Pásovcovití

Hrozivý pásovec malý

Jsou rozdílné velikost, nejmenší druh pláštník malý dorůstá do 15 až 17 cm a váží 0,1 kg a největší pásovec velký může být dlouhý 1,5 m a hmotný 60 kg.

Hlavním poznávacím znamením je krunýř složený z chitinových destiček (šupin) převážně okrouhlého tvaru spojených pružnou kůži většinou porostlou tvrdými chlupy. Tento pružný krunýř dovoluje některým pásovcům se v případě ohrožení stočit do klubíčka a chránit si spodní část trupu porostlou jen tenkou kůži. Povrch hlavy je vždy důkladně kryt tvrdými šupinami.

Hrabavé končetiny bývají alespoň z části pokryty tvrdými kroužky a zbytek ostrými štětinami. Na poměrně krátkých předních nohou mají pásovci 3 až 5 prstů se silnými zahnutými drápy kterými si vyhrabávají potravu nebo noru k úkrytu; v zajetí se prohrabou i tvrdou podlahou. Na zadních nohou mají po 5 kratších prstech s drobnějšími drápy. Dlouhý ocas mají skrytý pod kostnatými kroužky. Kostra je velice pevně stavěná, první dva krční obratle srostly a žebra a pánev jsou velmi silné.

Lebku mají zploštěnou s dlouhou spodní čelisti. Jejich čenich je rozdílný podle druhu, může být krátký a trojúhelníkový, u jiných dlouhý a trubkovitý. Mají malé oči a následně i špatný zrak, zato ale dobrý čich a sluch, některé druhy mají viditelně velké ušní boltce. Počet zubů je velmi proměnlivý, kolísá od 28 až po 100, liší se i u zvířat stejného druhu. Pásovcovitým chybí špičáky a většina nemá ani řezáky, všechny jejich zuby jsou převážně stejné.

Pásovcovití jsou všežravci, jejich strava je primárně živočišná, skládá z hmyzu, (velmi často mravenců a termitů), drobných obratlovců, červů, housenek, členovců, hadů a žab. Požírají příležitostně i zdechliny, různá ovoce a plody i kořínky. Jejich jídelníček je poplatný oblasti, ve které žijí a ročnímu období.

Tato zvířata vycházejí za potravou nejčastěji v noci, lze je spatřit již za soumraku nebo svítání. Za intenzivního slunečního svitu jsou převážně ukryti v hlubokých norách, při chladnějším počasí hledají potravu i během dne. Jídlo si vyhledávají hlavně čichem a sluchem, ten je varuje i před predátory.

Byly také pozorovány případy pásovců, pojídajících zdechliny.[1]

Panáčkující pásovec

Jsou to zvířata žijící vyjma doby rozmnožování přísně samotářsky. Jejich tělesná teplota je ve srovnání s ostatními savci poměrně nízká a silně závislá na teplotě okolí, mají obzvláště pomalý metabolismus.

Tito na pohled neohrabaní živočichové dokážou v případě útěku před nebezpečím běžet velice rychle, byla krátkodobě pozorována rychlost 40 km/h. Některé druhy mohou stát na zadních nohou a jiné zase v případě úleku vyskakují až metr vysoko (např. před automobilem). Přestože jsou výhradně suchozemskými živočichy dobře plavou, nafouknou si vzduchem žaludek a silnými tlapami pádlují. Když zadrží dech (mají objemné plíce) mohou zůstat několik minut pod vodou, nedýchají ani při hrabání aby nevdechovali prach.

S ohledem na hrabavý působ získávání potravy, zabydlují nejčastěji území s převážně vlhkou, kyprou, na humus bohatou půdou, ve které nacházejí nejvíce potravy. Žijí v lesích a za potravou vycházejí také na vlhké louky a do porostů podél vodních toků a nádrží, přichází jim vhod i obdělávaná pole.

Jsou to polygamní živočichové, samec se páří s více samicemi. U některých druhů se často po oplodnění rýhující vajíčko rozdělí na více embryí (tzv. polyembryonie) a rodí se 4 i více mláďat shodného pohlaví.

Doba březosti je dva až čtyři měsíce, u některých druhů nastává tzv. utajená březost trvající až 8 měsíců. Po narození zůstávají mláďata v noře a matka je kojí, tehdy se jim začíná vyvíjet tvrdý krunýř. Společně s matkou opouštějí postupně noru a učí se sama živit, ve věku půl až jednoho roku jsou samostatná a odcházejí. Samice některých druhů mohou zabřeznout každým rokem. Rodí obvykle 1 až 12 mláďat, průměrná velikost vrhu jsou 4 mláďata. Dožívají se 4 až 12 let.

Taška z pásovce

Jsou to zvířata mající hodně přirozených predátorů, jaguáři, vlci, zdivočelí psi a krokodýli. Mimo to jsou také pronásledováni lidmi, kterým škodí na farmách, kde rozhrabávají pozemky. Jsou také loveni pro chutné maso a zvláštní kůži, z které se dělají ozdobné výrobky, např. kabelky.

Vědci počali zkoumat pásovce devítipásého který jako jedno z mála zvířat může onemocnět malomocenstvím a hledají u něj obranné látky, které by pomohly při léčbě lidí. Při konzumaci dostatečně tepelně neupraveného masa nebo přímým stykem s nakaženým jedincem se tato nemoc může přenést i na lidi.

Některé druhy žijí v malých počtech na omezeném území a jsou proto ohrožené (např. rod Calyptophractus), jiné jsou zase rozšířeny po velkém území (např. rod Dasypus) a bezprostřední nebezpečí vyhynutí jim nehrozí.

Pásovcovití jsou nejvíce rozrůzněna čeleď z řádu chudozubých. Dělí se do tří podčeledí:

podčeleď Dasypodinae, Gray, 1821

• rod pásovec Dasypus Linnaeus, 1758
  • pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus) Linnaeus, 1758
  • pásovec horský (Dasypus pilosus) (Fitzinger, 1856)
  • pásovec jižní (Dasypus hybridus) (Desmarest, 1804)
  • pásovec Kapplerův (Dasypus kappleri) Krauss, 1862
  • pásovec pampový (Dasypus sabanicola) Mondolfi, 1968
  • pásovec sedmipásý (Dasypus septemcinctus) Linnaeus, 1758
  • Dasypus yepesi Vizcaíno, 1995

podčeleď Euphractinae Winge, 1923

• rod pláštník Calyptophractus Fitzinger, 1871
  • pláštník velký (Calyptophractus retusus) Burmeister, 1863
• rod pásovec Chaetophractus Fitzinger, 1871
  • pásovec bolivijský (Chaetophractus nationi (Thomas, 1894)
  • pásovec štětinatý (Chaetophractus villosus (Desmarest, 1804)
  • pásovec štíhlý (Chaetophractus vellerosus (Gray, 1865)
• rod pláštník Chlamyphorus Harlan, 1825
  • pláštník malý (Chlamyphorus truncatus) Harlan, 1825
• rod pásovec Euphractus Wagler, 1830
  • pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus) (Linnaeus, 1758)
• rod pásovec Zaedyus Ameghino, 1889
  • pásovec malý (Zaedyus pichiy) (Desmarest, 1804)

podčeleď Tolypeutinae Gray, 1865

• rod pásovec Cabassous McMurtrie, 1831
  • pásovec dlouhouchý (Cabassous tatouay) (Desmarest, 1804)
  • pásovec jedenáctipásý (Cabassous unicinctus) (Linnaeus, 1758)
  • pásovec krátkouchý (Cabassous chacoensis) Wetzel, 1980
  • pásovec středoamerický (Cabassous centralis) (Miller, 1899)
• rod pásovec Priodontes F. Cuvier, 1825
  • pásovec velký (Priodontes maximus) (Kerr, 1792)
• rod pásovec Tolypeutes Illiger, 1811
  • pásovec kulovitý (Tolypeutes matacus) (Desmarest, 1804)
  • pásovec třípásý (Tolypeutes tricinctus) (Linnaeus, 1758)

Poznámka: Někdy se čeleď pásovcovitých rozděluje jen na dvě podčeledi:

• podčeleď pásovci Dasypodinae s rody Cabassous, Dasypus, Euphractus, Chaetophractus, Priodontes, Tolypeutes a Zaedyus
• podčeleď pláštníci Chlamyphorinae s rodem Chlamyphorus

• 
  Pásovec štětinatý
• 
  Pásovec šestipásý
• 
  Pásovec štíhlý
• 
  Pláštník malý