Magický realismus

• Obsahuje magické a mytické prvky (pověsti), vliv folklóru. Tyto prvky působí přirozeně, nejsou nijak vysvětlovány, protagonisté je přijímají, nehledají v nich logiku.
• Obsahuje množství detailních smyslových vjemů.
• Zakřivuje plynutí času do smyčky nebo ho úplně vynechá. Někdy také dochází k opakování minulosti v přítomnosti a prolínání dvou (a více) časových rovin.
• Dochází k obrácení příčiny a následku, například postava trpí před vypuknutím tragédie.
• Zobrazuje události z různých úhlů pohledu, např. z pozice věřícího a nevěřícího nebo kolonizovaného a kolonizujícího.
• Může být protestem proti totalitnímu režimu či kolonizaci.
• Může se odehrávat nebo vzniknout v místech míšení kultur.
• Dochází k zrcadlení minulosti a přítomnosti, astrální a fyzické roviny nebo jednotlivých postav.

• Postmodernismus – Magický realismus je často považován za kategorii postmoderní fikce, kvůli svému boji proti hegemonii a kvůli podobným postupům, jako je nelinearita plynutí času.
• Surrealismus – Mnozí z prvních magických realistů, jako Alejo Carpentier a Miguel Angel Asturias studovali surrealismus a samotný surrealismus ovlivnil mnoho aspektů jihoamerického umění. Nicméně zatímco surrealisté se snaží objevit a zobrazit svět nadřazený realitě pomocí automatického psaní, hypnózy a snů, magičtí realisté zobrazují reálný svět jako takový, pouze doplněný o zázraky a nadpřirozeno.
• Fantasy a Science fiction – tyto žánry zobrazují alternativní světy s vlastními pravidly a charakteristikou nebo ukazují, jak by náš svět mohla ovlivnit nová technologie či politický systém. Magický realismus ale v zásadě zobrazuje svět, v který někdo věří, věřil nebo by mohl věřit.

Samotný termín magický realismus byl poprvé užit německým kritikem umění Franzem Rohem k popsání neobvyklého realismu amerických autorů, jako byli Ivan Albright, Paul Cadmus, George Tooker během dvacátých let, jejichž realismus obsahoval prvky nadreálna a fantastična. Termín se stal populárním během dvacátého století u autorů, jako byl Michail Bulgakov, Ernst Jünger a mnoha jihoamerických autorů, například Jorgeho Luise Borgese, Gabriela Garcíi Márqueze a Isabely Allende.

V malířství bývá tento pojem často zaměnitelný s postexpresionismem. Franz Roth takto nazýval malby, které se vracely k realismu po expresionistických extravangancích snažících se zobrazit vnitřní podstatu předmětu. Magický realismus podle Roha zobrazuje věrně zevnějšek objektu a podstata či magie předmětu se objeví sama. Někdy jsou za představitele magického realismu považováni Giorgio de Chirico, Henri Rousseau a Jan Zrzavý.[1]

Někteří filmoví teoretici, např. Wendy B. Faris, tvrdí, že některé filmy, jako Čarodějky z Eastwicku nebo Field of Dreams by se daly zařadit do magického realismu, nicméně tento pojem se běžně u filmů nepoužívá.