgarian%20Artillery%201/T_OOB/Troops%20losses_1912-13.htm
  4. Hall (2000), p. 135.
  5. Calculation. [s.l.]: Hellenic Army General Staff Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07. S. 12. (Greek).
  6. Hall (2000), p. 118.
  7. Hall (2000), p. 119.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.