Dilma Rousseffová

Dilma Vana Rousseffová ([ˈdʒiwmɐ ˈvɐ̃nɐ ʁuˈsɛfⁱ] (nepřechýleně Rousseff), * 14. prosince 1947 Belo Horizonte) je brazilská ekonomka a politička, členka Strany pracujících, v letech 2011–2016 prezidentka Brazílie poté, co zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb 31. října 2010 a svém znovuzvolení 26. října 2014. Její druhé funkční období mělo trvat do 31. prosince 2018, avšak v květnu roku 2016 byla senátem suspendována a nahrazena dosavadním viceprezidentem země Michelem Temerem.

Dilma Rousseffová
Oficiální fotografie prezidentky Rousseffové
36. prezidentka Brazílie
Ve funkci:
1. ledna 2011 – 31. srpna 2016
ViceprezidentMichel Temer
PředchůdceLula da Silva
NástupceMichel Temer
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana pracujících
Narození14. prosince 1947 (74 let)
Belo Horizonte, Brazílie
NárodnostBulhaři
ChoťCláudio Linhares (1967–1969)
Carlos Araújo (1969–2000)
RodičePedro Rousseff a Dilma Jane da Silvaová
DětiPaula Rousseff
PříbuzníIgor Rousseff (sourozenec)
Gabriel Rousseff Covolo (vnuk)
SídloPorto Alegre
Alma materUniversidade Federal do Rio Grande do Sul (UFRGS)
University of Campinas
Profeseekonomka
Náboženstvířímský katolicismus
Oceněnířetěz Řádu Isabely Katolické (2012)
Bertha Lutz Prize (2012)
velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2013)
Order of Aeronautical Merit
Řád Jižního kříže
… více na Wikidatech
Podpis
Webová stránkadilma.com.br
CommonsDilma Rousseff
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Příjmení Rousseffová (Rusev) má po otci, který byl bulharským advokátem. Pochází z dobře situované středostavovské rodiny, která ji vychovávala spíše v konzervativním duchu, avšak Dilma se po vojenském puči z roku 1964 přiklonila k socialistickému smýšlení, přestože zůstala římskou katoličkou. Spolupracovala s levicovými a marxistickými guerillami, které vedly proti vojenskému režimu ozbrojený boj (Comando de Libertação Nacional [COLINA] a Vanguarda Armada Revolucionária Palmares). Léta 1970—1972 prožila ve vězení a údajně zakusila i mučení[1].

Dilma Rousseffová s papežem Františkem ve Vatikánu, 20. března 2013

Následně se usadila v Rio Grande do Sul a s Carlosem Araújem, s nímž byla třicet let v manželském svazku (do roku 2000), spoluzakládala Demokratickou stranu práce a účastnila se volebních kampaní. Zastávala funkce ve správě města Porto Alegre a později byla státní tajemnicí pro hornictví a energetiku ve vládách Alceu Collarese a Olívia Dutry; v roce 2001 vstoupila do Strany pracujících.

V roce 2002 spolupracovala na vládním plánu Luly da Silva pro oblast energetiky. Zasazovala se o výstavbu několika hydroelektráren, které měly zajistit Brazílii energetickou soběstačnost. Střetla se ale s další brazilskou političkou Marinou Silva, která v roce 2003 zastávala funkci ministryně životního prostředí[2] a v prezidentských volbách v roce 2014 skončila na 3. místě. Do roku 2005 pak byla Dilma Rousseffová ministryní hornictví a energetiky, následně šéfkou prezidentova kabinetu.

Za své priority označila podporu demokracie, svobodu tisku, náboženskou svobodu, reálnou rovnoprávnost žen, udržení inflace pod kontrolou, zlepšení veřejných služeb a zpřehlednění daňového systému.

Prezidentská inaugurace proběhla 1. ledna 2011. Stala se tak první ženou v této nejvyšší ústavní funkci.[3][4][5]. Rousseffová však není první ženou v čele země (tou byla Isabela Brazilská jako regentka v letech 1871–1872, 1876–1877 a 1887–1888).

Petrobras

Už v roce 2011 vystoupila Rouseffová ostře proti korupci a do konce roku muselo odejít šest ministrů její vlády pro podezření z korupce. Za její vlády se však hospodářská situace Brazílie výrazně zhoršila, růst HDP poklesl na 2 % a inflace naopak vzrostla na 6 %. Už v roce 2013 vypukly masové protesty proti fotbalovému mistrovství světa, proti korupci a špatné sociální politice. V březnu 2014 začala brazilská policie vyšetřovat podezření z korupce v hospodaření polostátního ropného koncernu Petrobras, který zadával stavební zakázky za přemrštěné ceny a o získané peníze se manažeři dělili s politiky a politickými stranami. Koncern s ročním obratem asi 129 miliard EUR tak připravili o dvě miliardy. Vyšetřování, které Rouseffová podpořila, postupem času zahrnulo téměř 500 osob, z toho 22 poslanců a 12 senátorů. Do září 2016 bylo 106 osob odsouzeno a dalších 174 je ve vyšetřovací vazbě.

V říjnu 2014 Rouseffová těsně vyhrála volby a 1. ledna 2015 nastoupila své druhé funkční období. V březnu 2014 manifestovalo 1,7 milionu Brazilců proti rostoucím cenám, oslabení hospodářství a proti podezření, že prezidentka je také do skandálu zapletena. V březnu 2016 povolala Rouseffová svého populárního předchůdce Lula da Silvu jako předsedu vlády, přestože byl už vyšetřován a přechodně zatčen pro podezření z praní špinavých peněz a falešné svědectví. Následující den ustavil parlament komisi, která měla vyšetřit, zda se prezidentka provinila špatným hospodařením, aby případně zahájil proces jejího odvolání. Zároveň její koaliční partner, Demokratická strana (PMDB), vystoupil z vlády, takže prezidentka ztratila parlamentní podporu. Vzhledem k tomu, že dobrá polovina poslanců už byla ve skandálu Petrobrasu vyšetřována, označovali to někteří za státní převrat, na němž se měl podílet i její viceprezident Michel Temer.

Politický pád

Na doporučení vyšetřovacího výboru rozhodl parlament velkou většinou 17. dubna o zahájení odvolacího řízení. Dne 12. května 2016 byla prezidentka Dilma Rousseffová na základě hlasování senátu, a to poměrem 55 ku 22 hlasů, na 180 dní suspendována a zastupujícím prezidentem se stal dosavadní viceprezident Michel Temer.[6][7]

Dne 23. května zveřejnil deník Folha de S. Paulo přepis rozhovoru Temerova blízkého spolupracovníka Romero Jucy s manažerem Petrobrasu Machadem z března 2016, kde Juca otevřeně říká, že Rouseffová musí z úřadu pryč, protože jinak už vyšetřování - v němž jsou oba obviněni - nepůjde zastavit. Podle Jucy je to domluveno s armádními generály i u ústavního soudu. Na toto odhalení musel Temer Jucu okamžitě odvolat, jako byl už počátkem května odvolán předseda parlamentu a hlavní odpůrce Rouseffové Eduardo Cunha. Proces definitivního odvolání prezidentky přesto pokračoval podle ústavy a 31. srpna ji senát dvoutřetinovou většinou odvolal pro podezření z porušení rozpočtových zákonů. Tři jihoamerické státy na protest proti jejímu sesazení odvolaly své vyslance z Brazílie.

Po sesazení

Strana pracujících ji v primárních volbách nominovala do federálního Senátu za stát Minas Gerais.[8] Ve volbách v roce 2018 skončila čtvrtá a nezískala ani jedno ze dvou senátorských křesel, o která ve volbách šlo. Vítězi se stali Rodrigo Pacheco a Carlos Viana.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dilma Rouseff na německé Wikipedii a Dilma Rousseff na portugalské Wikipedii.

  1. Ex-Guerrilla to be Brazil's First Female President by Bradley Brooks, Associated Press, 31 October 2010
  2. PILÁTOVÁ, Markéta. Vzpoura slabé ženy. Respekt. 2014, roč. XXV, čís. 40, s. 28–29.
  3. Brazílii poprvé povede prezidentka
  4. Odcházející brazilský prezident se chce vrátit
  5. Clintonová si potřásla rukou s Chávezem na inauguraci brazilské prezidentky
  6. RADAČIČOVÁ, Simone. Brazilský Senát odstavil prezidentku, Dilmu Rousseffovou čeká ústavní žaloba [online]. Aktuálně.cz [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.
  7. ČTK, jsf. Brazilská prezidentka opustila úřad, sesazení označila za puč. Dočasně její místo zastoupí viceprezident Temer [online]. Hospodářské noviny, 2016-05-12 [cit. 2016-05-12]. Dostupné online. (česky)
  8. https://g1.globo.com/mg/minas-gerais/eleicoes/2018/noticia/2018/08/05/ex-presidente-dilma-rousseff-e-lancada-como-candidata-ao-senado-por-mg.ghtml

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.